autor: LadyKay
„Už jsem řekl, že ne.“ Odemknu dveře od bytu a vejdu, následován Billem, co do mě celou cestu hučel, že to pro něj musím udělat. Já pitomec! Nejprve se naivně domnívám, že mi vyzná lásku, pak se vyděsím, že mu někdo ubližuje, a nakonec z něj vyleze, že Peťánka už nikdy nechce vidět, ale že pro něj měl fotit nějaký hadry nebo co. Jenže to nepřipadá vůbec v úvahu, protože se definitivně rozešli, alespoň jsem to tak pochopil. Bill potřebuje někoho, kdo to vezme za něj, a ten někdo mám být já. Na tuhle kravinu ať urychleně zapomene!
„Tommy!“ Škemrá a posadí se vedle mě na sedačku. „Jsi jediný, kdo to může dělat.“
„Ne.“ Zavrtím hlavou a poodsednu si. Jsem mu dobrej akorát, když něco potřebuje. To ví, kam má jít. Ale že by si všimnul, že mě něco žere a zeptal se, to ne! Sice bych mu řekl, že nic, ale jde o princip. Jak jsem si jen mohl myslet, že se mnou chce probírat to samý?! A jak jsem mohl jen na okamžik doufat, že je na tom stejně jako já?!
„Tommy, prosím!“ Znovu se ke mně nalepí a upře na mě svá hnědá kukadla.
„Bille, máš stovky známých. Řekni Lagerfeldovi, ať ti někoho sežene. Nejsem model, nebudu nic fotit.“ Tak konec debaty! Absi celou tuhle scénu znechuceně sleduje ze země. Jeho pohled jako by říkal, že jestli se vzdám a kývnu, skončil jsem u něj.
„Tommy!“ zaúpí znovu a div se mi nevyškrábe na klín.
„Ne. Poslední slovo. Na tohle mě neukecáš.“
„Můj život je tímto u konce.“ Hlasitě si povzdechne a vstane. Pomalinku kráčí do ložnice a nutí mě poslouchat kecy, jak jeho firma zkrachuje, což pro něj bude znamenat něco jako smrt dítěte.
Nechápu, jak to může srovnávat. Ale oni to asi lidi jako on budou brát jinak než my obyčejní smrtelníci. Jeho vize vyvrcholí sebevraždou a tak hvězda, jež nosí jméno Bill Kaulitz, navždy vyhasne. Vše je podáno takovým stylem, abych si uvědomil, že hlavní podíl viny na jeho osudu ponesu já. Tohle mu šlo vždycky perfektně! Deptal mě do doby, než dosáhnul svého.
„Tak dobře.“ Vstanu nakonec taky. Co s ním mám dělat? Vždyť bych z něj skončil v blázinci. „Ale napo…“ Ani to nestihnu doříct, protože mi skočí do náruče a aby toho nebylo málo, ovine mi nohy kolem boků. Tomu říkám opravdová radost.
„Ty jsi prostě můj nejlepší, nejdokonalejší, nejmilovanější Tommy.“ A taky nejblbější, na to zapomněl. Že já blb sebou nechám takhle manipulovat a nechám se do všeho uvrtat. Stejně bych se vsadil, že pokud by se mu nepovedlo ukecat mě dneska, podařilo by se mu to časem. Naléhal by na mě, citově mě vydíral, až bych podlehl. Nesnesu ho vidět nešťastného, takže pro něj udělám cokoli i za cenu toho, že se znemožním před světem. A Bill si je toho moc dobře vědom.
„Kdy to je?“ Zeptám se na termín. Bill, který se mě jednou rukou drží kolem krku, zatímco si na prsty druhé namotává moje copánky, se na mě krátce podívá a s klidem Angličana mi odpoví, že až pozítří.
„Pozítří???“ Má kliku, že se mě drží, jinak by skončil na zemi. Dělá si srandu? I když bych spíš měl být rád, že mi to řekl dopředu. Drahý Billy má totiž ve zvyku stavět mě před hotovou věc, o čemž jsem se několikrát přesvědčil. Takže kdybych se nezeptal, dozvěděl bych se to až v den focení.
„Neboj, pro tenhle shooting se hodíš víc než dokonale. Jsi pro něj jako stvořený. Mně můžeš věřit, vyznám se v tom.“ O tom nepochybuji. Jen doufám, že to bude něco normálnějšího, než sám nosí. Když si představím sebe v košili s fiží, kterých má Bill dokonce víc než jednu, jak jsem dneska zjistil při úklidu jeho oblečení, udělá se mi mdlo.
„Bože, já mám takovou radost!“ Než se naději, vlepí mi Bill na rty obrovskou pusu. Že by se to v něm zlomilo?
„O čem jsi chtěl vlastně mluvit?“ Vzpomene si, že jsem to byl vlastně já, kdo první řekl, že s tím druhým chce něco probrat. Okamžik přemýšlím, zda začít nebo ne, ale když vidím jeho zářící oči, rozhodnu se odložit náš rozhovor na později. Proberu to s ním po tom slavném focení.
„Hele, přísavko, co kdybys…“ Zůstanu zírat na jeho levou tvář. Jak je možný, že jsem si toho nevšimnul dřív? Vždyť jsem na něj celej den hleděl jak na svatej obrázek. Asi si budu muset zajít na oční, i když to je už nejspíš zbytečný. Když jsem přehlídnul tohle, jsem totálně slepej a ani ten nejlepší oční lékař mi nepomůže. Bill, kterému neunikne, že na něj civím, otočí hlavou na druhou stranu, hbitě mi seskočí z náruče a chystá se zdekovat.
„Počkej!“ Chytnu ho za zápěstí a přitáhnu si ho zpátky k sobě. „Co to tam máš?“
„To nic není.“ Rozpačitě se na mě usměje a znovu se mi chce vysmeknout. Asi se mu ten výslech nezamlouvá.
„Sednout.“ Ukážu Billovi na volnou židli. Nikdy jsem neviděl, že by se tak rychle posadil. Sednu si naproti němu a ještě jednou si důkladně prohlédnu jeho obličej. To musela být pěkná pecka! „A ven s tím. Kdo ti to udělal?!“ A ať ani nezkouší tvrdit, že si to zavinil sám. To mu nesežeru! K takové „okrase“ mohl přijít jedině přičiněním někoho jinýho.
„Narazil jsem…“
„Kecy! Byl to on, že jo?!“ Soudě podle jeho vyděšeného výrazu jsem se hned napoprvé strefil. Nemusel jsem ani jmenovat, oba moc dobře víme, o kom je řeč.
„Ne, jen jsem byl nešikovný. To je celé. Nedramatizuj to, prosím.“ Nedramatizuj to? Jak nedramatizuj to?!
Bill
Do háje! A prý ten make-up 100% kryje a vydrží celý den. To vidím! Majlant to stojí a je to pěkný šmejd. Maskoval jsem to takovou dobu, aby si Tom ničeho nevšimnul, a bylo mi to naprosto k ničemu. Teď je jako slepý a hluchý, pouští hrůzu na všechny strany a nehodlá připustit jinou verzi než tu, že mi to udělal Pete. Tom holt není žádný naiva, jak jsem ve skrytu duše doufal a nepodaří se mi ho oblafnout.
„Kretén jeden! Co si o sobě myslí? Zabiju ho!“
„Tome.“ Dotknu se jeho ruky, položené na stole.
„Co Tome?! Myslíš, že mu dovolím, aby…“
„Nech toho. Nic moc se nestalo.“
„Ne? Viděl ses, jak vypadáš?!“ Vyskočí na nohy a začne kolem mě pochodovat. Ne asi! Vypadám jak idiot, to vím i bez něj. Ale s Petem si to vyřídím sám a po svém. Sice je od něj hezký, že se mě zastává, ale nechci, aby se dostal do nějakých problémů. Pro Peta bude mnohem bolestivější to, co se mu chystám provést já, než kdyby mu Tom rozbil hubu.
„A víš co? Nezabiju ho.“ Posadí se zpátky na židli. Že by si to tak najednou rozmyslel? To je až k neuvěření! Zírá před sebe, podupává si střídavě levou a pravou nohou a zhluboka dýchá.
„Nezabiješ?“ Optám se opatrně. Spíš si myslím, že mu zastřelení, uškrcení či podříznutí hrdla nepřipadá dostatečně brutální. Tom za chvilku jistě vyrukuje s něčím jiným. Možná s tím, že Petovi přežehlí obličej žehličkou, odseká jeden prst po druhým nebo mu udělá kyselinovou lázeň, co ho rozežere ve strašlivých mukách. A možná i to mu bude připadat jako slabota.
„Ne.“ Odvětí mi s úšklebkem. „A víš proč? Protože ho budu nejprve mučit, dokud nezačne sám prosit, abych ho oddělal!“ Zařve tak, že jak já tak Absinth, klimbající v křesle, nadskočíme úlekem. Chlupáč očividně neví, která bije. Jeho pánečkovi zničehonic přeskočilo a pohledem, který vyšle mým směrem, jako by říkal, že moc dobře ví, že v tom mám prsty. Super, teď mě bude nesnášet ještě víc. A to ještě neví, že jsem jeho novým potencionálním pánem, protože ten jeho se chystá zabít Peta, za což skončí v kriminálu. Nádherné vyhlídky do budoucnosti!
„Vyřídím si to s ním sám. Jasný?“ Přinutím Toma, aby se mi podíval do očí.
„Ale…“
„Jasný, ty můj vrahoune?“ Zopakuji znovu svou otázku. Můj ochránce je zjevně zklamaný, že jsem odmítl, ale nakonec kývne. Budu se modlit, aby se ti dva v brzké době nesetkali. Protože jakmile mu Pete zkříží cestu, tak Tom zapomene, že mi něco slíbil a sprovodí ho ze světa.
„Jestli se na tebe ten hajzlík jen křivě podívá, tak…“
„Já vím, já vím. Tak ho rozsekáš na nudličky a předhodíš Absinthovi.“ Kdyby měl Tom zabít každého, kdo se na mě jen ošklivě podíval nebo zašklebil, musel by vyvraždit polovinu civilizace. Ale aspoň teď bude pořád se mnou. Pochybuji, že mě po tomhle nechá trajdat samotného. Taky dobře. Aspoň se nebudu tolik bát. Dnešní událost v garážích mě parádně vyděsila! O tomhle ale mému bodyguardovi vyprávět nebudu, to už by asi vyletěl z kůže. Nemusí o tom vědět. Stačí, že bude po mém boku. Když budeme spolu, nikdo si na mě netroufne.
Tom
„Tome, dělej!“ Má drahá polovička řve jak pominutá. Dneska je můj den D, jak mi včera Bill neustále opakoval. Nejraději bych se na to vybodnul a zůstal doma, jenže slib je slib. Hrdlo mám stažené tak, že se až bojím, abych se neudusil. Jednak mám trému z toho podělaného focení a jednak z Billa. Den ode dne si uvědomuji, že pro mě znamená, čím dál víc, a začínám na sobě pozorovat ty samé depkoidní stavy jako v době, kdy jsem padnul do chlastu. Ten sex to akorát zkomplikoval…
„Myslíš, že to zvládnu?“ Zeptám se Absiho ve svém náručí. Nahne hlavu na stranu a zavrtí ocasem. Jak on, tak Bill ve mně věří. Ten mě považuje asi za nějakýho topmodela nebo co. Když jsem se mu svěřil, že jsem trošku nervózní, řekl mi, že nemusím, protože neví o nikom, kdo by se pro tuhle zakázku hodil víc než já. Podle jeho slov pro to mám skvělé předpoklady.
„Já tam čekám jak debil a ty se tu muchluješ se psem.“ Napadlo mě odvětit, že nemůžu za to, že jinak čekat neumí, ale raději mlčím. Absi ale ne, ten na něj zaštěká.
„Aby ses nepodělal.“ Zašklebí se Bill na oplátku na chlupáče. Já se z nich jednou zblázním, den ode dne jejich averze vůči sobě roste. Každý z nich by mě nejraději měl jen pro sebe, což ten druhý kategoricky odmítá a takhle nějak to dopadá.
„Rozluč se s tou chlupatou koulí a jde se. Hele, uklidni se.“ Bill zvedne výhrůžně obočí a ze shora se znovu zaksichtí na Absiho, který si jeho narážku nenechal líbit a zavrčel na něj. Ještě že ten pes neumí mluvit. Už takhle jsou pořád v sobě. Nedovedu si představit, jak by se spolu dohadovali. Skončil bych na nějakých oblbovácích, aby mi bylo všechno jedno.
„Tlustej je jen díky tobě.“ Tentokrát Absinth zavrčí na mě. Nejspíš jsem se ho dotknul, když se totiž sehnu, abych se s ním rozloučil, neobtěžuje se za mnou vůbec přijít. Celej Bill! Proto se nemají rádi, jsou totiž jeden jako druhej. Ale ani jednomu to říkat nebudu. Bill by ječel, že jsem si dovolil jej přirovnat k psovi a Absintha by položilo, že je podle mě jako ta vtěrka, co se mu tu už „pár“ dní rozvaluje.
„No, nic. Pojď.“ Uchopím Billa za paži a popostrčím jej ke dveřím. Jako by nestačilo, že dolézám za ním, teď se budu ještě vnucovat psovi! Bože, jak hluboko jsem klesl…
***
„Jdi rovně a druhý dveře nalevo. Řekni, že tě posílám já, Josh tam už jistě bude.“
„Počkám na tebe.“ Zůstanu stát na místě jak přikovanej. Za nějakým jeho Joshem nejdu, sám rozhodně ne. Bůhví, co je to za pošuka! Bez Billa tam nevkročím. Když už mě k tomu ukecal, tak tam hezky půjde se mnou.
„Ježiši,“ protočí oči v sloup a čapne mě za zápěstí. Táhne mě za sebou po chodbě a spíš pro sebe si opakuje, co všechno musí dneska udělat. „Nemůžu tam s tebou být celou dobu. Musím vybrat látky, čas mě tlačí a dneska se už musím definitivně rozhodnout. Hned na to má přijít nějaký novinář dělat se mnou rozhovor. Musím zavolat Beatrice a postarat se o Petovu budoucnost. A nakonec jedu ke Karlovi…“
„Zůstaneš tam, jinak si sežeň nikoho jinýho.“ Nebudu tam přece sám s jeho kámošem. Té babě může zavolat během focení a látky za něj může vybrat někdo jinej. Firma je plná lidí, tak ať někomu řekne. Stačí mu si lusknout prstem a všichni se začnou předhánět, kdo bude plnit Billovy rozkazy.
„Ke Karlovi ale pojedeš se mnou, a pak si někam zajdeme na večeři.“ To mám radost! Zase se budu skvěle bavit! Ale ta večeře zní dobře. Aspoň něco pozitivního na dnešním dni.
„Zdravím tě, Joshi.“ Potřese si Bill rukou s nějakým týpkem v klobouku. A to jsem si myslel, že fotografové jsou normální. Ten má ale šlehu! I Bill je proti němu oblečenej normálně, a to je co říct. I když dneska se brácha nějak moc nepředvedl. Čekal jsem něco extra, když jede k velkýmu Karlovi, ale vsadil na pohodlný ohoz. K džínům si oblékl volné triko, co z něj padá a neustále mu lezou ramena. Na hlavu si narazil čepici, na kterou si pomalu začínám zvykat, ačkoli si o tom myslím svoje. A protože jsem mu zahrabal ty šílený boty, musel si obout tenisky. Jiné se k tomu, co má na sobě, prý nehodí. Když mi to s kamenným výrazem oznámil, málem to se mnou seklo. Má asi sto padesát párů bot a řekne tohle! Bill. To mluví za vše.
Znovu se podívám na toho šašoura přede mnou. Pestřejší ohoz jsem neviděl. Má na sobě snad každou barvu, na kterou si vzpomenu. Blázen! Ale že mě to překvapuje. Pro Billa nedělá nikdo normální. Tady je to jako v nějaký sektě. Uctívá se jediný bůh – Bill Kaulitz. Co řekne on, je svaté a všichni se můžou podělat, aby se mu zalíbili.
„To je on?“
„Ano, to je můj Tom.“ Sakra, to se mi líbilo. Jak řekl to „můj Tom“, vyznělo to hrdě a to, jak se u toho tvářil a pak se na mě usmál… To se mu zase něco povedlo! Hezky mě vyvedl z míry.
„Kde jsou ty hábity? Ať se do toho můžu navléct.“ Obrátím se s dotazem na Billa, který vykulí oči a zalape po dechu. No jo, zase jsem si dovolil moc. Urazil jsem jeho práci. Podotýkám podle něj, podle mě jsem jen objektivně zhodnotil jeho výtvory.
„Myslel jsi modely, že?“ Opraví mě. Vsadím se, že by mi s chutí jednu střelil, ale musí se ovládat. „Pojď za mnou.“ To jsem sám zvědavý, co to bude za zázrak. Navrhoval to můj bratr, takže je potřeba se připravit na všechno. Peří? Latex? Kožich? Nic horšího mě snad čekat nemůže.
„Co to, do prdele, je?!“
autor: LadyKay
betaread: Janule
:D:D:D
Jsem zvědavá, s čím Bill vyrukuje :DD
No co? No co?? xDD
Heej no takhle to utnout! 😀 Copak to asi bude za kostýmek? 😀
Omg, ten Bill. Ježiš. To je… mám dost xD nejdřív do něj je*e a jen mu kývne a už je v pohodě xD ty vole, on je opravdu jak ten Absi xD no ale nejsem překvapená, že? Tohle je u něj normální. Jen mi bylo dost líto Toma, jak si říkal, že je blbý, když si myslel, že by ho Bill nějak měl víc než rád. Musí se ovládat a to je dost těžký. Tvářit se, jakoby nic. To je borec. No a Bill nemá čas, ale doufám, že mu též tyhle věci šrotují v mozku.
Hey, chcu hned vědět, co to je za hadry! Humanoide můj, řekni mi to xD určitě to bude něco, uhm. Mám víc nápadů. Třeba spodní prádlo, nějaký šílený xD nebo… ty zvláštní hadry, co má Bill, ale to asi těžko. Kabáty s peřím xD opravdu mě napadá moc věcí, jsem zvědavá, co to z toho bude. Nejlepší by bylo, kdyby z Tomana udělal hopéra jako byl hodně dřív, aby si vzpomněl na to, když byl puberťák xD no ale už vidím byla, jak navrhuje hopersky oblečení. Blbost. No, to jsem odbočila jinam zase.
Teď rozebrat blbýho Kena. Aaah, Tomane, dobře ty! Taky bych tak řvala a byla hysterická a chtěla ho mučit a zabít, fandím ti xD ale ještě by tě zažaloval za napadení. No a ten někdo, kdo Billa sleduje mě rozčiluje.
Tak honem dál, chcu vědět, v čem se bude fotit.
xDDDDDDDDDDD
V dnešním díle snad nebyla jediná vážná věta, já umírám smíchy, ten Tom a jeho hlášky mě budou mít na svědomí, to bylo zase tak perfektní, já nechápu, kde na ty perly chodíš, prostě Tom a móda, to je silná dvojka xD Ty hábity mě úplně odrovnaly xD a už se těším, co si to na sebe Tom má vzít xD
Opravdu jsem zvědavá co na něj zase Bill vymyslel 😀 snad to s Tomem nesekne 😀
Já to fakt miluju, co věta, to perla :D:D bože, díky za tohle, dík ladykay 😀
bylo opravdu moc hezké, jak bill řekl to je můj tom, ale co ty hábity? :D:D panebože, co to bude?! 😀
těšim se na další díl, je to perfektní, absolutně! 😀
Tomovi komentáře k Billovi a psovi mě zabijí.