autor: Disturbed Angel & Clarrkys
Karl: Ježíš…. Já to tak nemyslel, to si nesmíte tak brát. (Nevinně koukám z jednoho na druhého.)
Bill: (Přikývnu.) Ok… V poho. (Celé odpoledne bylo hrozně fajn. Tom furt dělal blbosti s malou Amandou. Je vážně roztomilá. Hráli jsme si s ní. Dokonce i ten můj pudink jí chutnal. To jsem byl rád. Pak ale začala usínat. Tak jsme ji dali do sedačky a Tom je šel vyprovodit. Než se vrátil, spal jsem na gauči a ráno jsem se probudil v ložnici. Tudíž usuzuju, že mě musel Tom odnést. Je to asi deset dní, co byl Tom u toho doktora. Už tam byl znova dvakrát, ale většinou mi o tom moc neříká, jen to, že byl třeba na krvi, že je to dobrý. Moc se radši ani neptám, nechci, abychom se hádali.
Cítím se čím dál unavenější. Spím i přes den a nevydržím dlouho na nohou, než si nachystám snídani. Už mě bolí nohy. Je to strašný, a navíc moje stravovací návyky jsou otřesné, bože hrozné. Ty kombinace a množství jídla. Vstanu i v jednu ráno kvůli hladu a v lednici ukousnu od všeho, co tam je, sladké, slané, kyselé, bez chuti… Všechno. Pokoj pro malou už je celkem vybavený, postýlka, skříně, přebalovací deska, dokonce i ta Tomova houpačka, už máme i kočárek. Zrovna sedím na gauči, nohy mám natáhlé a láduju se zmrzlinou. Čekám, až Tom přijde z práce. Ráno byl zase u toho doktora, tak jsem zvědavý, co mi poví.)
Tom: (Chodím každý třetí den k tomu doktorovi a tvrdí mi, že vidí pokroky, že se lepším. Jenže já začínám mít podezření, že si to vymýšlí. Připadá mi, že ty léky, co mi dal, vůbec nepůsobí. Když jsem mu to ale řekl, tak mi odpověděl, že to znamená, že přestávám na nich být závislý. Kdyby ale věděl, že od té doby, co je beru, vykouřím krabičku cigaret denně, tak by to neříkal. Vrátil jsem se zase do práce, kde se hodně často hádám se šéfem, protože je prý smrad a kouř úplně všude. Nikde jsem ale neviděl, že by se tam nesmělo kouřit. Přestává mě to bavit, asi si zkusím najít nějakou lepší práci, až se z toho dostanu úplně.
Billovi roste bříško jak divé, připadá mi, že tloustne celkově i na zadečku a na stehnech, ale kdybych mu to řekl, tak začne držet nějakou dietu. Radši budu držet hubu, i když on, jak se pořád prohlíží, tak si toho taky určitě všimne. Zrovna jedu z práce a všude je břečka po roztávajícím sněhu. Už mě ta zima štve, už by mohlo být trochu teplo. Pokuřuju a než přijedu k domu, vyhodím cigaretu z okna. Zaparkuju a přijdu nahoru.) Ahoj, jsem doma!
Bill: (Zrovna si strkám plnou lžíci se zmrzlinou do pusy.) Ouhoj. (Zahuhlám a skrčím nos. Zase jde cítit po cigaretách.)
Tom: Jak ses měl? (Vyzuju se a vysvleču. Přijdu k tobě a dám ti pusu na líčko.) Máme něco k jídlu?
Bill: (Přikývnu. Pořád mám v puse zmrzlinu. Vstanu a položím si ten kyblík na stůl. Začnu ti chystat jídlo.)
Tom: Mám děsnej hlad. (Pohladím si bříško. Uvidím tu zmrzlinu a hned si ji přivlastním.)
Bill: (Dám ti na stůl talířek i příbor.) Heej… Dej mi to. (Moje zmrzlina!)
Tom: Mhh, nechám ti trochu. (Cpu se.)
Bill: (Koukám na tebe tak vyděšeně, že ti ho po chvíli musím vytrhnout.) Máš tu jídlo. (Zasměju se a sednu si ke stolu.)
Tom: Héééj! (Zasměju se.) No, dobře. (Sednu si ke stolu a začnu se cpát něčím jiným. Je mi jedno, co jím, mám hlad.)
Bill: (Pozoruju tě. Pak už mám tu zmrzlinu dojedenou.) Tome? (Poškrábu se na hlavě.) Víš, chtěl bych ti něco navrhnout. Teda… Spíš se tě na něco zeptat.
Tom: Mhh, cumho? (Zamumlám s plnou pusou.)
Bill: (Chvíli na tebe koukám, pak to prostě řeknu.) Měl bys přestat kouřit.
Tom: (Otočím na tebe hlavu a něco mi vypadne z pusy.) Comhe?
Bill: No… Měl bys přestat kouřit. Já vím, že to asi není ve vhodnou dobu, ale… Je to tak.
Tom: Ne, není to ve vhodnou dobu. (Zase začnu jíst.)
Bill: Ale já… Četl jsem o tom. Není to dobré. Nejen pro tebe, ale i pro malou.
Tom: Vždyť nekouřím doma. (Cpu se.)
Bill: Ale… To nevadí. To je pasivní kouření.
Tom: To máš tak dobrej čich, že to cítíš, nebo co?
Bill: Každý den to cítím, poznám to, když kouříš.
Tom: Tak nedýchej. Jinak už nevím… (Pokrčím rameny.)
Bill: (Koukám na tebe.) Cože? To nemyslíš vážně.
Tom: Bille… Potřebuju kouřit, nezbavím se toho.
Bill: Já… Taky jsem kouřil. Víš, že… Že mě to uklidnilo. Vždycky, ale… Musel jsem přestat. I když mám hroznou chuť. (Položím si ruce na bříško.) Bojím se.
Tom: Jenže u mě to není tak jednoduchý, víš? (Zvednu se a odnesu talíř do kuchyně. Něčeho se napiju.)
Bill: Já vím, že je to dohromady s těmi prášky, ale já taky musel přestat ze dne na den.
Tom: Jenže já nemůžu.
Bill: Nemůžeš to ani zkusit?
Tom: Ne. (Projdu kolem tebe a obleču si bundu.)
Bill: Tome! (Koukám za tebou. Proč se tak chová?)
Tom: Jdu si jen zapálit, hned se vrátím (Vyběhnu ven a zapálím si. Přemýšlím. Vím, že to není pro dítě dobré, ale nejde to tak jednoduše, jak si Bill myslí.)
Bill: (Povzdechnu si, sedím na židli a koukám do té knížky a mám vytisklé nějaké články z internetu. Jasně, že to není jednoduché, ale mohl by to omezit. Dvě, tři cigarety denně, ne celou krabičku.)
Tom: (Vrátím se po pár minutách nahoru. Když si sundávám bundu, tak trochu zakašlu, ale pak dobrý.) Nechceš si někam zajít? Dostal jsem dneska výplatu.
autor: Disturbed Angel & Clarrkys
betaread: Clarrkys
měl by toho nechat.. už jo… nechci, aby se zase hádali..
Bill by neměl být na Toma tak drsný, není to pro něho vůbec lehké, zbavit se závislosti na těch práškách, chápu, že potřebuje aspoň nějakou berličku. Cigarety mi přijdou pořád jako menší zlo. A mám pocit, že se zase šíleně pohádají…Bill bude Tomovi nadávat kvůli kouření a Tom mu ve zlosti vpálí, že on je tlustý jako bečka a taky mu to nikdo nevyčítá, už to vidím v živých barvách… =(
Chudáček Tommy. (Bille, co tak trošičku toho pochopení?)
To musí vždycky alespoň jeden z nich dělat to, co toho druhýho deptá?!?!?!?!? 😀