autor: Disturbed Angel & Clarrkys
Tom: Nechce se mi. Půjdu až zítra. (Chvilku mlčím.) Koupíme ten čaj?
Bill: (Přikývnu a zastavím u nějaké lékárny.)
Tom: (Vysednu a jdu tam. Vyběhnu za pár minutek s krabičkou v ruce a zase nasednu.)
Bill: (Mlčky vyjedu a jedu domů.)
Tom: Máš mě ještě rád? (Špitnu a svírám v ruce pořád tu krabičku.)
Bill: Co je to za otázku? Proč se tak hloupě ptáš? Jistě, že tě mám rád.
Tom: (Smutně kývnu a zase sleduju venek.)
Bill: (Na moment na tebe kouknu, ale pak hned na cestu.) A ty mě?
Tom: Ty víš, že tě miluju. (Pípnu.)
Bill: A ty snad ne?
Tom: Chováš se ke mně… divně.
Bill: (Dojedu k domu. Zaparkuju.) Po-počkej, jak divně?
Tom: No… Já nevím. Jako bych… Jako bych byl malé dítě a ty se o mě jenom staráš.
Bill: A když se o tebe starám, znamená, že tě nemiluju?
Tom: Ale nestaráš se o mě hezky. Mně se to takhle nelíbí. Říkal jsem ti, že si pak připadám jako idiot. Je to, jako bys mi to dělal schválně, abych se cítil ještě hůř, než mi je.
Bill: (Kouknu na tebe.) To nemyslíš vážně, že ne, Tome?
Tom: (Hodím po tobě očkem.) Zapomeň na to. (Vysednu a zabouchnu dveře.)
Bill: (Zafuním. Koukám na tebe… a znova. To snad nemyslí vážně. Vezmu si věci, bouchnu s dveřmi a zamknu auto.)
Tom: (Vytáhnu si cigaretu a zapálím si.)
Bill: (Koukám na tebe. Jakou já mám chuť si zapálit. Projdu kolem tebe a jdu nahoru.)
Tom: (Ještě chvilku tam pokuřuju a pak dojdu domů taky. Vyzuju se a koukám, kde seš.)
Bill: (Vyhodím tu snídani do koše a stoupnu si k oknu. Koukám ven.)
Tom: (Přijdu za tebou a potom sjedu očima na linku.) Kams dal ty sendviče?
Bill: (Otočím se na tebe.) Do koše.
Tom: (Kouknu se hned na tebe.) Aha. Tak nic, no. (Pokrčím rameny a jdu nahoru.)
Bill: (Jen za tebou koukám.)
Tom: (V ložnici se převlíknu do nějakého oblečení na doma a zkoumám ty léky.)
Bill: (Jen tak chodím dole, když dojdu k botníku. Jsou tam klíče od aut, posadím se a koukám na krabičku cigaret, co tam je. Zavřu oči. Billinee… Nesmíš, ale na druhou stranu… Chjo… Teď jako by mi na rameni seděli na jednom andělíček a na druhým čertík a říkali klady a zápory.)
Tom: (Mhhh, jak ten doktor říkal, že je mám brát? přemýšlím.)
Bill: (Během chvilky jsem s cigaretou a zapalovačem dole v koupelně, tam skoro nechodíme. Zapnu ventilátor a po pár vteřinách si potáhnu.)
Tom: (Scházím po schodech dolů.) Bille, nepamatuješ si, jestli jsem ti neříkal, jak mám brát ty léky? (Koukám furt na tu krabičku a nevšiml jsem si, že tam nejsi.) Bille? (Rozhlídnu se. Kde seš?) Bille?
Bill: (Jsem jak v extázi, to je paráda, pak tě ale uslyším, zakuckám se, rychle tu cigaretu hodím do záchoda a spláchnu.)
Tom: (Uslyším spláchnutí a jdu tam. Otevřu dveře.) Bille? (Kouknu na tebe a zamračím se. Nejsem blbej – máš zapalovač v ruce a ventilátor bys tu nepouštěl jen tak.) Nedělal jsi to, co si myslím, že ne?!
Bill: (Schovám ho za záda a koukám na tebe. Nic neřeknu.)
Tom: (Zakroutím naštvaně hlavou.) Tohle nemá cenu. (Vytočím se ze dveří a jdu si pro bundu a obouvám se.)
Bill: (Vyběhnu za tebou.) Kam… Kam jdeš?
Tom: Musím se rozptýlit. (Odseknu.)
Bill: Ne…. (Chytnu tě pevně za paži.) Nikam nechoď.
Tom: Jak dlouho to děláš? (Kouknu ti do očí.)
Bill: Co? (Koukám na tebe.)
Tom: Jak dlouho tajně kouříš za mými zády a děláš jakoby nic?
Bill: Já… (Vydechnu. Úplně nemůžu mluvit.) Nikdy… Nikdy předtím. Přísahám.
Tom: Jasně. (Řeknu posměšně a vytrhnu se ti. Obleču si bundu.)
Bill: Ne. (Znovu se tě chytnu, úplně tě hystericky držím.) Nelžu ti. (Šeptnu.)
Tom: Nedělej ze mě zase blbce, Bille. (Vezmu klíče od auta.)
Bill: Tome. Já ti nelžu. Já… nikdy jsem ti nelhal. (Začnou mi po tváři téct slzy.) Ty… Ty chceš jít zase pro ty prášky, c-co?
Tom: A proč ses teda schovával v koupelně, hm? Ne, vážně jsi mi nikdy nelhal. (Vytrhnu se ti a vezmu si i ty cigarety.)
Bill: Já ti nelhal, že neberu prášky. Lhal jsi mi ty… Třikrát. Nebo pětkrát? Možná i desetkrát a já ti vždycky věřil. To jenom ty ne. Ty můžeš všechno a já ne? Ty můžeš dělat chyby, ale já za jedinou jsem vytrestaný víc než ty. Já v tebe neztratil důvěru. I potom, kolikrát už jsi mě zklamal. (Začnu se zalykat vzlyky.) Al-ale až… až do teď!! (Vyjeknu a zabouchnu se v koupelně.)
autor: Disturbed Angel & Clarrkys
betaread: Clarrkys
chjooo už se zaseš hádaj 🙁 oni snad nebudou nikdy v klidu a bez hádek..
ou ou ou… to se mi líbí 🙂 moc moc moc… 😀
juj už zase..by mě zajímalo kdy konečně se přestanou hádat…jinak krásná povídka a mocinky se těším na další dílek
prosím at je jeden díl nějak hezkej at se nehádaj nebo tak nějak at jsou třeba v postýlce a mazlí se a říkaj si slova lásky a ne se furt hádat 🙁
Tom je normální debil…=((( Jak malé děcko…
Proč mi připadá, jako by se pisatelka Billa sama do Billa vtělila?
Ale nééé Billine Tomane!! doufám že to neskončí nějak tragicky jako zkolabováním a podobně….i když tady v tom mě už nepřekvapí nic….. Tím chci říct že je to nádherný počteníčko 🙂