autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Bill: Zavolej do práce, ano? (Koukám ti do očí.)
Tom: (Horlivě přikyvuju.)
Bill: (Vezmu tvůj mobil a dám ti ho do ruky.) Mám jít k tomu doktorovi s tebou?
Tom: Já… Nechci, aby věděl, že budeme mít miminko. (Zašeptám a svírám ten mobil v ruce.)
Bill: Takže tam nemám chodit s tebou?
Tom: Jak… Jak chceš.
Bill: (Pozoruju tě.) Víš co, jdu udělat snídani. Ty zavolej do práce a pak se rozmyslíme.
Tom: Dobře. (Kouknu se na hodiny. Už je po půl. To sakra nestihnu!)
Bill: (Než vyjdu z ložnice, natáhnu na sebe kalhoty a tričko a jdu dolů. Rychle něco chystám k snídani.
Nějaké sendviče.)
Tom: (Přijdu asi za pět minut. Zrovna už i oblečený a nachystaný.)
Bill: (Kouknu na tebe.) Tak co, volal jsi tam?
Tom: Jo. (Pípnu.) Trochu křičel.
Bill: Šéf?
Tom: Ano.
Bill: To bude dobrý, odpoledne už třeba budeš v práci. (Pousměju se.) Tak mám jet s tebou nebo ne?
Tom: Jak chceš… (Koukám na linku po nějakém jídle. Mám hlad, ale nechci se u doktora pozvracet.)
Bill: Pojedu s tebou a počkám na tebe v autě, ano? (Vezmu ty sendviče a zabalím je.)
Tom: Dobře. (Chytnu se bolestně za bříško. Mám zase nějaké křeče.)
Bill: Je ti špatně? Máš hlad?
Tom: To je dobrý. Musíme už jet. (Jdu se obouvat.)
Bill: (Vezmu to s sebou a jdu za tebou. Obuju se a vezmu si bundu.)
Tom: Pojedeme tvým autem? Byl bych radši, kdybys řídil ty.
Bill: (Přikývnu.) Jasně.
Tom: (Vyjdeme ven a nasedneme do auta. Koukám smutně z okýnka.)
Bill: (Dám ti na klín pytlík s těmi sendviči.) Vem si. (Usměju se a nastartuju. Připoutám se a vyjedu.)
Tom: (Zakroutím hlavou.) Nechci ho pozvracet.
Bill: Tak to sníš potom, ano? (Pousměju se.) Počkej a kam vlastně mám jet?
Tom: Tam, jak je ten ústav pro problémové děti. (Pípnu.) Má tam ordinaci.
Bill: (Přikývnu a jedu tam.)
Tom: (Zavřu oči a opřu si hlavu o dveře.)
Bill: (Kouknu na moment na Toma. Po chvíli dojedeme. Zaparkuju.) Jsme tady.
Tom: (Usnul jsem.)
Bill: Tomi. (Položím ti ruku na rameno.)
Tom: Mhhhhrr… (Zamručím.)
Bill: Tomee… (Jemně s tebou zatřepu.)
Tom: (Otevřu na tebe jedno oko.) Co je?
Bill: Už jsme tady.
Tom: A kolik je hodin?
Bill: (Kouknu na hodiny.) Asi za dvě minuty jedenáct.
Tom: Cože? (Vyjeknu a rychle vylezu z auta a utíkám tam.)
Bill: (Koukám za tebou. Pustím si rádio.)
Tom: (Doběhnu tam a hned zaklepu, protože říkal, že na mě bude čekat.)
Doktor: (Sedím za stolem. Vstanu a jdu otevřít.) Dobrý den.
Tom: Dobrý den. (Když ho sjedu pohledem, tak se docela vyděšeně koukám. Představoval jsem si ho jinak, ale je to chlap jak hora.)
Doktor: No, dobrý. (Koukám na něj.) Nejste. Eehm… Pan Kaulitz?
Tom: A-ano. (Pípnu.)
Doktor: Tak, prosím. Pojďte dál.
Tom: (Vejdu a rozhlížím se.)
Doktor: (Sednu si za stůl.) Sedněte si. (Ukážu na křeslo.)
Tom: (Opatrně si sednu.)
Doktor: Tak… (Koukám na tebe.) Co tedy budeme řešit. Měl bych vědět, které léky berete, jak dlouho, po jakých intervalech a v jakém množství.
Tom: Tak… Jmenuje se Imunokomplexan. (Pořád mám takový divný pocit.) Beru to asi… Tři týdny, možná o něco dýl a tak jednou za dva nebo tři dny. Ne moc často, ale vzal jsem si je někdy i tři zároveň. (Zalovím v kapse.) Tady mám od toho prázdný obal. (Položím mu to na stůl.)
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
bojim bojim.. bojim se že mu ten doktor řekne, že je na tom Tomi špatně 🙁
nemám moc s toho dobrý pocit…snad to bude dobrý :))
Snad to nebude nic hodně zlého 🙂
Do čeho se to zase Tom namočil? Nevím, co je Imunokomplexan, jen tuším, co jsou to imunokomplexy a vůbec se mi to nelíbí, pokud došlo k jejich narušení nebo poškození. To jsem teda zvědavá.
Taky to nevidím dobře, Tomův stav tomu nasvědčuje…
[5]: A pak má něco nafotit… 🙁
Ten Imunokomplexan je jenom vymyšlený název, k ničemu se to nevztahuje 🙂
[6]: Že jo???!!!
Bojím se o Toma. Snad to bude dobrý a budou happy rodinka 🙂 😀 asi těžko, co? 😀