autor: Cinematics
„Jestli budeš chtít, zítra sem můžu přijít a vymyslet s tebou plán.“ Nabídl Lorenz, namočil hadr do misky se studenou vodou a znovu ho položil na Billovo čelo.
„Ne, neodcházejte.“ Řekl Bill unaveně. Nechtěl být o samotě, bylo mu strašlivě špatně od žaludku a chtěl, aby se o něj někdo staral. Absolutně nevěděl, jak se o sebe postarat. „Budeme plánovat teď.“
„Takže, budeš mi věřit?“ zeptal se Lorenz s nakrčeným obočím a šťastným úsměvem na tváři.
„Možná ne věřit, ale jaké jiné možnosti mám? Nemám co ztratit.“
„Rád bych řekl věřit. Lidé potřebují důvěru. Mimo to, mám opravdu dobrý plán, a jestli zabere, ujišťuji tě, že ty a Tom spolu můžete strávit zbytek života.“
„A co budeme dělat?“ zeptal se Bill, posadil se a nechal Lorenze, aby mu přiložil chladný a mokrý hadřík na krk.
„Já si Toma vezmu, předpokládám, že to on teď zastává tvé místo jako Lady Vilhelmina.“
„Já…“ Bill nevěděl, co říct. Nechtěl, aby si Bill bral kohokoliv jiného než jeho. Věděl, že je to sobecké, ale možná, že se jednou jeho bratr zamiluje do někoho, kdo není on, ale on nechtěl, aby měl kdokoliv cizí připoutané jméno k jeho staršímu bratrovi.
„Jestli to takhle vyjde, vezmu si ho a nechám tě a jeho být spolu.“
„Nejste už ženatý?“
„Jestli se počítá sňatek se společností.“ Zasmál se Lorenz.
Bill si najednou vzpomněl na to, že Lorenz říkal, že zrovna dělal dobrovolnickou práci v kostele, když ho viděl vylézat z okna. To uvědomění ho skoro přesvědčilo, že Lorenz není zlý, ale když přišlo na Toma, Bill si vždycky dělal až moc velké starosti.
„Dobře, ale co když se Tom nevydal za naším otcem? Co když to ani neplánuje?“
„Ale ano.“
„A co když ne?“
„Bille, možná Toma neznám, ale znám tebe, a vy dva máte silné geny, takže Tom to určitě udělá. Jste oba dva tvrdohlaví a jdete za svým cílem. Přesvědčí vašeho otce, aby propustil vaši matku a abyste vy dva mohli být spolu, to ti slibuji.“
„A jestli máte pravdu, tak ale budete s Tomem ženatý už do konce života? Co když se jednou zamilujete do ženy a budete si jí chtít vzít?“
„Manželství není pro lásku důležité.“ Řekl Lorenz s úsměvem. „Podívej se na sebe a Toma. Milujete se, hluboce, vždycky jste se milovali, dokonce, i když vás na chvíli rozdělili. Nemůžeš si ho vzít, ale miluješ ho.“
„Myslím, že máte pravdu, ale žádná žena nebude chtít být s ženatým mužem.“ Odpověděl Bill smutně.
„Jak jsem řekl, jsem ženatý se společností. Mám lepší věci na práci, než zakládat rodinu. Chci tohle pro vás udělat. Sledoval jsem tě vyrůstat zoufalého a o samotě, odmítám, aby ses k tomu zase vrátil.“
„Víte, kolik nápadníků na mě čeká, Lorenzi? A jsou velmi bohatí. Nikdy nebudete schopný se jim rovnat.“
„Och, o peníze si starosti nedělám.“
Lorenz byl šlechtický hlídač u Kaulitzovy rodiny; to byla práce, která byla nemálo placena. Bill neměl tušení, jak moc jim platili, ale muselo to být hodně, protože pokaždé, když Lorenze viděl, Lorenz někomu za něco platil. Platil lidem za to, aby ho vzali z města do města, asi bezpočtukrát, a dokonce platil lidem, když se vraceli na Listingovu farmu. Nejdřív když zaplatil za vodu, a pak za to, že jeli kočárem. Bill si neuvědomoval, že má Lorenz tolik peněz, nejspíš proto, že byl na takovéhle věci zvyklý. Když si tohle všechno uvědomil, bylo mu ohledně Lorenze ještě lépe.
„Jestli tohle uděláme, musíme odjet dnes v noci. Za dvě noci nám bude osmnáct a náš otec ho bude chtít prodat, co nejrychleji to půjde.“ Informoval Lorenze Bill a ten přikývl.
„Jsem si jistý, že Listingovi budou rozčileni, že odjíždíš.“
„Pochopí to,“ zamračil se Bill. „Jejich matka zemřela na zlomené srdce.“
„Nedovolíme, aby se to stalo i tobě.“ Pohladil Lorenz Billa po zádech a znovu namočil hadřík.
Nechtěl, aby Bill cestoval takhle dehydratovaný a tak moc přehářtý, akorát by je to zpomalilo a jemu by tak bylo ještě hůř. Jeho první úkol byl, aby byl Bill znovu naprosto zdravý, pak až vyjet a snažit se zachránit Toma a Simone.
Bill seděl sám ve své posteli, přemýšlel, co řekne Georgovi s Gustavem; jak by jim mohl vysvětlit, proč odjíždí. Nechtěl jim říct pravdu, a nikdy by ji neřekl, ale říct ‚Chybí mi můj bratr a vracím se za ním‘, znělo trošku moc uboze. Zamračil se; měl v mysli zmatek a snažil se vymyslet ta nejlepší slova. Lorenz byl už zas u něj a namáčel mu čelo a tváře ručníkem. Bylo příjemné, mít někoho, kdo se o něj staral, zatímco byl Tom pryč; ale on byl vyčerpaný už nejen tělesně, ale i mentálně. Přeci jen, Lorenz Paulovi přesvědčivě lhal, nebo to alespoň říkal; Bill nevěřil žádným lhářům.
„Až ti bude líp, možná až si trochu odpočineš, najdeme někoho, kdo jede k našemu městu a pojedeme s ním. Ano?“
„A co řeknu Gustavovi s Georgem?“
„Řekni, že pro tebe poslal tvůj bratr; to bude vysvětlovat i to, proč jsem se tu objevil já.“
„Dobře.“
Bill usnul brzo, Lorenz seděl vedle něj a ovíval ho papírovým vějířem, chladil mu kůži mokrou látkou.
**
Tom se probudil v Billově posteli, poslouchal vlny a vítr za otevřeným oknem. Lucia roztahovala krajkové záclony a na jedné ruce nesla tác se snídaní. Tom si myslel, že ho nechají hladovět, ale nejspíš měl v sobě jejich otec alespoň trochu lidskosti.
„Musela jsem přesvědčit tvého otce, aby řekl kuchařům, aby ti udělali snídani, takže mi dneska radši nedělej žádné potíže.“ Řekla Lucia přísně a Tom pokrčil rameny.
„Myslím, že budeme muset počkat na to, jak se den vyvine.“
„Jen proto, že předstíráš, že jsi Lady Kualitzová, neznamená, že se můžeš chovat jako dítě.“ Probodla ho pohledem a položila tác na stolek vedle Billovy postele, odešla z pokoje.
Tomovi zakručelo v břiše a tělo ho rozbolelo, když se natáhl po tácu na stole. Byl unavený, osamělý a opravdu naštvaný z toho tlaku, co tu kolem něj byl. Cítil barvu na vlasy a zvedal se mu z toho žaludek, připomínalo mu to, kde je a co měl předstírat; připomínalo mu to, že Bill je daleko pryč.
Ještě jedna noc a Tom bude provdán za nějakého cizince, odvezou ho pryč a už Billa nikdy neuvidí. Ale i přesto tohle všechno dělal pro Billa a jejich matku. Mohli by žít spokojeně i bez něj, svobodní a daleko od smrti. Musel si stále připomínat, pro koho to vlastně dělá.
„Ahoj, um… Tome.“ Řekla mladá služka, začervenala se a nervózně si za zády založila ruce. „Já jsem Clara.“
„Oh, já nejsem Tom. Jsem překrásná Lady Vilhelmina. Ráda tě poznávám.“ Řekl, protočil oči a přikryl se.
„Jsem tu, abych tě připravila na den…“ vypadala, že se bojí, že se jí Tom bude smát. Bála se muže, který bude za chvíli nosit šaty. Ta myšlenka byla opravdu směšná.
„Co kdyby ne.“
„Omlouvám se, příkazy jsou příkazy a-„
„Fajn. Vidím, že tady máte oblibu v tom, strojit muže jako ženy a přesvědčovat je, že ženami jsou. Tak do toho.“ Řekl chladně a Clara přikývla, přešla k šatníku a našla opravdu elegantní černé šaty. „V černé budete vypadat víc bledě.“ Řekla spíš pro sebe než pro Toma, který se zasmál.
„Nedokážete schovat všechny ty roky, co jsem pracoval na slunci, ale dobře.“
„Je mi opravdu líto, že se tohle všechno stalo,“ odpověděla upřímně. „Byla jsem tak ráda, když Bill utekl, ale teď… si nejsem tak jistá.“
„Já jsem pořád rád, že je pryč. Radši ty problémy ponesu já, než aby je musel snášet on. Takže, jak vlastně pracuje celá ta věc ohledně manželství?“
„Oh, um, brzo to přijde, že?“ zamračila se Clara a ukázala Tomovi, aby se postavil.
Tom se zvedl, ušklíbl se, když Clara uviděla, že má na sobě jen spodky. Myslel si, že je to vtipné, že dokázala přesvědčit i sama sebe, že je Bill dívka, a tak ohledně Billa nebyla tak plachá.
„Ano, pozítří.“
„Popřála bych vám šťastné narozeniny, ale…“
Tom se nad tou šílenou situací musel smát. Pomohla mu se nasoukat do úzkých šatů, šatů, které byly ušity, aby perfektně sedly na Billovo útlé tělo. Srdce mu ztěžklo, cítil teď, jak hubený a křehký Bill musel být. Skoro jako by cítil pouto, které poutalo Billovu duši.
„Takže, to mě prostě prodají jako nějaký kus na aukci?“
„Abych byla upřímná, ano.“ Řekla mu Clara a Tom se uchechtl, shledal to naprosto hanebným. „Váš otec už začal vyhazovat nápadníky, ale kdokoliv má povolení, aby přišel na námluvy a bojoval o vás, nebo spíš o Vilhelminu.“
„Nechutný.“
„Musím souhlasit, ale kdo jsem, abych mohla jít proti tomu, co řekne Vévoda? Jsem jen služka.“
„Jsou tu nějaká silná gesta, ale máš pravdu. Radši bych, abys zůstala pryč z toho všeho, než aby ses snažila pomoct a ublížila si. Nenechal bych mu to jen tak projít, kdyby ti něco udělal.“
„Jste hodný člověk.“ Řekla hřejivě Clara. „Je mi tak moc líto, co se vám a Billovi přihodilo.“
„Není to tvůj problém, o který by ses měla starat. Ty a já jsme jen vězni v tomhle cirkuse.“ Pokrčil Tom rameny a zakašlal, když mu Clara položila jednu ruku na bok a druhou utáhla šňůrky v korzetu, co nejsilněji to šlo.
„Ježiši,“ zašeptal Tom, snažil se popadnout dech.
„Měla jsem vás varovat,“ odpověděla Clara, povolila trochu korzet, aby Tom mohl dýchat. „Dobře, teď znovu zatáhnu. Musím to pořádně utáhnout. Nemáte na těle žádné křivky. Bill nosil korzet roky a roky, aby křivky měl…“
„Dělej, co musíš, Claro.“ Pokrčil Tom rameny a zadržel dech, když Clara zatahala za šňůrky, co nejvíc mohla. Tom se rozkašlal, když to utáhla, co nejvíc mohla.
„Jste v pořádku?“ zeptala se plaše a Tom přikývl.
„Trochu se mi motá hlava z nedostatku kyslíku, ale budu v pořádku.“ Musel být v pořádku, přestát tu bolest na žebrech a krátkost svých výdechů; musel pro Billa a jejich matku.
„Jen dýchejte krátce a snažte se nezívat. Opravdu moc to bolí na žebra.“ Skousla si Clara ret. „Um, můžu teď udělat váš make-up?“
„Bav se.“ Řekl Tom bez zájmu, zvedl šaty, aby se mohl posadit na stoličku.
Clara ho vyzdobila, jak nejlépe to uměla, ale nějak prostě nevypadal tak zženštile a jako Lady, jako vypadal Bill, což bylo celkem divné, když byli identičtí. Nejspíš to byl jeho postoj, proč vypadal méně žensky, ramena měl dolů a nohy neměl přes sebe. Clara věděla, že až Vévoda uvidí Tomovo chování, nejspíš ho seřeže přes ruce. Bylo jí hrozně.
„Sedněte si rovně.“ Zažádala, ale její hlas byl tak něžný a jemný, že to neznělo jako nařízení. „Jestli vás otec uvidí takhle sedět, tak-„
„Rozumím.“ Prohodil Tom. „Ale nebudu sedět vzpřímeně, dokud si nepromluvím se svou matkou.“
„Vévoda nedělá výjimky.“ Zamračila se Clara.
„Och, ale on a já už máme dohodu. Prosím, řekni mu, že si chci promluvit s matkou.“
„Tome, já-„
„To Lady Vilhelmina nedostane, co chce?“
„Ale vy nejste-„
„Teď jsem. Mimo to, můžu za ním jít sám a říct mu, co mu říct chci.“
„Vezmu vás za ním.“ Souhlasila konečně Clara. Nechtěla, aby tam šel sám. „Jsme hotovi.“ Pokračovala, vrátila černé barvičky do své tašky.
Tom vlastně vypadal hodně jako Lady Vilhelmina, samozřejmě, ale byly mezi nimi nějaké rozdíly. Obzvlášť třeba vlasy nebo barva. Clara doufala, že Vévodovi se bude líbit, co uvidí, nechtěla se s ním vypořádávat. Malinko se nad tou myšlenkou nakrčila a mávla na Toma, aby šel za ní, vedla ho do otcovy pracovny.
„To není špatné,“ zamumlal, zvedl se od stolu a obešel si Toma. „Snad to zabere. Stoupni si rovně, sakra!“ Tom odmítal.
„Udělám cokoliv budeš chtít, až mě necháš promluvit si s matkou. Do té doby to se mnou budeš mít těžký.“
„Proč bych měl? Radši bych jí do téhle dohody nezatahoval.“
„Tak to pak budeš mít peklo mě prodat.“ Řekl Tom a jeho otec rozčíleně vydechl.
„Tak ať je to rychle, spratku. Claro, vezmi ho k jeho drahocenné matce.“ Zabručel Vévoda a Clara přikývla, chtěla odsud odejít dřív, než si to Vévoda rozmyslí a bude chtít Toma ztlouci.
Clara vzala Toma za zápěstí a utíkala s ním chodbami pryč, seběhli po schodech dolů, do sklepa, prošli kolem služek a kuchařů. Byl tu velký půlkruhový tunel, kdybyste šli dostatečně daleko, potkali byste všechny, co tu byli uvězněni za železnými mřížemi. Tom si pomyslel, že je to směšné, že kriminálníci byli pod Vévodovým domem; co by se asi stalo, kdyby utekli? Tom si pomyslel, že jeho otec asi opravdu uznává větu: Přátele si drž blízko, nepřátele ještě blíž.
„Co tady dole děláte?“ zeptal se strážce Clary s ošklivým pohledem.
„Vévoda to nařídil, um, Lady Vilhelmina si smí promluvit se Simone.“
„Je to tak?“ zeptal se až směšně zle.
„Ano, to je.“ Probodl ho Tom pohledem, jeho hlas byl vysoký, snažil se, i když byl až moc naštvaný.
„Dobře, jděte.“ Odemkl strážný bránu a nechal dvě ženy vejít dovnitř do místnosti.
Byly tu cely, některé oddělené kameny, další mřížemi. Všechny byly prázdné, až na tu, kde byla Simone, seděla a vystrašeně koukala do zdi.
„Mami.“ Zašeptal Tom, udělal hlavou pohyb, aby Clara odešla a dala jim čas o samotě.
„Tome?“ zamrkala Simone, oči měla obklopené tmavými kruhy.
„Nemůžu teď nic vysvětlovat, ale pak to udělám. Jen abys věděla, že tě otec nechá jít, až mě prodá.“
„Prodá tě?“ vykřikla málem Simone, okamžitě si dala ruku před pusu a začala šeptat. „Jak to myslíš, že tě prodá?“
„Prodá mě za dva dny tomu, co nabídne nejvíc peněz, ale udělal jsem s ním dohodu. Nechám ho mě prodat, když zajistí to, že ty i Bill budete v bezpečí. Nechce si špinit ruce a plýtvat penězi na to, aby platil kata na tvou popravu, když se nechám prodat, ovšem.“
„Ne. Ne, ne, ne…“ chodila Simone po cele, pak se chytla mříží a podívala se na Toma. „Nenechám tě to udělat.“
„A já tě nenechám zemřít. Budeš v bezpečí a šťastná s Billem. Mně to takhle nevadí. Vlastně, to já jsem to navrhl. Víš, že bych pro tebe udělal cokoliv, tak mě to nech udělat.“
„Nemůžu, Tome. Radši bych zemřela, než abych tě nechala prodat se nějakému cizinci. Co si myslíš, že se stane, až se tvůj manžel pokusí se s tebou vyspat? Zabije tě.“ Řekla Simone. „Nemůžu, nemůžu.“
„Nezáleží na tom, co řekneš. Otec tě nepropustí, dokud já nebudu prodán, to už bylo ujednáno. Zůstaneš tu, dokud já nezmizím, a pak můžeš být s Billem. On je,“ Tom se rozhlédl a ztišil hlas. „Je odsud o čtyři města dál. Najdi ho hned, jak budeš volná a buď s ním.“
„Tome…“
„Nemůžeš ohledně toho nic říct. Je rozhodnuto. Prosím, snaž se co nejlíp Billa najít, až budu pryč.“ Skousl si Tom ret a vydechl. „Miluju tě, mami.“ A s tímhle opustil místnost, nechal se odvést zpátky do svého pokoje.
Tom se položil na postel a povzdychl si. Přál si, aby mohl dýchat a odpočívat, ale v korzetu to bylo nemožné. Clara se rozhodla, že Tomovi bude dělat společnost, bylo jí jeho a Billa líto. Tom si o ní myslel, že je zlatá, rád byl v její společnosti.
„Jaké to je, mít jednovaječné dvojče?“ zeptala se najednou a Tom nakrčil obočí, zasmál se trochu a zadíval se na zdobený strop.
„Je to jako najít svou pravou lásku, ale trochu víc na přemýšlení.“ Zasmál se a ona vydechla.
„Přála bych si nějaké mít. Mám starší sestru, ale ta je ostudná.“
„To mi je líto.“ Řekl Tom bezmyšlenkovitě. „Rodina je občas to jediné, co máte, a když je vaše rodina odvedena pryč, už není pro co žít.“
„Opravdu si přeju, abych mohla pomoci, Tome.“ Claře se třásl hlas, byla v depresi, soucítila s ním. „Doufám, že skončíš na nějakém hezkém místě… s někým, kdo bude chápat situaci.“
„Peníze dělají z mužů monstra,“ řekl Tom. „Neskončím nikde, kde je hezky.“
„Hmm,“ skousla si Clara ret. „Možná tě nikdo nebude chtít.“
„Vévodovu dceru? To těžko. Víš, kolik popularity můj budoucí manžel a jeho rodina dostane? Jak jsem řekl, monstra.“
autor: Cinematics
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
proč se bojím, že to nevyjde? že ho neprodají Lorenzovi, ale ěkomu jinému 🙁
doufám, že to výjde. Musí… myslím, že se snad nedočkám dalšího dílu 😀
to vyjdeeee 😀 teda doufám:D
… nějak se mi začala líbit představa Toma v šatech 😀
A plán zatím zní dobře, snad se nic nepokazí.
To je prostě naprosto úchvatné!!! Na tento díl jsem se těšila kvůli Tomovi, převlečenému za lady Vilhelminu… a bylo to prostě excelentní!!!:-D
Na konci minulého dílu jsem začínala tušit, co Lorenz zamýšlí a to se mi v tomhle dílu potvrdilo. Myslím ale, že bude muset dát vévodovi hodně peněz, něco mi říká, že tam budou jenom samí hodně hodně movití nápadníci. Strašně moc už se ale těším, až se Bill s Tomem zase setkají ♥ Nevím proč, ale strašně moc se na jejich setkání těším… Nádherná povídka, jedna z těch nejkrásnějších ♥
úžasné
Wow, Florenz to fakt dobře vymyslel .. jen se mi nezdá, že by měl mít více peněz, než ostatní šlechtici a tak …ale když to říká, tak asi má no 😀 Jak se to obětuje pro Billa, to je hezký :') No, snad celý plán výjde, jak má 🙂
Tak musím se přiznat, že s takovýmhle vyřešením situace – Tom na místo Billa jako Wilhelmina – jsem nepočítala. Na druhou stranu je to docela nenásilný způsob, jak Simone zachránit a zvláštní je, že se až tak moc nestrachuji jako všichni ostatní v povídce o Toma, až bude prodán. I kdyby se totiž dostal do jiných rukou, než toho pána, který slíbil pomoc Billovi, nevěřím tomu, že by se z toho nedokázal dostat. Takže i když jsem byla v jednu chvíli skeptická, už zase začínám věřit v dobrý konec. 🙂
Úžasné….mají to dobře vymyšlené, teď ještě jestli jim to vyjde….ja doufám, že jo, prostě musíí…..jinak díl byl krásný
No rozhodně by mě takový řešení nenapadlo 😀 😀 a sem zvědavá, jak to bude dál, snad jim to všechno vyjde
tak to jsem opravdu zvědavá, zda ten jejich plán vyjde…musí vyjít…přeci Tom a Bill musejí být spolu 🙂
I think it´s gonna be great 🙂 But poor Tom, Bill and their mother 🙁 Fast the next chapter 😛