Život na prkně s kolečky 33.

autor: Pajule

Občas musíte dát přednost něčemu jinému, i když nechcete. Dlužím vám omluvu. P.

A bylo to…  jiné.

BILL

Dojedeme na určené místo a řidič zaparkuje na parkovišti před bazénem. Je vidět travnatá plocha, poměrně hodně lidí a kousek bazénu s průzračnou vodou. Bál jsem se toho, aby to nebyl takzvaný kachňák, ale vypadá to jako pěkný areál. Jen venkovní, ovšem. Nic krytého tady nevidím. V dálce se ještě rýsuje svítivě oranžový tobogán. Všichni z minibusu okamžitě vyskočí a začnou se hrnout směrem ke vchodu, kde se schovají do stínu pod jakýsi strom. Já se ještě domluvím s řidičem, v kolik se tady sejdeme, abychom se stihli vrátit na večeři do tábora, a potom se vydám směrem k dětem u vchodu. Uslyším jen, jak řidič nastartuje a s tichým předením motoru odjede pryč. Zamířím rovnou k pokladně, kde koupím vstupy na celý den a všichni se hbitě nahrnou do areálu. Zadám jim ještě pokyny ohledně toho, jak se mají chovat, co dělat mají a co nemají, co smí a co nesmí a v kolik se kde sejdeme. Taky jsem poprosil starší kluky, aby se podívali po těch mladších. Byl bych nerad, kdyby se někomu něco stalo. V horším případě, aby se někdo ztratil. Potom už si šel každý po svém. Já s Jimmym jsme si našli prázdné místo co nejblíže k bazénu, do kterého jsme se hned po svlečení vydali.

„Hey, Bill’s, počkej na mě!“ volá na mě Jimmy ve chvíli, kdy já už jsem v bazénu, zatímco on teprve prochází brouzdalištěm. Zastavím se a čekám na něj. Napadne mě, co asi dělá Tom. Myslím, že asi spí. Nebo sedí u mého laptopu. Nebo něco tak. Doufám, že už je mu lépe, že už mu není špatně tak, jak mu bylo ráno. Mám o něj strach. Starost. Ano, zvláštní pocity. Už jen pocit milovat je zvláštní. Jimmy ke mně přijde a cákne na mě vodu. Ohradím se, že to dělat vážně nemusel, ale potom to nechám být. Myšlenky se mi ovšem stočí zase zpět k Tomovi. Úplně živě si pamatuji na to, že jsem na nějaké akci dostal pozvání do divadla. Měl jsem tři lístky do VIP sekce s volným vstupem, takže jsem si mohl vybrat jakékoli představení. Nechtělo se mi tenkrát jít, ale Jimmy mě nakonec vytáhl. Jednalo se o nějaké méně známé představení. Vlastně si už ani nepamatuji, jak se ta hra jmenovala. Pamatuji si jen to, že celou dobu se v představení jednalo o téma láska. Co je, kde je, jakou má nebo nemá podobu a další. No, nevydržel jsem to tam a z divadla jsem odešel. Nechápal jsem to. Přišlo mi, že to představení je naprostá blbost. Teď už bych to pochopil. Teď už bych z divadla pravděpodobně neodešel.

Jimmy do mě drkne…

TOM

Skulím se z postele a laptop opatrně položím na stolek vedle postele. Okno prohlížeče zavřu a laptop zaklapnu. Ze skříně vytáhnu pár věcí, až narazím na Billovu kosmetickou tašku. Vezmu si ji a vrátím se zpět k posteli. Vysypu na ni celý obsah té kosmetické tašky. Začnou vypadávat všemožné věci. Zarazí mě, když začne vypadávat něco, co vypadá jako líčení. Přestanu s vysypáváním tašky a vezmu to do ruky. Vypadá to jako věci u Tanzie v pokoji. Make-up, pudr, tužka na oči, řasenka… Co to je? Že by se Bill…? Ne, to ne, to mi k němu absolutně vůbec nesedí. Počkat, v laptopu by mohly být nějaké fotky! Rychle si vezmu laptop, otevřu ho a najedu na nějakou Billovu složku, kterou má danou na ploše pod jednoduchým názvem FOTKY. Rozkliknu složku a dám si prohlížení všech obrázků. Jsou tu nějaké fotky ze závodů, z akcí, z party a další věci. Poté tam jsou nějaké fotky Jimmyho a fotky dvou domů. Po tom, co se fotky domů opakují, jen jsou vždy z jiného úhlu, mi dojde, že to jsou asi Billovy nebo Jimmyho domy. Nevyznám se v tom, co kterému patří. Potom se tam objeví fotky Billa v tělocvičně se zrcadly. Domyslím si, že to je taneční studio v NYC, o kterém mi povídal Bill. Chodí si tam čas od času zatancovat s nejlepší newyorskou taneční skupinou. Tady na těch fotkách mu to moc sluší. Má na sobě volné černé Adidas tepláky, obyčejný černý nátělník a šedivou čepici, pod kterou má schované všechny vlasy. Naprosto nechápu, proč má na sobě sluneční brýle, ale budiž. Ovšem potom je tam fotka, kde je Bill vyfocený zblízka. A nemá na nose posazené sluneční brýle. A je – cože?! Namalovaný! Nejsem si úplně jistý, jestli se tomu tak doopravdy říká, ale má udělané linky a černé stíny. Co? Bill? Tak tohle mi nesedí. Omámeně překlikávám na další a další fotky. Nakonec to s hlubokým povzdechem vzdám. Všechny složky, které jsem měl otevřené, zase pozavírám. Jen internetový prohlížeč nechám otevřený, ale stáhnu ho na lištu. Věci, které jsem vysypal z Billovy kosmetické tašky, zase do ní dám zpět. Jediné, co si nechám venku, je pěna na holení. Následuje sprcha číslo dvě.

Dojdu do budovy sprch, sundám ze sebe věci, které jen tak ledabyle přehodím přes malé  topeníčko, které, myslím, tady má stejně nepochopitelnou funkci. Žiletku a pěnu na holení popadnu do jedné ruky. Do ruky druhé si vezmu velikou osušku, kterou si přehodím přes zástěnu sprchového koutu. Sklepu žabky z nohou a postavím se na krásně chladné dno sprchového koutu. Pustím na sebe studenou vodu, pod kterou jen tak stojím, abych se ochladil. Venku je opravdu veliké horko. Po chvíli otočím kohoutkem tak, abych měl příjemně teplou vodu, kterou nechám stýkat na podbřišek. Chvíli jsem vodu nechal jen tak stékat a potom jsem hadici sprchy zahákl do držáku. Vodu jsem nechal dále téct. Vzal jsem si pěnu na holení (na obalu bylo napsáno dámská pěna na holení nohou, ale to byl jen jakýsi detail). Lahvičkou jsem zlehka zahrkal. Potom jsem ji obrátil a trochu pěny jsem si vymáčkl do dlaně. Objevil se mi jakýsi bílý kopeček, na který jsem zůstal nedůvěřivě koukat. Nakonec jsem se zhluboka nadechl, vydechl… a rukou jsem zamířil přesně na ono místo. „Tam dolů“.  Udělal jsem to přesně tak, jako bych si tu pěnu dával na nohy. Když byla práce dokonána a já začínal díky svým vlastním dotykům cítit lehké šimrání v podbřišku, opláchl jsem si ruce od zbytku pěny a do pravé ruky jsem si vzal novou, ještě nepoužitou, žiletku. V tu chvíli, kdy jsem viděl žiletku a moje přirození od pěny na holení, udělalo se mi trochu nevolno, a kdybych nebyl mokrý, jistojistě by mě polil chladný pot. Začal jsem být nervózní. Co když to bude vypadat špatně, ošklivě? Co když se to nebude Billovi na mně líbit? Co když se to nebude líbit mně? A co když se říznu? Nenechal bych na sebe Billem ani sáhnout, kdybych se řízl. Čekal bych tak dlouho, dokud by se mi strup nezahojil. O, Tome, nádech, výdech a jde se na to. Udělal jsem první tah žiletkou. Okamžitě mi malé, jemné, světlé kudrlinky zmizely. A bylo to… jiné. Prostě jiné. Rozhodl jsem se pokračovat dále.

13:30

BILL

Tom se mi neozval za téměř celé dopoledne a teď mi volá? Oh?

„Tome? Děje se něco? Proč ses mi neozval?“ začnu hned s výtkami, které mám. Tom na druhé straně se jen tiše zachichotá.

„Billy, udělal jsem to,“ zachichotá se znova. Potom slyším nějaké šustění a potom slyším zase lehké chichotání.

„Co? Co jsi udělal?“ nechápavě zakroutím hlavou ze strany na stranu, i když je mi jasné, že Tom to nemůže vidět.

„Víš – udělal jsem to. ‚Tam dole‘. Už je to všechno pryč,“ okamžitě z lehu vypálím do sedu a zůstanu chvíli koukat s otevřenou pusou.

„Tome? Cože? Ty…? Tys…?“

„Jo, udělal jsem to. A je to skvělý! A víš, co chci ze všeho nejvíc? Hm? Víš?“ 

„Ne,“ vydám ze sebe tiše a snažím se rozdýchat tu skutečnost, že Tom se oholil. Oholil se ,tam dole‘, jak říká.

„Chci, aby ses na mě podíval. Ehm… víš kde,“ a další zachichotání. Mě z něj omejou! Tom zavěsí a já zůstanu sedět dál s otevřenou pusou a nevěřícným výrazem na tváři. Jimmy se na mě podívá, zakroutí hlavou, mávne rukou a pokračuje v opalování své maličkosti.

19:45 – tábor

Hned, co přijedeme, všichni se hrnou na večeři, ale já okamžitě rychlým krokem zamířím k chatce, kterou sdílím spolu s Tomem. Bohužel, můj plán být okamžitě v chatce, mi pokazí Esther, která se přede mě postaví s podivným výrazem ve tváři.

„Děje se něco, Es?“ zeptám se netrpělivě a začnu podupávat nohou. Starý zlozvyk.

„Můžu si vzít k večeři něco jinýho? Já tohle nejím. A Nesíí taky ne,“ hned, co řekne jméno Nesíí, přijde k nám majitelka tohoto jména. Zakroutí zadkem, svůdně se na mě usměje a potom se zastaví, dávajíc si nohy alá modelka. To nepochopí, že ji nechci? Už téměř od začátku kurzu se přede mnou nakrucuje a snaží se mě sbalit. Je tohle u patnáctiletý holky normální? No možná i jo, těžko říct, nevím.

„Řekněte si Fabimu, ano? On vám určitě něco dá, když to nejíte. A teď mě omluvte, ano?“ otočím se na místě, abych čelem stál ve směru cesty. Když mám v plánu vyjít, uslyším hlas Vanessy. Otočím se zpět. Esther už jde směrem k jídelně, ale Vanessa se na mě dívá skoro až propalujícím pohledem. To je vážně tak blbá?

„Ano, Vanesso?“ zeptám se jí netrpělivě, co se děje, protože má ve tváři jakýsi vyčítavý a tázající se výraz.

„Ty nebudeš večeřet?“ zeptá se mě nechápavě a jen tak mimochodem pohodí hlavou směrem k budově jídelny a kuchyni. Nenápadně protočím očima, rozhodím ruce do stran a prozkoumám, jestli mě vnímá. Je vážně… ehm…

„Ne, nebudu. Už jsem jedl. A teď mě omluv, ale spěchám. Musím jít…“ když už se zase chystám vydat se směr chatka číslo sedm. Vanessa začne mluvit, aniž bych se otočil.

„Snad nejdeš za tím teploušem, ne? To mu dáš přednost přede mnou?“ začne na mě štěkat. Mám co dělat, abych se neotočil a nevrazil jí facku. Zatnu ruce do pěstí, až mi klouby zbělají. Holky opravdu nebiju, ale teď mám sto chutí udělat to. Nakonec se zhluboka nedechnu, vydechnu a bez jediného slova nebo gesta se prostě seberu a jdu pryč. Vanessa si z toho vezme nevím co přesně, ale už za mnou nejde ani za mnou nic nekřičí. Opět naberu na rychlosti a jdu do chatky.

Pro jistotu zaťukám, i když  je to úplně zbytečné. Zevnitř se nic neozve. Chvíli čekám, ale nakonec stejně vstoupím. První, co uvidím, je Tom, jak leží na posteli na břiše, sluchátka v uších a laptop před sebou. Tiše odložím věci na stranu vedle dveří, zuju si boty a tiše, aby mě Tom neslyšel, přejdu až k posteli. Posadím se ze strany na postel, uvolním si ruce a dlaně dám Tomovi před oči. Trochu sebou cukne, vytáhne si sluchátka z uší a začne se vrtět.

„Billy!“ pokárá mě, když ty ruce nechci uhnout. Nakonec je sundá on sám, vystřelí do sedu a doslova mi skočí do náruče. Posadí se mi na klín. Okamžitě, aniž by tomu něco předcházelo, se začneme líbat. Vášnivě líbat. Chytnu Toma za zadek, zdvihnu ho a potom ho pod sebe položím na postel. Bez jediného slova se od něj odtáhnu a vysvlíknu mu jak triko, tak tepláky. Po chvíli i on udělá to samé mně. Ovšem s tím rozdílem, že sám sobě ještě stáhne boxerky. Trochu se odkulím stranou a podívám se dolů. Tom zatají dech. Ovšem s dechem jsem na tom hůř já. Bezděčně zalapám po vzduchu, kterého mám v tuhle chvíli nedostatek, a rukou zamířím mezi naše těla. Nic se neděje a myslím, že se ani nic nestane. Pouze se mazlíme. Laskáme se, třeme o sebe svá těla. Tohle je touha. Tohle je to, čemu se říká láska.