Lutte pour l’amour 42.

autor: LadyKay

Tom mě opatrně  položí na postel a zlehka na mě dolehne. Jeho rty mě líbají, prsty pročesávají mé havraní vlasy. Vždycky se mnou zacházel něžně a jemně jako s panenkou z porcelánu, která by se při hrubším zacházení mohla poničit. Dnes mám však pocit, že je ještě něžnější než dříve. Se mnou se však cosi děje. Něco, co rozhodně není ani pro jednoho z nás dobré. Ač bych se za normálních okolností dávno přestal soustředit na okolní svět, nyní moje mysl začíná pracovat na plné obrátky a nejsem s to se uvolnit. Nevím, čím to je. Zda to způsobuje, že nejsem schopen uvažovat nad ničím jiným, než nad tím, jestli se vzruším a nebo ne. Jen co si uvědomím tento fakt, zpanikařím. Když jsem už teď napjatý a nervózní, jak to bude dál…

„Copak, lásko?“ Až když se nade mnou ozve šeptající hlas a všimnu si Tomova ustaraného výrazu, dojde mi, že to poznal. Bříšky prstů klouže po mé tváři, ústa jsou zvlněná do úsměvu a jeho oči jsou plné lásky. „Billi, co…“

„Ono to prostě nepůjde. Já to vím.“ Zakňučím a odvrátím tvář. Tom mě však přinutí podívat se na něj. Nepřestává se mile usmívat a prsty kroužit po mé tváři.

„Půjde.“ Pohladí mě po vlasech a otře se svým nosem o můj.

„Ale nejde mi se uvolnit.“ Zoufale se na něj zahledím, přestože pochybuji, že mi nějakým způsobem pomůže. Problém je ve mně a už netuším, jak se toho zbavit. Vím, že ho chci. Strašně moc chci, aby se mě dotýkal, ale už mi začíná odmítat spolupráci i moje mysl, nejen tělo. A čím více se pokouším uvolnit, tím méně se mi to daří. 

„Lásko,“ osloví mě a krátce přitiskne svá ústa na má. „Vnímej mě. Jenom mě.“

„Ale…“

„Jsi tu jen ty a já. Nikdo jiný, nic jiného…“ šeptá a já zavřu oči. Zkusím to. Svět venku neexistuje a ani nikdy neexistoval. Je tu jen Tom a já. My dva. Po chvíli ucítím, jak jeho rty zavadí o mé ucho. Jednu paži mu položím na záda a druhou na šíji, po níž přecházím krouživými pohyby k tváři a zase zpátky. Přesune se od ucha k mým ústům a začne je opatrně líbat. Naše jazyky se spolu pomalu, něžně proplétají. Když si všimne, že mu vycházím vstříc a postupně se pod ním uvolňuji, pousměje se a jeho ruce sklouznou k mému pasu. Nepatrně se zachvěji, když ucítím, že zavadil o lem trička, ale nic neudělám. Oči mám stále zavřené, jelikož se mi tak daří lépe soustředit na moje tělo a Tomovy doteky. Neodstrčím ho, ani když zjistím, že mi pomalu rozepíná džíny. Krátce se ode mě odtáhne, aby je svlékl.

    

Opět se to ve mně sevře. Sám sebe však vzápětí uklidním a Tom, znovu se tisknoucí k mému tělu, zažene alespoň částečně moje obavy. Poodhrne tričko a začne mě hladit po bříšku. Našpulím rty, čímž se dožaduji polibku, ale nedočkám se ho. Tomova pusa si totiž zvolila jiné místo na laskání.

„Tomi,“ šeptnu do ticha a příjemně mě zamrazí, když mě políbí na hvězdičku, kterou jsem si před lety nechal vytetovat. Mazlí se s ní, a když ji jazykem obkreslí a znovu na ni vtiskne polibek, vydechnu. Stejně jak mi vykasá tričko nahoru, posouvá se i Tom. Líbá mě stále výše, jazykem si razí cestičku po mé hrudi a dospěje až k bradavce, kterou střídavě skousává a olizuje, čímž se mu daří úspěšně odbourávat i poslední zbytky strachu.

Tom

Přetáhnu Billovi tričko přes hlavu. Jeho řasy se chvějí, víčka má stále zavřená, avšak ústa jsou mírně pootevřená, což působí, jako by volala po líbání. Této nevyřčené žádosti rád vyhovím a skloním se k němu. Jednou rukou jej přidržuji za bradu, zatímco druhou nechávám bloudit po jeho těle. Když se zastavím u lemu boxerek, znervózní nejen Bill, ale malinko i já. Svoji nervozitu způsobenou obavou, že se mi jej nepovede vzrušit, protože nebudu vědět, co dělat, však zaženu. Sice jsem se nikdy Billa nedotýkal jako on mě, ale zvládnu to. Je to chlap stejně jako já. Budu dělat, co se líbí mně a u toho doufat, že to vzruší i jeho. Opatrně z něj stáhnu i boxerky, které jediné mě dělí od toho, abych jej znovu spatřil v celé jeho kráse.  

„Jsi nádherný.“ Podělím se s ním o to, co se mi v tenhle moment honí hlavou. Nevidím nic jiného, než jeho překrásnou tvář a tělo. Neslyším víc, než jeho spokojené mručení a slabounké vzdychání. Pro mě nyní neexistuje nikdo jiný než Bill, a řekl bych, že je na tom stejně. Pomalu otevře oči a začervená se. Rukama se snaží nějak zahalit, ale zastavím ho, nemá důvod se stydět a něco skrývat. On ne.

Nikam nespěchám. Otírám se obličejem o něho, a vždy, když o sebe naše nosy zavadí, se Bill usměje a spojí se mnou rty. Uvolňuje se a nechává se mě prozkoumávat záhyby svého těla. Dlaní přejíždím od hrudi k bříšku a zase zpět, a když se ocitnu u podbřišku, dychtivě se na mě zahledí a přikývne. Jako by mi dával najevo, že je připravený, a zároveň mě vybízel, abych to už udělal.   

Chci, aby se mu to líbilo. Rád bych mu dokázal, že je v naprostém pořádku a jeho strach byl po celou dobu naprosto zbytečný. U zdravého jedince hraje psychika velkou roli, u Billa je důležitá dvojnásob. Jeho mysl, představivost, aktuální duševní rozpoložení a podobně. Z toho musím vyjít.

Natáhnu se pro druhý  polštář, přičemž cítím pár tmavohnědých očí, jak mě  zvědavě pozoruje. Když se na něj otočím, stačí mi jediný pohled, abych věděl, že pochopil, co zamýšlím. Přidám polštář k druhému, natřepu je a pomůžu Billovi, aby se o ně opřel.

„Chci, aby ses díval…“  

Bill

Vyčkávavě si prohlížím jeho obličej. Mlčky se ke mně kousek po kousku přisunuje a položí se těsně vedle mě. Jednou rukou se podpírá, zatímco druhá mě hladí po pravém boku. Horký dech ovane mou šíji, na níž brzy ucítím měkké rty, které ji začnou sát a líbat. Dlaní, jíž jsem ho hladil po zádech, mu nadzvednu hlavu. Zahledím se do jeho touhou ztmavlých očí a políbím jej. Počáteční váhavost, s níž se líbáme, je během mžiku pryč a naše polibky jsou vášnivější, chtivější. Tom však na mě vůbec netlačí, spíš jsem to já, kdo tohle celé řídí. Vždy si počká na moji reakci, teprve pak udělá další krok. Pokud bych udělal něco, co by si mohl vyložit jako odmítnutí, přestal by. Určitě by toho nechal, nenaléhal by. Věřím mu. Co mě fascinuje, je jeho přístup. Na jednu stranu je neskutečně ohleduplný a něžný, však na druhou stranu je dravý a vášnivý. A mně se to neskutečně líbí.  

Horká dlaň se od boku pomalu začne přesouvat k podbřišku a ve stejný moment mě Tom přestane líbat. Odsune se a jeho pohled stejně jako ten můj sklouzne dolů. Štíhlé prsty několik málo okamžiků kreslí na moji kůži asymetrické obrazce a posunují se níž. V momentě, kdy se jeho ruka poprvé dotkne mého penisu a přejde po celé jeho délce, přestanu dýchat. Tom ještě několikrát nechá svoji dlaň sklouznout od kořene k vrcholku, přičemž začne okusovat můj ušní lalůček. Pohled na jeho dlaň hladící mě, v kombinaci s jeho toužebným sténáním, začínají probouzet mé mužství k životu. Vědomí, že ho vzrušuje pohled na moje tělo a dotýkání se mě, se mnou taky udělají svoje.

    

Tom se beze slov přesune nade mě, záměrně jakoby se vyhýbajíc mým ústům, přitiskne svá na můj krk, od nějž se rychlými polibky posouvá níž a níž. Dychtivě ho sleduji, a když uchopí můj tvrdnoucí penis do ruky a políbí špičku, vydere se z mých úst sten. Nespouštím z něj oči, nechci, aby mi něco uniklo. Tom se ke mně skloní, povystrčí jazyk a celého mě olízne, přičemž se na mě ani nepodívá. Zopakuje to, avšak tentokrát si nezapomene smyslně olíznout rty a požitkářsky zavřít oči. Na to reaguji zavzdycháním, v ten moment mi přijde neuvěřitelně rajcovní. Neunikne mi, že se pousměje, načež se pohledem ujistí, že jej hltám očima a udržujíc oční kontakt mezi námi, mě vezme do úst.  

Tom

Přišlo to samo. Najednou přesně vím, co dělat, a když vidím, že se to Billovi líbí, protože toužebně přivírá oči, lape po dechu a skousává si rty, mísí se ve mně hrdost se štěstím. Štěstí způsobuje jen vědomí, že dokážu přivodit mu tohle a hrdý jsem na sebe, když vidím, a hlavně cítím jeho penis, který je už tvrdý jako kámen.

    

„Tomi, och…“ Mumlá nade mnou. Jindy jemný obličej bez jediné vady na kráse, je nyní pokřiven vzrušením. Vzrušením, jež zapříčinila moje ústa. Začíná se mírně třást a opět je nucen přerušit oční kontakt, jenž se snažím udržovat, protože zvrátí hlavu dozadu a zasténá. Jelikož mě sám vybízí a žadoní, začnu jej sát důrazněji.

„To je… ách… nád… nádherné…“ vysouká ze sebe a zasténá moje jméno. Když si mou hlavou natlačí do klína, málem se zadusím. Vzhlédnu k němu, je celý splavený potem, má krásně narůžovělé tváře. Je blízko, už to dlouho nevydrží. Zaboří se zpět do polštářů, mezi prsty drtí prostěradlo a v extázi vykřikuje mé jméno. Vidím na něm, že se vrchol snaží oddálit, že chce tento moment ještě nějakou dobu udržet, ale nedaří se mu to. Moje ústa ho těsně objímají a jeho tělo je spalováno vášní. Bill uchopí pevně moje copánky, zatáhá za ně a s hlasitým výkřikem, jenž opustí jeho ústa, mi vyvrcholí do pusy.

Bill

„Co se děje?“ Optá se Tom starostlivě, když se vrátí ke mně. Pevně mě svírá v náručí a rty slíbává slanou tekutinu, která zvolna stéká po mých tvářích. Jsou to slzy štěstí.

„Nic, miláčku, jen… Děkuju.“ Zašeptám a políbím jej.

„Neděkuj.“ Stáhne si mě do náruče, přičemž položím hlavu na jeho hruď a nechám se od něj hladit. „Jsem šťastný, že se ti to líb… že se ti to se mnou líbilo.“ Rychle se opraví a líbne mě do vlasů. Moje víčka těžknou, připadají mi, že jsou jako z olova. Ač nechci, ač bych si s ním ještě rád povídal, protože bych mu toho chtěl hodně říci, upadám do říše snů…

***

„Billi,“ Tom nakoukne do ložnice a usměje se. Okamžitě se mi vybaví včerejšek. Bylo to nádherné! Předčilo to všechny moje představy, realita byla mnohem úžasnější! Pomalu dokráčí ke mně a přisedne si. Natáhne ruku a pohladí mě po tváři.

„Co to čteš?“ 

„Nečtu, prohlížím si knížky…“ Rozhlédnu se kolem sebe, topím se v knihách o umění a už hodiny jimi listuji a kochám se jednotlivými díly. Žasnu nad tím, jak někdo dokázal vytvořit takové skvosty.

„Impresionisté,“ vezme jednu z těch, co se válí přede mnou a přečte název na obálce, „můžu?“ Věnuji mu úsměv a kývnu. Ptal se, ač by nemusel. Zjevně ale ví, jakou hodnotu pro mě ty knihy mají. Proto se mě dovolil. Tom jí začne listovat a zastaví se na dvojstraně s Claudem Monetem.

„Co to je?“ Nakrčí obočí a otočí se na mě. Podívám se do míst, kde má zapíchnutý prst.

„Imprese. Zachytil na něm východ slunce jako okamžik. Původně se to jmenovalo „Moře“, ale Monet název změnil. Snažil se zaznamenat smyslové zážitky, vyvolat dojem, náladu. Koukej. Tady je moře a nad ním vycházející slunce, které se odráží na vodní hladině. V pozadí vidíš stěžně od velkých lodí. A všimni si, že loďku v popředí vytvořil jen několika tahy štětcem. Fenomenální.“ Odříkám mu základní fakta o tomto díle a znovu se podívám na obrazy Rembrandta.

„Zkoušel jsi to někdy namalovat? Ne tohle, ale něco podobného.“ Přiměje mě znovu vzhlédnout od knihy a vynutí si moji pozornost.

„Myslíš jako něco impresionistického?“

„Myslím nějakou krajinu nebo tak…“

„Ne, nesvedl bych to.“ Zavrtím hlavou a zašklebím se.

„Vsadím se, že bys to dokázal. Maluješ nádherně a tohle…“

„Uhlem možná, ale barvami ne.“

„Tak to zkus.“ Přeruší mě. „Za pokus nic nedáš, ne?“ To má sice pravdu, ale je fakt, že jsem barvami už strašně dlouho nic nenamaloval a určitě by mi z toho vznikla patlanina a ne něco, co by se dalo nazvat malbou. A ten pokus bych opravdu nerad ukazoval Tomovi. Nechlubil bych se tím, spíš bych se za to musel stydět.

„No tak, zkus to.“ Udělá na mě ty svoje psí oči a několikrát zamrká dlouhými řasami. „Prosím. Kvůli mně.“ Zašeptá poblíž mého ucha a políbí mě na tvář. Je pěkně mazaný. Ví moc dobře, co na mě platí a že použije-li tenhle přesvědčovací způsob, nedokážu říct ne a udělám, co bude chtít.

„Dobrá, ale pod jednou podmínkou.“ Svolím nakonec. Dám mu však najevo, že za to něco budu chtít. „Splníš mi jedno přání.“

„Co přesně by to mělo být?“ Zazubí se na mě a otře se nosem o mou tvář, na níž mě vzápětí políbí.

„To je jedno. Tak splníš nebo ne?“

„Pro tebe všechno.“  Řekne tlumeným hlasem a posléze ucítím měkké rty na mých…