autor: Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Zrovna jsem típnul nedopalek cigarety a začal zvonit telefon. Se strachem jsem vstal a šel to vzít.
„Prosím?“ řeknu a čekám, kdo se ozve. Jsem o trošku klidnější, že je Tom doma.
„Ahoj, Billy. Tak jaký jsi měl den, drahoušku?“ zacukruje na mě hned ten odporný hlas. Nahlas oddechnu a opřu se o zeď. Byl jsem zticha. Přemýšlel jsem, zda odpovídat na to, na co chce, spolupracovat, nebo jestli mám jít silně proti němu.
„Pohráli jste si s tvým bráškou? A co ta večeře? Ta musela být vynikající. Doufám, že mi taky někdy uvaříš, zlatíčko,“ zasměje se. Úplně ztuhnu.
„Přestaň se plést do mě a mýho bráchy!“ rozkřiknu se už vztekle. Minutu po tom, co křiknu, se otevřou dveře. Leknutím skoro omdlím, ale když v nich vidím Toma, uleví se mi.
„Nekřič na mě. Ničíš si tím ten tvůj krásnej hlas. Oh, tak strašně bych tě teď chtěl líb…“ najednou mi Tom vyrve telefon z ruky. Jen to tiše sleduju a snažím se být v klidu. Chytnu Toma za volnou ruku.
„Co chceš, ty zmrde?!“ zařve Tom hlasitě do telefonu. Něco se tiše zevnitř ozve. „Jo, ale mně potěšením není, ty kryple zasranej! Ještě jednou sem zavolej nebo se Billa dotkni a přísahám, že tě zabiju! Je ti to jasný! ZABIJU!“ zařve. Sklopím hlavu a tisknu mu tu ruku. Takhle naštvanýho jsem ho neviděl hodně dlouho. Hlasitěji se ozve něco z telefonu, ale nejsem schopný rozeznat, co říkal. Tom začne v obličeji rudnout.
„Fajn! Tak se spolu sejdeme a uvidíme, kdo s koho! Ale na Billa zapomeň, ty ohavná kryso! Zpřelámu ti všechny kosti v těle a pak ti rozmlátím hlavu o zem! Ještě jednou sem zavolej nebo se přibliž k našemu baráku, ke mně nebo k Billovi, a je po tobě!!“ zařve. Vytrhne telefon ze zásuvky a vztekle s ním hodí o zem. Pak na něj začne rozčíleně dupat. „Zmrd, zkurvysyn, idiot! Uříznu mu čůráka! Pracky mu zpřelámu!“
Udělám od Toma asi dva kroky a zastavím se u postele. Vystrašeně na něj koukám.
„Uklidni se, prosím tě. Uklidni se a pojď ke mně,“ pošeptám a natáhnu k němu ruku. Nečekal jsem, že se pohádají až takovým způsobem, a hlavně, že Tom až tak vyletí. To dělat asi neměl.
„Co si o sobě kurva myslí?!“ zařve a rozhodí rukama. Posadím se na postel. Tohle mi nedělá dobře. Ten jeho křik, to, co se děje, ty telefonáty, dopisy, sledování. Už je toho moc. Tom odejde a uslyším, jak dupe dolů po schodech. Zezdola se ozve nějaký randál. Vyjdu z pokoje ven a jdu rychle dolů.
„Tome?“ On stojí uprostřed obýváku, kouří a pozoruje, jak se zatahují žaluzie. Sejdu k němu dolů.
„Tomi…“ šeptnu opatrně.
„Hm?“ otočí se, očividně už klidný. Sklopím oči a nasucho polknu.
„Už ses trochu uklidnil?“
„Jo, už jo…“ přikývne a potáhne z cigarety.
„Co ti říkal?“
„No… nejdřív, že mě rád poznává… A pak, jestli by ses s ním nechtěl sejít, že můžu jít jako doprovod. Dement,“ zakroutí hlavou a jde zkontrolovat, jestli jsou zamčené vchodové dveře.
„Pane bože,“ šeptnu jenom pro sebe a posadím se na pohovku. Po chvíli se vrátí.
„Všude je zamčeno. Pojď si lehnout, hm?“ nastaví ruku a pozoruje mě. Podám mu ruku a jdu s ním nahoru. Teď mu fakt odmlouvat nechci, protože by to nedopadlo dobře.
„Mockrát děkuju.“ Jenom přikývne a vejde do mého pokoje. Zatáhne žaluzie i závěsy a rozsvítí lampičku u postele.
„Budeš spát u mě nebo u sebe?“ zeptám se narovinu.
„To je jedno, kde budeme spát,“ pokrčí rameny a konečně se trochu pousměje.
„Důležitý je, že budeme, nejen budu a budeš,“ pousměju se taky a dojdu k němu, obejmu ho. Krátce mě obejme, dá mi pusu do vlasů a pak se odtáhne.
„Lehni si. Jen jdu k sobě zkontrolovat dveře od terasy,“ pohladí mě po rameně.
„Dobře, běž,“ vlezu si do postele a koukám do tmy.
Po chvíli se vrátí, zavře za sebou a jen v boxerkách ke mně vleze do postele.
Trošku se šoupnu, aby měl dost místa, a schoulím se tak, jak jsem zvyklý.
„Moc děkuju, opravdu,“ řeknu tiše.
„Neděkuj pořád. Už na to zapomeň. Už dá pokoj. Navíc nemůže volat, když jsem zdemoloval telefon,“ zasměje se. Přišoupne se, vleze si ke mně pod peřinu a obejme mě. Přivřu spokojeně oči.
„Zlato, ale ty jsi zapomněl, že dole máme další telefon,“ usměju se sladce a chytnu ho za tu ruku, kterou mě objímá.
„Tak ho vytáhnu ze zásuvky a bude,“ zasměje se mi tiše do ucha a přivine se ještě víc ke mně. Zavřu oči úplně.
„Ne, ten nech naživu. Nikdy nevíš, kdo volá,“ zasměju se potichoučku.
„Odteď nezvedej telefony, ano?“ pošimrá mě jeho dech na oušku a pak mě na něj políbí.
„Dobře,“ kývnu jen slabě hlavou a pootočím ji pak k němu a usměju se.
„…vážně jsi mi řekl „zlato“ nebo jsem se předtím přeslechl?“ zašeptá se smíchem. Prstem mě pohladí po tváři a pak mi přejede zlehka přes rty.
„No, řekl. Vadí ti to?“ zeptám se ustaraně.
„Ne. Bylo to… sladký,“ zakření se a dá mi pusinku. „Jen mě to překvapilo. Toť vše.“
Usměju se.
„Aha… své k svému,“ pousměju se.
„Jasně. Ha-ha,“ zasměje se a položí si hlavu na polštář.
„Myslel jsem to naprosto vážně. Neštvi mě, nebo ti budu říkat bonbonku… nee, cukrová vato,“ zasměju se potichu.
„Oh, přestaň. To je děsný,“ začne se smát a přitiskne si mě k sobě víc.
„Umačkáš mě a pak já tebe…“ zasměju se a otočím se čelem k němu. Obejmu ho kolem pasu a propletu si s ním trošku nohy.
„Pokud tě umačkám, tak už se ani nehneš. Budeš mít zlámaný skoro všechny kosti v těle,“ zasměje se. Nohy nám rozplete a pak si jednu přehodí přes moje nohy, čímž se dostane nejblíž, co to jde.
„To by se ti hodilo, viď?“ zasměju se a přitulím se k němu. „Mmh, tohle jsem přesně potřeboval.“
„Mmh a nic víc?“ otře se mi rty o tvář.
„Ještě bych rád něco, ale… nerad bych, aby toho pak bylo moc najednou. Nechci tě udřít a přepracovat, ale…“ vyhledám jeho rty a spojím je s mými. Vydechne a polibek mi hned chtivě oplatí.
„Ano, já se tak moc napracuju,“ zachechtá se a znovu mě políbí. Oplatím mu to.
„Mmh, jo, jsi přepracovanej.“ Odtrhne se.
„To tak blbě líbám nebo co, že jsem přepracovanej?“ stáhne obočí. Usměju se a zakroutím lehce hlavou.
„Naopak, já tě nechci přepracovat. A jsi přepracovanej, tady…“ ukážu na jeho hlavu. „Pořád moc přemýšlíš a snažíš se mi pomoct. Teď vypni, prosím. A líbáš… jak to jen říct,“ nakrčím nos. „Slovo dokonale je málo, pak už nevím, jak to nazvat, takže…“ usměju se jen a sám ho začnu něžně líbat. Chytnu ho za týl a přidržuju si ho tak u sebe.
„Mmmhh,“ zavrní s úsměvem a začne mi polibky opětovat a po chvilce i oplácet. Pohladí mě po ruce, sjede mi po žebrech, až ruku nechá na mém boku.
Pořád se k němu snažím víc a víc vecpat, tulím se k němu, kroutím se a narážím na něj. Potřebuju cítit jeho tělesné teplo.
„Nevrť se furt tak,“ políbí mě tvrdě a začne mě líbat na krk.
„Tak mi neutí… tíkej,“ koktnu, když mě začne líbat na krku.
„Utíkám snad někam?“ olízne mi čelist a pak jemně saje kůži na mém krku.
„Ne, už ne… jen mně teď utíká… kontrola,“ pousměju se a zavřu křečovitě oči.
„Neříkej,“ zasměje se tiše a přejede mi zuby po celém krku.
„Ježiši… Tome,“ vyjede mi z úst prudce a přitisknu se na něj jako klíště.
„Hoříš mi pod rukama,“ zašeptá vzrušeně a vleze nade mě. Rukama mi sjede po bocích a jazykem se mi vpije do pusinky. Začne si hrát s mojí kuličkou v jazyku.
„A… asi shořím,“ stačím říct a hned se mu oddám.
Po chvíli mu jazyk skousnu mezi zoubky a vloupu se do jeho pusinky, celkem hluboko. Jen zahuhňá něco ve smyslu, že on dřív, a začne mě vášnivě a intenzivně líbat. Krouží jazykem kolem mého a funí mi na tvář. Jeho dlaň se mi sune mezi nohy. Ani na okamžik mu tohle žhavé líbání nepřestanu oplácet, ba naopak, zvyšuji na intenzitě pořád víc a víc. Nechám ho být, nevadí mi to. Sice to takhle skončí téměř pokaždé, ale já nedokážu přestat, s ním ne-e. Jenomže se rukou zase rozjede opačným směrem na moje břicho, pak hruď. Najednou nás přetočí a já se ocitnu na něm. Zezdola se na mě zakření.
„Ty zmetku,“ šeptnu a usměju se. V okamžiku jsem už skloněn nad jeho hrudí, a jazykem a zoubky si hraju s jeho bradavkou. Zadečkem se na něm tak něžně pohupuju.
„Mmmh, yeah… Tohle je můj brácha,“ pleskne mě se smíchem přes zadek a zas mě ze sebe shodí a zalehne.
„No to ne!“ řeknu a prudce ho povalím a sednu si na něj. Chytnu mu ruce nad hlavou a skloním se k němu.
„Oh notak, bráško. Víc neumíš?“ směje se, ale sám nadzvedne hlavu a políbí mě. A já mu to jen hned oplatím.
„Mlč, mlč, mlč… radím ti dobře. Neznamená, že když jsi o deset minut starší než já, že jsi lepší, víš?“ pousměju se sladce a vlepím mu ještě maličkou pusinku. Začnu mu znovu dráždit bradavku pusinkou a rukou jedu k jeho rozkroku.
„Ano, máš pravdu, že to nic neznamená. Ale i tak jsem lepší,“ směje se, ale cítím, jak mu dochází dech. Sjede mi rukou po nahých zádech.
„Pššt,“ pošeptám potichu a sjedu mu rukou do klína. On nevydrží chvilku držet jazyk za zuby. Přes boxerky mu přejedu po penisu, který pomalu ale jistě tvrdne, a teď přímo pod mou dlaní. Jazykem se přemístím na jeho druhou bradavku a hraju si s ní do té doby, než neztvrdne stejně jako ta druhá.
„Bože, ty jsi tak krutý, Bille,“ vzdychne a dlaní mi zajede za boxerky na zadek. Zase ruku vytáhne a hladí mě po bocích.
„Ne, nechej mě,“ usměju se a pokračuju, ale už ne dlouho.
„Nic nedělej, nech to na mně, ano?“ usměju se a otočím se k němu. Obkročmo si nad něj opět vlezu, ale hlavu mám u jeho rozkroku. Dokonalá to šedesátdevítka.
„Uhm… nejdřív sis ale mohl Bille sundat boxerky, víš,“ prohodí. Slyším, jak se kření a najednou mě pleskne přes zadek a sám mi je se smíchem začne sundávat. Prudce se narovnám.
„Ne, nech mi je,“ zasměju se.
„Proooč?“ zakňourá. „Chci ti je sundat…“
„Nepotřebuješ mi koukat na prdel,“ zasměju se.
„Oh! Počkej! Málem bych zapomněl, proč jsem byl ve městě!“ shodí mě ze sebe a rychle vyskočí z postele. Oh ne, už je zas hyperaktivní. Jen nad tím už zakroutím hlavou a v klidu sedím.
„Počkej tu, Billy. Ani se nehni,“ ukáže na mě prstem a uteče někam pryč.
„OK,“ řeknu jenom se smíchem. Mezitím si rychle sundám boxerky, hodím je někam pryč, hlavně aby je neviděl, a přikryju se peřinou.
autor: Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Super – akorát nevím, jestli Tomi, tím rozhovorem něco vyřešil… Spíš bych tipovala, že to bude horší :/ Ale to je teď vedlejší – jsem zvědavá kvůli čemu musel tak rychle Tom z postele… 😀
Taky si myslím, že Tom to celé jenom zhoršil…kluci to celkově berou na lehkou váhu, já bych se teda bála víc. A co se týká toho úchyláka, ten brzo přejde od slov k činům, když ho Tom tak krásně poslal do oněch míst…
Tak to jsem zvědavá, čím Billa překvapí. 😀
Být Tomem tak se s Billem zabarikáduju v baráku, povolám armádů vojáků, kteří by hlídali před dvěřma a zahrabu se s ním pod peřinu a tam by měli zůstat 😀 😀 .. 😀 A však oni to už nějak spolu zvládnou i bez té armády…snad 🙁
Taky souhlasím s tím,jak tady bylo napsáno,že podle ěm tot ed bude jen horší,ale Tomovi i tak rozumím..jelikož šlo o Billa…jinak je konec zase v nejlepším,super 😀
Joo..Toman si nebere servítky =D..no uvidíme jestli pak bude i nějaká ta bitka =(( ale to jsem zvědavá kvůli čemu si Tom odskočil =D….sem natěšená na další díl, že to ani není možný =))