autor: Cinematics
Bill a Tom byli přitulení u Simone na jednom z Lorenzových pohodlných gaučů. Oba měli hlavy na jejích ramenech, drželi se za ruce za jejími zády a prsty se něžně dotýkali. Lorenz se rozhodl, že jim třem dá nějaký čas, a tak odešel do kuchyně, aby udělal něco k jídlu. Došel k závěru, že si Simone dá radši teplé domácí jídlo než něco nechutného, co jí dávali ve vězení.
„Tak proč se Tom vrátil a vzal tvoje místo?“ zeptala se Simone a podívala se na Billa.
„Je silnější než já.“
„A já vůbec nevěděl, že ze mě udělají Vilhelminu. To nebyla část mého plánu, bylo to impulzivní rozhodnutí.“ Dodal Tom a Simone přikývla.
„No, myslím, že tvůj impulz dostal skvělou odměnu.“
„Proč tě zavřeli, mami?“ zeptal se Bill tiše a Simone si povzdychla. Tom se na ni se zájmem podíval, zatímco se ona zamýšlela.
„Myslím si, že předpokládali, že je to dovede k tomu, proč jsi utekl, Bille.“ Odpověděla. „Neřekli mi to, ale mluvili o tom, že jsem hlavní podezřelý z tvého únosu, a tak mě podle zákona popraví.“
Bill se chtěl rozvzlykat. Nechtěl ani pomyslet, co by se stalo, kdyby ji Tom nezachránil. Kdyby Simone kvůli Billovi zemřela, nikdy by si neodkázal odpustit, že zabil svou matku. Neměl tušení, jak to Tom zvládl, ale v brzké době budou všechny otázky zodpovězeny.
„Kdyby nebylo tebe a Toma… nevím, jestli bych tu ještě byla.“ Popotáhla Simone, která byla značně na měkko. Bill a Tom se oba natáhli, aby jí utřeli slzy a ona se zamilovaně usmála. „Moji chlapci…“ zašeptala, oba je políbila na vršek hlavy.
„Jak jsi vlastně zvládl mamku zachránit, Tome?“ zeptal se Bill.
„No, to není zrovna zajímavý příběh.“ Zasmál se tiše Tom, za matčinými zády si propletl s Billem prsty. „Dostal jsem se do vévodova domu v jedněch z mamčiných šatů, a použil jsem nějakou černou pastu na vlasy. Přinutil jsem tátu souhlasit, že když ho nechám mě prodat, nechá mamku jít. Myslím, že jsem ho obtěžoval dost na to, abych dostal cokoliv, o co jsem zažádal.“ Zasmál se znovu Tom.
„Takže, řekl jsem mu, že nejen že tak ušetří spoustu peněz, když mamku nezabije, ale ještě něco vydělá, když mě prodá. A tak jsme z toho oba dva vyšli dobře.“
„To zní skoro až moc jednoduše.“ Odpověděla Simone a Tom přikývl.
„To opravdu zní, ale jsme tu všichni. A jelikož otec má teď všechno, co chce, pochybuju, že se o nás ještě nějak bude zajímat.“
„Není tak zlý, že ne?“ zeptal se tiše Bill a Simone pokrčila rameny.
„Prodal Vilhelminu, nevím, proč by po nás ještě něco chtěl.“ Odpověděla Simone, přemýšlela o všech věcech, které by od nich Seth ještě mohl chtít.
„Předpokládám, že najde, kde jsem,“ řekl Bill. „A pak se rozhodne, že za opravdovou Vilhelminu dostane ještě víc peněz…“
„Ale Vilhelmina je už provdaná.“ Poukázal Tom a Bill si skousl ret.
„Jestli bude chtít víc peněz, tak by Vilhelminin manžel mohl moc lehce někam zmizet.“ Řekl Bill tiše, přitulil se ještě víc k Simone a pevně stiskl Tomovu ruku.
Bill měl pointu. Kdyby Vévoda našel pravou Vilhelminu, tu křehkou a jemnou, tu, která vypadala jako žena a zněla víc jako žena a byla vychovaná a zdvořilá žena, mohl jednoduše vyšachovat Lorenze ze hry a udělat novou aukci, aby dostal více peněz. Nesnášel pocit, že by znovu měl na ramenou smrt jiného člověka.
„Pochybuju, že by tohle udělal, Bille.“ Řekla Simone, aby ho uklidnila. „Není tak posedlý. Mimo to, každý ve městě Lorenze zná, a kdyby prostě zmizel, lidé by si toho všimli a ptali by se.“
„Pro jeho dobro doufám, že otec nic neudělá.“ Zanaříkal Bill.
„Myslím, že to bude v pořádku, drahoušku.“ Odpověděla Simone a pevněji objala Billa kolem ramen.
Tom zazíval a Simone přikývla. Taky byla vyčerpaná. Celou tu dobu ve studené a tmavé cele spala jen pár hodin. Řekla si, že zítřek bude na povídání lepší, teď jen chtěla držet své syny a trochu se s nimi pomazlit, než půjdou spát.
„Možná bychom měli jít do postele.“ Řekla Simone ospale. „Vždycky si můžeme všechno doříct zítra. Myslím, že si všichni potřebujeme odpočinout.“
„To zní skvěle.“ Odpověděl Bill. I když odpočíval celé odpoledne, stále se mu strašně chtělo spát.
„Mám čaj, jestli někdo z vás chce.“ Řekl Lorenz a nakoukl do místnosti.
„Mohla bych si svůj vzít k sobě do pokoje?“ zeptala se Simone slušně. „Jsme všichni vyčerpaní.“
„Jděte, já vám je donesu.“ Zmizel Lorenz nahoru do malého hostinského pokoje.
Byl vděčný, že jeho dům měl tři ložnice, protože tak se tam teď mohla vejít celá Trumperovic rodina. Jasně, Bill a Tom budou muset mít společný pokoj, ale jemu bylo jasné, že jim to vůbec vadit nebude. Vlastně, byl si jistý, že se spolu budou celou noc mazlit a on byl rád, že jim tohle může zajistit. Nebylo to tím, co udělali, nebo co by mělo být správné, ale Lorenz lásku vždycky miloval, ať už byla jakákoliv.
Lorenz cítil trochu pocit viny, když Simone vešla do pokoje, protože věděl něco, co ona ne, a věděl, že je to něco velkého. Doufal, že Bill s Tomem budou mít sílu to jejich matce někdy říct, protože si byl skoro stoprocentně jistý, že by je podporovala. Po tom všem, přeci jenom měli vždycky silné spojení, dokonce i jako malé děti, a Simone to věděla.
„Mělo by vám být pohodlně, možná bude trochu tvrdá, protože v ní ještě nikdo nespal, ale…“
„Bude lepší než ta postel ve vězení, to je samozřejmé.“ Řekla Simone a položila se na postel, vydechla. „Opravdu vám nemohu dostatečně poděkovat za to všechno, co jste pro mě a mé chlapce udělal, Lorenzi. Jestli je něco, jak bych vám mohla zaplatit, prosím, nezdráhejte se mě o to zeptat. Vděčím vám za život svůj i svých synů. Opravdu.“
„Nemusíte pro mě dělat vůbec nic, Simone.“ Odpověděl Lorenz a přikryl Simone peřinou. „Rád lidem pomáhám, a vy a vaši kluci jste skvělí lidé. Nikdy jsem si nemyslel, že sama pomoc mi bude oceněním. Vaše milé díky a štěstí je pro mě víc než dost.“
„Nu, děkuji ještě jednou. Opravdu, myslím to vážně, vlastně, kdybyste cokoliv někdy potřeboval… kdykoliv… nebojte se zeptat.“ Řekla Simone a Lorenz přikývl.
„Jediné, co od vás teď chci, je, abyste zavřela oči.“ Řekl Lorenz na odchodu. „Dobrou noc, Simone.“
„Dobrou noc.“ Odpověděla Simone, napila se čaje, vzala si kousek teplého koláče a po chvíli usnula.
Lorenz odešel zpátky dolů a podíval se na Billa s Tomem, kteří byli na gauči a šeptali si. Srdce ho bolelo z toho, že oba byli tak blízko tomu, aby jeden druhého ztratili, a byl až směšně potěšen, že se mu povedlo je znovu sblížit.
„Druhý hostinský pokoj je připravený ke spaní,“ řekl Lorenz, než vešel do pokoje, nechtěl, aby si mysleli, že je sledoval. „Je tam jen jedna postel, ale jak vidím, tak si nemyslím, že to bude problém.“
„Uhh, jak to myslíte?“ zeptal se Tom a trochu se od Billa odtáhl.
„On to ví, Tome.“ Zamumlal Bill, znovu se přitulil. Tom se na Lorenze podíval skoro ve strachu, ale Bill ho jen jemně pohladil po ruce, aby ho uklidnil. „Je mu to jedno. Slíbil to.“
„Neřekneš to naší matce, že ne?“ zeptal se Tom tiše a Lorenz zavrtěl hlavou.
„Ne. To nechám na vás dvou, ale myslím si, že byste to měli brzo udělat. Mimo to, nahoře máte dort a čaje, takže jestli chcete teplý čaj, měli byste si pospíšit.“ Usmál se Lorenz a opustil pokoj, odešel do své vlastní ložnice, aby nechal Kaulitzovy o samotě.
„Tomi?“
„Mm?“
„Chceš jít nahoru do postele? Slibuju, že se tam můžeme mazlit.“
„To bych rád.“
Tom vzal Billa za ruku a odvedl ho nahoru do jejich pokoje, kde měli otevřené dveře. Bill se okamžitě položil do postele, zabořil se do ní a snažil se uvelebit. Celý den se cítil stresovaně a tak se teď chtěl jen zachumlat v teplé měkké posteli k Tomovi, povídat si s ním a mazlit se. Tom zavřel dveře a rychle si přilehl k Billovi.
Bill si přitiskl obličej do Tomova krku a jen dýchal. Nedokázal si představit, že by ještě někdy mohl bez Toma existovat. Bylo to tak přirozené, cítil se, jako by to takhle prostě mělo být; a taky bylo. Tom ho toho tolik naučil, dal mu toho tak moc a zrovna tolika věcí se i vzdal. Nebylo jiného místa než náruče toho druhého, kde si přáli být. Bylo to perfektní.
„Bolelo to, být bez tebe, Tome.“ Zašeptal Bill do tmy a jemně Toma políbil na krk; polibek, který následoval tak pravdivá slova.
„Už na to nemysli, jsem tu teď s tebou a už tě nikdy neopustím.“ Přitiskl se Tom nosem na Billovu tvář a ti dva se spolu jemně políbili. Bylo to skoro elektrické, tak emotivní, jako by to byl první polibek, který si kdy vyměnili.
„Musím to někdy říct mamce.“ Zanaříkal Bill a Tom oproti němu přikývl.
„Já vím, ale dnes v noci ne. Dnešní noc je jen naše.“
Bill přejel prsty po kraji Tomovy košile a trochu mu ji natáhl přes hrudník. Tom se otřásl pod tím dotekem a nechal padnout hlavu dozadu, otevřená pozvánka pro Billa, aby mohl atakovat jeho krk roztřesenými polibky a laskáním. Tom cítil, jak ztracený bez něj Bill byl, dokázal cítit emoce z Billových doteků.
Tom se převalil na Billa a koukal na něj v tlumeném světle. Sotva se viděli, ale to, co Bill viděl, byla nepopsatelná láska a oddanost. Cítili navzájem svá srdce, jak skoro bolestně bijí, a oba se tak usmáli a začervenali se.
„Chyběls mi jako ještě nikdy nic.“ Řekl Tom tiše. „Myšlení na tebe bylo jediné, co mi dodávalo odvahu, abych udělal to, co jsem udělal. Vděčím ti za to, že je mamka ještě naživu.“
„Tys jí zachránil, Tome, ne já.“ Zašeptal Bill a Tom ho rychle políbil na rty.
„Ale tys mi dal schopnost to udělat.“
Bill se usmál a zvedl se tak, aby se na Toma přitiskl, sladce mu laskal čelist. Tom se ušklíbnul a rukama přejel Billovi po stranách jeho obličeje, prsty nakonec zajel do Billových vlasů. Bill zatahal za gumičku, která svazovala Tomovy dredy, a nechal je spadnout. Visely mu přes stranu obličeje jako závěs, přesně tak, jak to měl Bill rád, připadal si tak ještě víc v bezpečí, jako by se schovávali ve svém vlastním světě.
Tom se naklonil a vsál do úst Billův spodní ret, přejel mu po nich jazykem. Bill trochu zasténal a vystrčil ret víc, našpulil rty a hravě se pod Tomem zavrtěl. Chyběl mu pocit mít Toma všude kolem sebe, líbat ho a dotýkat se ho. Bill naklonil hlavu a Tom nechal jeho ret být po krátkém polibku.
„Tome? Uděláš… to co ses snažil udělat předtím?“ začervenal se Bill a Tom se usmál.
„Jen jestli budeš chtít.“ Odpověděl Tom a Bill přikývnul. „Tak to tedy můžeme dokončit to, co jsme začali.“
Bill se pod Tomem zavrtěl, pomohl svému bratrovi svléknout ho z oblečení. Byl stále velmi plachý ohledně toho, aby byl naprosto nahý, ale Tom byl prostě až moc něžný a sladký a Bill se takhle nervózně cítil už dlouho. Bill nebyl docela svlečený, měl přes boky peřinu, a červenal se, koukal na něj skrz prsty, zatímco se Tom svléknul.
Tom se vrátil zpátky do postele, zajel rukou pod peřinu a palcem přejel přes Billův bok. Bill se zachvěl, cítil, jak se mu stahuje tělo a jak mu naskakuje husí kůže. Tomovy ruce byly přesně tak hrubé, jak si je Bill pamatoval, ruce tvrdě pracujícího chlapce.
Bill se překulil na bok a chytl Toma za rameno, přitulil se k němu blíž. Nechal svého velkého bratra zvednout mu nohu a dát si ji přes bok, jejich těla se dotýkala tak blízce a tak intimně. Bill byl klubko nervů a červenal se, jak cítil, že ho Tom hladí po celém těle.
Ti dva si dávali sladké polibky a doteky, než aby se pohnuli s věcmi více dopředu, snažili se přijít na to, jak přesně toho druhého zpracovat. Bill cítil bolest z experimentování, a Tom se do té bolesti lehce vžil. Připadal si tak provinile, že Billovi ublížil, prosil svého brášku nespočetněkrát, aby kdyby mu to vadilo, tak aby řekl dost, ale Bill vždy jen zavrtěl hlavou a řekl mu, aby pokračoval. Nikdy nepředpokládal, že bude mít sex s někým, s kým mu bude tak skvěle.
„Oh, oh,“ Billovo tělo ztuhlo a Tom se zastavil, vyděšený k smrti.
„Ublížil jsem ti znovu?“ zeptal se vystrašeně a Bill jen roztřeseně vydechl.
„N-ne, ne, udělej to znovu. To bylo,“ zastavil se Bill uprostřed věty, když do něj Tom znovu velmi pomalu přirazil a Bill tiše zanaříkal. „Perfektní.“ Vypísknul a Tom se naklonil, aby ho políbil na obličej.
Bill se pevně držel Tomových boků, zarýval mu nehty hluboko do jeho rozpálené kůže. Tom nechal Billa převzít kontrolu nad vším tím tlakem, odmítal ublížit své lásce, a tak předal všechnu kontrolu jemu. Bill byl rád, že má sílu, a tak se přitiskl na Tomovy boky a znovu je jemně zvedl svými prsty.
Pro Billa to byl pocit, na který si bylo opravdu hodně těžké zvyknout, ale jak pokračovali, tak Billovi bylo trochu lépe, bylo to více příjemné než nepříjemné. Bill měl v této chvíli nohy roztažené, jak jen to šlo, prohýbal se v zádech, tak, že se to k tomu momentu a pohybu, který Tom dělal, tak skvěle hodilo.
Tom držel Billa za jedno zápěstí a druhou rukou se podpíral. Malinko masíroval Billovu ruku, zatímco se do něj dál velmi pomalu a opatrně zasouval. Bill byl pod ním jako svíjející se klubko svalů, tak plný emocí a tlaku, že měl pocit, že exploduje.
Tom pustil jeho zápěstí a velmi pomalu přejel rukou po Billově hrudníku, a k jeho pánevní kosti, ptal se skrz doteky, jestli se může dotknout Billovy erekce. To pohyby, které Bill dělal, byla jasná propustka, kterou Tom potřeboval, aby se ho tam mohl dotknout, a tak to moc rád udělal.
Jak Tom začal něžně hladit Billovo mužství, Bill si olízl dlaň a chytl Toma, když z něj vyjel ven; potřebovali jen trochu víc lubrikace, aby zabránili bolesti. Tom se zachvěl, když ucítil Billův vlhký a horký dotyk, byl tak blízko k tomu, aby dosáhl svého vrcholu.
„Bille, jsi blízko?“ vydechl Tom a Bill pokrčil rameny.
„Já, já nevím co očeká-“ Bill za očima uviděl hvězdičky, když do něj znovu Tom přirazil a on si okamžitě uvědomil, že ano, byl opravdu blízko tomu, na co se ho Tom ptal.
Bill zasténal, ten pocit, jak byl Tom hluboko uvnitř něj, a Tomovy silné ruky, která pracovala na jeho erekci, bylo až moc, než to, co mohl zvládnout. Snažil se držet zpátky, ale ten tlak toho, že se potřeboval uvolnit, byl až moc silný, a tak se udělal přímo do Tomovy ruky. Tom ho stále třel, čímž Billa přinutil vykřiknout a přejet Tomovi silně nehty po celých zádech.
„To-Tomi.“ Zasípal Bill, všechny Tomovy doteky byly až moc na to, aby je zvládl.
Tom chytl Billa za boky a hluboko do něj také vyvrcholil, ten pocit byl o moc víc než jen dobrý. Intenzivně Billa políbil, jejich jazyky se na sebe silně tlačily. Bill Tomovi do úst zasténal, chvěl se pod ním a škrábal ho po celém těle.
„Ksakru,“ vydechl Bill, vypísknul, když z něj Tom vyjel a položil se na něj celou svou vahou. „Já… To bylo…“
„Dobré?“ vydechl Tom, zrychleně dýchal a potil se.
„Velmi dobré.“ Dýchal ztěžka Bill, červenal se a nechal všechnu hanbu a nervozitu odejít pryč z okna.
Tom se vedle Billa položil a pevně si ho přitulil, nosem se otřel o Billovu tvář a pohladil ho po vlasech. Tak nějak cítili, že tohle bylo to, co oba potřebovali proto, aby si uvědomili, co všechno pro sebe znamenají. Dokazovalo to, že je nic nedokáže rozdělit, a že nic nerozdělí jejich srdce, ať už jsou od sebe, jak chtějí daleko.
„Zítra to řekneme mamce.“ Řekl Tom ospale, ještě naposledy Billa políbil a oba dva upadli do velmi sladkých spánků, jen se objímali.
autor: Cinematics
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
Co k tomu napsat – je to prostě NÁDHERA!
jsem přesvědčená, že Simone nebude reagovat pohoršeně nebo tak, maximálně bude překvapená, ale jinak to bude určitě "v cajku" 🙂
Jsem zvědavá, jak zareaguje Simone.. 🙂
juuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu dokonalýý…jen mmám pocit, že se něco stane
Krása, krása, krása.! Celý dílek jsem četla jedním dechem a neskutečně mi bušilo srdce.. prostě nádhera.♥
Nádhera… Tušila jsem už v minulém díle, že tento následující bude o milování… že to ale bude tak krásné, to jsem opravdu nečekala. Miluju něžnost téhle povídky, je neuvěřitelné, že se konečně dostali k milování, o to víc je to krásnější ♥
Jsem zvědavá, jak bude reagovat Simone, ale myslím, že to vezme dobře. Jen jsem zvědavá, jak jí to kluci chtějí oznámit… to už je ale jenom detail… Strašně moc se těším na další pokračování tohoto krásného příběhu ♥
aww, úžasný díl *-* myslím, že kdyby se Simone dala dohromady s Lorenzem, bylo by všechno dokonalé a to jim přeju :))
achjoooo se něco určitěstane:-( tak krásně to dopadlo…
Úžasný díl…nevím, co víc k tomu napsat, bylo to nádherné, překrásné, dokonalé…prostě wow! 😀