Riots 1.

autor: Vanity

Temnou uličkou procházely dvě vysoké postavy. Dva chlapci velmi odlišného vzhledu, přesto skvělí přátelé. Tom, s vlasy spletenými do dredů  a schovanými pod kšiltovkou, obvykle nosil velmi volné oblečení. Dokazovaly to jeho volné kalhoty s rozkrokem mezi koleny a triko, překrývající zadek. Na mikinu dnes bylo nezvykle teplé počasí. Skoro až dusno, zřejmě se chýlilo k bouřce. Naproti tomu Andreas měl na sobě dobře padnoucí jeansy a značkovou černou košili. Lidé jej považovali za chodící eleganci. Nikdy by si na sebe nevzal něco tak pytlového jako Tom. Ovšem nahlas to řekl jen jednou.

Oba chlapci mířili ke stejnému cíli. Nebylo divu. Od svých třinácti let, kdy se oba přidali k nechvalně známé partě, se scházeli každý den, ve stejnou hodinu, na stejném místě. U magdeburského mostu na okraji Labe.

Joe, další člen jejich party, měl u Labe půjčovnu loděk. Byl to takový malý  rodinný podnik, založil ho už jeho pra-pra-dědeček a táhlo se to do dneška. Byla to taková středně velká  jednopatrová chatka. Ovšem našlo se zde dost místa na to, aby si zde kluci udělali něco jako klubovnu. Měli zde vyhrazenou místnůstku o rozměrech 2,5 na 3metry, ale stačilo jim to. Stejně byli většinu společně stráveného času venku, tohle místo bylo jen pro chvíle, kdy bylo špatné počasí, nebo když se potřebovali domluvit na něčem, co neměly slyšet cizí uši. Jako tomu bylo dnes.

Tom a Andy kráčeli mlčky vedle sebe, každý zahloubaný  do svých myšlenek. Andreas právě uvažoval nad včerejším večerem, kdy se mu podařilo dostat do postele nejkrásnější holku ze školy. Snažil se o to asi tři měsíce, bylo to docela těžké, ale nakonec to zvládnul. Ovšem výsledek, nic moc. V posteli nestála za nic. Byla ještě panna. 
Tom uvažoval nad chováním svého bratra. Bill, jeho o deset minut mladší dvojče, se poslední dobou choval velmi podivně. Vlastně se choval podivně už asi čtyři roky. Od té doby, co se Tom přidal k partě. Nikdy jej nenapadlo, že by to mohlo být způsobené právě tím. Ani teď jej to nenapadlo. Připisoval to jeho, podle něj, nevyzrálému duševnímu stavu. Občas mu přišlo, jako by Bill prožíval druhou pubertu.

„Jsme tu první,“ ozval se Andy, když vyšli na písčitou pláž na dohled od chatky. Všude byla tma, což Toma utvrdilo v tom, že jsou zde opravdu první. To se moc často nestávalo, obvykle chodili na poslední chvíli a kolikrát se stalo, že přišli pozdě. Většinou za to mohla nějaká dívka. Oba, ačkoliv s rozdílným vkusem i vzhledem, přitahovali dívky každého vzezření i věku. Nijak je neudivovalo, že se o ně zajímají starší dívky. Ani jeden z nich nevypadal na sedmnáct.

„Doufám, že se objeví brzo, nechci zmoknout,“ zahudroval Tom, když postávali u chatky asi pět minut.

Jen co to dořekl, spatřil v dálce obrys tří postav, rychlým krokem mířících k nim. Když se dostali na doslech, mohl Tom s Andym slyšet, jak vůdce party Max líčí nějakou historku ze včerejší noci. Chlapci po jeho pravici poslouchali tak bedlivě, jako by se chtěli něco přiučit.

„No konečně, už jsem myslel, že tu zapustím kořeny,“ postěžoval si Tom a pohledem pobízel tmavovlasého chlapce v černé mikině, aby odemkl a pustil je dovnitř. Pomalu začínalo poprchávat.

Když vešel do místnosti i poslední člen party, zahřmělo. Max se povýšeně pousmál. Vždy uměl přijít tak, aby to mělo správný efekt. Většinou to praktikoval jen na balení holek, ale když měl svou náladu, předváděl svůj um i své partě. Ano, byla to JEHO parta.

Tom unaveně dosedl na starou pohovku, kterou sem před třemi roky společně s Andym a Joem dotáhli. Byla celá oškubaná  a rozvrzaná, ale byla jejich a to jim stačilo. Moc času zde netrávili. 
Rozhlédl se po ostatních a musel se pousmát nad tím, jak jsou všichni rozdílní. 

Andy byl pan elegantní, působil dojmem dobře vychovaného chlapce z dobré rodiny a ambicemi na vysokou školu právnickou, Max, šéf party, byl stejný pohodář jako Tom sám. Spojovala je láska k hip hopu a velmi pohodlnému oblečení. Joe byl rocker, miloval černou barvu a dával to světu najevo. Černé krátké vlasy v divokém rozcuchu, černá mikina s ďábelským potiskem, maskáčové kapsáče, černé mohutné boty a jako doplněk toho všeho i černě nalakované nehty. Lak však byl velmi oprýskaný a kdejaká manikérka by nad tím pohledem zaplakala. Klaus, poslední člen jejich party, byl nejrozdílnější. Nikdy neměl vybraný styl oblékání. Oblékal si, co jej zrovna napadlo, a tak se párkrát stalo, že vypadal jako někdo ze sociálně slabé rodiny, přitom oba jeho rodiče byli vysoce postavení lidé. Právník a lékařka.

Tomova pokřiveného úsměvu si všiml Max. Zachytil jeho pohled a bylo mu jasné, nad čím uvažuje. Nebylo to poprvé. jejich parta byla zvláštní. Možná právě proto se jich každý bál. Byli nepředvídatelní.

„Tak Andy, jak si dopadl, slyšel jsem, že si uspěl,“ začal Max. Každý večer se scházeli, aby si pověděli své zážitky z předchozího večera. Vždy si zvolil někoho jiného. Dnešek patřil Andymu a jeho včerejšímu úspěchu neúspěchu.

„Uspěl, ale jak se to vezme. Hele kluci, narovinu, slečnu Dokonalou Katty už v posteli nechci. Je to totální dřevo. To byste nevěřili, byla ještě panna.“ Jen, co to dořekl, propukla celá parta v hlasitý smích. Andy se zašklebil.

„Ta ani nevěděla, jak ho vzít do ruky. Myslel jsem, že z ní  zešílím. Pořád se mě na něco ptala, abych jí řekl, jak to má udělat. Fakt, kdybych si ho vyhonil sám, bylo by mi líp,“ řekl, když se kluci utišili, ale jen co domluvil, dali se opět do smíchu. Tentokrát se začal Andreas smát taky.

„To je jak Clarisa. Pamatuješ si na ní? Absolutní  nula. A to se o ní říkalo, že šlape. Asi proto, aby nasbírala zkušenosti,“ připomněl Joe klukům dívku z nižšího ročníku, kterou dostal asi před půl rokem. Chtěl zkusit, jaké to je s děvkou, a když se dozvěděl o Clarise, řekl si, že je to dobrá příležitost, jak to provést zadarmo. Ovšem, když bylo po všem, připadalo mu, že by mu spíš měla zaplatit ona.

„Hele a slyšeli jste o tý nový puse, co se přistěhovala? Bude prej nastupovat k nám do školy. Je to kus,“ oznámil Max, novinku, již se dověděl před několika hodinami. Poslední větu však směřoval k Tomovi.

Tom mu upřený pohled s přidrzlým úšklebkem opětoval.

„Chceš se vsadit?“ zeptal se.

„S tebou kdykoliv, kámo,“ přitakal Max.

„Hey!!! A co my?“ vyjekl nesouhlasně Klaus. Max se na něj otočil a věnoval mu jeden ze svých zaručeně zesměšňujících pohledů a jízlivým tónem řekl:

„Pokud budeš vypadat jako vandrák, tak si nevrzneš, Klausíku, takže radši zmlkni a zalez. Tohle je práce pro chlapy a ne pro nezkušenýho chlapečka.“

Joe s Andym se poťouchle zasmáli a očima těkali mezi Tomem a Maxem. Max napřáhl ruku, otevřenou dlaní vzhůru. Nabízel sázku. A Tom ji ochotně přijal.

„Fajn, pánové, máte na to týden,“ ujal se slova Andy, aby ujednal pravidla. „A žádný podfuky, Tome, znáš se. Fair-play, jasný?“

„To bylo jen jednou, ale stejně by mi dala i bez toho,“  zasmál se Tom a potřásl si s Maxem rukou. Sázky s Maxem měl velmi v oblibě. Byli si velice silnými soupeři a jejich zápolení bylo většinou zajímavé a lákavé. Vždy měli v rukávu nějaký fígl, jak nad tím druhým vyzrát. Úspěchy byly obvykle vyrovnané. Jednou vyhrál Tom, podruhé Max, střídalo se to, pravidelně. Jako by se navzájem nechávali vyhrát. Ovšem tak to jen vypadalo. Nikdy mezi nimi nepanovala rivalita, ale své sázky brali velmi vážně.

°*°*°*°

Tom se dostal domů velmi pozdě, ale v tichých příchodech měl tolik praxe, že nikoho nikdy nevzbudil. Od jeho patnácti let jej matka přestala hlídat, věděla, že to nemá smysl. Pokud mu zakázala jít ven, vylezl oknem, nebo si pozval svou partu domů, což Simone jen velmi těžce rozdýchávala. Byla nešťastná z toho, co se z jejího syna vyklubalo, ale už s tím nic nezmohla. Neposlouchal ji už jako malý kluk a ona moc dobře věděla, že by ji neposlechl ani teď. Spíš naopak, bála se, aby ji neposlal to tmy. Zvláštní, bála se svého vlastního dítěte.

Tom se potichu přikradl do kuchyně a poslepu nahmatal lednici. Otevřel ji a vyndal si láhev vychlazené limonády. Na to, že bylo čerstvě po bouřce, bylo opět nezvykle teplo. Potřeboval se osvěžit předtím, než půjde do pokoje. Napil se, vypil skoro polovinu láhve, a zbytek nechal stát na kuchyňské lince. Nikdy po sobě neuklízel, to už odmala obstarával Bill.

Potichu vystoupal schody do patra a prošel chodbičkou okolo matčina i bratrova pokoje až na konec, kde byly dveře od jeho vlastního pokoje. Tiše otevřel dveře, vešel a zavřel za sebou. Jen co se ocitl u sebe v pokoji, všechna opatrnost a tichost šla stranou. Rozsvítil světlo, aby viděl, kam šlape, a když spatřil ten nepořádek, zaklel. Měl by si tu uklidit, možná podplatí Billa, aby mu to tu uklidil, stejně je pořád doma.

Svlékl ze sebe oblečení a hodil je jak jinak než na podlahu. Došoural se do koupelny a zalezl do sprchového koutu. Pustil na sebe proud horké vody a dal si záležet, aby si nenamočil vlasy. Neměl náladu tři dny si je sušit. Vzal si sprchový gel od Adidas a namydlil se. Tuhle vůni prostě miloval, cítil se tak svěže. Chvíli si lebedil ve sněhobílé pěně, která zahalovala jeho tělo, ale pak ji ze sebe nechal stéct, vypnul vodu a vystoupil ze sprchového koutu. Ručníkem otřel zamlžené zrcadlo nad umyvadlem a mdle se na sebe podíval. Připadal si ještě více unavený než před sprchou. Přitom jej většinou probrala. Vzal si kartáček a pastu a vyčistil si zuby, pak ze sebe velikou osuškou setřel zbytky vody, která ještě nestačila oschnout, z přihrádky vytáhl čisté trenky a opustil koupelnu.

Ulehl do své neustlané postele a zíral na strop. Na to, jak byl unavený, nemohl usnout. Neustále se převaloval a nemohl najít vhodnou polohu. Nakonec skončil na břiše s jednou rukou pod hlavou a druhou měl zkroucenou pod tělem, jednu nohu pokrčenou a druhá mu visela z postele, jako by k němu ani nepatřila. Očividně mu to ale nevadilo, protože se mu konečně podařilo usnout.