Původně jednodílná povídka se mi nějak protáhla, tak snad to nebude vadit 😉 …M.
(Bill)
Jsou asi dvě v noci, večer jsme odehráli koncert. Další z řady, které jsou na tuhle tour naplánované. Ani nevím, v jakém jsme městě a kde budeme zítra. Je to jedno. Všude to je stejné. Stejný hystericky ukřičený dav, stejná hala, stejný program, stejný set list, stejné řeči… pořád dokola stejné otázky, stejné výrazy… nic, co by mě trochu probralo z té podivné letargie, do které jsem se dostal.
Je teprve druhý měsíc nového roku a já mám pocit, že tři volné týdny, které jsme měli kolem Vánoc, byly někdy před desítkami let. Tak strašně vzdálené mi najednou připadají. Většinou lítáme s bráchou někam za sluníčkem. Někam hodně daleko, kde nebudou žádní fanoušci, žádní novináři, žádné kamery a ani žádní manažeři a producenti. Prostě kde budeme jen my dva, naprosto obyčejní kluci.
Ani tahle dovolená nebyla výjimkou. Vybrali jsme si malý ostrov v Tichém oceánu. Každé ráno po ty dva týdny jsem s železnou pravidelností chodil k moři. Ta rozlehlá, nekonečná vodní plocha mě uklidňovala, obdivoval jsem její klid, s nímž přijímá svůj úděl… Bosé nohy se bořily do písku a zůstávala za mnou táhlá stopa. Měl jsem svůj ranní okruh. Asi jsem natolik zvyklý na stereotyp, že i tam jsem si musel nějaký vytvořit. Mé stopy v písku toho byly důkazem. Cestou zpátky jsem si většinou dal pár bazénů na zahřátí a když jsem celý mokrý s drkotajícími zuby vběhl do našeho pokoje a pokropil jsem bráchu chladivou sprškou z mých vlasů, byl jsem šťastný. Tom vždycky začal vyhrožovat, co všechno mi provede, jestli to ještě jednou udělám, ale já věděl, že to říká jen tak… Vždycky jsme se takhle škádlívali. Zapadl jsem do sprchy a horkou vodou prohřál prochladlé tělo. Pak teprve mohl začít můj den…
Stejně to je zvláštní. Když jsem dřív snil o tom, jak jednou budu slavný a obdivovaný, vůbec jsem si neuvědomoval i tu odvrácenou stránku. Jakmile se člověk dostane do popředí, na výsluní, pak nejsou lidem na očích jenom jeho úspěchy a práce, ale i soukromí. A to bylo něco, s čím jsem nepočítal. Vždycky jsem si myslel, že budu mít normální vztah. Potkám nějakou holku, bude se mi líbit, zamiluju se do ní, budeme spolu chodit, milovat se, hádat, prostě všechno co k tomu patří. Teď je mi osmnáct a půl. Můj nejdelší opravdový vztah existoval před téměř čtyřmi lety. Ani jsem s ní nestačil přijít o panictví… takže mi zůstalo dodnes. Stydím se za to, fakt se za to stydím, ale ten čas tak strašně letí a pořád máme tolik práce, že na tuhle stránku života mi nezbývá žádný čas. Navíc ani nevím, jak bych se dneska měl s někým seznamovat. Dřív to bylo jiné, bylo víc možností i příležitostí a taky jsem mohl mít jistotu, že pokud se do mě nějaká holka zamiluje, bude to skutečně do mě, obyčejného kluka, a ne do oslnivé hvězdy s bandou novinářů v patách. Kde bych ji měl vlastně dneska hledat? Na předávání awards? Nebo snad na tiskovkách? Nebo dokonce na afterparty? To je blbost. Lidi, který se v týhle branži pohybují, jdou po jiných hodnotách než po mém dobrém srdci. A naše fans? Je to těžký. U hotelu nebo na letišti většinou chvátáme a většinou jsme taky dost unavený na to, abychom je nějak extra zkoumali. Sleduju jen ty bílý papíry, který mi přistrčí pod nos a jako stroj opakuju „prosím“ nebo „ahoj“, popřípadě „díky“. Dřív jsem si ty holky i možná prohlížel, dneska je to pro mě anonymní dav lidí, který by byl schopný mě snad roztrhat, kdybych mezi ně – nedej bože – spadl z podia… jako naše ručníky, které jim po koncertech házíme.
Je to začarovaný kruh. Mám všechno, o čem jsem kdy snil, ale to, co jsem bral jako samozřejmost, jsem nikdy nezískal. Jsem sám.
Jsem slavný, úspěšný, obdivovaný a osamělý Bill Kaulitz.
*
Ležím tu na posteli, podle budíku bude tři čtvrtě na tři. Nemůžu spát, tak koukám na strop nad sebou. Nesnáším tyhle hotelové pokoje, jsou příliš neosobní a všechny zoufale stejné. Tenhle má navíc strop polepený bílými kartonovými čtverci, nesnáším tuhle dekoraci. Radši zavírám oči než koukat na tu hrůzu.
Snažím se vzpomenout si, jestli na mě tohle sterilní hotelové prostředí působilo blbě už od začátku. No… od začátku asi ne. První rok jsme si to s klukama docela užívali, pokud mě paměť neklame. Ale taky nám bylo o dost míň než dneska. Kolik nám bylo? Patnáct? Jo, mně a bráchovi patnáct, Gustavovi šestnáct a Georgovi sedmnáct. Docela přesně si pamatuju na první hotel, kde jsme byli ubytovaní. Bylo to v Hamburku, takovej normální hotel, nic extra, šedivá rohová budova, dole dřevěná recepce a malá hala. Každej jsme si táhli svůj bágl, byli jsme tak nedočkaví… no jasně, nepovede se to každej den bejt někde bez rodičů, sami a ještě k tomu s příslibem, že konečně budeme moct hrát. Tu euforii asi nikdy nezapomenu. Měli jsme s Tomem společnej pokoj a kluci vedle nás taky. Myslím, že tu první noc nikdo z nás nespal. Kecali jsme s bráchou až do rána, probírali jsme tisíckrát probrané otázky… ale potřebovali jsme se navzájem ujistit, že to zvládneme. Že zvládneme všechno…
Někdo klepe. V tuhle dobu??
Vyhrabu se na nohy a jdu otevřít.
„Můžu?“ Tom ani nečeká na moji odpověď a hrne se dovnitř.
„Víš, kolik je hodin?“
„Jo, vím,“ kecne sebou na moji postel a pohodlně se uvelebí, „stejně nespíš, tak o co jde,“ zamumlá.
Chvíli na něj koukám, jak se rozvaluje v mé posteli. Má zvláštní schopnost přijít vždycky ve chvíli, kdy chci bejt sám, kdy se utápím v nějakém svém splínu nebo řeším nějakou zásadní filozofickou otázku, jako třeba proč nemám rád hotelové pokoje.
„Taky ti tak vadí ty kartony na stropě?“ zeptá se Tom po chvíli ticha.
Natáhnu se na záda vedle něj a díváme se na strop společně.
„Jo, jsou strašný,“ pronesu po pár vteřinách.
„Nemůžu usnout,“ řekne Tom a vyhoupne se do sedu. Stáhne si z vlasů gumičku, kterou je má stažený do culíku. Asi ho to tlačilo. Gumičku si natáhne na zápěstí a položí se zpátky vedle mě. Má už strašně dlouhý vlasy, hluboko pod lopatky, a na rozdíl ode mě má svoje, ne napletený. Když si lehne, jsou všude kolem něj. Odstrčím na stranu pár pramenů, které se na mě zachytily. Oba mlčíme a hypnotizujeme ten ošklivej strop.
„Vzpomínáš na ten první hotel v Hamburku, kde jsme bydleli?“ zeptám se ho a natočím k němu obličej, abych na něj viděl. Rád se na něj dívám, když mluví. Hezky se mu přitom hýbe pusa.
Nepatrně se pousměje. „Jo, to už je dávno. Tři roky, ale mám pocit, že se to stalo nejmíň před půl stoletím.“ Pár minut mlčí. „Víš, kdy jsem si začal všímat stropů v hotelových pokojích?“ zeptá se a taky se ke mně otočí tváří.
Zavrtím hlavou.
„Tenkrát jak mě vyfotili na afterparty s tou holkou, jak jsme se líbali.“ Zase se odvrátí pohledem ke stropu. „Strašně mi vadilo, jak se to všude propíralo. Ty fotky obletěly na netu snad celej svět. Několik nocí jsem kvůli tomu nespal a díval se do stropu a přemýšlel, proč lidi zajímají zrovna tyhle věci.“ Dlaní si přejede po čele, na kterém se mu objevila tenoučká vráska. „Strašně mi vadí, že jakmile se k někomu přiblížím, hned je z toho senzace. Já ale nechci, aby se to řešilo jako něco veřejnýho, co patří všem. Proč to tak je, Bille?“
Ptá se mě s dětskou naivitou a snad věří, že mu dám odpověď, která ho uklidní a pomůže mu. Přitom ví moc dobře, že jsem na tom ještě hůř než on. On aspoň něco prožil… na rozdíl ode mě. Na rozdíl ode mě už měl sex. Vždycky byl ve všem přede mnou a tohle není výjimka, kdy mě porazil.
Pokrčím rameny. „Osamělost je daň za slávu, asi jsme s tím měli počítat.“
Tohle ale evidentně není odpověď, která by ho uspokojila. Rozčileně si prohrábne dlouhatánské vlasy. „Ale já to tak nechci,“ vykřikne vášnivě. „Všichni normální kluci chodí na rande, mají sex, líbají se… proč to nemůžu mít taky?“
Někdy mám pocit, že Tom nikdy nedospěje. Je jako dítě, které vezmete do obchodu s hračkami… samozřejmě že chce všechny. I Tom je takový. Chce všechno, není ochoten nic obětovat.
„Tak si někoho najdi, nikdo ti přece nezakazuje, abys chodil na rande a měl sex,“ zamračím se. Ještě jeho starosti na moji bolavou dušičku.
Posmutní. „Jenže já si to nějak neumím představit. Kde bych si měl někoho najít? No řekni… V našem týmu?“ ušklíbne se. „To je blbost. Na koncertech? Na setkáních s fans? Tak řekni… kde?! Na afterparty už jsem to zkoušel, děkuju nechci.“ Je mrzutý a protivný.
Nemám rád, když je takový, ale nedivím se mu. Jsem na tom podobně. Taky nevím co dělat s neexistujícím osobním životem.
„Běž spát, Tome,“ vyzvu ho. Tohle stejně nemá význam. Nic nevyřešíme. Naše situace je naprosto bezvýchodná. Nemá řešení. Prostě jsme se ocitli v podivném vzduchoprázdnu, které nás naplní. Zabije v nás všechny naše touhy… a jednoho dne i nás.
Kouká na mě s takovým nečitelným výrazem.
Nadzvednu se na lokti a nakloním se k němu. Pohodím hlavou, aby mi vlasy nešly do obličeje a viděl jsem na něj. Je to zvláštní dívat se na Toma takhle shora. Leží pode mnou s dlouhatánskými dredy rozhozenými po dece, vidím, jak se mu hrudník pravidelně zdvíhá a se stejnou pravidelností klesá. Je strašně vážný… bych řekl, že až strnulý.
„Zase bude dobře,“ řeknu větu, kterou jsem vždycky strašně rád slýchal od mámy, když jsem měl nějakej průšvih, a usměju se na něj. Čekal jsem, že mi úsměv oplatí, ale on nic. Pořád si mě tak vážně prohlíží. Zakroutím hlavou, nechápu, co zas řeší. Chci ho uklidnit. Skloním se k němu ještě víc. Už cítím jeho dech na tváři. Dám mu malou pusu, takovou obyčejnou, jako mezi námi… jen letmý dotek. Za ten zlomek vteřiny jsem stačil zaregistrovat, že jeho rty jsou suché a horké. Překvapilo mě to. Je únor a pokoj nic moc vytopený. Položil jsem mu dlaň na čelo a pak na tvář.
„Jsi v pořádku?“ ptám se starostlivě.
Rozpačitě uhnul očima, odstrčil mě na stranu a posadil se. Koukám na jeho záda zahalená světle hnědými spletenými prameny a čekám, co bude dál. Hlavu má tak nešťastně pokleslou mezi rameny.
Objal jsem ho zezadu a přitiskl se k němu tváří. „Neboj Tome, určitě na tebe někde ta pravá čeká,“ chtěl jsem ho uklidnit a zároveň i sebe. Rád jsem se Toma dotýkal a objímal ho. Cítil jsem se s ním v bezpečí.
Najednou jsem si uvědomil, jak se jeho tělo pod mým dotekem napnulo. Překvapilo mě to, ale to už mě chytil za ruce a v mém objetí se otočil. Rázem jsem mu téměř ležel v náruči. Naše obličeje byly tak blízko sebe, skoro se mi ztrácel, jak jsem nemohl na tak krátkou vzdálenost ani pořádně zaostřit. Držel mě pevně. Na hrudi jsem cítil prudké údery jeho srdce. Byl to tak neobvyklý pocit. Už dlouho mě nikdo takhle nesvíral. Kdyby to nebyl zrovna Tom, klidně bych řekl, že mě to i lehce vzrušovalo. Jen ta představa, že se někomu odevzdávám a dovolím mu, aby mě takhle objímal…
Zvláštní situace, to už jsem ale asi říkal. Noha, na které jsem spočíval větší vahou svého těla, mi už začínala pomalu dřevěnět, nemohl jsem se pohnout a Tom nevypadal, že by mě chtěl pustit. Zdvihl jsem k němu oči a už už jsem otvíral pusu, abych něco řekl, ale byl rychlejší. Jeho prudkost mi vyrazila dech. Přitiskl se k mým rtům s takovou razancí, nikdy bych nevěřil, že je toho schopen. Jeho rty byly zase tak horké a suché. Úplně automaticky jsem vystrčil špičku jazyka, abych si navlhčil ty své, ale evidentně to pochopil úplně jinak. Dychtivě vplul jazykem do mých úst a hluboce pronikl dovnitř. Uchopil mě za vlasy, natočil si hlavu do lepšího úhlu, aby měl maximální přístup… panebože… tomuhle říkám líbání. Zatočila se mi hlava. Nikdy mě nikdo takhle nelíbal. Jasně, zas tak úplně nevinnej a nepolíbenej nejsem, ale tohle byla úplně jiná třída. Na okamžik jsem zaváhal, ale tohle… to prostě… bylo to nepopsatelný. O tohle jsem nechtěl přijít… Vykašlal jsem se na všechno, prostě jednou v životě jsem hodil všechno za hlavu a začal jsem mu to oplácet. Nechtěl jsem uvažovat nad tím, že to je právě Tom, koho líbám jak o život. Ne, prostě to byl člověk, který mi projevoval zájem. Chtěl mě, jenom mě. U něj jsem měl jistotu, že nechce Billa Kaulitze-hvězdu, ale mě, toho obyčejného Billa. A navíc… tolik mi chyběly doteky… Pomalu mě položil zpátky na postel a přesunul se na můj krk. Jeho polibky mě pořádně rozpalovaly. Dlaněmi se seznamoval s mým tělem, zatímco jazykem hladil citlivou kůži. Zaklonil jsem hlavu, potřeboval jsem ho cítit víc, silněji. Tiše jsem zasténal. Vklouzl rukama pod mé tričko a začal ho netrpělivě vyhrnovat. Chvatně jsem ho ze sebe stáhl a odhodil někam za postel. Položil mě zpátky a sklonil se ke mně. Líbal mě pořád se stejnou intenzitou, drsnými bříšky prstů třel mé bradavky, jeho doteky mě nutily uhýbat mu… bylo to nesnesitelné. Zaklesnul jsem nohy kolem jeho boků a přitáhl si ho na sebe. Nutně jsem ho potřeboval co nejblíž u sebe. Pevně jsem ho uvěznil v sevření a znovu se ponořil do jeho úst. Rukama jsem mu vyhrnul dlouhé tričko až k ramenům a na malý okamžik jsem ho donutil položit se na mě úplně, aby si ho mohl svléknout. Dlaněmi jsem dychtivě hladil hladkou kůži jeho zad a dokonce jsem se odvážil sjel až dolů do míst, kde mu široké kalhoty sjížděly z boků. Nepatrně jsem zajel rukou pod tmavé prádlo a stiskl jeho drobný zadek. Poprvé zasténal. Zvuk jeho hlasu vyslal do mého těla obrovskou vlnu vzrušení. Udělal jsem to znovu. Svaly na jeho zadku se stáhly, byl pevný a hladký. Tiskl jsem ho k sobě a s očima široce rozevřenýma jsem vstřebával jeho potlačované vzdechy.
Když se jeho tvrdý, napjatý klín poprvé dotkl mého, byl to šok. Tlumeně jsem vykřikl. Hořel jsem, všude po těle jsem cítil doteky jeho horkých dlaní, jen to jedno jediné místo zůstávalo stále bez povšimnutí. Stiskl jsem jeho úzké boky a přidržel si je nehybně co nejtěsněji u sebe. Začal jsem pohybovat pánví, třel jsem se o něj. V tu chvíli jsem ho strašně moc chtěl. Potřeboval jsem se ho dotknout, kůže na kůži… já a on. I přes čtyři vrstvy látky jsem cítil, že je na tom stejně jako já. Horkost z něj sálala a já nechtěl nic jiného, než ho spatřit a dotknout se ho.
Prudkým pohybem jsem se přetočil a vyhoupnul se na něj. Překvapeně zamrkal, ale neprotestoval. Sklonil jsem se k jeho hrudi. Bradavky měl malé a tvrdé, vsál jsem jednu do úst, zatímco rukama jsem se snažil uvolnit sponu na jeho pásku. Olizoval jsem kůži na jeho hrudi, chutnala trochu slaně, od potu… konečně se mi podařilo uvolnit zapínání na jeho kalhotách. Pohlédl jsem mu krátce do očí. Byly ztmavlé touhou. Stáhl jsem mu kalhoty i prádlo. Nemýlil jsem se. Jeho penis byl horký a napjatý. Úplně jsem sám na sobě cítil, jak mu asi teď je. Na malý okamžik jsem přitiskl dlaň ke svému klínu. Potřeboval jsem se trochu uklidnit…
Konečně jsem se ho poprvé dotkl. Byl tak jemný, drobné chvění prostupovalo sametově hebkou kůží… sevřel jsem ho v dlani a prsty pevně obemkl kolem něj. Nikdy jsem tohle nikomu nedělal, kromě sám sobě… bylo to tak jiné a přitom stejné. Ačkoli jsem svíral v dlani Tomův penis, měl jsem dojem, že držím můj vlastní. Bylo to neskutečné, ale já to fakt prožíval s ním. Na silně prokrveném vrcholku se objevilo pár čirých kapek. Rozetřel jsem je palcem. Tom se třásl, občas jeho tělem projela slastná křeč. Obličej měl zkřivený soustředěním a touhou. Zastřené oči mě neviděly, jen moje ruce vnímal dostatečně. Tím jsem si byl jistý. Sklonil jsem hlavu a dotkl se ho ústy. Bál jsem se vzít ho přímo do úst, tak jsem ho vzal mezi rty po délce, jako bych se do něj chtěl zakousnout. Jemně jsem ho stiskával, hladil jazykem… byl tak neuvěřitelně plný a tvrdý. Vzrušilo mě to ještě víc. Neovládl jsem tichý sten… cítil ho, vím to. Jeho reakci jsem dobře postřehl.
Zdvihl hlavu a uchopil mě za vlasy. V jeho očích jsem zahlédl prosbu. Pochopil jsem. Nechal jsem ho zaplout do mých úst. Jeho sténání bylo tím nejkrásnějším, co jsem kdy slyšel. Pevně mě držel a neovladatelně přirážel. Měl jsem co dělat, abych to zvládl. Jeho tělo se v téhle chvíli řídilo pouze jediným… touhou.
Jeho pohyby se stávaly kratšími a trhavějšími. Cítil jsem, že se blíží vrchol. Chtěl jsem ho vidět. Nechal jsem ho vyklouznout z mých úst a zesílil sevření dlaně. Stále skloněný nad ním jsem pozoroval, jak přicházející extáze mění rysy v jeho hezkém obličeji. Ústa se křečovitě stáhla, víčka sevřela a pak to přišlo. Horký proud zasáhl můj obličej, cítil jsem v ruce, jak sebou škube, ale nepovolil jsem, dokud nebyl úplně hotový.
Rozetřel jsem dlaní všechno po jeho břiše… nevím, proč jsem to udělal. Opatrně jsem mu položil ochablý penis na břicho a rukou jsem přejel po svém obličeji, zasáhl moji bradu. Hustá tekutina ulpěla na mých prstech. Nevěřícně jsem si ji prohlížel. Napadlo mě, jak by se asi Tom tvářil, kdybych ji ochutnal, ale bál jsem se to udělat.
Tom ležel na zádech a vyčerpaně oddechoval. Chtěl jsem mu dopřát chvíli, aby se vzpamatoval. Elektrizující dotek líně proplul mými útrobami při představě, co mě za chvíli čeká. Usmál jsem se na něj, ale on můj úsměv neviděl. Políbil jsem ho na zamazané břicho a zvedl se ze zválené postele. Chtěl jsem si jen umýt obličej.
Když jsem se vrátil zpátky, byl pryč. Zbyly tu po něm jen rozházená postel a zvláštní tělesná vůně milování.
Nechtěl jsem tomu uvěřit, ale bylo to tak. Odešel.
Nešťastně jsem si lehl na postel, ještě jsem z ní cítil jeho vůni, stočil jsem se do klubíčka a rozbrečel se.
Zase jsem zůstal sám.
autor: Michelle M.
o_O o_O o_O PanebožeA!!!
Tak tohle…uhm…DOKONALOST.. Naprosto si mi tím koncem vyrazila dech… Já toho Toma přetrhnu…=(( Další bude brzo?Ox)
náááááááááádheráááááááááááá
Kráááááása, Michelle, užila jsem si každé písmenko, které tvoje úžasné prstíky naťukaly a jsem spokojená. Bylo to smutný, vzrušující, milý, krásný… prostě úžasný. "Nepolíbený" Bill se tady projevil jako překvapivě vášnivý ďáblík, Tom zase jako osamělý "dobyvatel", který vlastně nikoho nedobývá, protože se bojí bulváru… Skvělá výchozí pozice pro začátek něčeho tak silného, jako je láska mezi nimi dvěma. Těším se na ní… a pevně doufám, že přijde… Díky za to, že jsi neskončila u prvního dílu a pokračuješ dál… byla by to obrovská škoda. <333 :o) J.
a sakra 🙂
Naprosto úpchvatné!!! A ten konec mi vehnal slzy do očí, opravdu! Možná je to taky tím, že se cítím v podobném rozpoložení jako oba kluci 🙁
o.O
Oh … Oh … Oh …
To je …. Stě dokonaly …. Krasny .. Jak si upe wystihla ty pocity … Hey pstě nedycham …
Mrtě dokonaly …. <33
uuu naaadhera, honem dáál
Chudáček 🙁
On ho tam normálně nechal, ať si to přebere jak chce. Jsem dojatá.
tsss, co si jako myslí, takhle ho tam nechat…;))
moc pěkný:)
nádherné!! honem dál!
D
O
K
O
N
A
L
Ý
!!
Tomíno je hajzl!!!
Jak by bylo wam dyby ste prawě došukaly s bráchou? xD
Si to šel přebrat w hlawě ne? | tea doufam | xD
Dokonaloooost!
Ha, teď mě něco napadlo! Určitě šel pro lubrikant 😀
bože Michelle , ty mě jednou tou svou dokonalostí zabiješ … je to hrozně napínavý , prosííím pokračování
😀 Jsem šíleně unavená a je mi z toho tudíž smutno několikatinásobně 🙁 Ale musela jsem to dočíst až do konce, protože se od toho prostě nedalo odtrhnout. Ani nevíš, jak moc se těším na další díl :)))
užasný:)…. Michelle nezklamala, jako vždycky:)…už se těším na další dílek:)
Muhme…tak to je dokonalé,prostě,já nevím jak tohle děláš,ale je to jako vždy užasný…:)) A Tomanovi ukoušu dredy,jestli se nevrátí…XDStě dál!xD
D
O
K
O
N
A
L
Ý
upe maga moccccccc supéééééér
H
O
N
E
M
Dáááááááááááááááááááááááááál
bože …to mi nerob! som moc zvedavá , čo sa medzi nimi stane dalej x) uh , nádhera x)
bych ho liskla
jako on tam nemůže billa nechat no to ne xD
hlavně honem dál
krása!!!!!!!!!
chudasek bill xD
CIIII
S
V
I
N
S
T
V
O
Miluju Toma…sakra sakra, proč mi Billa není líto?? Proč? protože vím, že v dalším díle už bude vše Ok? a proč si říkám, jo Tome, dobře jsi udělal…jeee to takový tajemný 😀 a nebo sem jednodušše podivná 😀
Tohle je super
Tome? Nechápu… sobec jeden x(( nádherná, přenádherná povídka :))
ten zacatek me fakt oslovil, uplně jsem i prestala vnimat okolni svet a hudbu ve sluchatkach… to se mi moc casto nestava…krasny, moc se mi to libilo…to radoby milovani uz tolik ne ale koncem si se taky vyznamenala… cekala jsem nakou nechutnou sladarnu ale mile si projevila ze nejsi tou radovou spisovatelkou vyrabenou po tuctech^__^
Bááááá!! TT_TT Nádhera.. sice smutné, ale nádherné ^^
Chudák Bill, vím že si tenhle můj koment nidky nepřečteš 🙂 ale tahle povídka se mi celkem líbí … ještě ti okomentuju ten poslední díl (až se k němu dostanu) – ten by sis někdy přečíst mohla 🙂
je druhý měsíc v roce.. takže je čas na tuhle povídku! 🙂
Je úžasný, že někdo i po takové době pořád čte moje povídky. Jste zlatíčka, víte to?
Fantastické!!! Skvělý styl psaní! Úchvatné a dechberoucí…ne, víc nemám co dodat!!:-)
Copak kouslo Toma že utek ,to se neděla!
Ach, ježiš! Mně je toho Billa tak líto, chudáček 🙁 Tom z toho byl asi dost zmatený, tak zdrhl. Ale bylo to od něj hnusný :/.
Je to krásně napsané =) Moc se těším až si přečtu celou povídku! =)