Our Business Is Life Itself 3.

autor: Lilly & Dead F4rt™ + Andullka

Bill

Po několika hodinách jsme konečně dorazili do Wallmartu.

„Krám jako každý jiný,“ pomyslel jsem si.

„Bille, Andy, checkněte to nahoře,“ zavelel Josh, a tak jsme šli. Mezitím, co Josh s jeho kumpánama barikádovali dveře a procházeli sekci s potravinami, vyšli jsme s Andym schody do patra s konfekcí. Bylo to tam obrovské.

„Bojím se, Andy,“ špitl jsem. Andy se na mě usmál a chytl mě za ruku. Projel mnou opět ten zvláštní pocit, jako tehdy, když mne políbil. Zachvěl jsem se a pomalu jsme ruku v ruce prošli celé patro. V tu chvíli jsem si vzpomněl.

„Andy?“

„Ano, Bille?“ odpověděl otázkou.

„Tehdy jak jsi… toho kluka.“ Slovo zabil nějak ne ne vyjít z mých úst. 

„Ano? Stalo se něco?“ optal se nechápavě.

„Něco jsi mi chtěl říct, ale nestihl si to. Co to bylo?“ zvědavě jsem se zeptal.  Andreas se ke mně otočil a jeho oči se přímo zaryly do těch mých.

„Jsi tak krásný, Bille.“ Po chvíli řekl do ticha. Cítil můj polekaný pohled, vím to. Uchopil mou hlavu do svých dlaní a jemně mne políbil. Naskočila mi husí kůže a já si konečně pro sebe přiznal to, co jsem se snažil odehnat už dávno. Měl jsem Andyho více než jen rád. Vpil jsem se okamžitě do jeho rtů a naše jazyky spustily divokou smršť proplétacích technik. Potřeboval jsem jeho blízkost víc než kdykoliv předtím. Cítil jsem z něho tu nevinnost, tu něhu a čistotu. 

V tuhle chvíli jsem byl tak moc rád, že jsem s ním na tomhle místě v tuto chvíli. Zanedlouho jsem ucítil, jak ze mě padá bunda. Od rtů se Andreas přesunul na můj krk. Zavřel jsem oči a nepatrně si povzdechl. Andy na nic nečekal, rukou mi pomalu sjel pod triko a užíval si mé náhlé zachvění. Při jeho snažení ze mi triko sundat, jsem se zasekl.

„Andy? Co to děláš? Tohle přece nejde.“

„Bille, já… Miluju tě. Už strašně moc dlouho, téměř od té chvíle, co se známe. To sis opravdu nikdy ničeho nevšiml?“ díval se na mne vyděšeně.

 „Jsi jako můj starší brácha, kterého jsem nikdy neměl. Mám tě rád, miluju tě, ale jiným způsobem.“ Odvětil jsem.

„Chci tě, Bille, chci tě, tady a hned teď. Chci si tě rozbalit jako dáreček, držet tě ve svém náručí a milovat se s tebou. Po ničem netoužím víc. Jsem tu, Bille, s celým mým srdcem. Pokus se to pochopit. Díky tobě jsem to, co jsem.“ Do očí mi vyhrkla slza. Políbil jsem Andyho na čelo.

„Broučku?“ usmál jsem se na Andyho s chutí si s ním maximálně pohrát.

„Ano?“ bylo na něm vidět velké zaváhání.  

Vzal jsem z nejbližšího stojánku kravatu, přehodil mu ji přes hlavu, dlouze ho políbil a zašeptal mu do ucha:

 „Následuj mne.“  Dovedl jsem ho až na úplný konec celého oddělení s oděvy, posadil ho na židli a řekl mu, že mu něco ukážu. Vedle mě byly zavěšeny bundy, vzal jsem tedy tyč, na konci zahnutou, určenou pro sundávání oděvů pověšených vysoko. Hodil jsem si ji přes rameno a kráčel přímo vpřed před Andyho. Kochal jsem se jeho pohledem, pohledem tak nechápavým. Musel jsem se mu zasmát. Stoupl jsem si před něj a tyč postavil před sebe, pomalu jsem se předklonil, olízl si ret a svůdně zaměřil pohled na Andrease. V očích se mu zajiskřilo. Za stálého pohledu na Andrease jsem si sundal triko, nechal tyč spadnout a obkročmo si na Andyho sedl. Obkroužil jsem mu rty a můj jazyk se pomalu začal vkrádat do úst. Najednou jsem se cítil jako nezkrotné zvíře. Tak moc jsem chtěl Andyho mít v sobě. Skousl jsem jeho spodní ret a mezitím, co jsem mu sundal bundu s tričkem, jsem pohyboval pánví dopředu a dozadu.  Po chvíli jsem ucítil Andyho tvrdost, jeho oči se rozsvítily a on začínal být dychtivější. Potichu sténal, rozepnul mi pásek a kalhoty.  

„Ne, ne,“ vstal jsem a vrátil se k tyči. Sundal jsem si kalhoty sám a uchopil tyč do rukou. „Vždyť ty mě o všechno připravíš,“ sykl Andy. Neodpověděl jsem, držel jsem tyč v rukou a dvakrát ji obešel, pohodil jsem vlasy a pomalu si klekl. Ohnul jsem se dozadu, opřel se rukou o zem a pánví hýbal podél tyče nahoru a dolů. Zaklonil jsem hlavu, olízl se a provokativně jsem zavrčel. To už ale vidím, jak se Andy prudce zvedá ze židle, odhazuje ode mě tyč a bere mě do náruče.

„Ty jsi neskutečná děvka!“ řekl ztlumeným hlasem usmívajíc se na mě a stále mě držíc náručí. Donesl mne až do kabinky, kde zatáhl závěs.

„Pro jistotu“ usmál se, otočil mne čelem ke zdi a prohnul mne.  

„Chci tě cítit, Andy,“ nedočkavě jsem před ním, hýbal zadkem. Svlékl se, sundal mi boxerky, a dříve, než bych to čekal, do mě vniknul. Zařval jsem, a to jak bolestí, tak slastí a vzrušením, které mnou prostupovalo. Levou rukou mi zacpal pusu, abych přestal řvát, a nás tu nikdo neviděl.

„Mlč, sakra, Bille,“ okřikl mne a ruku opět spustil dolů. Chytl mě za boky a zrychlil tempo. Bylo to poprvé a bylo to dokonalé, protože se to stalo právě s ním. Po několika minutách   Andy přestal.

„To už jsi?“ smutně jsem vydechl. Tón mého hlasu se mu nelíbil, otočil mě a rozhodl se mi pomoct k totálnímu vyvrcholení, klekl si a vsál můj penis do úst. Opět kdesi ve mně byla potřeba neskutečně zařvat, ale věděl jsem, že nemohu. Se zavřenýma očima a zakloněnou hlavou jsem těžce vzdychal, když ho vzal do ruky a pohyboval dlaní nahoru a dolů. Už jsem nemohl, věděl jsem, že budu. Ruce jsem mu položil do vlasů a vše, co ve mně bylo a chtělo ven, skončilo nakonec v jeho sladkých ústech.

Andreas

Sednul jsem si na zem a jeho stáhnul k sobě na klín, usmíval jsem se na něj a objal ho. Něco tak krásného, jako je Bill, jsem nikdy neviděl a nikdy u sebe nebo pro sebe neměl. Seděl jsem tam a Bill se šel oblíkat a já jenom tam tak seděl a díval se na něj, jak se oblíká, i když se jenom oblíkal, tak byl sexy. Seděl jsem tam a ani nevnímal, jenom potom jsem viděl Billův divný výraz a bylo mi jasný, že se musím taky oblíknout. Potom, když jsem se i oblíknul, neovládl jsem se a musel si ho zase přitáhnout a zulíbat ho.  

„Chtěl bych s tebou umřít,“ šáhnu mu na zadek a stisknu mu ho.

„Slib mi… že až mě dostanou, tak se zastřelíš, abychom mohli být spolu napořád,“ zašeptám mu do ucha a skousnu mu lalůček. Usměju se na něj a chytnu ho za ruku, ihned s ním propletu prsty a jdeme dolů za nimi. Ještě před dveřmi se zastavím a nevydržím to a začnu ho líbat.

„Opravdu toužím po tom, abych umřel s tebou a nebo ty se,mnou,“ ani nečekám na odpověď a zase ho líbám, ta chuť jeho rtů je návyková ještě víc než například cigarety, alkohol nebo kofein, i sex s ním je návykový, nikdy bych nehodlal přestat, kdybychom neměli zabíjet ty mrtvoly, kvůli těm dementům, co to zavinili.

Tom

Vyběhnu z budovy a otočím se. Slyším, že se blíží, proto neváhám a začnu utíkat přes silnici. Kdo by řekl, že se mi kvůli sexu vymstí moje práce. Kdyby ta děvka neměla tak velký zadek, pak bych si možná i užil. Proběhnu kolem policejního auta a všimnu si, že tam leží zbraň… neváhám a natáhnu se pro ni. Jakmile tak udělám, na zadním sedadle se objeví jeden z nich. Bez váhání nabiju a střelím přímo do hlavy. Možná budu mít výčitky svědomí, přece jenom je to jeden z našich „výrobků,“ ale co se dá dělat. Kdyby mě kousl, byl bych v háji. Podívám se do zásobníku… moc nábojů to nemá, ale pomůže to. Opět začnu utíkat. Všimnu si cedule, která ukazuje, že pár mil odtud je obchod. Tam by se dalo skrýt. Zrychlím tempo a se zbraní v ruce jdu směr Wallmart. Když už se zdá všechno v pohodě, uslyším za sebou silný řev. Otočím se a vidím, jak se ke mně blíží projekt… můj projekt!  

„Já tě stvořil, kurva!“ zamířím na něj a několikrát vystřelím. Přestanu střílet a všimnu si, že to s ním nic neudělalo a pořád se blíží.

„Do hajzlu!“ zakřičím a uteču za nejbližší roh do tmavé uličky. Chvíli tam čekám a uslyším, že se jeho kroky vzdalují. Oddechnu si, a když otočím hlavu, uvidím tam snad minimálně 5 nakažených. Neváhám a začnu po nich střílet. Na posledního zamířím, zmáčknu spoušť a ozve se jen cvaknutí.

„Do prdele!“ položím zbraň na zem a opět začnu utíkat. Jak si neuvědomuju, že běžím dlouho, tak za chvíli jsem před Wallmartem. Chci otevřít dveře, ale… nejde to! Že by barikády? Tam někdo musel přežít. Začnu bouchat na dveře a křičet o pomoc.

„Nejsem nakažený, pusťte mě dovnitř! Rychle! Už se ke mně blíží!“ Po chvilce uslyším uvnitř kroky.