autor: Disturbed Angel & Clarrkys
Doktor: (Přikývnu a vezmu si to do ruky.) A kdy jste měl naposledy?
Tom: Je to asi… Čtyři dny, nebo pět. Snažím se s tím přestat, ale je to horší a horší. Nemůžu jíst, protože hned zvracím. Je mi špatně, motá se mi hlava.
Doktor: To už jste z půlky vyléčen, když sám chcete. (Pousměju se.)
Tom: (Zakroutím hlavou.) Chci si to vzít.
Doktor: Nechci vědět, jestli si to chcete vzít, ale jestli chcete přestat.
Tom: Chci, ale nejde to.
Doktor: Ale prosím vás. (Začnu se smát.) Všechno jde. Tvrdil jsem, že nedostuduju, že mi to nejde, ale školu jsem dodělal.
Tom: (Super… Směje se mi. Věděl jsem, že sem nemám chodit. Otočím hlavu jinam.)
Doktor: (Kouknu na tebe.) Tome… Jste Tom, že ano? Můžu vám tak říkat?
Tom: Ano, jistě.
Doktor: Hned zezačátku mezi náma musí být jasno. Musíte ke mně být upřímný a to absolutně. Ne, že jednou si vezmu pilulku a on to nepozná, ano, já to doopravdy nepoznám, ale potom vám ani nemůžu pomoct, takže mi budete muset říkat úplně všechno.
Tom: Chápu. (Pípnu.)
Doktor: (Přikývnu.) Máte doma nějaké prášky nebo kdekoliv snadno k dostání?
Tom: U kamarádů, ale přítel si mě hlídá, musím být pořád doma.
Doktor: (Přikývnu.) To ho chválím. (Pousměju se.) Měl byste si toho vážit. Tak, ale k věci… Já vás samozřejmě nemůžu hlídat, takže je na vás, jestli budete mít vůli. Budu vám jen tak pomáhat.
Tom: Jak mi můžete pomoct?
Doktor: Předepíšu vám nějaké léky a doporučím čaje, měl byste pořádně jíst, aby vaše tělo mělo silnou imunitu… Obranyschopnost.
Tom: Nebudu muset být někde zavřený? (Šeptnu s obavami.)
Doktor: K tomu vás nikdo nemůže donutit, ale jestli mi budete lhát, budete dál brát prášky, aniž bych o tom věděl, tak už sem nebudete chodit a bude to jen na vás.
Tom: Rozumím. (Přikývnu.)
Doktor: Tak… Chcete se na něco zeptat? Něco mi říct?
Tom: Jak mi budou ty léky pomáhat?
Doktor: No měl byste cítit, že prostě nemáte potřebu si brát tamty, ale tyhle budou od Imunokomplexanu neškodné. (Jsou to jen vitaminy, ale chci v každém „pacientovi“ vytvořit iluzi, že mu pomáhají.)
Tom: Aha a nebude mi po tom špatně, že ne?
Doktor: Ne, to by vám mělo pomoct od točení hlavy a nevolností.
Tom: Aha. (Pousměju se.)
Doktor: Tak. (Vstanu a odemknu takovou prosklenou skříň. Vytáhnu z ní dvě krabičky prášků.)
Tady máte a musíte to vydržet den dva, než to zabere, ano?
Tom: Ještě tak dlouho? (Pípnu.) Ale… ale dobře a ten čaj?
Doktor: (Vytáhnu papírek a napíšu ti název čaje.) Ten si kupte v lékárně.
Tom: Je to drahé?
Doktor: Ne, není. Jsou to nějaké bylinné čaje.
Tom: Aha, děkuju. (Vezmu si to.)
Doktor: Tak přijďte tak za čtyři dny, ano? A jestli můžu poprosit nalačno, vzal bych vám krev.
Tom: Dobře. To už je všechno?
Doktor: Myslím, že ano. Kdyby něco, můžete mi zavolat.
Tom: Do-dobře, děkuju. Nashle. (Zvednu se a odejdu. Po cestě k autu si prohlížím ty tabletky a ten lístek.)
Bill: (Sedím celou dobu v autě. Snědl jsem jeden sendvič a pak si něco pozpěvoval s rádiem.)
Tom: (Přiběhnu tam a přisednu si.)
Bill: (Pousměju se.) Tak co?
Tom: Dal mi nějaké léky a mám si koupit čaj.
Bill: A jinak nic? Takže dobrý, nebo ne?
Tom: No, snad jo. Já jsem se bál, že mě někam zavřou.
Bill: (Usměju se.) Bude to v pohodě, uvidíš.
Tom: Doufám. (Smutně kouknu.) Mám si kupovat ten čaj, myslíš?
Bill: No, pokud ti to ten doktor řekl, tak jo. Proč nad tím uvažuješ?
Tom: Vůbec se mi ten doktor nelíbil. Choval se divně a tvářil se na mě jako na magora. Dokonce se mi smál.
Bill: Kvůli čemu?
Tom: Když jsem mu řekl, že to nejde vysadit. (Špitnu a zakručí mi v břiše.)
Bill: (Pohladím tě po tváři.) To bude dobrý, uvidíš. (Podám ti sáček.) Vem si, ještě jsem ti tam dva
nechal. (Pousměju se.)
Tom: Promiň, nemám teď vůbec na nic chuť. (Smutně koukám.)
Bill: Měl bys něco sníst. Ne, musíš jíst.
Tom: Teď nechci. Pojedem už? (Koukám z okna.)
Bill: (Povzdechnu si.) Dobře no. (Nastartuju a vyjedu.) Jdeš ještě do práce nebo ne?
autor: Disturbed Angel & Clarrkys
betaread: Clarrkys
Ten doktor byl fakt "úžasný"!! Co takhle napsat Tomovi pro začátek třeba nemocenskou, už vidím, jak v tomhle stavu někoho tetuje nebo mu propíchává uši…ale to s tím placebem je dobré, z vlastní zkušenosti můžu říct, že to fakt pomáhá =) Doufám, že se Tom bude držet a nepoletí někde za Adamem shánět další prášky…
Úplně chápu, jak se Toma muselo dotknout, když se doktor smál. Mě to zarazilo hned, když jsem tu větu četla. Mám podobnou zkušenost, dost čerstvou a musím říct, když je někomu opravdu zle a doktor se k vám tak chová… chtělo se mi plakat. A teď mi to tahle kapitola připomněla.
Strašně tady s Tomem "držím basu", snad se vše obrátí k lepšímu. Hlavně dál od doktorů! Má svého Billa 🙂
A nebude s tim Adamem chodit do práce? nebo ho vyhodili….já už nevim 😀 No prostě Tom mi připadá že to dlouho nevydrží :/