autor: LadyKay
„Odměna?“
„Hm,“ políbí mě na krk a víc se ke mně přitiskne. „Zasloužíš si ji, ne?“
Tak to je jasný, že si ji zasloužím. Však jsem sám řekl, že si tuhle službičku u něj vyberu. Dobrý, no, jsem fakt klikař. Při focení jsem na okamžik zapřemýšlel, že bych si to u něj vybral podobně a snažil jsem se najít nějaký způsob, jak Billa dostat do postele. Copak jsem mohl vědět, že to bude až takhle snadný a že bude ochotnej odměnit se mi takhle a zcela dobrovolně?
„Co je s tebou?“ Zeptá se, když se vyvlíknu z jeho objetí, což není moc snadný, protože se na mě lepí jako pijavice. Jelikož Bill udělá krok ke mně, jsem nucen naplácnout se zády na kachličky za mnou. Stojí mě to hodně přemáhání, abych se mu díval do očí a ne tam, kam civí on. Vůbec se nestydí, nevidím žádné rozpaky. Chlípně si mě prohlíží a potutelně se usmívá, přičemž se ještě o kousínek přiblíží. Ještě pár čísel a mám ho na sobě znovu přisátýho. Ale mně se tohle nelíbí. Jeho pohled se mi nelíbí, jeho přístup mě skoro až děsí. Připadám si jako štvaná zvěř…
„Pozor!“ Vykřikne, když se kolem něj rychle prosmeknu. Málem jsem si totiž rozbil hubu, jak jsem vyskakoval ze sprchy. Keanu Reeves měl kliku, že mě neznali tvůrci Matrixu. Po tomhle výkonu, hodném mistra, bych totiž okamžitě dostal nabídku na hlavní roli a on by si chudák ani neškrtl.
„Tome, počkej…“ To víš že jo! Ani za nic. Stihnu chňapnout po županu, co jsem hodil na zem a zabouchnu za sebou dveře. Na cestě mezi koupelnou a ložnicí, kam mám namířeno, zakopnu o vyděšeného Absintha, kterého Billův výkřik asi vyrušil ze spánku a chlupáč vyrazil na výzvědy, aby mu náhodou něco neuniklo. Poprvé jsem to ustál, napodruhé se mi to nepovede a políbím podlahu v obýváku.
„Mohl bys… Tommy!“ Bill s ručníkem kolem pasu si ke mně přidřepne.
„Tome, co je ti?“ Dožaduje se vysvětlení. Kurva, to je bolest! Já je zabiju, oba dva!
„Noha.“ Usyknu a chytnu se za kotník. „Au, nehrabej na to!“ Oženu se, když se mě pokouší konečky prstů dotknout. Třeští na mě oči, mele pusou, ale žádná slova z ní nevycházejí.
„To máš z toho, že lítáš.“ Vypadne z něj nakonec. Cože to řekl? Je to jeho vina, kvůli němu jsem spadl. Kdyby neharašil, nestalo by se mi to. A Absinth za to může jakbysmet. Motá se mi pořád pod nohama. Buď z nich zešílím, anebo se zabiju.
„Díky za radu, mami.“ Zašklebím se na něj a pokusím se vstát. Jakmile na nohu došlápnu, projede mi jí ostrá bolest. Billovi neujde, jak zaskučím a hned je u mě. Podpírajíc mě mi pomůže posadit se do křesla.
„Au, říkal jsem ti, abys…“
„To nebude zlomené, ale jen vyvrknuté.“ Zhodnotí můj zdravotní stav. Nějakej chytrej, ne? Studoval medicínu nebo co? Nejdřív mě málem zabije a teď bude ještě stanovovat diagnózu. Sám nejlíp vím, jak mě to bolí. Je to čím dál horší, natýká to a hraje to všemi barvami. To je minimálně jednou zlomený!
Bill
„To maj důchodci nějaký přednostní právo nebo co? Přišli jsme první a trčíme tu jak idioti.“ Zavrčí Tom, sedící na vedlejší židli. Nakonec se mi ho podařilo nacpat do auta a dovézt k doktorovi. Nejprve vyváděl, že to má jistě zlomené, ale jakmile jsem se zmínil o doktorech, začal šílet, jako by mu snad tu nohu měli uříznout. Ale moc mě to nepřekvapuje. Tom měl strach z doktorů odjakživa. Mamka ho musela na všechna očkování tahat po smyku a bráška ječel, už když se na něj doktor podíval. Ani sáhnout na něj nemusel. Sice si myslím, že je to jen vyvrknutý kotník, ale přece si ho nevezmu na svědomí. Na rozdíl od něj se doktorů nebojím, ale co nesnáším, jsou nemocnice. Bože, to je smrad! Dělá se mi zle ze všeho kolem, ale hlavně z toho puchu. Ten papír, s kterým si celou dobu mávám před obličejem, je k ničemu. Chtělo by to pořádný větrák, jinak sebou co nevidět seknu,
„Ticho.“ Zasyčím na něho a křečovitě se usměju na babku vedle nás, která si nás nepřestává prohlížet.
„No, jen se na to podívej. Ten taky přišel až po nás.“ Rozčiluje se dál, přičemž si ta stará vedle odkašle. Mám strach, že mě co nevidět přetáhne hůlkou, co má v ruce, po zádech…
***
„Víš, jak mě to bolí?“ Ne asi, nevím. Nikdy se mi totiž nic podobného nestalo. V životě jsem neměl nic naraženého. To jen Tom má dojem, že měl všechny choroby na světě.
„Ne, mohl bys mi to popsat?“ Přidržím mu dveře od auta, aby mohl vystoupit. To je super! Můj odhad byl správný, má vyvrknutý kotník a doktor mu nařídil, aby na nohu minimálně deset dní nešlapal a ani ji nějak jinak nezatěžoval. Sice dostal berle, ale jak ho znám, flákne je do rohu a bude skákat po bytě po jedné noze. Pochybuji, že Tom vydrží sedět na zadku a nic nedělat. Řekl bych ale, že větší trest to bude pro moji osobu. Budu mít víc jak týden na krku jeho i psa. Výhra za všechny prachy!
„No, píchá mě v tom a… Hele, dělej si srandu z někoho jinýho, jo? Počkej, až budeš venčit v šest ráno Absíka, on tě ten humor přejde.“ Zaksichtí se na mě a namíří si to ke dveřím. Taky by se ten pes mohl naučit venčit se sám, ušetřil by nám práci.
„Absíku.“ Podrbe psa, který nás nadšeně vítá mezi dveřmi. No, nás… Mě přirozeně ne, vítá Toma. Pro mě má jen znechucené a naštvané pohledy. Jako by snad byla moje vina, že je jeho páníček tele a neumí chodit!
„Ode dneška se o tebe starám já. To máš radost, co?“ Věnuji mu kyselý úsměv. Aspoň si teď bude dávat majzla a začne se ke mně snad chovat normálně. I když o tom silně pochybuji… Radši by hladověl, než aby mě začal milovat.
„A o tebe samozřejmě taky.“
Tom
„Líp“ jsem dopadnout nemohl. Naštěstí je to jen zvrtnutej kotník, ale stejně musím sedět na zadku a nemůžu nic dělat. K tomu se Bill cestou rozhodl, že si vezme práci domů a bude se o mě starat. Ne, že bych mu nějak nevěřil a chtěl podceňovat jeho pečovatelský schopnosti, ale myslím, že bych si vystačil sám. Jenže se nedal. Zkoušel jsem mu navrhnout, že by normálně chodil do firmy a sem tam mi zavolal, ale kategoricky odmítl. Zavolal agentce, udělil jí příkazy, co má za jeho nepřítomnosti dělat, a s láskou se o mě stará. Snídaně mi nosí do postele, neustále kolem mě poskakuje a ptá se, jestli něco nepotřebuji. Absintha venčí taky bez keců. Co mě opět zaráží a dělá zmatek v hlavě, je, že Bill vůbec neřeší tu událost ve sprše. Ani slovem se o ní nezmínil. Ale zaznamenal jsem i drobné, pro moji osobu pozitivní změny v jeho chování. Neustále se na mě usmívá, hladí mě. Jen tak ke mně přijde a bez jediného slova mě obejme či dokonce políbí na čelo. Asi jsem se spletl, když jsem pochyboval o jeho citech ke mně…
„Kurva.“ Ulevím si, když vstanu a píchne mě v noze. Tohle mi byl čert dlužnej! Poslední, co mi chybělo, bylo, aby ze mě byl mrzák. Popadnu berle, se kterými skoro vůbec neumím chodit, a jen mi překáží, a vydám se zabavit.
Můj bože! To je pohled! Brácha leží na posteli, mává nohama ve vzduchu, před sebou laptop a tak roztomile krčí nos. Vůbec není vystylovanej. Nenalíčil se a ani si nějak nelámal hlavu s účesem nebo oblečením, na sobě má nějakou košili a obyčejné džíny. Tuhle jeho přirozenou stránku mám stejně ze všech nejraději. Takhle je Bill nejkrásnější.
„Tommy, stalo se ti něco?“ Vyjekne, když si všimne, že stojím ve dveřích. Důkladně si mě prohlíží, aby zjistil, zda mi náhodou něco neschází. Když vidí, že jsem v pohodě, zvlní se jeho rty do úsměvu.
„Co děláš?“ Dopajdám až k němu. A že mi to dá zabrat! Bez těch krámů bych tam byl mnohem rychleji, ale to by Bill peskoval. Jednou jsem bez nich doskákal k lince, domnívajíc se, že je brácha někde v trapu. Nalil jsem si colu a chystal se napít. Jenže za mými zády se ozvalo ‚No Tome‘, naklusal ke mně Bill a sjel mě jak spratka.
„Nic zajímavého. Pořád po mně někdo něco chce.“ Postěžuje si mi, a když se posadím na okraj postele, otočí se zpět k laptopu. Sice je to neslušný, ale nakouknu mu přes rameno, abych se ujistil, že nepíše tomu idiotovi a že ani nevymýšlí nějakou další pitomost. Když si všimnu nějakých čísel a zkratek, kterým nerozumím, uklidním se. Pracovní záležitosti.
„Nechceš pomoct?“ Optám se, když se mi podaří přelézt přes něj a lehnout si vedle. Nudím se. Televize mě nebaví. Stejně jsou tam jen samý pitomý seriály, co jsou na jedno brdo a nebo soutěže. Ty mě bavily do doby, než jsem zjistil, že nic nevím a jsem naprosto tupej. Absinth mě ignoruje. Asi se pořád zlobí za tu fotku v obýváku a zřejmě mě viní i z toho, že je Bill doma a ani na chvilku nevypadne. K tomu je to právě můj brácha, kdo ho venčí, krmí a nadává mu. Tohle u něj budu mít hodně dlouho schovaný. „Ani ne.“ Usměje se na mě a dál datluje do klávesnice. Kdyby si se mnou aspoň u toho povídal.
„Fakt ne?“ Ať mi třeba strčí papíry a chce, abych je seřadil podle data, abecedy nebo já nevím čeho. Jen ať se zabavím.
„Fakt ne.“ Na úsměv by si měl Bill pořídit zbrojní pas, protože je to nejnebezpečnější zbraň, co znám. Tak nic, budu čumět do blba a chcípat nudou. Plácnu sebou na záda a zavřu oči. To je vopruz, bože! Už mě nebaví ani vrtat se v našem vztahu-nevztahu. To už je se mnou hodně špatný…
„Co noha?“ ozve se Billův hlas a následně slyším, jak zaklapl laptop. Když otevřu oči, vidím, jak se nade mnou sklání.
„Bolí.“ Nasadím výraz největšího trpitele. Člověk by se při pohledu na mě mohl domnívat, že mám nějakou smrtelnou chorobu a ne jen vyvrknutý kotník.
„Moc to bolí?“ Přisune se blíž ke mně a soucitně se na mě dívá. Jen přikývnu a zatvářím se tak, že by se nenašel nikdo, kdo by mě v ten moment nepolitoval. Jedno oko by nezůstalo suché. Určitě vypadám, jako bych za pět minut měl umřít. To s ním musí pohnout.
„Ty můj chudáčku.“ Pohladí mě po tváři a vzápětí mi přitiskne své rty na čelo. Moje ruce se automaticky ovinou kolem jeho štíhlého krku a odmítají mu dovolit, aby se ode mě byť jen na jeden milimetr vzdálil. Billovy oči mi připadají malinko tmavší než obvyklé a jsou nějak jiné. Ale to mě vůbec netrápí. Vidím v nich to, co vidět chci. Nedívá se na mě jako dřív, teď v nich planou plameny touhy. Touhy po mojí osobě. A zároveň v nich spatřuji i lásku, patřící jen a jen mně.
Stáhnu ho na sebe a spojím s ním rty. Bill okamžitě převezme iniciativu, nejprve vsaje můj spodní ret, a hned na to pronikne jazykem do mých úst. Počáteční něžnost se okamžitě vytratí a naše polibky jsou každým okamžikem vášnivější. Možná by se hodilo říct spíše dravější. Teď už nepotřebuji nic slyšet. Nemusí nic říkat. Pochopil jsem.
Zaregistruji, jak jeho ruka sklouzne po mé hrudi, až k poklopci kalhot. Nezastavuji ho. Proč by? Nemám důvod. Z té sprchy jsem zdrhl, protože jsem se bál, že jsem jen pouhá náhražka, ale teď už jsem si jistý, že to tak není. Jak jsem na něco takového mohl jen pomyslet?! Jsem pro něj víc, nejsem jen „pouhý“ bratr. A teď se dočkám kýžené a zasloužené odměny.
Umně provlíkne ruku pod moje kalhoty i trenýrky a volně přejede po mém narůstajícím vzrušení. Obtočí kolem něj prsty a začne dlaní líně pohybovat nahoru a dolů. Zalapu po dechu a skousnu si spodní ret. Zakňučím, když zničehonic přestane a jeho ruka opustí moje kalhoty. Přece nemůže teď… Aha, Billa tohle očividně nebaví a upřednostňuje jinou než „ruční práci“. Odtáhne se ode mě a dávajíc pozor na moji pochroumanou končetinu, ze mě svlékne rifle i se spodním prádlem. Nevypadá, že by se chtěl obtěžovat i s trikem, jen mi je trochu povyhrne, aby mu nezaclánělo, a dál je neřeší.
Nadzvednu se na loktech, abych měl lepší výhled. Chci jej u toho pozorovat. Bill při pohledu na můj tyčící se penis přimhouří oči a olízne si rty. Panebože! On se v tom snad vyžívá! Tohle není odměna, ale mučení!! Mám chuť popadnout jej za vlasy a narvat mu ho do pusy, abych ho donutil k nějaké činnosti. Po nekonečně dlouhé době, tedy alespoň pro mě, se skloní a… Skousne kůži na vnitřní straně mého stehna, následně to samé místo „ošetří“ polibkem. Jeho rty se mazlí s mojí kůží, dlaně mi hnětou boky a já už jen při tomto ztrácím sebekontrolu. Bill opustí moje stehna a k mojí úlevě soustředí svoji pozornost na „toho“, kdo po ní prahne nejvíce. Pohladí můj penis a hned na to jazykem obkrouží špičku. Znovu mě tak přinutí zalapat po dechu a tentokrát i slabě zavzdychat.
„Kurva!“ zakleju, když jej jazykem olízne od kořene po vrchol. Naše oči se střetnou. Ticho kolem narušuje jen můj přerývavý dech. Pohledem jej prosím, aby toho už nechal, aby mě přestal týrat a pomohl mi od toho tlaku. Bill se jen usměje, a přestože očekávám spíš další provokaci z jeho strany, což by mu bylo dost podobné, vezme mě do pusy konečně celého. Okamžitě začne sát a mně se v tu ránu zatmí před očima. To, co dovede Bill se svou pusou a jazykem, je opravdový umění!
„Bille… ach, nepřestávej… jo, to je ono…“ Vyrážím ze sebe mezi jednotlivými steny. Zakláním hlavu, neustále dokola vykřikuji jeho jméno, a když vezme do ruky moje koule, zachvěju se. On mě zničí!
Znovu a znovu mu přikazuji, aby přidal na tempu a on moje rozkazy plní s největším potěšením. Třesu se po celém těle, už se ani na loktech neudržím a dopadnu na matraci pod sebou. Billova dlaň mě konejšivě hladí po břichu, zatímco jeho ústa se nepřestávají starat o moje uspokojení. Že to nebude dlouho trvat, si uvědomím, když ucítím, jak se ve mně začíná rozlévat to povědomé teplo. Zaplavuje snad každičký kousíček mého těla.
„Bože, Bi…“ Jeho jméno zanikne v hlasitém zasténání a i můj bratr je odměněn za svůj perfektní výkon. Připadá mi, jako by můj mozek přestal pracovat, jako by moje „já“ vyletělo z mého těla. Nechalo je ležet pod sebou a samo se vznášelo v nadpozemských sférách. Čas i prostor ztratily svůj smysl.
Až Bill nebo spíše jeho rty, otírající se o moji tvář, mě donutí opustit svět naprosté blaženosti a vrátit se zpět do reality. Kouzelně se na mě usměje, líbne mě na rty a schoulí se do mojí nabízené náruče. Můj dech se pomalu vrací do normálu, ale srdce pořád bije jako o závod. Konečně! Klidně bych v tomhle okamžiku zůstal po zbytek svého života. Teď se totiž cítím šťastný, doopravdy šťastný.
„Tommy?“ Zašeptá Bill a víc se ke mně přitiskne.
„Hm?“
„Pamatuj, že nikdy nedovolím, abys mě opustil. Jsi můj, jenom můj.“
autor: LadyKay
betaread: Janule
Sladké zakončení! ^^ Konečně se Bill trošku rozhoupal, blbounek jeden.
uuuuuu to bylo hezkýýý! Te konec, jupííí. Tak přece jenom ho nechtěl Bill jen využít, i když jsem si to nemyslela, fakt že ne xD Teda, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, tohle nebude jenom tak, dalo by se říct, že to šlo zatím lážo plážo…:) Až teda na pár překážek, ale ještě je tu pořád ten neznámí co Billa sleduje. Zase božskej díl, Tom jako vždy bezkonkurenční, paráda!
Že by se Tomovi splnil ten nejtajnější sen a Bill se do něho doopravdy zamiloval…?? Doufám že tomu tak doopravdy je =)♥ Ale u toho doktora jsem umírala smíchy, Tomi zase řádil xD
A pořád nevím, kdo je ten Romeo xD
Bože ten koniec je úžasný. Neviem, či je to os Billa naozaj tá láska, ktorú cíti Tom, možno áno, len si ju asi ešte neuvedomuje, ale aj tak je k bráškovy úžasný. Milujem túto poviedku.