autor: illyrias
Všechno to je součást hry, které říkáme láska.
Ještě stále jedou k Tomovi domů.
„Jak ses dnes měl?“ Zeptá se Tom Billa.
„Já fajn.“
„Nic zajímavého se nestalo?“
„Ani ne.“
„To byl tedy opravdu pěkný den.“ Ušklíbne se.
„Já ti ani nevím, celý den jsem se těšil na večer, hlavně na tebe.“
„Nepovídej.“
„Myslím to vážně.“
„Já ti věřím. Taky jsem celý den myslel jen na tebe.“ Přizná.
„To je milé, Tome.“ Usměje se šťastně. Tohle je přeci to, co chtěl.
„Jak se vlastně jmenuješ dál?“ Neví, jestli mu řekl jeho přímení. Jestli ano, tak jej zapomněl.
„Trumper.“
„Trumper?“ Zasměje se Tom.
„Co?!“ Hodí po Tomovi vražednej pohled.
„Nic, jen zajímavé, já jsem Kaulitz.“
„Hm, hezký.“ Uraženě.
„Bille, promiň, jestli jsem se tě nějak dotkl.“ Omluvně.
„Naletěl jsi!“ Bill propukne v smích.
„Ty, no počkej, to ti vrátím!“ Rozesměje se i Tom.
Bill si neuvědomil, jakou chybu udělal, když řekl svoje pravé přímení Tomovi.
Dojeli před dům, Tom měl opravdu krásný dům.
„Páni,“ řekne Bill ohromeně a vystoupí z auta.
„Líbí?“ Uculí se a vyleze za Billem.
„Jo.“ Vejdou na zahradu a hned k nim přilítne Kašpar.
„Tak tohle je on, Kašpar.“ Představí Billovi svého psa, ten si k němu přiklekne a pohladí jej po srsti.
„Kašpar, fakt vypadá srandovně, až roztomile.“ Usmívá se a hladí psa. Kašpar Billa očuchává. Je zvědav, co to je za novou návštěvu. Jeho čumák se proto musí seznámit s Billovou vůní.
„Vypadá to, že se mu líbíš.“ Mrkne na Billa.
„Tak jako jeho páníčkovi?“ Zaculí se a postaví se.
„No, tak to bych zas neřekl.“ Políbí něžně Billa na rty.
„Žárlil bys na psa?“ Zasměje se.
„Tak to ti nevím, ale asi ne.“ Zavrtí hlavou a znovu spojí svoje rty s těma Billovýma, krátce je polaská a jdou dál.
——————————
„A co jsi vlastně vařil?“ Zeptá se Bill Toma, když vcházejí do domu. Celý dům je moderně zařízen. Bill jen žasne, líbí se mu to. Přál by si taky takový.
„Vařil jsem tuňáka s oblohou, doufám, že máš rád tuňáka.“ Zavede Billa do jídelny, na velkém stole je přiklopené jídlo, aby nevystydlo. Posadí galantně Billa za stůl. Usadí se naproti němu.
„Jo, tuňák je fajn.“ Usměje se. Odklopí jídlo.
„Páni, vypadá to úžasně.“ Vydechne Bill.
„Já vím.“ Zaculí se Tom.
Bill ochutná, musí uznat, že je to vskutku dobré.
„Vynikající.“ Pochválí Toma.
„A teď se ti přiznám, to jídlo jsem objednal. Já ho jen přendal z umělého boxu na talíř.“ Usměje se nevinně.
„Och, ty kecale.“ Rozesměje se Bill. „Já ti to uvěřil.“
„Věř, že moje jídlo by se nedalo vůbec jíst. Pokud by nějaké bylo.“ Zasměje se spolu s Billem.
„Ty nepotřebuješ, abys uměl vařit.“ Mávne rukou.
„To samé u tebe, a přesto umíš vařit skvěle!“
„Díky.“ Bill si vzpomene na Lisu. Asi by mu měl říct tu pravdu. Jenže se bál.
„Tome, já ti musím něco říct.“
„Povídej.“
„Nemůžu si dovolit tu Francii.“ Sklopí smutně hlavu.
„Jak to myslíš?“
„Nemám na ni.“ Prohrábne si vlasy.
„Jak to, že na ni nemáš?“
„O všechno jsem přišel, sebrali mi v L.A. dům. Všechny moje salony, účet v bance, zkrachoval jsem.“
„Tak najednou?“ Podiví se.
„Byl jsem hodně zadlužený svým bratrem. Vedli jsme to tak napůl.“ Bill plácne to, co ho v ten moment napadlo. Jistěže plánoval říct něco podobného, jen to musel pořádně odůvodnit.
„Chápu správně, že ti to skrz jeho dluhy sebrali?!“ Vyvalí oči.
„Ano, a teď nemám nic, nic, kam bych se vrátil. Jsem na mizině.“ Hraně se rozpláče. Tom vstane od stolu a přejde k Billovi.
„Pojď sem.“ Ten vstane a obejme Toma. Nechává se utěšovat.
„Bille, založím tě.“ Hladí Billa po zádech. Pláč pomalu ustává.
„To po tobě nemůžu chtít.“ Zavrtí hlavinkou.
„Já se tě neptám, oznamuju, pomůžu ti.“ A to myslí doslova. Nenechá to takhle, zkusí s tím něco udělat, aby Billovi všechno vrátili. Bohužel jen neví, že Bill nikdy nic neměl.
„Tome, děkuju, já to nějak zvládnu, najdu si práci jako každej jinej.“ Trvá si na svém. Peníze po něm nechce.
„Tak víš ty co? Bydli tu se mnou. Kamarádka se přeci už za chvíli vrátí a bude to pro vás oba malý.“ Navrhne Billovi u sebe bydlení.
„Tome, já nechci, abych tě otravoval i doma.“
„Kdybys mě otravoval, tak ti to nenabízím. Bille, budu moc rád, když tu budeš se mnou. A do té Francie pojedem, zaplatil bych ti to beztak.“ Usměje se a počechrá Billovi vlasy.
„Ty jsi tak děsně hodný, já si tě ani nezasloužím.“ Jen Bill ví, že na tom něco je.
„Ale jdi ty. Neplácej nesmysly. Rozmazal sis make-up.“ Setře Billovi černé slzičky.
„Kruci.“ Odtrhne se od Toma. „Kde je koupelna?“
„To musíš nahoru a vydat se doprava a úplně ty poslední dveře vlevo.“ Bill přikývne a vydá se, jak mu Tom popsal cestu.
Koupelnu najde bez jakýkoliv potíží. Spraví si svůj make-up. Zas je dokonalý. Poté se vrátí zpátky.
„Hotovo.“ Sedne na své místo.
„To bylo rychlé.“
„Nebylo to tak hrozné.“ Pustí se zas do jídla.
Po chvíli už to maj oba v sobě. Bill se chopí práce a posbírá nádobí, jde jej umýt.
„Bille, zadrž.“ Zastaví Billa v činnosti.
„Proč?“
„Nebudeš mi tu mýt přece nádobí.“ Zasměje se.
„Tys to dělal přeci taky.“ Zasměje se a odloží jej do dřezu.
„To je fakt, ale jen po sobě. Nech to na ráno. Já to pak umeju, teď chci dělat něco jiného.“ Uculí se a Bill omotá ruce kolem Tomova krku.
„No tak si posluž.“ Usměje se a Tom jej začne líbat, polibky mu oplácí. Oba dva se o sebe vášnivě třou, oba dobře vědí, jak dnešní večer zakončí… Vášnivým sexem.
autor: illyrias
betaread: Janule
Bille Trumpere, jsi normální vyčůraný hajzlík!!!! Toma si vůbec nezasloužíš, potvoro jedna….=)
Trumpere! Co si myslíš, že děláš?! Toma si vůbec nezasloužíš, abys věděl… A být tebou začínám říkat pravdu. Todle ne.
*naštvaná =D*
Bille lež má kratke nohy to nevíš?