autor: Emma Kafrum
Plán?
Bill se probudil a zalapal po dechu, málem spadl z postele.
Co to…
Mladý zpěvák si složil obličej do dlaní, snažil se uklidnit. Ani si neuvědomoval, jak se mu třásly ruce. Srdce mu bušilo jako šílené, oči měl vykulené, a čelo celé zpocené.
Kdyby nebyl tak rozespalý, nejspíš by zešílel z toho množství potu, co měl na těle. Nenáviděl být zpocený. Bylo to lepkavé a nechutné.
Ale…
„Tropical the island breeze, all of nature wild and free, this is where I long to be… La Isla Bonita…“
Ta písnička mu stále hrála v uších, bylo to jako prokletí.
Billovy boky se hýbaly ve stejném rytmu jako hudba, v pomalém, dráždivém tanci.
Ten sen byl tak divný… tak zvláštní… připadal mu jako…
Jako… by se to opravdu stalo…
Bill vzal Toma za ruce a přiložil si je na své vlnící se boky.
Ne… nevzpomínal si, že by tohle dělal…! Bylo to jenom ovoce jeho představivosti!… Ale… stále jako by na sobě cítil ruce svého bratra…
Ochranářské a dychtivé ruce…
Tak opravdové…
Tom si položil nevědomky hlavu na Billovo rameno, zachytil bratrovu vůni.
Známé teplo Tomovy mikiny… jeho vůně… jeho jemné tváře proti jeho vlastním… bušící srdce, co cítil na zádech… hýbající se těla, jak u sebe tancují… tak… tak blízko…
Bill cítil, jak mu po zádech přeběhl mráz, skoro zasténal.
Ne…
To nebylo opravdové…
Bill zvedl ruce do vzduchu a jeho dlaně přišly do kontaktu s vlasy kytaristy, jemně je masírovaly.
Co…
„Warm wind carried on the sea, he called to me… Te dijo… te amo“
Bill překvapeně zalapal po dechu, když uslyšel svůj vlastní hlas zpívat verš. Ne… něco bylo špatně…
Nepamatoval si, co dělal, ale… vždycky si pamatoval, když něco zpíval!
A tuhle ano…!
…
A do prdele…
Bill se šokovaně podíval na svá chodidla.
„Je to pravda…“
Bill zavrtěl hlavou, snažil se zbavit emocí.
Tohle teď nepotřeboval. Potřeboval se uklidnit…! Proč mu teď jeho vlastní život sral na hlavu? Kdy se tohle stalo?!
Jak mohl tohle šílenství zastavit?!
Vyskočil z postele, odešel do koupelny a zapnul sprchu; zahodil svoje boxerky bůhví kam a vlezl dovnitř.
Voda nebyla teplá, ale jemu to bylo jedno. Vlastně studenou sprchu potřeboval.
Usyknul, když chladná tekutina udělala první kontakt s jeho kůží a objal se, vydechl, když teplá voda dopadla na jeho ztuhlé tělo. Svaly se mu trochu uvolnily, a tak zavřel oči.
„Miluju tě!“
Bill okamžitě otevřel oči.
Tom…
„Já se za to nestydím, Bille…“
Tome… ten blázen…
Jak mu tohle mohl udělat? Jim oběma?
Jak se teď může Tomovi podívat do obličeje? Nemohl… nebyl tak statečný…
Láska…?
„Přestaň…“
„Miluju-„
„PŘESTAŇ!!!“
„-tě.“
Billovo srdce nad tím slovem bušilo. Láska…
Ne…
Jeho bratr si z něj jen utahoval…
Vtip. Pěkně blbej…
Uvnitř jeho mysli, Tomovy hluboké oříškové oči, cítil se nahý… vystavený. Miluju tě!
Ne, ne, ne, ne, ne…!
Viděl, jak se mu otevírají rty a jak pomalu říká ta slova. Miluju tě!
Bill se chytil za hlavu a tiše vykřikl, spadl na zem a schoulil se do klubíčka. TAK DOST!!!
Miluju tě! Ta slova mu křičela v hlavě, mučila ho… vynášela na povrch jeho největší strachy…
…jeho nejhlubší touhy…
Viděl se v Tomově pokoji, vedle svého bratra, který stál u okna, koukal na něj, říkal mu…
Miluju tě!
——————————
„NE! Vrátíme se zpátky do práce! Už jsme v pořádku!“ zakřičel David na naříkající chlapce. „Jsem už z tohohle kurevskýho hotelu unavenej! Je to už jako můj druhý domov!“
Byli v hotelové restauraci, a k jejich smutku, David byl zdravý.
Zdravý!… oh sakra.
To nebyl dobré.
„Ale stále potřebuješ odpočívat!“ řekl Tom okamžitě. Sakra. Teď nemohli odjet!
„Jo! Průjem se může vrátit! Nikdy nevíš!“ řek Gustav, nervózně se zasmál.
David se na ně podezíravě podíval. „Vy se tu snažíte zůstat…?“
Chlapci se na sebe podívali s falešným překvapením.
„Co? Jasně, že ne!“ řekl Tom, položil si ruku na srdce.
„Jo! Jen o tebe máme strach!“ souhlasil Gustav.
„Potřebuješ být zdravý, kámo!“ řekl Georg, praštil Davida do zad.
„A odkdy se vy zajímáte o moje zdraví?!“ zeptal se David podezíravě. Chovali se až moc divně. „Obvykle jsem vám úplně u prdele.“
„Aaww, takhle to neříkej, Dave! To nás zraňuje!“ řekl Gustav s nespokojeným obličejem.
David protočil oči a vydechl, otočil se. „No jo. Tak vypadněte.“
„Počkej! Davide!“ zaječel Gustav, když manažer odešel z restaurace.
„Kurva!“ zanadával Georg nahlas, čímž se na něj opravdu divně pár lidí podívalo.
…
Tom si povzdychl a přiložil si prsty na spánky. „Co teď? Potřebuju čas, abych si to u Billa urovnal… ale jestli se musíme vrátit zpátky do práce…!“
„Nestrachuj se. Zůstaneme tady.“ Řekl Gustav rychle.
Tom zíral na své kamarády. „Kluci… ale David už řekl…!“
„Koho zajímá, co řekl David?“ přerušil ho Georg, zvedl se ze židle, ušklíbnul se. „Jak sám řekl… je nám u prdele.“
Gustav udělal to samé, ďábelsky se usmál. „Jo, kámo, nech to na nás.“
Tom se podezíravě podíval na své přátele, skousl si ret. „Nevím, proč mám šimrání v krku. Takhle se cítím vždycky, když se Bill chystá udělat něco hrozně pitomého. Co chcete udělat?“
Géčka se otočila a nevinně se usmála. „Nic!“
Tom vykulil oči. „Počkejte, vy dva! Slibte mi, že neuděláte nic zlého!“
Dva kamarádi se na sebe podívali a pak si plácli. „Slibujeme!“
——————————
„Zůstáváme.“
….
Tom na Davida šokovaně koukal.
Manažer byl v posteli, rozcuchané vlasy a měl naprosto zelený obličej.
„Aaawww, ale Davide! Říkal jsi, že odjíždíme! Já už jsem si zabalil!“ řekl Georg, našvindloval otrávený tón.
David si složil obličej do dlaní a unaveně zaúpěl. „No, tak si zase vybal. Měli jste pravdu. Vrátilo se to.“
„Vidíš? Říkali jsme ti, abys odpočíval.“ Řek Gustav, přikývl.
„Humm… no… když budu pořád takhle nemocný… myslím, že budu muset zavolat jinému manažerovi, aby mě nahradil…“ řekl David a zvedl telefon.
„NEEE!!!“ zakřičeli tři chlapci, David nadskočil.
Telefon spadl na zem a ozval se divný zvuk.
…
David se začervenal, přihlouple se na ně usmál. „….Oops… Udělal jsem to zas…“
…
Tom si dal ruku na pusu, když k jeho nosu dorazil smrad.
Géčka se zašklebila. „No do prdele, to je nechutný, Dave!“
„To není moje vina! Vy jste mě vystrašili!!!! Musíte si zapamatovat, že NEMÁTE křičet, když to nečekám!“
Tom začal couvat, narážel do náhodných věcí.
Gustav se na kytaristu podíval. „Tome? Jsi v pohodě?“
„Mám… slabý žaludek…!“ zašeptal dredatý chlapec a utekl z pokoje.
Bubeník se vyděšeně podíval na basáka. „Nebude snad…“
„Bblhhherrghhh!“
Když David uslyšel zvracení, zašklebil se.
Georg si povzdychl. „Myslím, že to právě udělal.“
Gustav zavrtěl hlavou. „Tak to prostě dořešíme.“
Bubeník se otočil na manažera, ukázal na něj prstem. „To co chceme říct, je: Nevolej jinému manažerovi. Milujeme tě. Jsi nejlepší. Jsi náš šmudla. Naše malá zářící hvězdička.“
David zíral na Gustava s mega nechápajícím výrazem. Co to k****?!
„Jo. A co ti teď radím je… jdi se přebalit. Hrozně to smrdí.“ Řekl Basák, udělal bolestný obličej.
Gustav přikývl. „Slyšel jsi Gea. A nezapomeň: nevolej jiného manažera.“
Georg se usmál a zvednul Davidův telefon, zamával s ním před manažerovým obličejem. „Přesně tak. Když se toho dotkneš…“
„…Dostaneš na prdel.“ Doplnil ho Gustav se zlomyslným úsměvem.
David na dva chlapce zmateně koukal. „D-Dobře… Asi.“
„Co to sakra? Tohle snad není možný! Proč tady všichni dělaj bordel? Já jsem uklízečka! Ne uklízečka sraček! Měla bych to vytřít tvýma dredama, ty blbče!“ ozval se z chodby ženský hlas. Velmi naštvaný ženský hlas. A se zvláštním akcentem.
Georg upustil telefon na postel a podíval se ke dveřím. „Radši půjdeme vysvobodit Toma od ďábelské uklizečky.“
Gustav přikývl. „No, tak my půjdeme. Uzdrav se brr-…“ chlapec se zastavil uprostřed věty.
…uzdrav se brzo?
Aha.
To tak.
Gustav se nevinně usmál. „…Argh… jo… prostě se uzdrav.“
Georg se zasmál a odešel ke dveřím, viděl Toma s naprosto zeleným obličejem a ženu ve středním věku. Gustav zavřel dveře.
David si povzdychnul a rozhlédl se po pokoji, ticho mu lezlo na mozek.
„Bolí mě prdel.“
——————————
„Prosím, nemusíme se přeci hádat, má paní.“ Řekl Gustav klidně běsnící uklizečce.
„Oh opravdu?! Samozřejmě, že se musíme dohadovat! Je to všechno až moc jednoduché! Vaši přátelé všechno ušpiní a já uklidím! Není to tak?! Řekni to! Řekni mi to do obličeje, blonďáku!“ zakřičela malá tlustá paní.
Georg si dal ruku na pusu, snažil se nesmát.
Úplně to viděl: Gustav z Tokio Hotel VS Běsnící uklizečka z Hotelu-kterého-jméno-si-už-
Kolo první!
Cink cink!
„To jsem neřekl. Jen jsem chtěl říct, že…- co to…?“ Gustav přestal mluvit, když si žena vyhrnula rukávy a vražedně ho probodla pohledem.
Uklízečka píchla Gustava silně do hrudníku a sevřela pěsti, mávala s nimi před ubohým bubeníkem. „Jmenuju se Rozario De Jesus Falcón. Jsem hrdá Mexičanka. Tak mi to ukaž. Děvko.“
Tom měl ručník v puse, snažil se vytřít a utřít si ji, ale i přesto si všimnul, že je Gustav nervózní. Georg málem vybuchoval nadšením, jak zblízka sledoval dva oponenty.
„Podrž tohle, synu.“ Strčila Georgovi koště. „Tak pojď, německý hochu! To nemáš koule?!“
Gustav se začervenal a trochu našpulil rty. „Omlouvám se, ale já se neperu, paní!“
Mexičanka se zákeřně uculila. „Dostals šanci… teď jsem na řadě já.“
——————————
Bill pomalu otevřel dveře od svého pokoje, zvědavost ho užírala.
Chtěl vědět, co se to tam venku sakra děje. Kdo byla ta žena? Proč Georg ječel jako fanynka? Co zase prováděli?
Billova černá hlava vykoukla ven, obhlížela scénu.
První věc, kterou uviděl, byla kaluž zvratek na zemi.
Argh.
A byl tam Tom… s ručníkem u pusy. No… alespoň věděl, kdo se tam vyzvracel.
Taky tam byla uklízečka… a…
Bill nakrčil obočí, když sledoval, jak se žena ve střením věku snažila usadit Gustavovi v klíně, zatímco ho tahala za nos a fackovala.
Co to sakra…?
„Tohle je za to, že jste mě nutili to uklidit, aniž byste se omluvili! Tohle je odmlouvání mi…!“
Křičela Rozario, fackovala Gustava, který se snažil rozzlobené Mexičance utéct. „Tohle je za mého mrtvého manžela! Tohle za mou milovanou dceru! Tohle je za ženská práva a tohle za…“
„Prosím, nechte toho! Nic vám neudělal!“ rozhodl se zakročit Tom, zahodil ručník.
Žena přestala a koukla se na Toma, usmála se. „Víš ty co..? Máš pravdu. On mi nic neudělal… ale ty ano…“
Tom hlasitě polkl. „P… Počkat…“
Ta žena nebyl vysoká; byl celkem mrňavá. Byla tlustá, měla malé zelené oči a vlasy měla kudrnaté a černé, stažené do ošklivého culíku.
Tom zacouval. Do prdele… šla jeho směrem.
Georg pomohl Gustavovi na nohy a sledoval pohyby podrážděné Mexičanky. Ksakru, přesně takhle se vždycky zlobila Simone!
Gustav vytáhl telefon a zmáčkl pár čísel. „…Saki…? Jo. Potřebujeme pomoc, prosím.“
„Víš ty co?“ řekla klidným, strašidelným hlasem. „Opravdu to vytřu tvýma dredama, chlapče.“
Tom vykulil oči, když ucítil, jak ho chytla za vlasy a stáhla k zemi.
No do háje, ta měla ale sílu!!!
Tom byl na kolenou, tlustá ruka ho bolestivě držela za vlasy. Kytarista usykl bolestí.
Georg už nevěděl, co dělat. Dobře… tohle už nebyla legrace. Ta kráva byla šílená.
„Vidíš? Vidíš, jak jsi mi zašpinil podlahu?“ zeptala se Rozario, zatahala ho za vlasy. „Chceš, aby to bylo čisté? Nech mě ti teda pomoct.“
Tom zaúpěl a zalapal po dechu, když cítil, jak mu jde hlava k zemi, skoro se dotýkal jeho zvratek. Zavřel oči. Ksakru! Co sakra dělali jeho kamarádi?! Koukali se?!
„Ani se neopovažujte.“
…
Tom šokovaně otevřel oči.
…Bill?
Mladší z dvojčat stálo uprostřed chodby, v obličeji silný vražedný pohled. „NECHTE.HO.BÝT.“
Paní se spokojeně uculila a pustila dredy, co držela v ruce. „Humm… na holku máš koule. To se mi líbí.“
Celá chodba ztichla.
….
Bill semknul naštvaně obočí.
„Co prosím…?“
„Oh sakra. Tohle bude ošklivý.“ Řekl Gustav, skousl si ret.
Bill nenáviděl, když o něm někdo řekl, že je holka.
Tom se na svého bratra koukal, jako by ho roky neviděl. Bože… tolik mu Bill chyběl…
„Já… nejsem… holka.“
„…jsi,“ zasmála se.
„Nejsem.“ Zavrčel Bill.
„…omlouvám se, ale jsi.“
„Myslíte si, že nevím, jakého jsem pohlaví?!“ rozkřičel se Bill.
„Myslím, že ne!“
„Mám, kurva, penis!“
„Tak to dokaž!“ popíchla ho Mexičanka.
Bill o tom dvakrát nepřemýšlet. Rozepnul si plnou rychlostí pásek a rozepnul si kalhoty.
Tom zalapal po dechu a přeběhl k Billovi, rychle mu chytnul kalhoty. „Zbláznil ses?!“
…
Najednou chodba zase ztichla.
Géčka se objala, schovala si obličeje. Ooooooohhh, do hajzlu. Špatný krok, Tome. Kurevsky špatný krok.
Bill měl oči vykulené.
Tom byl zmatený.
Rozario se zvědavě koukala.
„Tome…? Dej ruce pryč z mýho rozkroku.“
Tom vykulil oči ještě víc, než je měl vykulené Bill. „Oh…“
——————————
Saki doběhl do chodby, kam ho volal Gustav, a zalapal po dechu. Byl tu pozdě?!
…
Divné… na chodbě byl klid.
Jediná věc, co se tu hýbala, byla uklizečka, která vytírala podlahu. Nikdo jiný tu nebyl.
Saki zaúpěl. Dělali si z něj zase prdel?! Ježíš! Proto nesnášel teenagery!
——————————
„Auuu…!“
„Nehýbej se, blbče. Tady. Drž si na tom led.“
Byli uvnitř Gustavova pokoje. Géčka zírala na Toma, který dělal bolestivé obličeje a podivně se usmíval.
Kytarista je probodl pohledem. „Proč se usmíváte?“
„Jen se snažíme nesmát.“ Řekl Gustav akutním hláskem, slzy mu utíkaly z očí.
Georg si tvrdě skousnul ret, tváře se mu červenaly z toho, jak se snažil být zticha.
Tom našpulil rty a usykl, když se led dotkl jeho obličeje.
…
…
„Auu.“
Basák vyprskl smíchy, už to nemohl držet. Bubeník ho brzo následoval, hystericky se smál.
Bill Toma praštil.
Bill, diva, -takzvaná-holka… UHODILA Toma tvrdě do obličeje…!
Georg se skácel na zem, jeho smích už nezněl normálně. Gustavovi tekly slzy, spadl na Georga.
„Jo… jen se smějte.“ Řekl Tom, vypadal naštvaně.
A oni se smáli. Smáli se jako maniaci.
Tom cítil, jak v něm pulzuje zlost. „Jen počkejte! Jednou…!“
„Co nám uděláš?“ přerušil ho Georg. „Vrazíš nám?!“
…
„Aaaaaaaaaaaaaah ahahhhahaha!“ smál se Gustav ještě víc, slzy mu tekly do pusy.
—————–
O 2 hodiny později
—————–
„JÁ VÍM!!!“
Tom a Georg nadskočili překvapením.
Gustav rozhodil rukama do vzduchu. „Já vím!!! Oh můj bože, tak lehké!“
„Co zas, génie?“ zeptal se Tom, držel si led na oku.
„Potřebujeme plán!“
….
„Jaký plán?“ zeptal se Georg.
Gustav se usmál. „Ten ‚Jak Svést Divu‘ Plán.“
Tom přikývl. „To se mi líbí…“
Georg našpulil rty. „Proč to nemůže být ‚Jak se dostat Divě do kalhot‘ Plán?“
Tom se doširoka usmál a nadšeně zatleskal. „TO SE MI MOC LÍBÍ!!!“
Georg se ušklíbnul. „Díky.“
„Tome…?“ houknul Gustav.
„Humm?“
„…Ne.“
Tom zakoulel očima. „…ale!“
„Ne.“ Řek Gustav rozhodně.
„A odkdy jsi šéf?!“ vyjel na něj Tom.
„Od té doby, co tě Bill odmítá.“
Kytarista zamrkal. „Oh…“
„Tak je to správně. Všechno už mám naplánované.“ Řekl Gustav, vzal papír a tužku.
„Už? Páni. Jsi rychlý.“ Okomentoval Georg.
„Ani ne. Ty jen nejsi schopný zapojovat mozek.“ Řekl bubeník, zfalšoval úsměv, něco si kreslil na papír.
„Taak… co jsi vymyslel?“ zeptal se Tom zvědavě.
„Přivítejte plán A.“ zakřičel Gustav a ukázal jim papír.
——————-
O 2 minuty později
——————-
„Nechápu to. Proč to musí být můj domov?“ zeptal se Tom, vzal do ruky Gustavův plán.
„Uvidíš, až se tam dostaneme.“ Usmál se blonďák.
„Když to říkáš…“ zamumlal Tom. „Ale jak se sakra dostaneme domů? Je skoro zázrak, když nás tam David pustí na pár dní!“
Géčka se na sebe podívala a usmála se. „Nech to na nás.“
Tom zhluboka vydechl. „Nenávidím, když tohle říkáte.“
——————————
Bill po špičkách přešel chodbu, zastavil se u Georgova pokoje. Zpěvák otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Prázdno.
Díky Bohu!
Teď se se svým bratrem nechtěl vidět.
Ne po tom, co…
Bill se začervenal.
Jo…! Zpátky do reality… kde byla DVDčka? Georg byl ten, který z nich čtyř měl nejvíc filmů a sakra, on se chtěl na nějaký podívat. Na horor.
Aha! Tady jsou!
Bill se posadil na podlahu a vzal si plno filmů z Georgovy kolekce. ‚Prokletí domu slunečnic‘ argh… ne… ‚Hannibal zrození’… ne, nuda. ‚Saw III‘? Neiin, z toho už byl unavený. ‚Texaský masakr motorovou pilou: Začátek!‘ klasika, ale ne. ‚Hory mají oči 2?‘ Blah! Starý. ‚Videokazeta‘? Počkat… to byl nějaký nový film?
Bill se zaradoval. Cool!!! Nový film!
Bill dal DVD dovnitř a zmáčkl play.
autor: Emma Kafrum
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
Mein gott, co to gusťa vymyslel? a co si to ten bill vůbec pustil? začínám se bát… ale v tom dobrým smyslu 😀
sakra, už aby byla další neděle… tohle se nedá, ta povídka je naprosto dokonalá! no… snad ten tejden nějak přežiju 😀
mno.. už jen podle názvu DVD soudím že v tom bude nějakej háček 😀 určitě tam nebude horor 😀
Oh… Miluju Gustava… Fakt, že jo xD
To bude porno, vsadím se 😀
Sakra, proč je to tak useknuté? 🙁
Och to bolo úúúžasné 😀 ja som mrela no super som strašne zvedavá že čo Gustav zase vymyslel kks 😀 to zas bude "plán" :D… a ta upratovačka nemala chybu 😀 xD a chudák Tom to nakoniec schytal od Billa och to sa nerobí :D… a tá kazeta to bude nejaký trapas to bude tá kazeta o ktorej sa bavili v 10 časti čo Georg s ňou Gustava vydieral 😀 a určite to bude nejaká hovadina 😀 xD och ja sa taaak teším 😀 xD to bude super 😀 och božeeee 😀 milujem tento príbeh tak strašne moc 😀
Tak jako ta uklízečka mě dostala 😀 😀 a Bill potom taky, jak si na chodbě toho hotelu chtěl stahovat kalhoty 😀 😀 fakt je to dokonalá povídka 🙂
Chcípám z toho
Aww, boží :DD prý: Tome?- Uhm?- Ne- ..ale…- Ne. xDDD
Tyjo, to jsem zvědavá, co na té kazetě bude O.O
Ještě pořád se chechtám…David, uklízečka, Bill s Tomovou rukou na svém rozkroku…xDDD, to fakt nejde xD A ta videokazeta, to bude něco, už vidím, jak Bill kulí oči na obrazovku. Zajímalo by mě, jestli ta kazeta není součástí Gustího plánu xD Super
Je to Georg- CO TO ASI BUDE! 😀
I really curious…what about the vidio casete 😛 I think that will be someting like Tom´s shrift O:-) Or mabye porn :D:D Who knows??? 😀
to bude nějaký porno 😀
U tohohle jende se nesmát xD ..už se teším na Billův výraz az zjisti co si pustil :D.. a taky kdo ví co Gustav zase vymyslel:D
😀 Heh, to bude Péčko 😀 a sem teda zvědava co na ty kazetě bude 😀
je mi líto toma..:D ale ta videokazeta:d. nebude to ona kazeta s Gustávkem?:D
aaach:D tahle povídka mě prostě nikdy nesklame vždycky se těšim na další díl:D vždy se u toho směju jak debil:D
Úplně vidím tu uklízečku s Tomovýma dredama na zemixD Ježiš, to je ujetý xDD
Chcípám z toho !!! xDDDD Tvl, ta kazeta mi připomněla Kruh, že Bill nezemře do sedmi dní, že ne? c_C xDD
*nemůže kometovat…* *umřela smíchy* *ale díl se ji strašně líbil a děkuje za překlad*
Neeeee..:D:D…s těma Dredama a zvratkama si mě vážně dostala..:D:D..to je moc..:D…chudák tom….a at ho bill už neodmítá sakra..:D
Awww…chudák Tom ;D
Báječný dílek jako vždy :**
Báječný báječný báječný, nechci ani vědět raději co si Bill pustil…:D (ačkoliv, stejně se už těším na další díl, co že si to vlastně Bill pustil :D)