autor: Emilia
Sluneční paprsky rozzařovaly celou oblohu a nadzvukovou rychlostí se dostávaly do každého zákoutí. Bylo krásné odpoledne a všichni spáči v domě již procitli. Až na Billa. Ten se pořád válel v posteli a ostatním to přišlo divné. Gordon se na něj rozhodl jít podívat. Zaklepal a potichu vstoupil.
„Bille?“ Zašeptal. Nic… Gordon nakrčil nos. V celé místnosti se vznášel závoj alkoholového oparu. Bill ležel uprostřed postele, hlavou zabořenou do polštáře. Peřinu měl odkopanou a vedle něj se povaloval nějaký skrčený papír. Gordon přešel blíž a uchopil papír do rukou. Zběžně přelétl očima pár čitelných slov a poté si všiml prázdné láhve na zemi vedle postele. Zvednul ji a pozorně si ji prohlédl. ‚Musel ji sebrat ze špajzu. Byla tam schovaná a taky… plná.‘ Pomyslel si Gordon. Sedl si na postel a jemně zatřásl Billovým ramenem.
„Bille, probuď se.“ Bill se zamrčením ztěžka zvedne hlavu a pomalu rozlepí víčka.
„Uhm co?“ Zamrká, zaostří a spatří Gordona. Leknutím sebou cukne, když pohlédne na prázdnou láhev v jeho pravé ruce. Posadí se a prsty si promne kořen nosu. Šíleně ho bolí hlava.
„Šel jsem tě vzbudit na oběd a našel jsem tohle.“ Pozvedne Gordon láhev. „A tohle.“ Dodá, ukazujíc na zmuchlaný papír.
„Četls to?“ Vyhrkne zamračeně Bill.
„Jen pár slov, zbytek je tak rozmazaný, že se to číst ani nedá.“ Odpověděl Gordon klidně.
„Uhm aha.“ Vypravil ze sebe Bill. Nic jiného říct nedokázal, měl stažené hrdlo.
„Vypadá to jako milostná báseň.“ Promluvil Gordon po chvíli ticha. Bill nic neříkajíc, otočil hlavu k oknu. „To proto ses opil? Jsi do někoho zamilovaný?“ Ptal se dál i přes Billovo mlčení.
„Neopil jsem se.“ Protestoval Bill.
„Ne? Měl si jenom tak chuť na celou flašku, to mi chceš tvrdit?!“ Podíval se na něj přísněji Gordon. Bill složil hlavu do dlaní.
„Ne.“ Vydechl nakonec potichu. „Hlavně to prosím nikomu neříkej.“ Zvedl ke Gordonovi prosebný pohled.
„Neudělám to, když mi povíš, co se děje.“ Gordon to nechtěl z Billa páčit násilím, jenže o něj měl strach a chtěl se ujistit, že bude v pořádku.
„Je to složitý a zamotaný.“ Snažil se z toho vyvléct Bill. Co mu měl vlastně říct? O něm a Tomovi? V žádném případě!
„Já mám čas.“ Nenechal se zviklat Gordon.
„Nevím, jestli o tom můžu mluvit.“ Sklopil Bill pohled.
„Zkus to.“ Pobídne jej Gordon.
„Nemám tušení, co říkat…“ Rozmáchnul rukama.
„Třeba to, proč si do sebe převrátil skoro litr vodky?“ Pozvedl Gordon obočí.
„Abych přestal myslet na tu bolest…“
„Nebude to zřejmě moc šťastná láska, co?“ Konstatuje Gordon.
„Neříkej to slovo.“ Skousne si Bill ret.
„Víš, taky jsem to zažil. Zamiloval jsem se do ženy a ona mě nechtěla.“ Snažil se Gordon zlehčit situaci.
„Kdo říká, že je to žena?“ Vyletěl trochu Bill. Proč všichni automaticky přiřazují chlapce k dívce a naopak?!
„Nikdo. Nemusíš hned vyšilovat.“ Dal před sebe Gordon ruce v ochranném gestu.
„Promiň, jsem trochu podrážděný.“ Omlouval se Bill.
„To vidím člověče, ale nejsi jediný, komu se to stalo. Chápu, co asi prožíváš. Víš, já jsem z toho byl taky docela v háji. Zamiloval jsem se do ní až po uši a ona mě prostě ignorovala. Jednoho dne mě napadla šílenost. Půjčil jsem si kolo nějakého týpka, který tam tenkrát postával, sednul na něj a jel. Ta budova, u níž se nacházela, stála na takové vyvýšenině. Mohlo to být okolo tří metrů dolů a potom prudší kopec. Skočil jsem z tý vyvýšeniny na kole a skutálel se z toho kopce dolů. Dolámal jsem si nohu a žebro, avšak na jeden jediný okamžik jsem upoutal její pozornost. Skákal jsem radostí, ale potom mě znovu ignorovala jako před tím. Pro takovýhle lidi nemá smysl ztrácet čas a plýtvat svými city, uvědomil jsem si to pozdě. No, lepší než vůbec. Tím chci říct, netrap se pro někoho, kdo si to nezaslouží.“ Dokončil Gordon svůj menší monolog.
„Jenže tohle je jiný. Za prvé vůbec bych toho člověka neměl chtít a za druhé, ani to neví.“ Svěsil Bill ramena.
„Proč bys ho neměl chtít? Je to snad nějaký kriminálník?“ Zavtipkoval Gordon, ovšem Billovi do smíchu nebylo.
„Ne není! Je to složitý a nemůžu o tom s tebou mluvit.“ Zvýšil Bill o stupeň hlas.
„Můžeš, jen nechceš.“ Zkonstatoval Gordon.
„Cokoli. Prostě ti to neřeknu tak jako tak.“ Oznámil Bill Gordonovi klidně. Neměl sílu na to, se dál rozčilovat.
„Okay, nechceš, neříkej, já to z tebe tahat nehodlám. Akorát bys měl přestat s tím pitím, to jediné mě zajímá.“ Zvedl se Gordon k odchodu.
„Jsem dospělý, nemůžeš mi říkat, co mám dělat.“ Šlehnul po něm Bill zlostným pohledem. Tohle ho vždycky dokázalo vytočit. Nesnášel rozkazy, od kohokoli.
„Tohle není rozkaz, ale dobrá rada.“ S těmito slovy Gordon odešel. Nechtěl se s Billem pohádat. Jen si o něj dělal starosti.
…
„Gordone, prosím tě, ty a vařit večeři?“ Zasmála se té představě Anet.
„Tsss. Jestliže neuvařej tady dámy, potom to musí přebrat do svých rukou pořádnej chlap.“ Napne Gordon hruď a praští si do ní.
„Miláčku, sotva uvaříš čaj.“ Sdělila Simone Gordonovi ne zrovna šetrně a zadržovala smích.
„Nikdy sis na můj čaj nestěžovala. Já vám ještě ukážu, budete se obě olizovat až za ušima.“
„Hey, co se tady řeší?“ Vletěl do kuchyně Tom a vzal si do ruky jablko, do kterého se chystal zakousnout, avšak Gordon mu ho vzal z ruky.
„Žádný takový, mladej, pak ti nezbude místo na moji výbornou večeři.“ Hrozil prstem Gordon.
„Tvoji večeři?“ Koukal na něj Tom vyjeveně.
„Víš, Tomi, tatínek se dnes rozhodl vařit.“ Vrhne na něj Simone významný pohled ala ‚Gordon se zbláznil.‘
„Sakra, zachraň se, kdo můžeš.“ Nadhodil Tom dokonale zděšený výraz.
„Kdo se má zachraňovat?“ Vešel Bill do kuchyně a tázavě se na všechny podíval.
„Táta se chystá vařit.“ Informoval ho Tom.
„Oh ne. Dneska asi večeři vynechám.“ Zatváří se Bill znechuceně a jeho žaludek udělá kotrmelec. Kdo ví, jestli to bylo z představy Gordonovy ‚úžasné‘ večeře anebo z Tomovy chvilkové pozornosti.
„Vy dva remcalové mi za blbé poznámky pomůžete v kuchyni. Obzvlášť ty se Tome, vždycky chvástáš, jak umíš výborně vařit, tak jsem na tebe zvědavý.“
„To sice umím, ale nechci, aby ses vedle mého kulinářského umění, cítil méně schopně, takže radši zůstanu na nezúčastněné straně. Vidíš? Jsem na tebe tak ohleduplný.“ Snaží se Tom vyhnout svému nešťastnému údělu.
„Jo, opravdu díky za tvou taktnost a teď dost keců. Dáme se do práce! A ženský ven.“ Zavelel Gordon rozhodně. Simone s Anet se naoko uraženě zvedly a zamířily do obýváku.
„Ehm já si musím ještě zařídit jednu věc…“ Couval Bill ze dveří a chtěl se po anglicku vytratit. Než to stačil udělat, Gordon jej pohotově chňapnul za ruku.
„To na mě nezkoušejte ani jeden. Dáme se do práce. No co koukáte jak vyplesklý ryby?“ Rozhodil Gordon rukama a kluci na něj zírali s otevřenou pusou. Strčil jim do ruky dvě škrabky a hrnec.
„Běžte mi do sklepa naškrábat brambory.“ Rozkázal, ale když i po minutě šokovaní kluci stáli pořád na místě, vystrčil je ze dveří.
„No jedu jedu!“ Tom s Billem se tedy dali do pohybu a raději nic nenamítali. Nemělo by to smysl.
„Je tu kurevská tma.“ Řekl Bill a pokoušel se nahmatat vypínač.
„Yeah. Našel jsi ten vypínač?“ Zeptal se Tom a opatrně našlapoval za Billem.
„Dělám na tom. Měl by být přece někde tady.“ Přejížděl Bill dlaní po stěně, najednou však narazil na pavučinu a zakřičel.
„Áááááá.“ Uskočil stranou, zakopl a svalil se na zem. Tom mezitím našel vypínač a rozsvítil. Místností se rozlilo slabé světlo, občas problikávajíc. Tom pohlédl na Billa a zasmál se.
„Opravdu vtipné. Víš, jak mě bolí zadek? Ta podlaha je zasraně tvrdá.“ Zvedajíc se, si Bill začal oprašovat kalhoty.
„Tak sorry. Jenom ten tvůj výraz…“ Zachechtal se znovu Tom.
„Co s ním?“ Kouknul na něj ublíženě Bill.
„Nic.“ Mávnul Tom rukou. „Radši pojďme na ty brambory.“ Rozhlížel se Tom okolo, a jakmile se mu do zorného pole dostal pytel s hledanými brambory, rozešel se k němu. Naházel jich pár do hrnce a následně si na pytel sednul.
„No na co čekáš? Sám to všechno škrábat nebudu.“ Loupne Tom po Billovi vyčítavě očima.
„A já si zase nebudu sedat na ten špinavej pytel.“ Ohrne Bill nos a dá si ruku v bok.
„Oh, já zapomněl. Monsieur Kaulitz by se přece nesnížil k něčemu takovému. Nemám vám donést třeba samotný trůn, Vaše Veličenstvo?“ Klaněl se Tom a z jeho hlasu byla zřetelně slyšitelná ironie.
„Ne, postačíš mi ty.“ Zasyčel Bill v protiútoku a nadzvedl obočí.
„Obávám se, že to nebude dostatečně měkké posezení pro vaši zhýčkanou zadnici.“ Vypláznul Tom jazyk.
„To taky doufám.“ Ušklíbnul se Bill a Tomovi teprve teď došel význam Billových slov. Rozhodně nemluvil o sezení.
„Přestaň kecat a radši se pusť do těch brambor. Nedočkavě tě očekávají.“ Zamluvil to Tom a sedl si opět na pytel. Bill si našel bednu, přitáhl si ji k hrnci a taktéž se usadil. Ani nepamatoval, jak je to dlouho, kdy naposledy škrábal brambory. Oba pracovali mlčky, až najednou Bill usyknul.
„Doháje.“ Zaklel. Říznul se totiž do prstu.
„Co je?“ Podíval se na něj zmateně Tom.
„Říznul jsem se.“
„Ty si nešika, ukaž.“ Uchopil jemně Billovu ruku a zadíval se na malou ranku, z níž vytékala karmínově rudá tekutina. Tom si přiložil prst ke rtům a opatrně nasál. Bill zalapal po dechu.
„Tome…“ Vydechnul. Nechával se unášet opojným okamžikem a málem omdlel, když ucítil Tomův jazyk na své poraněné pokožce.
„Kluci, tak kde to vázne? Nebudu na ty brambory čekat roky.“ Slyšeli Gordona, scházejícího do sklepa. Tom pustil Billovu ruku právě včas.
„Máte to?“ Vejde do místnosti.
„Ehm, ne, Bill se pořezal.“ Vykoktnul Tom. Bill totiž vůbec nebyl schopný jakéhokoliv slova.
„Bože, tady, aby si člověk všechno udělal sám. Bille, mazej si to vydesinfikovat a ty se Tome, nikam nehrň, pomůžeš mi to doškrábat.“ Tom si povzdechnul, kupodivu však neprotestoval.
U večeře
„No, miláčku, musím tě pochválit, je to opravdu výborný.“ Mlaskne spokojeně Simone. Byla opravdu překvapená, jak to bylo dobré. Popravdě nečekala, že by Gordon tu večeři zvládl.
„Neříkal jsem ti to?“ Zatváří se Gordon naoko samolibě.
„Stejně jsou nejlepší brambory, ale jenom ty, co jsem škrábal já.“ Nadmul se Tom pýchou. Gordon se ušklíbnul
„Myslíš ty tři malé chcípláčky, které jsem po tobě musel ještě přeškrábávat?“
„Tss, to není pravda, nevěřte mu.“ Obhajuje se Tom. Všichni se zasmějou.
…
Po večeři se celé rodinné osazenstvo přestěhovalo do obýváku.
„Jsem nacpaná k prasknutí.“ Poplácala Anet své plné bříško a ztěžka oddechovala.
„Co budeme dělat?“ Zakňučel znuděně Tom.
„Já jsem ráda, že nemusím dělat nic, kdybys ale mermomocí chtěl, můžeš vytřít dům.“ Zašklebí se Simone.
„Né, tak jsem to nemyslel.“ No jistě, to jí mohlo být jasné. Její drahý synáček myslí jenom na kravinky.
„Zahrajeme si piškvorky.“ Vyhrknul Gordon nadšeným hlasem. ‚Jak malý dítě.‘ Zavrtěla Simone hlavou.
„Cože to?“ Kulil oči vyjeveně Bill.
„Ty neznáš piškvorky?“ Šťouchnul do něj pobaveně Tom.
„Ne, taky nemusím znát všechno.“ Otočil Bill uraženě hlavu stranou.
„Taky si mě překvapil, Billy, piškvorky znám i já.“ Ozvala se Anet. „Je to strašně stará hra, no každopádně, nic si z toho nedělej.“ Snaží se ho Anet trošku ukonejšit, jenže spíš přilila olej do ohně. ‚Takže jsem tady jedinej za debila!‘ Čertí se v duchu Bill.
„Navíc, můžeme hrát v týmech. Ta hra je strašně jednoduchá.“ Usmál se na něj Gordon.
„Yow, my tři proti vám dvěma.“ Zatleskal Tom a Bill se musel chtě nechtě pousmát. Vypadal roztomile.
„To je přesila, navíc chlapi proti ženským…“ Protestovala Anet.
„To teda není. Dvě ženský jsou na nás chudáky až až.“ Zašklebil se Gordon a Simone jej plácla po ruce.
„Za tohle ti ještě ukážeme.“ Zastrašuje jej Anet.
„My se vás nebojíme.“ Prohlásí Gordon statečně. Tom mezitím odskočil pro papír a propisky.
„Mám nápad. Kdo prohraje, dostane nějaký trest.“ Navrhne Tom.
„To je dobrý nápad, bude to napínavější.“ Souhlasí Gordon.
„Jen abyste potom svých slov nelitovali.“ Vyplázne Simone jazyk. Tom v rychlosti vysvětlí Billovi pravidla a ten si úlevně povzdechne, jak je to primitivní.
„Hrajeme na tři kola.“ Dodá Tom a všichni se pustí do hry. Zuřivě se soustředí. A asi po patnácti minutách Tom vykřikne: „My vyhráli.“ Mužské osazenstvo se začne radovat.
„E-e nevyhráli.“ Ukazuje Simone prstem na čtyři kolečka jdoucí za sebou, jež přehlédli.
„Néééé.“ Protáhne Bill obličej.
„Ale ano. A teď přichází na řadu zasloužený trest, který jste si tak vydupali.“ Pronáší Anet vítězným provokativním tónem.
„To neplatí, hrajeme na čtyři kola!“ Snaží se Tom marně zachránit situaci.
„Ne ne. Jednou se určila pravidla, připomínám, že jste to vymysleli vy, tak tady to máte. Takže jaký trest jim dáme, Anet?“ Promne si Simone ruce.
„Mohli by uklidit celý dům.“ Navrhne a Simone souhlasně přitaká.
„Néééé.“ Ozvou se ti tři protestně.
„A taky uvařit. Dneska vám to tak hezky šlo.“ Mrkne na ně Anet.
„Oooh bože, za co?“ Vzhlíží Tom ke stropu se sepjatýma rukama.
„My si s Anet zatím skočíme na nákupy a podívat se po městě.“ Plánuje Simone.
„A vy tady budete hezky hospodařit. Aspoň si zkusíte, co musíme denně zvládnout.“ Dodá Anet. ‚Tohle je definitivně moje smrt.‘ Pomyslí si Gordon se zkroušeným výrazem a všichni tři si povzdechnou.
autor: Emilia
betaread: Janule
Tohle je fakt taková normální rodinka =) A nejlepší je Gordon, ten se fakt povedl xD Zato Bill byl dneska permanentně protivný, takový starý bručoun xD, i když, ani se mu nedivím…a Tom mi přijde nějak moc v pohodě, a to je silně podezřelé…=)
Hmm.. Hm… 🙂 To se mi líbí! 😀
Pěkný dílek 🙂 Ale už by se k sobě mohli kurva vrátit! 😀
Uch.. musim řict, že tomova jazyku na billově prstu mě dostala 😀 ♥ A vubec bych si nestěžovala (asi nejsem jedina jak tak čtu :D) že by se k sobě zas vratili 😀 Ale každopadně ať to napišeš jakkoliv, tak věřim že to bude krásné 😉 Prosim zase rychle dalši dil, protože tak dlouho jako minule bych čekat nedokazala 😀 Krásné :)♥♥
btw: Máš blog? 🙂
😀 😀 mam hodně bujnou fantazii, ale nedokážu si představit ani jednoho z Kaulitzů, jak sedí ve sklepě a škrábe brambory 😀 😀
Jinak piškvorky mě dostaly, fakt taková spokojená rodinka, trochu šáhlá, ale spokojená, až na menší úlety typu uklízení celýho domu, zeleninovýho dortu a tak 😀 😀
Všem moc děkuju za komentáře:)
[4]: Jinak, blog jsem měla, ale před nedávnem jsem ho zrušila, protože jsem na něj neměla za prvé vůbec čas a za druhé už mě to k blogování přestalo nějak táhnout. Plánuju, že jednou, až budu mít chuť, čas a náladu, nějaký si znovu založím, ale v dohledné době to nevidím. Jsem hodně zaneprázdněná školou a ostatními věcmi a když už si najdu nějaký čásek, tak ho využiju ke psaní:)
[5]: To víš, oni prostě nemůžou být normální rodinka, to by nešlo×D já se je pořád snažím usměrňovat, ale oni na to nereagujou a dělaj si co chtěj×D však v příštím díle se dočteš horších prací, než jenom škrábání bramborů×D