autor: boyyouadrank
Tom se uprostřed noci probudil, když pocítil, jak mu několik mokrých kapek dopadlo na tvář. Se zasténáním vodu slepě setřel a otevřel oči, sotva v té tmě něco viděl. Krb však stále hořel, a tak dokázal rozpoznat siluetu Billa naklánějícího se nad ním.
„Tomi, dobře, že jsi vzhůru!“
„Díky tobě,“ zabručel Tom a zvednul se na loktech. Po očku zkontroloval ostatní spící kluky, načež zašilhal na Billa. „Proč jsi už zpátky? Sakra, proč jsi celý promočený? Zase budeš nemocný!“
Naříkajíc ze sebe strhl spacák, popadl ručník, který si následně přehodil přes ramena a zatáhl Billa do koupelny. Řádně ručníkem třel Billovu hlavu, a skoro až násilnicky mu tak sušil vlasy.
„Ou,“ zaskučel Bill, když mu byl ručník konečně sundán z hlavy. Zamračil se na svůj odraz do zrcadla a zatahal se za své nyní už jen trochu navlhlé prameny. „To bylo rychlé.“
Tom se zakřenil a vytáhl čistý ručník, aby ho mohl Billovi pověsit za krk. „Když jsem byl ještě malý, moje mamka mi takhle vždycky sušila vlasy.“
„Ještě, když jsi neměl tyhle?“ Bill hravě zatahal za jeden dred. „Víš, nemyslím si, že jsem tě někdy slyšel mluvit o tvé mamce.“
„Zemřela,“ odvětil Tom jednoduše a třel teď ručníkem krk. „Hele, nějaké vlasy máš zmrzlé. Tady, podrž je pod proudem vody.“ Otočil vodovodním kohoutkem, na chvilku jeho vlasy držel pod teplou vodou, a poté je opět zastrčil ke zbytku černých vlasů. Zmrzlé prameny pořádně zmáčkl v dlaních a třel je mezi prsty.
„Ona umřela?“ Zamračil se Bill a opatrně se díval Tomovi do tváře. „To je mi líto.“
„Už je to dávno,“ odvětil tiše Tom, svou pozornost soustředil na další prameny Billových vlasů. „Myslím, že to bylo tehdy, kdy můj otec přestal pořádně chodit do práce. Ale neměl bys své vlasy nechávat mokré příliš dlouho, mohl by ses zase nachladit.“
„Říká kdo?“
„Moje mamka to vždycky říkávala.“
Bill se přestal nervovat nad křehkostí v Tomově hlase, ale nemohl přestat mrkat pokaždé, když byl dredáčem neúmyslně škubnut za vlasy. Věděl však, že mu Tom ubližoval pouze z upřímné obavy, proto jej chytil za zápěstí a usmál se na něj.
„Zbývá nám tady už jenom pár dní,“ povzdechl si Bill a koutkem oka pohlédl z okna. Stále tam sněžilo. „Nic moc jsme tady nedělali.“
„To je v pořádku. Myslím, že jsme zažili dost srandy. Nějaké hezké vzpomínky mám i na tuhle koupelnu,“ Tom zvedl jedno obočí a porozhlédl se po té malinké místnůstce, nenápadně sjel rukou Billovi na zadek.
Druhý chlapec se zahihňal, naklonil se k němu a natiskl jej na umyvadlo. Ušklíbající se Bill vtiskl Tomovi na rty pomalý polibek, ruce přesunul na jeho boky. Tom vsál jeho spodní ret a Bill otevřel ústa, aby mohl svým jazykem pozdravit ten Tomův. Zasténal a nacpal se stehny těsně mezi ta Tomova.
Tom vypustil z úst hlasitý vzdech, v penisu mu zaškubalo, když se na něj natiskla Billova stehna. Než však Tom stihl Billa chytit a začít řádně pustošit, tmavovlasý chlapec se odtáhl. Tom najednou pocítil, jak jeho tělo ovála zima, když už jejich těla nebyla nadále zapletená do sebe.
„Neříkal jsi, že chceš jít bruslit na led?“ Zeptal se Bill a zaculil se.
Tom si povzdechl, snažil se přemoct své vzrušení. „Možná ráno.“
„Nač čekat? Pojďme hned.“
„Je tma, sněží, a navíc ani nemáme brusle,“ řekl Tom suše.
„Jseš takovej pesimista. Takhle můžeme být aspoň sami, a brusle si prostě půjčíme od kluků.“
„Vážně?“
„Vždyť spí. Jsem si jistý, že jim to vadit nebude.“
Tom se ušklíbl, když Billova ruka vklouzla do Tomovy a navedla ho směrem ke dveřím. Velmi jednoduše se jim povedlo, díky přehrabování se v baťozích, najít dva páry bruslí, načež poté po špičkách vyšli z místnosti, snažíc se nevybuchnout při tom smíchy.
Tomovi se velmi ulevilo, že Bill nenavrhl ty brusle koupit.
***
Bill radostně vypískl, jak se klouzal na ledě. Ztratil balanc, zalapal po dechu a zamával rukama ve vzduchu. Silný pár rukou na jeho pasu ho však ustálil, Bill se zakřenil a napřímil se. Podíval se přes rameno, na kterém spočívala Tomova brada.
„Víš, vážně jsi dost nemotorný,“ zamumlal dredáč, uchichtnul se, když se polibek, jenž Bill vtiskl na jeho pierc ve rtu, proměnil v kousanec.
„Nepouštěj mě, ano?“ Bill se zakolébal a položil ruce na Tomovy. Bruslili pomalu, ale stále ho ovíval příjemný větřík, který mu sem tam pocuchal vlasy. Cítil, jak se mu sněhové vločky rozpouštějí na tváři, a zasmál se, když ucítil, jak mu horký jazyk přejel přes krk a slízal tak několik kapek.
Sníh se příjemně mísil s Billovou pokožkou, Tom jemně přitiskl své zuby, čímž vyvolal u druhého chlapce tiché zasyčení. Ruce na Billově pase se pomalu přesouvaly níže k jeho bokům a stiskly. Prsty se dostal pod tlustou bundu a škádlivě se dotkl jemné pokožky, která zde byla. Bill zavřel oči, vydechl a ještě více se o něj opřel.
„Pouštím tě,“ zamumlal Tom a uvolnil své sevření.
„Tomi!“ Vyjekl Bill, pištící, když nebyl pouze puštěn, ale také odšťouchnut dopředu. Zavrávoral, ale nakonec ze sebe vydal vítězný zvuk, jak se mu povedlo zůstat na nohách. „Koukej! Já bruslím!“
„Bille, pozor!“
Bill se podíval přímo před sebe a zaječel, jak to plnou parou napálil do stromu. Tom zasténal a rychle za ním spěchal. Černovlasý chlapec přebruslil celé jezero a narazil do stromu přímo na kraji. Přistál velmi podivně, jedna jeho noha byla ohnutá ve špatném úhlu.
„To bolí,“ zaúpěl a zatnul zuby, když jej Tom odtahoval od stromu a zatáhnul ho do sněhu, kde se nad ním sklonil. Zapištěl a vyskočil, jak ho Tom opatrně chytil za kotník.
„Bille,“ Tom ze sebe vydal popuzený zvuk a zavrtěl hlavou.
„Co?“ Utrhl se na něj Bill. „Kurva, tohle je tvoje chyba!“
„Moje chyba? Ty jsi byl ten, kdo chtěl jít ven uprostřed noci!“
„Přestaň se hádat a vezmi mě konečně dovnitř!“ Zasyčel Bill, dost dobře věděl, že Tom má úplnou pravdu. Ačkoliv, by to nikdy nepřiznal.
„Ty jsi ten, co se hádá,“ zabručel Tom, rychle si sundal brusle a strčil ruku Billovi pod kolena. Druhý kluk se mu pověsil na krk a byl pomalu vyzdvižen. „Ty jsi přibral?“ Popíchl ho trochu Tom, když kráčel zpět k chatě.
Bill ho pleskl.
–
Bill odmítal s kýmkoliv mluvit. Pouze ležel opřený v posteli s rukama zkříženýma na hrudi, nohou vyvýšenou na hromadě polštářů a popotahoval, zatímco sledoval staré westerňáky; něco, co očividně zdědil po Simone.
„Ahoj, Bille,“ zaklepal Tom na dveře, než je váhavě otevřel a vešel dovnitř. „Přinesl jsem ti nějakou zmrzlinu.“
„Ha ha,“ podíval se na něj Bill zlostně.
„Jak je tvému kotníku?“ Tom ignoroval jeho cynismus a posadil se na okraj postele, misku se zmrzlinou odložil na noční stolek. Opatrně přejel rukou po Billově noze s obvazy a ledovým zábalem a zakřenil se na něj.
„Jak to vypadá?“ Střelil Bill zpět, očividně ne moc pobaven. Popadl misku se zmrzlinou a okamžitě se do ní pustil, očima stále sledoval dění na obrazovce.
„Mohlo to být horší,“ řekl Tom klidně a sundal ledový zábal, aby mohl kreslit kolečka na oteklý kotník. „Díky bohu, že sis nic nezlomil.“
Po několika minutách, kdy Bill nereagoval, dredáč vzhlédl a k jeho údivu viděl, jak se oči druhého chlapce zaplňují slzami.
Než měl šanci se zeptat, druhý chlapec vzlyknul. „Jsem na všechno tak strašně nasraný. Nikdy jsme sem neměli jezdit; tenhle zájezd nám přines jenom pytel sraček a ty jsi měl pravdu, omlouvám se.“ Popadl kapesník a utřel si obličej. Měl zmrzlinu stékající mu po bradě, zívnul a podíval se na misku, která byla teď z poloviny prázdná. „Ty zvrácený parchante, co se mi to snažíš udělat?!“
Tom uhnul přesně v okamžiku, kdy po něm byla miska mrštěna. Narazila do stěny a sladká zmrzlina se rozprskla na koberec.
„Co to kurva, Bille?“ Tom tomu nemohl uvěřit.
„Nazval jsi mě tlustým, a teď se mě snažíš ještě víc vykrmit!“ Vzlykal Bill hystericky.
„Nikdy jsem ti neřekl, že jsi tlustý,“ povzdechl si Tom, jak se skrčil dolů a opatrně začal sbírat ty největší kusy rozbité mísy, některé s odkapávající zmrzlinou.
„Zeptal ses mě, jestli jsem přibral,“ fňukl Bill.
„…Bylo to myšleno ve způsobu lásky! Teď je tě tu víc k milování.“
Tohle očividně nebyla ta odpověď, kterou Bill očekával. S křikem po Tomovi hodil ovladač a tentokrát se dredáč raději se smíchem vyklidil z pokoje.
–
„Jak mu je?“ Gülcan kontrolovala Billa, kterému byl přidělen pokoj v patře.
„Myslím, že jsem ho naštval,“ pošeptal jí Tom nazpět. „Nebude chtít otevřít dveře.“
Učitelka a student stáli před zamčenými dveřmi. Mohli slyšet pouze zvuky nějaké přestřelky, která jistě pocházela z dalšího Billova westernového filmu, a občasné popotahování nosem.
„No, za dva dny odjíždíme. Už se těšíš zpátky do školy?“
„Nemůžu se dočkat,“ odvětil Tom suše. Podíval se na její blonďatou hlavu a zaznamenal sponku do vlasů. Když mu popřála dobrou noc a otočila se k odchodu, nenápadně jí odepnul sponku z vlasů a počkal, dokud nebyla z dohledu, načež vrazil sponku přímo do klíčové dírky. O několik otoček a cvaknutí později otevřel dveře a nakouknul dovnitř, aby se ujistil, že Bill nemá v rukou vázu nebo něco podobného.
„Běž pryč,“ zavolal Bill. Očima byl zafixovaný k televizi, seděl na posteli a vypadal úplně stejně jako před několika hodinami. V pokoji byla úplná tma, kromě světel, která blikavě vycházela z obrazovky.
Vlasy měl na ramenech trochu zacuchané, oči byly osvobozené od každodenního černého líčení, a i přesto, že se mračil, vypadal překrásně.
„Vždyť víš, že jsem tě jenom škádlil, že jo?“ Tom si sedl vedle něj na postel, hlavu zavrtal do křivky Billova krku. Hrdlo počastoval několika horkými polibky. „Nemyslím si, že jsi tlustý. Cítím se, jako bych tě mohl rozlomit napůl jako větvičku. Díky tobě vypadá Paris Hilton tlustě.“
Bill se zamračil. „Takže co, jsem až moc hubený?“
„Jsi perfektní.“
Na to se Bill uklidnil a omotal paži kolem Tomova pasu, přitulil se k němu, když si oba lehli na stranu a ignorovali právě hrající film.
„Vážně se moc omlouvám,“ vydechl Bill po chvíli.
„Za to, že jsme sem jeli? Přestaň se tím trápit. Stejně za dva dny odjíždíme.“
„Dva dny?!“ Zalapal Bill po dechu. „Zničil jsem naše zimní prázdniny. Kurva, je mi to tak líto, Tomi.“
„Přestaň se omlouvat,“ zasténal Tom. „Nezáleží na tom, kde jsme; jestliže jsi tu se mnou, vím, že si to užiju.“
Bill zavrněl, zčervenal a skryl hlavu do Tomovy hrudi. „Chceš si jenom zašukat,“ zamumlal.
„Na to jsem ani nepomyslel,“ řekl Tom naprosto upřímně. „Ale teď, když jsi se zmínil…“
Bill se zasmál, když byl postrčen na záda, a druhý široce se ušklíbající chlapec se dostal nad něj.
„Tvůj kotník nám nebude stát v cestě, ne?“
autor: boyyouadrank
překlad: Keytik
betaread: Janule
Konečně jsem se zase dočkala. To je mučeníí! Ale pokaždý to pak stojí za to. Nejúžasnější povídka. Aktuálně tu žádnou nemám raději. ♥ Ňuňani jedni.
♥
ACH BOŽE, co budu do příštího úterý dělaaat? :'(
Ááá 😀 Zabili to 😀
Zbožňuju způsob, jakým je psána tahle povídka, jak dokáže z romantiky udělat tragikomedii a naopak. Gratuluji a děkuji, že si něco tak skvělého mohu číst! 🙂
Oni by šukali, aj keby bol Bill celý obviazaný a zmrzačený 😀 O to viac to milujem ♥♥♥…inak muselo byť komické sledovať, ak Bill narazil do toho stromu 😀 a potom si ešte o sebe myslel ,že je tučný 😀 oh, ako si človek ako on môže myslieť, že je tučný? to nepochopím :D….skvelý diel!!! 😀
"Na to jsem ani nepomyslel," řekl Tom naprosto upřímně. "Ale teď, když jsi se zmínil…" xDDD
A Bill je pako, místo sexu chce jít bruslit a pak je ještě na Toma naštvaný..s tou zmrzlinou sice předvedl dokonalý diva záchvat, ale pak se tak kráááásně omluvil =)♥♥♥ Nádherný díl ♥
A nesmím zapomenout poděkovat za překlad =)
miluju tuhle povídku. Je úžasně napsaná a i nápad je skvělý 😀 Líbí se mi taky, jak se ti dva pořád hašteří 😀
to je absolutně úžasný…nejvíc mě dostalo Tomovo:"Ale teď, když jsi se zmínil…"…to nemá chybu…asi nevydržím do úterka…x)
Pochechtávala jsem se celý díl, ale ta poslední scénka mě odrovnala úplně, prý "Ale teď, když jsi se zmínil…" :D:D:D
♥ úžasný :*
Bill je hrozný střívko 😀 a ten konec bezvadnej ♥ "Tvůj kotník nám nebude stát v cestě, ne?" Tome Tome Tome na co ty hned nemyslíš 😀
Já do dalšího dílu asi nevydržim >.< u týhle povídky to nejde pořádně ani >.<
Och luxus toto ♥ Miluju tuhle povídku ;)Bill je krásná diva 😀 ♥
Chudák… ovladač 😀
Nevim kterej z nich dvou je nadrženější 😀 😀 😀 Existuje vůbec místo a situace, kdy by oba dva nemysleli na sex?? (Nejspíš ne :D)
A jinak se těšim, až se vrátí do školy, protože když čtu o tom, že za oknem je sníh atd atd, tak je mi z toho pěkná zima 😀
bože Bill dokáže bejt asi hodně nebezpečnej když má vedle sebe ovladač a zmrzlinu xDD už se těším na další díl ^^
Ježiš, to bylo krutý xD No jak po něm Bill házel ty věci, no já byla mrtvá xD Bylo hezký, že se nakonec omluvil 🙂 A ten konec xD prej ale teď, když si se zmínil…xDDD
Jeejda já z nich padnu. Hej jako Bill je parádní hysterka :DD Moc tlustej, pak moc hubenej. Rozhazuje věcma…no to je prostě konečná 😀 Ale neskutečně mě to pobavilo 😀 Já si to živě dokážu představit. Ovšem bejt já na Tomově místě, tak ho asi udusim polštářem za to 😀 No a pokud jde o ten závěr. Oni jsou taky jak stepní kozy. Furt by to jen jebalo :DD A prej že na to nepomysleli :DD NO parádní prostě. Miluju to.
musi to biť superna ffka ako blog 😉
wow tak tenhle dílek je vážně super už se mocky těším na další
Och no tak to zase nemalo chybu 😀 to že Bill prišiel bolo krásne 😀 ale nenapadlo by ma že sa bude chcieť ísť korčuľovať 😀 to je pako a potom napáli do stromu xD no chudáčik :D… ale páčilo sa mi jak sa potom Bill rozplakal a ospravedlnil to bolo pekné už som sa tešila že aký je zlatý že má citovú chvíľku a on potom hneď za tým Tomovi povie že je zvrátený parchant a hodí po ňom zmrzlinu 😀 xD no jako ja mám dosť 😀 milujem tento príbeh 😀
To bylo hezký… xD No nějak nemám co říct, když tu všichni bšechno řekli xD
Bill je roztomilá hysterka. Bolo to zase nádherné. Už neviem čo napísať, ako vyjadriť to čo pri čítaní cítim.