autor: Neilinka & Cerike
Strach
Tom
V prvním okamžiku jsem netušil, co se děje, je víkend nebo týden? Jsem doma nebo kde? Až když jsem otevřel oči a zvykl si na ostré ranní světlo, jsem se zahleděl do zarudlých a nebezpečně vyhlížejících očí. Byly naštvané, rozzuřené, zmatené, na dně.
„Bille, co se děje?“ Konečně jsem se vzpamatoval. Zuří, určitě byl v koupelně.
„Ty nevíš, jo? Kde je moje zboží? Kde?! KDE?!!!“ Ječel, snažil se mě vyčerpaně mlátit.
Chytil jsem ho za ruce, nijak silně, nechci mu ublížit. Povalil jsem ho do postele a objal.
„To bude dobrý, klid.“ Neuklidnilo ho to. Co jsem mohl čekat. Říká se to lehce, ale skutečnost je jiná.
„Billi, poslouchej mě. Poslouchej. Půjdeme ven, oblečeš se a něco seženeme. Ne tak silnýho, ale alespoň něco. Bude ti lépe.“ Alespoň na chvíli se mi podařilo ho zaujmout. Jen stěží jsem mu pomohl se obléci.
On věděl, kam jít, kam zamířit. Nepromluvil, sledoval lidi kolem sebe a mě si nevšímal. Šel jsem za ním a přemýšlel, jak mu pomoci, jak to zvládnout. Nevzdával jsem to a nevzdám to, ale potřebuji radu. Radu osoby, která si tím prošla.
Znám jen jednu takovou, ale byla daleko. V Berlíně.
Začal jsem uvažovat, že mou návštěvu Berlína uspíším, a taky o tom, že budu muset vzít Billa s sebou. Bylo tam ale hodně proti. Nesmějí ho vidět mí rodiče, a neměl bych ho brát na hřbitov. V žádném případě.
Došli jsme až k onomu baru, kde jsme pili, nešel vchodem, ale zadem. Zdálo se to jako VIP společnost. Společnost feťáků. Ti dobře věděli, kdo Bill je a zjevně jeho dealer už chystal jeho věci. Počkal jsem kousek stranou a doufal, že mě Bill nezradí a vezme si něco slabšího. Že odmítne, co mu ten kluk měl dát.
Udělal tah, který jsem nečekal, sedl si k nim. Chytal jsem se za ním jít, když mě zastavili dva kluci. Co to má být, bodyguardi?
„Dáš si?“ Jeden z nich ke mně natáhl ruku s jointem. Moje odpověď byla záporná, a to se jim nelíbilo. Ale já to svinstvo do ruky nevezmu, a už vůbec do pusy.
„Copak jsi vybíravej?“ Ani jeden z nich mi nebyl příjemnej, ten prozíravej pohled, který mi měl naznačovat, že tu nemám co dělat, se mi nelíbil.
„Nefetuju.“ Chtěl jsem za Billem, odvést ho. Chtěl jsem pryč.
„Tak to tady ale nemáš co dělat.“ Očekávaná věta, zjevně měli v úmyslu mě vyhodit.
Jeden z nich mě chytil za ruku. Já tu Billa prostě nenechám.
„Nedotýkej se mě.“ Už mě to tu nebavilo a úplně jsem nesnášel, když na mě někdo útočil a ještě takhle.
Nedal si říct. Nejlepší obrana je útok. Tenhle nápad jsem měl zamítnout, to jsem zjistil, když přišli další čtyři kluci. Šest na jednoho, tomu říkám odvaha. Ohlédl jsem se ke stolu, ale Bill tam nebyl. Bille…
Po chvíli už jsem neměl sílu se bránit.
Ocitl jsem se na sluncem prozářené ulici. Setřel jsem si krev z natrženého rtu. Odvedli ho, abych to neviděl, odešel sám. Kam šel? Proč? Kurva.
Nakonec jsem si do trička otřel celý obličej a zapálil jsem si.
Dal si svojí drogu, neodolal a byl blahem bez sebe, a tak na mě zapomněl.
Cítil jsem bolest v břiše, ruce a hlava mě bolely. Opřel jsem se o špinavou a ještě nocí prochlazenou zeď. Ret mě nepříčetně bolel a co minutu jsem si ho otíral. Lidé procházející kolem mě mi nevěnovali jediný pohled, a když už, tak opovržlivý.
Toužil jsem po sprše, domově, spánku a zbavení se té bolesti. Dokouřil jsem a tu cigaretu típnul, když ze dveří baru vyšel vysmátej Bill.
„Bille…“
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
Tome, co tě to napadlo, vzít Billa zrovna tam…to bylo úplně jasné, jak to dopadne, no, doufám, že se pletu a příčinou Billovy vysmátosti nebude perník, ale moc nadějí tomu nedávám…Tom to bude mít šíleně těžké, ale když už se dal na vojnu, bude muset bojovat =)
ten Bill je takovej…proč se aspoň nesnaží? a Tom ho tam rozhodně neměl brát…v žádným případě…docela ho lituju, že za svojí dobrotu dostal ještě po hubě, ale neměl tam Billa vodit…takže v závěru bych řekla, že je to chyba obou dvou a těším se na další díl…xDxDxD
Tohle bylo jasný… ale třeba si nevzal xD pochubuju ale.