autor: Neilinka
( Tom )
Měl jsem v plánu odjet. Od okamžiku, kdy jsem zjistil, že se se mnou v Billově přítomnosti něco děje. Potřeboval jsem si utřídit myšlenky a být chvíli sám, obrnit se proti tomu jeho osobnostnímu kouzlu a eleganci. Jenže pak jsem zaslechl ten rozhovor, křik, vytí a další příšerné zvuky. Proti nařízení otce jsem bohužel nemohl nic dělat. Odporem v této zemi rozhodně nedosáhnete svého. Přitížil bych tak sobě i Billovi, protože bych mu nemohl nijak pomoci.
Uvědomoval jsem si, že ačkoli v téhle zemi byl pes něčím podřadným, pro Billa Aiwa znamenala víc, než jsem si mohl představit. Byla poslední členkou jeho minulé rodiny. Byla žijícím pozůstatkem. Byla jediným, co mu bylo v tomhle prostředí dobře známé. A on o ni přišel.
Dlouho jsem ho pozoroval na zahradě, co dělal. Věděl jsem, že teď nemá absolutně žádnou cenu za ním chodit, nechtěl by se mnou mluvit, být, nebo cokoliv jiného. Potřeboval alespoň částečně vybít svůj zármutek, hněv a zlost. Až když už se přestal hýbat, znejistěl jsem.
Pomalými kroky jsem se k němu blížil. Při Alláhovi, bráško, cos to provedl. Cos to se sebou provedl. Bylo mi z toho do breku. Nebrečel jsem hodně, hodně dlouho. Léta. Ale tohle stvoření ve mně probouzelo emoce, které jsem snad ani neznal.
Sklonil jsem se k němu a jemně ho pohladil po tváři. Usnul. Teď jsem viděl jemné cukání v jeho tvářích a celém obličeji. Probudil se. Bylo na něm vidět, že nechce mluvit, že nechce nic. Akceptoval jsem to.
Alespoň částečně.
( Bill )
Dotyk Tomových prstů mně polechtal na jemných chloupcích mých lící. Otevřel jsem oči. Až teď jsem cítil tu ukrutnou bolest vlastních rukou, které byly naprosto sedřené. Podíval jsem se mu do očí a byl jsem si jistý, že si beze slov rozumíme víc, než při jakémkoli dosavadním rozhovoru.
Vyzvedl mně na nohy. Snažil se mně při chůzi pouze podpírat, ale nějak jsem cítil, jak moje tělo odmítá spolupracovat. Nestálo mu to za tu námahu. Najednou jsem se ocitl v zajetí jeho silných paží a byl nesen do mé ložnice. Odnesl mě až do koupelny a posadil mne na stoličku.
Byla dostatečně blízko umyvadla na to, aby mi je Tom v něm mohl opláchnout. Pálilo to, ale nestěžoval jsem si. Ztráta drahé přítelkyně byla mnohem více bolestivá. Až teď jsem si všiml, že zrcadlová skřínka nad umyvadlem jde otevřít. Byly v ní základní prášky, ale také lékárnička. Viděl jsem, jak bratrova ruka uchopila dezinfekci a nebezpečně se k ní blížila k těm mým. Silně jsem zavřel oči, věděl jsem, že to bude nesnesitelné.
Když už se to dalo vydržet, opět jsem oddělil víčka. Tom zase vše uklidil. Teď se díval na mě.
Nevěděl jsem, jestli čeká vysvětlení nebo co, ale byl jsem vděčný, že nevyslovil žádnou otázku. Jen mi otřel slzy a podíval se na mé zakrvácené šaty a vlastně i kusy těla. Začal ze mě ty věci sundávat a já jen nadzvedával ruce nebo nohy. Napustil vodu do vany a položil mě do ní. Sám se svlékl taky a vlezl si za mnou. S láskyplnou péčí mně omýval. Jindy bych to snad ocenil více, ale ne teď.
Rysy v jeho obličeji byly pořád stejně tvrdé, ale byl jsem si jistý, že kus jeho srdce musí být ohebný a hebký jako satén. Vždyť ani evropští kluci kolikrát nejsou takhle pozorní. Tom byl ale muž. Ano. To byl také rozdíl. Zdálo se, že na svůj věk je až příliš dospělý, zodpovědný a zároveň chápavý.
Opřel jsem si čelo o jeho rameno a nechal se obejmout. Po pár minutách jsem propukl v tichý vodopád slz a omotal své paže okolo Tomova těla. Držel mě pevně, ale s mírou. Přesně tak, jak jsem potřeboval. Držel tak dlouho, dokud jsem se na něj zase nepodíval. Políbil mě na čelo a znovu mi otřel slzy.
Jeho péče pokračovala usušením a donáškou do postele. Přikryl mě a teprve pak se odešel usušit sám. Napůl jeho cesty do koupelny jsem si skousl ret.
„Tome?“
Zastavil se a otočil. Viděl jsem teď celé jeho tělo. Dokonalé tělo. Tvář a ruce měl sice trochu tmavší, ale snědý byl všude. Žádné opálené plavky. Byl neskutečně sexy. Kdybych nebyl tak duševně zraněný, přemýšlel bych i nad něčím dalším, ale v tuhle chvíli mi stačilo tohle.
„Nechoď pryč, prosím.“
Přikývl. Zase se vrátil ke mně, celý nahý a sedl si na okraj postele. Pohledem jsem mu naznačil, a on chápal velmi dobře, co po něm chci. Zhasl v místnosti a pak si lehl vedle mě. Dovolil mi složit hlavu na jeho silnou, dobře stavěnou hruď a lehce přiložil své ruce na má záda. Leželi jsme tak neskutečně dlouho. Nemohl jsem usnout. Stále jsem ji měl před očima.
Tom byl chápavý. Hladil mně ve vlasech a čekal. Když jsem začal konečně trochu zabírat, už v ranních hodinách, pronesl za celou dobu jednu jedinou větu.
„Budu střežit tvé sny.“
Jako by přesně věděl, na co myslím. S jeho ujištěním jsem naplno zavřel oči a oddal se spánku.
( Tom )
Bill vypadal příšerně. Nemohl jsem se na to dívat. Nemohl jsem ho tam jen tak nechat. Vzal jsem situaci do svých rukou.
Doslova.
Donesl jsem ho do pokoje a postaral se o jeho rány a nečistotu, alespoň tu, co šla očistit zvenčí. Věděl jsem, že šrámy na duši nejspíš zůstanou napořád, i když se částečně zahojí.
Projevil jsem mu tolik péče a lásky jako nikomu jinému. Přemýšlel jsem, že jsem vlastně ani neměl pořádně komu, on si to zasloužil, on to potřeboval. Měl jsem o něj strach. Byl tak vzdorovitý na tento svět. Byl úplně jiný, nezapadal sem.
Uložil jsem ho ke spánku a chtěl se obléct a odejít, ale zdálo se, že mě ještě potřebuje. Jeho slova toho byla důkazem. Svolil jsem. Nezabije mě to. Bylo to sice velice nezvyklé, spát v posteli s chlapcem, jelikož jsem nikdy neměl bratra, abych to někdy v mládí zkusil, ale chápal jsem, že je to nutné.
Bill se převaloval a přemýšlel. Já ostatně taky, i když jen to druhé. Cítil jsem, jak jeho hlava těžkne a pak se zase odlehčí. Usínal a probíral se. Nejspíš se bál usnout. Nebylo se čemu divit.
Člověk by neřekl, jak může jedna prostá věta druhého uklidnit. Ale zabralo to. Bill zabral. A já únavou po dlouhém dni a ještě delší noci, také.
autor: Neilinka
betaread: Janule
jediné slovo to vystihuje….wow!
je to tak dojemné,jak se Tom o něho stará-snad to vydrží do budoucna.
a jejich otce?toho bych mučila za to, co Billovi udělal…..
aspoň Tom si vie aspoň čiastočne predstavit ako sa Bll cíti. A Ich otec to mu by som s veľkou radostou niečo urobila zato čo urobil.
Ano… WOW je zcela výstižné… Tomovo opečovávání je snad ta nejkrásnější věc z Tomovi strany, co jsem kdy četla… Krásné 🙂
Myslím, že Tom asi po otci nebude…tohle bylo opravdu krásné, jsem ráda, že má Tom pro Billa pochopení a podporu =)♥ Bohužel je mi jasné, že panu otci by se ani tohle utěšování v jedné posteli moc nelíbilo…moc hezký díl ♥
Krásné, dokonalé, úžasné….co vís dodat?:)))
Dokonalost.. Billa jak už jsem psala k minulému dílu mi je líto, ale pravidla jsou pravidla. Líbí se mi jak Tom pečuje o Billa, je to roztomilý :3 ♥
Moc se mi tenhle díl líbil, těšim se na další^^
TAk a já se příznávám že jsem v pytli :DD Aiwa už není a nemám co kritizovat :DDDD Kurňa, jsem z toho rozhozená :DD Ne je to samozřejmě úžasný i když na Toma opravdu hodně nezvyklý, ale jak jsem psala v předchozích dílech…to je čistě můj problém a já si na to zvyknu 🙂 No ale ovšem jestli se tohle provalí u tatíčka, tak mají dooost velký problém oba dva. Zejména když Tom u něj spí nahej. Toto až rupne, to bude teprve rodeo. TAk honem dál.