autor: Lenna W.K.T. & Adella Kaulitz
Bill
Běžím k hotelu, co mi dech stačí. Chaoticky se rozhlížím kolem, snad jsem se neztratil. Byl jsem tak vynervovaný, když jsem sledoval toho muže, že teď ani pořádně nevím, kde jsem. A co tu dělám? Kudy se dostanu zpátky? Zpátky za Tomem?
Tom
Chrčím z posledních sil.
„Kde vůbec je?“ šeptnu.
„Neměl byste se teď namáhat mluvením.“ Řekne káravě doktor.
„Gabrieli, kde je Bill?“ šeptnu. Gabriel přijde až ke mně, vezme mne za ruku a jemně políbí. Oddaně, takový on vždy býval.
„Nevím, šel koupit jídlo, asi se zdržel, půjdu ho najít, jestli to je tvé přání. Ale mám také jedno přání.“ To je snad prvně, co chce něco za něco.
„Povídej.“
„Chci, aby ses uzdravil. Chci, abys nás pak našel a postaral se o nás, protože my bez tebe být nechceme.“ Šeptne.
Gabriel
Nevím sice, proč říkám nás, ale vsadím se, že kdyby Tom našel jen mne bez Billa, odešel by hledat jeho.
Bill
Nějakým zázrakem se ocitnu na kraji tržiště. Vydechnu úlevou, když se vydám konečně k hotelu. Přidám na rychlosti, košík s jídlem držíc u sebe. Vběhnu do hotelu a zamířím na pokoj. Vidím, jak doktor ošetřuje Tomovy rány. Položím košík na stůl a kleknu si k němu, vedle Gabriela.
„Tomy,“ pohladím jej po tváři.
Gabriel
„Kde ses k sakru coural, už jsem tě chtěl jít hledat!!!“ skoro až na něj zakřičím. Tomova ruka se vymaní z mého sevření a pohladí Billa po tváři.
Tom
„Neboj, budu v pořádku.“ Šeptnu.
Bill
Skloním se a políbím ho na tvář. „Neměli jsme za ním chodit. Neměli! Tomy, mám o tebe strach!“ Tisknu jeho dlaň ve své a opřu se do pohlazení.
Tom
„Myslel jsem, že se změnil. Omlouvám se za všechno.“ Šeptnu a pohladím jeho skoro fialovou tvář od facek, které mu Gordon dal.
Gabriel
Radši odvrátím hlavu a jdu se podívat, co koupil. Dala by se z toho udělat dobrá polívka.
„Uvařím jídlo, někde by tu měl být vařič,“ špitnu.
Bill
„Neomlouvej se, nemohl jsi to tušit.“ Pousměju se na něj. „Miluji tě.“
Tom
„Já tebe taky, broučku, teď jdi pomoct Gabrielovi, ano?“ špetnu a bolestně zanaříkám, když se doktor snaží narovnat mou zlomenou ruku. Bolí mě celé tělo.
Gabriel
Vlítnou mi slzy do očí. Já! To mně měla patřit tahle slova. Bill se ke mně připojí.
„Najdi hrnec!“ štěknu na něj hnusně.
Bill
Hodím pohled na Gabriela. Z jeho očí srší tolik nenávisti, zároveň zklamání. Nechci ho dráždit a už vůbec ne teď, když mě Tom ani bránit nemůže. Tak najdu hrnec, do kterého začneme házet suroviny na polévku.
Gabriel
Měl jsem ho zabít hned na začátku. Měl! Sice by mne Tom zabil také, ale aspoň bych se teď nemusel tolik trápit.
„Potřeboval bych trochu teplé vody.“ Koukne na nás doktor. Přikývnu a postavím na vařič druhý, menší hrnec s vodou.
„Horká, nebo stačí teplá?“
„Teplá, abych ho nespálil.“ Tom bolestně oddychuje. Kdo ví, co se vlastně stalo.
Bill
Popotahuju a samou nervozitou se i kolikrát říznu do prstu, když krájím zeleninu do hrnce. Sleduju Toma a brečím i za něj bolestí, kterou on sám musí trpět. Měl jsem trpět místo něj. Měl jsem jeho otce nechat, aby mě znásilnil, než aby teď trpěl Tom! Je to jedině moje vina. Polívka musí být přesolená, kolik mých slz už do ní napadalo.
Gabriel
Tom bolestí skoro křičí. Odvrátím hlavu. Mám chuť teď někoho obejmout. Sklopím hlavu.
„Dávej pozor, ty nemehlo, ať si neuřízneš prst!“ štěknu, ale už ne tak nenávistně.
Bill
Nelze přestat. Stále popotahuju a vzlykám. Nemůžu to vydržet. Tomův bolestný křik. Hroutím se místo něj. Nůž i mrkev mi vypadnou z ruky a já s brekem uteču z pokoje.
Gabriel
Tom křičí. Nevím, proč najednou mám chuť ho utěšit. Vyběhnu za ním a chytím ho. Stočím si jej do náručí.
„No tak, nebreč, Tom nemá slzy rád.“ Špitnu.
Bill
Jak mám přestat plakat, když Tom tak trpí?
Gabriel
„No ták, pískle, musíš být silný!“ proč ho utěšuju? On mi bere Toma a já jej utěšuji? To on, to on by měl utěšovat mě.
„Buď silný pro Toma. Ano, budeme silní oba dva! Teď půjdeme a doděláme tu polívku. Najíme se, vezmeme věci a utečeme, jak nám Tom řekl. Až se uzdraví, vsadím se, že si nás najde,“ špitnu chlácholivě, i když sám bych potřeboval obejmout, abych se měl komu vyplakat.
Bill
Přikývnu a utřu slzy.
„Gabrieli. Promiň. Já tě nechtěl takhle zradit s Tomem,“ kouknu na něj s lítostí v očích. Musí to být pro něj hrozné.
Gabriel
Překvapeně zamrkám.
„Není odpuštění za to, cos mi udělal. Jsi živý jen proto, že kdybych ti ublížil, ublížil bych tím i Tomovi.“ Řeknu chladně a pustím ho.
„Kdybys nechtěl, neudělal bys to… ale asi za to tak úplně nemůžeš,“ špitnu. Už vím, co k němu Toma přitáhlo. Je pěkný, potřebuje jeho ochranu a navíc, jeho pláč je srdceryvný.
Bill
„Zamiloval jsem se do něj stejně jako ty.“ Zamračím se.
„A pojď za Tomem.“
„A pojď za Tomem.“
Gabriel
Sklopím pohled. Čekal jsem, že kolem odchodu bude dělat cavyky, ale přece jen je asi silnější, než jsem čekal.
Dojdu za ním. Tom stále křičí v bolestech. Začnu rychle krájet. Musí se pak najíst, bude vysláblý.
Bill
Společnými silami ukuchtíme nějakou zeleninovou polévku. Opět si kleknu k Tomovi a chytnu ho za ruku. „Vydrž, Tomy. Musíš to vydržet,“ dívám se na něj a tisknu mu ruku. I Tom má velice pevný stisk. Pohladím ho po zpoceném obličeji.
Gabriel
Mluvím zatím s doktorem. Domlouváme se, že se o Toma bude starat. Že nás doprovodí do přístavu a až odjedeme, přijde sem a bude s Tomem, nebo že si jej vezme k sobě domů.
Spokojeně a vděčně se usměju. Podáme si ruce, nandám polívku Tomovi, Billovi i sobě, a přinesu Tomovu misku se lžící.
„Mám ho nakrmit, nebo ho nakrmíš ty? Měl by se najíst.“
Bill
Zamrkám a divím se, že mi tohle nabízí. Vezmu od něj misku se lžící a po pofoukání, sousto přiložím k Tomyho puse. Vděčně to přijme, a tak ho krmím. Nejraději bych ho celého objal, ale nemohu v tomhle stavu, co je teď.
Gabriel
Sednu si ke stolu a koukám na ně. Vlastně jim to spolu sluší. On velký mužný a Bill malé bojácné ptáče. Začnu jíst.
Tom
Vděčně přijmu každé sousto, co mi Bill dá. Mám hlad a jsem slabý. Teda pokud moje břicho je ještě schopné poznat hlad. Nakonec zdravou ruku natáhnu k Billově tváři a pohladím ho.
„Broučku.“
Bill
„Tomy, nemluv,“ pohladím ho nazpět a dám mu do pusy poslední sousto. „Musíš načerpat síly.“ Skloním se k němu a lehce ho políbím na rty.
Tom
„Najdu vás, ano? Já si vás oba dva najdu, a pak se o vás budu pěkně starat, jo? Začneme znova, budeš chodit do školy a nosit pěkné oblečení.“ Pohladím ho ještě po tváři.
„Polib mě ještě,“ šeptnu vysíleně.
Bill
Vezmu ho za ruku, opět lehce a procítěně jej políbím. Zavřu oči a vydechnu.
„Tomy, proboha, nechci odjet bez tebe.“
Tom
Přidržím si jej za týl u sebe. Jemně žmoulám jeho krásné vlásky.
„Taky tu nechci být bez tebe, ale je to jediná šance, jak se nevrátit do basy a zachránit váš život. Musíte být moc opatrní, ano. Až dorazíte do přístavu za mořem, zůstaňte tam. Někde se ubytujte, kupte dům, nebo já nevím, ale buďte na jednom místě, ano? Miluji tě, bude to všechno dobré, jen mi musíte věřit, a hlavně musíte věřit jeden druhému.“
Bill
„Dobře ,Tomy.“ Přikývnu. Prosím, aby to dobře dopadlo.
Pousměju se na něj a vstanu. „Kdy máme odjet?“ zeptám se jej, i když se mi od něj vůbec nechce. Bojím se, co bude, a jestli se vůbec ještě někdy uvidíme.
Gabriel
Převezmu iniciativu. „Běž se najíst, potom půjdeme. Zatím se rozloučím, pokud by ti to nevadilo.“ Kouknu na Billa, pak hned na zuboženého Toma. Pomalu k němu kleknu a vezmu jeho ruku.
„Uzdrav se co nejdřív, prosím, dlouho bez tebe nevydržíme,“ šeptnu skoro až plačtivě.
„Dobře, budu se snažit.“ Šeptne Tom a natáhne se, aby mě políbil na čelo.
Bill
Přistihnu se, jak koukám na ty dva. Skoro se až stydím, že mě u srdce bodne trn žárlivosti. Vím, jak se musí cítit Gabriel. Taky se nechci o Toma dělit. Strnule dojídám polévku a sleduju ty dva. Gabriel, lísá se k Tomovi a tváří se, jako by o něm věděl vše.
Gabriel
„Miluju tě, Tome a ty to víš,“ najednou doktor zahuhlá něco ve smyslu, že by Tom měl spát a je čas jít. Pomalu se stmívá, lodě pomalu vyrážejí z přístavu. Naposledy ho políbím na tvář. Na rty se nenechá, to už ani nezkouším. Jeho rty patři Billovi. Pomalu vstanu, vezmu pytel se svými věcmi a kouknu na Billa.
„Můžeme?“
Bill
Sklouznu pohledem z Gabriela opět na Toma. Nechci se loučit. Ale vím moc dobře, že musím. Dojdu k Tomovi a kleknu si k němu. Naposled jej políbím na rty. „Miluji tě.“
Tom
„Já tebe taky, broučku,“ šeptnu a pustím jeho ruku.
Gabriel
„Brzy nashle, Tome,“ zamávám mu a pár minut na to už Tom spí. Doktor mu dal nějaké opiáty na spaní. Vydáváme se padajícím večerem do přístavu. Máme štěstí, jedna loď právě odplouvá. Zeptáme se nějakého člověka a ten nám povolí vstup na palubu.
Rozloučíme se s doktorem. Ten chlap, co k lodi patří, říkal, že jedeme do Anglie. Snad tam za námi Tom dorazí.
autor: Lenna W.K.T. & Adella Kaulitz
betaread: Clarrkys
musíí… musí… snad budou všichni v pořádku…
*slzí*
Už jsem psala v minulém komentáři, že mě nad Tommyho bolestí úplně krvácí srdíčko. Když ho v této kapitole doktor ošetřoval, skoro jsem nemohla číst dál. Jen doufám, že ještě nemá nějaká vnitřní zranění, když krvácel. Cítila jsem určitě stejný smutek jako Bill.
Gabrielovo chování se stále mění, myslím, že před Tomem hraje divadýlko a na Billa něco chystá. Škoda, že se Billovi ztratil ten chlápek. A stále má Gabriel ty bylinky! Nebo je použil ten doktor? Dal Tomovi přece opiáty. Snad Gabe cestou Billovi neublíží.
Doufám, že ten poslední Billův polibek na Tomovy rty opravdu nebude tím posledním. Jinak se divím, že má Bill tu sílu Toma opustit.
Billova role v tomto příběhu se mi hodně líbí.
Hodně smutný a depresivní díl…chci věřit tomu, že se Gabriel smířil s tím, že Tom Billa miluje a že teď bude Billovi pomáhat, ale něco ve mě je na pozoru… Bojím se, že ten Tomův plán nevyjde, že Gabi něco provede, a taky je tu ještě Tomův otec =(
zatím se to jeví tak, že Bill s Gabem k sobě snad i přes to všechno najdou cestu. bylo by fajn, kdyby si navzájem pomáhali, když jsou ted oba na jedný lodi (myšleno obrazně, ale dle děje vlastně i doslova 🙂 )
doufám, že Gab na nějaké bylinky zapomene, líbí se mi, jak ted jsou relativně v poho.
ale furt je tam Tomův otec, Max (nemůžu se zbavit podezření, že taky ještě bude mít něějakou roli) a hlavně ten týpek, co ho Bill pozoroval…
chci honem další díl..doufám,že vše dopadne dobře 🙁