autor: Sapere aude
Konfrontace
Gustav šel domů hned po obědě, těšil se, až bude chodit do stejné školy jako Bill. Už si stačil udělat tři přátele, se kterými dobře vychází, a vypadalo to, že i Billovi by se hodil další kamarád. Bylo mu trochu divné, že je Bill tak osamělý, navíc, když jeho přítel chodí do stejné školy jako on, dokonce i do stejného ročníku. Jenže se nechtěl vměšovat do osobních záležitostí, které nebyly jeho starost.
Poslední dvě hodiny se vlekly nekonečně dlouho, zvláště pro Billa. Konečně odzvonila poslední hodina a Bill stál u školní brány, opíral se o zeď a čekal na Toma. Dredáč se k němu po obědě choval trošku divně a Bill si nebyl jistý, jestli se na něj Tom zlobí nebo ne. Dokázal by pochopit, pokud ano, protože si byl dobře vědom svého vyhýbání se jakémukoliv kontaktu s Tomem během oběda. Jenže když se budou kolem sebe motat i na veřejnosti, lidi je začnou podezírat, a to nechtěl.
Opravdu doufal, že se na něj Tom nezlobí, ne po tom, co se stalo včera. Bill se mu konečně otevřel a nechal jej k sobě přiblížit o trochu víc. Bylo by to opravdu špatné načasování, pokud by se na něj Tom zlobil. Bill nechtěl bojovat, protože pokud začnou, tak by mohl začít litovat toho, co dělali minulou noc, a to by ho zabilo. Zvláště teď, kdy ho tenhle malý krok v jejich vztahu stál značné přemáhání, navíc pro Billa to zase až tak malý krok nebyl.
„Ahoj,“ z myšlenek jej vytrhl známý hlas.
„Ahoj,“ usmál se na Toma a odrazil se od zdi.
V tichosti se vydali k Tomovu domovu, oba ztraceni v myšlenkách. Po několika minutách chůze Bill usoudil, že je vzduch čistý a natáhl se pro Tomovu ruku, avšak ten se odtáhl. Bill se zastavil a svraštil obočí, Tom pokračoval ještě pár kroků.
„Raději se mě nedotýkej,“ začal Tom a otočil se k Billovi čelem. „Jeden ze sousedů by se mohl podívat z okna a vidět nás se dotýkat, a to nechceme, že?“ Ukázal na několik domů kolem a překřížil ruce na prsou.
Bill si připadal, jako by dostal facku, zíral na Toma a několikrát zamrkal, ve snaze najít ztracenou rovnováhu.
„O- o čem to mluvíš?“ vykoktal, i když moc dobře věděl, o čem Tom mluví.
Tom si odfrkl. „Proč se mi ve škole vyhýbáš?“ Zeptal se napřímo.
„Já se ti nevyhýbám.“ Bill se o krok opatrně přiblížil k Tomovi, stále mezi nimi zůstávalo pár metrů.
„Ne přímo, ale chováš se, jako bys mě kolem sebe nechtěl, jako by tě to rozčilovalo. Takhle to cítím já.“ Tom zněl naštvaně, avšak Bill zaznamenal i bolest v jeho hlase. Cítil se vinný, avšak nebyl si jistý čím.
„To není pravda,“ řekl tiše a sklopil hlavu. „Ty víš, že mám rád, když jsi se mnou.“
Tom ostře vydechl, jeho oči pozorovaly okolí a za každou cenu se vyhýbaly Billovi. Potřásl hlavou, a konečně zaměřil svůj zrak zpět na Billa.
„No, nevypadá to tak,“ řekl zklamaně.
Bill hlasitě polkl. Nechtěl se chovat jako děcko, jenže cítil, jak se mu derou slzy do očí a oslepují jej.
„Já…“ zaskřehotal. Nedokázal sestavit kloudnou větu.
„Nevadí ti, když tě lidi vidí s Gustavem, bavíte se spolu skvěle, ale ve chvíli, kdy se přidám já, tak okamžitě ztichneš a vypadáš, že je ti moje přítomnost nepříjemná. Vyhýbáš se mým dotekům, i když je to jen obyčejné poplácání po rameni.“
„Já… ne,“ Bill divoce zatřásl hlavou.
Snažil se najít správná slova, která by vysvětlila jeho chování. Věděl, proč vždy ztichne, když je poblíž Tom. Bál se, že by pištěl radostí nad vědomím, že je Tom jeho přítel, kdykoliv, kdy by jej viděl. A také proto, že byl plachý. Jenže byl plachý se všemi, ne jen s Tomem.
Proč se vyhýbal Tomovým dotekům? Tím si nebyl jistý. Miloval Tomovy doteky, líbilo se mu, když se jej Tom dotýkal – v soukromí. Kdykoliv se k němu dredáč přiblížil na veřejnosti, Billa zachvátila paranoia. Najednou si připadal, jako by se všechny pohledy stočily jejich směrem, obviňujíc je z teploušství. Nechtěl tomu Toma vystavit, a i když to mohlo vypadat trochu sobecky, nechtěl tomu vystavit ani sebe o něco víc, než už se dělo. Jednou za čas to stačilo.
„Nemáš, co bys mi řekl?“ Tom vyhodil ruce do vzduchu.
„Ne… já… tak to není,“ snažil se to vysvětlit.
Tom si povzdechl. „Víš, jak vypadám před ostatníma lidma, kteří vědí, že jsme spolu? Před Georgem a Gustavem?“
Bill zatřásl hlavou, avšak dokázal si představit, co si asi myslí. Nikdy ho to nenapadlo.
„Dnes po obědě se mě Georg zeptal, jestli jsme ještě spolu, Bille. Řekl, že to vypadá, jako bys nebyl rád, že se tě dotýkám, že jsem v tvé blízkosti. Víš, jak jsem se cítil?“
Bill hlasitě polkl a neodpověděl, nebylo co. Už nebyl schopen zadržet slzy, cítil, jak se mu první z nich kutálí po tváři dolů.
„Bille, nebreč a nehraj oběť, prosím. Nemůžeš tohle ukončit pláčem, nemůžeš přece čekat, že na tohle zapomenu a půjdu tě místo toho utěšovat.“
Billovými rty unikl vzlyk. Trhaně se nadechl a snažil se rukávem setřít své slzy.
„Krucifix, Bille, jen to tímhle děláš horší a těžší! Musíme si o tomhle vážně promluvit! Proboha přestaň brečet!“ Tom dupnul nohou, avšak ani trochu to nepřipomínalo dětinské gesto.
Nechtěl Billa vidět plakat, opravdu nechtěl, a bolelo jej, že na něj takhle křičel, avšak jediné, co Bill dělal, bylo, že se vyhýbal hádce. A navíc, to Tom by měl brečet, on byl ten, ke komu se jeho přítel choval nefér.
Tom se o krok přiblížil k Billovi, připraven pokračovat v konverzaci, avšak Bill chytil svoji tašku a utekl.
„Bille!“ zavolal za ním Tom, avšak černovlasý chlapec jej ignoroval.
Utíkal na opačnou stranu ulice směrem, ze kterého přišli. Tom věděl, kam se vydal.
„Sakra!“ zaklel a pěstí praštil do zdi vedle něj.
Vykřikl bolestí, když se jeho klouby setkaly s drsným povrchem.
autor: Sapere aude
translate: Dania
betaread: Janule
Oh… 🙁 Zrovna teď??? Chudák Bill, ale i Tom… Jestli mu ten blb ze školy něco udělá??? Jak se jmenuje?… Ben.. Tak ho zabiju :/ Jinak krásný díl a těším se na další! 🙂
Honem další, jsem nažhavená jak drát! 🙂
ou kruci.. tak to bylo.. páni… ani se Billovi nedivím, ale tak Tomovi ne..
Chudáčik Billy 🙁 teda aj Tom, ale tak musí pochopiť, že Bill je dosť plachý…ale zase Bill by mal-…oh, nejdem sa v tom vŕtať, lebo sa do toho zbytočne zapletiem 😀 je to krásne, som taká rada, že je to pokračovanie 🙂 a práve dnes som si hovorila, že čo keby dali Valentine´s Day 😀 oh, to je bomba!!!! Som happy :)))) teším sa na pokračovanie 🙂
achich ouuvej… uplne chapu Toma ale chapu aji Billa maji t holt klucii tesk ymno…jenom doufam ze Ben Billovi nic neudela… snad to bude potom dobry..uz se moc tesim na dalsi dilek 🙂
[4]: Naprotsto s tebou souhlasím. Mohly by se pořádně porafat Bill si uvědomit, že ho má Tom rád a nezáleží mu na tom co řeknou ostatní.
Vsadím se, že si Tom zlomil ruku xD
Sakra… proč se to muselo pokazit zrovna teď. I když naprosto Toma chápu, musel se cítit hrozně, když se ho na to Georg zeptal. Ale Bill je prostě strašně opatrný a bojí se a… Je to takové sporné, nevidím z toho jiného východiska než to, že se Bill bude muset změnit. A to nebude tak jednoduché…
ajaj, chudák Bill a chudák Tom toto je taká zamotaná situácia, dúfam ze Ben Billovy nič neurobí, ale aj že Bill si to Tomom vysvetlí a všetko zase bude OK.
Tak nevím, ale je mi líto Billa…vždyť Tom moc dobře ví, jakým peklem si celou dobu procházel, mohl by mít trošku pochopení, vždyť Bill ho chce v podstatě chránit…a obávám se Bena na scéně, ten ještě neřekl poslední slovo =(
Danio, moc děkuju za překlad a těším se na Rozhovor =)
Je mi líto obou… No jo, ale měli by si o tom promluvit a něco vyřešit.
ale Billí… tohle se přece nedělá, utíkat z rozjetého boje…
Věřím, žeto bude brzy v pořádku. Myslím, že Tom chápe tak trochu proč tomu tak je, ale i tak se mu to nelíbí a nechce to až tak tolerovat… 🙂 Ach bože, je to tak nádherná povídka :*