Zákon nebo láska 4.

autor: Catherine

„Tome, Tome… Dělej, vstávej.“ Povykoval Bill vyplašeně. Bylo sedm hodin. Zaspali. Černovlásek pobíhal splašeně po pokoji a rychle se oblékal. Nikdy se mu toto nestalo. 
„Proč? Co se děje? Padají snad trakaře?“ Tom si protřel oči dlaněmi a pokoušel se rozkoukat. Světlo bylo šílené. Z Billova křiku ho začínala pomalu bolet hlava. 
„Hahaha. Tady je někdo mistr vtipů.“ Odfrknul si Bill a vzal si svoji hygienickou tašku. Chtěl si jít vyčistit zuby. Snídaně už stejně byla dávno pryč..  

Černovlásek udělal pár kroků ke dveřím a ujistil se, že dredáč vylézá z postele. Když se otočil, tak jen naprázdno otevřel pusu. 
„Tome, je sedm hodin. Okamžitě vylez z postele a oblékni se. Musíme jít na hodinu. Už tak přijdeme pozdě a otec nás potrestá.“ Bill si byl jistý tím, že trest je nemine. Hlavně teda jeho. Má dávat na Toma pozor a ne zaspávat. 
„Bille, klid. Oni se nezblázní, když se o chvilku opozdíme.“ Tom byl v klidu. Neviděl žádný rozumný důvod, aby musel chvátat. Pomalu vylézal z postele a udělal pár kroků ke skříni, ve které měl věci, a začal se oblékat.

„Tome, to myslíš vážně? Chápeš, že já tě mám na starost a že dostanu vynadáno dvojnásobně? Dávno jsme měli sedět na hodině.“ Černovlasý chlapec mluvil naštvaným hlasem. Sáhl na studenou kliku u velkých dveří, ale na poslední chvíli ho napadlo otočit se. Chtěl zkontrolovat Toma, jestli si obléká příslušný hábit a ne své pytlovité oblečení. Jakmile se otočil, byl za to opravdu rád. Zdání ho nezklamalo. Otevřel pusu, ale hned ji zavřel, protože začal mluvit Tom. 

„Ano,myslím to vážně. Určitě si nikdo ani nevšiml, že tam chybíme. Co ty na to, kdybychom si trošku pohráli?“ zašklebil se dredáček a odložil kalhoty, které si chtěl obléknout. Měl na sobě pouze tričko a boxerky, ale nevadilo mu to ani zdaleka. Byl zvyklý se před lidmi promenádovat i nahý. Neviděl v tom žádný problém. A Bill se mu navíc líbil. Hodně líbil. Zamýšlel se nad ním celou dobu než usnul, a nakonec dospěl k závěru, že by s ním mohl mít časem třeba i víc než jen přátelství.

Konec konců.. Bill vypadal se svými jemnými rysy jako dívka. A Tom potřeboval zasunout do nějakého těla. Při sexu neřešil, jestli pod ním leží dívka či chlapec. Důležité pro něj bylo to, že dosáhne vyvrcholení. Spokojenost druhé poloviny neřešil.  

„Ne, Tome! Žádné hraní nebude!“ Bill se bál s každým Tomovým krokem víc a víc. Neměl kam uhnout, když ho dredatá postava obstoupila. Pevně zavřel oči a začal se modlit za svoji nevinnost. Tak moc se bál. Věřil, že ho Bůh vyslyší a něco s tím udělá.  
Tom protočil oči a odtáhnul se. Billovo chování mu přišlo opravdu velmi směšné.  
„Bille, chováš se jako magor. Nechtěl jsem s tebou šukat.“ Odfrknul si Tom a oblékl si kalhoty. Pak skříň zavřel a šel zpátky ke dveřím.

„Tome, vezmi si na sebe ten šat. Každý to musí mít na sobě. Klidně si to na sebe vezmi přes své oblečení.“ Bill se snažil mluvit rázným hlasem, zatímco vycházel ze dveří. Na spojovací chodbě se opřel o stěnu a čekal. Nechtěl riskovat další ztrátu svého svěřence, tak jako večer, i když si měli jen jít vyčistit zuby do koupelny. 
Dredáček něco bručel, ale hábit si oblékl. Zdálo se mu  opravdu směšné mít na sobě šaty. Nebylo mu to vůbec pohodlné. Snažil se tím dál raději nezabývat. Do ruky si vzal pastu a kartáček na zuby. Okolo krku si položil ručník a dredy svázal do velikého culíku. Dělával to tak odjakživa. Neměl rád, když si je poplival pastou a musel ji pracně dostávat ven. 

***

„Vidíš. Nic se nestalo. Nikdo si ani nevšiml, že chybíme. Měl jsem pravdu. Ostatně… tak jako vždy.“ Šeptal Tom černovláskovi do ucha. Bill ho ale nevnímal. Snažil se co nejvíce soustředit a pohledem se vyhýbal starému mnichovi, na kterém bylo zdát zklamání a naštvanost. Bill si byl jistý, že až vyučování skončí, tak si ho zavolá k sobě na pohovor. Byl o tom přesvědčen.

Ostatní chlapci zaznamenali chybění Billa a nového chlapce, kterého ještě neměli šanci poznat. Na začátku hodiny si mezi sebou šeptali, co se všechno mohlo stát. Třídou kolovaly různé pomluvy. Jakmile se otevřely velké těžké dveře, každý okamžitě umlkl a pozoroval příchozí lidi. V hlavě jim kolovaly různé věci, které by ale nikdy nevyslovili nahlas. 

*** 

Vyučování se nezvykle vleklo. Tom si maloval na papír, který měl před sebou, grafity a nevěnoval páterovi nejmenší pozornost. Vůbec nevěděl, co říká. A ani ho to nezajímalo. Celý výklad se mu zdál nezáživný, když věděl, že stejně odejde a nebude mnichem.  

„A nakonec se pomodlíme.“  Řekl hlasitě starý muž a klekl si na klekátko. Ruce složil na dřevo, které sloužilo jako modlicí stolek. Dělo se tak na začátku a konci vyučování. Všichni udělali to stejné. Až na Toma. Ten nevěděl, co se děje, co má udělat. Nikdy nebyl v kostele při mši, ale byl si jistý, že je to určitě stejné jako teď. Motlitby viděl vždy jen ve filmech, ale stejně tomu nikdy nevěnoval téměř žádnou pozornost. Nebavilo ho to. Nic ho k modlení netáhlo… 

Dredáček koukal kolem sebe. Snažil se od ostatních okoukat to, v jaké jsou pozici. Sám pro sebe se usmál, když se mu to podařilo. Založil ruce tak jako ostatní a sklopil hlavu. Nevěděl, jestli má zavřít i oči, ale udělal tak. 

Páter odříkával motlitbu a každý ji tiše opakoval. Dokonce i Tom. Nechtěl proti sobě všechny ještě víc poštvat. Nevěděl, jestli je při motlitbě někdo sleduje.

„Amen.“ Ozvalo se ze všech hrdel najednou a každý se začal zvedat. Všichni koukali kolem sebe a vycházeli z dlouhých lavic. Teď měli volný čas. Každý si mohl dělat to, co chtěl, ale nesmělo to být v rozporu z pravidly. Někteří chlapci měli službu v kuchyni, která se pravidelně po týdnu střídala.  

„Bille, vy tady ale počkejte. Potřebuji si s vámi promluvit.“ Páter mluvil hlasitým a rázným hlasem, aby byl slyšet a Bill neutekl.  
Černovlásek zpozorněl. Myslel si, že si jich přeci jen nikdo nevšiml, že na hodině chybí.. Tom se na Billa nejistě díval. Začínal si pomalu uvědomovat, že za to může z větší části on. Přišlo mu nefér, že má být potrestán Bill.  

„Bille, já půjdu s tebou a vysvětlím mu, jak to bylo.“ Šeptnul do černovláskova ouška Tom a odvážil se ho pohladit po zádech. Potřeboval si ho získat na svoji stranu. Chtěl se dostat co nejdříve pryč. Během hodiny, při které se nudil, dospěl k názoru, že když způsobí nějaký hřích, takže bude z kláštera vyloučen. Nedokázal ale přijít na nic jiného, než na porušení celibátu. Jediná osoba, která mu v tom mohla pomoct, byl Bill. A Tom byl odhodlán udělat vše proto, aby se černovlásek zamiloval…

Černovlásek při doteku dlaně na svých zádech zpozorněl. I přes hábit z tlusté látky cítil sálající horkost z Tomovy dlaně. Přivřel oči a tiše vydechnul. Nedokázal pochopit, co se mu na tom líbí. Ničí doteky mu nikdy nebyly takhle příjemné. A zvlášť klukovy. Bylo to špatné. Byl si tím jistý. Určitě to bylo proti pravidlům, ale líbilo se mu to. Znepokojovalo ho to.

„Tak bude to?“ poklepal nohou o zem netrpělivě páter a založil ruce na prsou. Kriticky se díval na oba chlapce před sebou a sjížděl je pohledem. Všiml si, jak se dredatý mladík dotkl Billa na zádech a ruku na nich nechal nezvykle dlouho. Zdálo se mu to podezřelé.

„Ano. My už jdeme.“ Pousmál se Bill a snažil se tak uklidnit ‚nadřízeného‘. K Tomově ruce se už raději více nevyjadřoval. Bylo to zbytečné a nemělo to cenu. Udělal pár kroků a dostal se ke klekací lavici, na kterou si okamžitě klekl. Tom mu byl v patách, ale nevěděl, co má dělat. Rozhodl se, že bude dělat to stejné jako Bill, a tak si klekl okamžitě vedle něj. Lavice byla z tvrdého dřeva, a tak ho brzy začala bolet kolena.

„Tak Bille. Teď mi vysvětli, kde jste byli takovou dobu, než jste se uráčili přijít na vyučování.“ Zeptal se páter a čekal odpověď. Tázavě se díval do černovláskova bledého, nalíčeného obličeje. Litoval toho, že šminky nejsou proti pravidlům kláštera. Byl proti takovéhle ‚módě‘. Absolutně se mu to nelíbilo. Byl toho názoru, že se mají malovat jen dívky, a ještě ne tolika přípravky, kolik jich měl na svém obličeji Bill.

„Bill za to nemůže. Za to, že jsme zaspali, můžu já. Netrestejte ho. On to se mnou myslel dobře. Čekal na mě, až se probudím, abych se neztratil. Většinou, když se mě někdo pokouší budit, nepodaří se to. Mám tvrdý spánek.“ Začal se omlouvat Tom. Cítil vinu vůči Billovi. Snažil se o úsměv. Byl si také jistý tím, že nedostane takový trest, jaký by dostal Bill. Přeci jen… Byl tady teprve druhý den.  

Bill i páter pozorně  naslouchali. Billa takovéhle jednání opravdu velmi překvapilo. Rozhodně s ním nepočítal.  

***

„Dobře. Všechno je vysvětlené. Můžete jít, ale ať už se to neopakuje.“ Usmál se spokojeně otec a zvednul se ze svojí židle. Považoval záležitost za vyřízenou.  

Bill i Tom přikývli a naráz poděkovali. Zvedli se z lavice a pomalu odcházeli pryč. Venku se černovlásek zastavil a pozorně se podíval na Toma. Usmál se na něj.  
„Tome, děkuju.“ Řekl a vydal se i s dredáčkem po boku zpátky do kláštera. Spokojeně se usmíval. Myslel si, že třeba Tom nebude tak strašný, jak si ze začátku myslel. Vydechnul a zakroutil hlavou. Znal ho teprve den a tohle moc neznamenalo. Jedině čas ukáže…