autor: Sch-Rei
Černovlásek seděl němě v koutě svého vězení. Čekal na Toma, bílá obálka v jeho rukou ho znervózňovala, bál se ji otevřít, aspoň sám se bál. Ale… Co když je od Toma? Ne, kdyby mu něco Tom chtěl, řekl by mu to do očí, takže Toma mohl vyloučit. Bude stačit, když počká, než se ve dveřích objeví dredáč, společně se na to podívají a bude. Co tak hrozného by to mohlo být? Ne, tak zlé to nebude, nemá se čeho bát. Tom už tu měl být každou chvíli, určitě. Tak ksakru… Kde je? Bill byl nervózní, co když to ale něco vážného je?
„Lásko?“ ozval se místností hlas. Bill sebou trhnul a obrátil pohled ke dveřím.
„Tomi!“ vypískl a zamrkal. Dredáč nakrčil obočí, šel k Billově kleci blíž, odemkl zámek a vešel k němu. Bill se kousnul do rtu a schoval obálku nenápadně za sebe. Olíznul si rty. Tom se posadil vedle něj a věnoval mu na čelo a bříško letmou pusu.
„Tomi!“ vypískl a zamrkal. Dredáč nakrčil obočí, šel k Billově kleci blíž, odemkl zámek a vešel k němu. Bill se kousnul do rtu a schoval obálku nenápadně za sebe. Olíznul si rty. Tom se posadil vedle něj a věnoval mu na čelo a bříško letmou pusu.
„Jakpak jste se dneska měli?“ usmál se a nechal Billa, ať se mu posadí na klín. Černovlásek mu položil hlavu na rameno a zavřel oči.
„Stýskalo se mi po tobě.“
„Jo, to mně po tobě taky.“
„Myslel jsem na tebe, Tomi.“ Tom se usmál a pohladil Billa po vlasech.
„Ty na mě ne?“ zakňučel a zvednul k němu pohled.
„Nemyslím na nic jiného.“
„Opravdu?“ Tom se usmál a přikývnul. Bill úsměv opětoval a políbil ho na tvář.
„Tomi? Můžu se tě na něco zeptat?“ zašeptal Bill. Tom jen němě přikývnul a se zájmem si hrál s Billovými vlasy.
„Co kdybych musel odejít?“
„Kam?“
„Pryč.“
„Konkrétněji?“
„Pryč odtud… Z tohoto vězení, ústavu, města, země… Ze světa. Kdybych tě musel opustit?“
„Šel bych s tebou.“
„Opravdu?“
„Když ty, tak já taky. Nikdy tě nenechám samotného, i kdyby to mělo znamenat, že pro tebe umřu.“
„S-slibuješ?“ vzlyknul Bill a podíval se Tomovi upřímně do očí. Byly tak klidné, neviděl v nich strach, ale odhodlání, bojácnost, víru. Myslel to opravdu vážně. Bill miloval, jak měl o něj vždycky Tom péči, jak ho utěšoval, dokazoval mu, jak ho miluje a že nikdy… NIKDY už nebude muset být bez něj sám. Ne doopravdy.
„Slibuju.“
„Miluju tě,“ zašeptal Bill a položil hlavu zpátky na dredáčovo rameno. Zabodnul pohled na dopis, který ležel vedle Toma.
„Tomi?“ zašeptal.
„Hm?“
„M-musím ti něco říct,“ kousnul se do rtu a zase zvednul hlavu. Natáhnul se pro dopis, který ležel vedle nich.
„Co to je?“ zeptal se zvědavě Tom a vzal Billovi z rukou obálku.
„Nevím, leželo to u mříží, když jsem se probudil… Mám strach,“ zašeptal trošku rozklepaným hláskem. Tom nakrčil obočí a pomalu obálku otevřel. Byl v ní dopis. Bill si skousnul ret a každý Tomův pohyb rukou sledoval. Tom pomalu dopis vyndal a začal číst…
* * *
„…udělejte to prosím pro mě, jeden pro druhého, a hlavně pro miminko. Určitě by vás jako rodiče nadevšechno milovalo, tím si buďte jistí. Dian,“ dočetl Tom skleslým hlasem poslední slova dopisu. Pohled od dopisu odtrhnul k Billovi. Černovlásek nepřítomně seděl a koukal někam pryč. Měl uslzené tváře a napuchlá očka od pláče. Jako by ho zasáhlo něco, co v sobě měl už dávno, ale…
„Billi?“ šeptnul Tom. Bill se ani nepohnul. Tom ho objal a začal mu stírat slzy.
„Lásko, no tak,“ zašeptal, hlas se mu mírně třásl, ale nechtěl, aby Bill měl ještě větší strach proto, že ho má i on. Nelíbilo se mu to, co bylo v dopisu napsané. Bylo to… zvláštní.
„Bille, zlato, no tak, mluv se mnou,“ řekl zoufale Tom a pevněji ho objal.
„Mám strach.“
Preto ver a s vierou mier na ciel,
Tak dlho stúpaj, až kým nechytíš sa neba.
To, čo treba je nebát sa toho,
Vysoko zdá sa to, ale s vierou dá sa to.
A s vierou má sa to.
autor: Sch-Rei
betaread: Janule
Já nesnesu konec, který se tu rýsuje…=(
Já si furt představuju krásnej konec ale vzhledem k traileru……..:'(
Jak tak koukám… že ya ten trailer posílala tak brzo, sakra xD chytřejší by bylo, abych to sem poslala až k poslednímu dílu 🙂 … ale nevadí. ^^ 😀
[3]: Já se pořád utěšuju, že ten konec přece jenom bude jiný, než jak vypadá v traileru =)
[4]: On by ten konec už dávno byl, kdyby se mi to chtělo opisovt ze sešitu ;DD
Ale tak… 'uvidííme' 🙂