autor: Sch-Rei
„Ne! Nechte mě na pokoji, ne! Já nechci, chci Toma!“ vzlykal černovlásek a škubal sebou, když mu připoutávali ruce k dřevěnému sloupu. Rudě červené oči byly plné slz. Vzlykal, plakal, škubal sebou. Před ním stálo nastoupených několik mužů. Všichni měli v ruce zbraň, mířili jimi na něj. Ale co tady bylo to nejvíc znepokojující? Nebyli to nějací chlápci, co na něj mířili zbraněmi, ale žena. Žena, která stála kousek od nich. Držela v rukou nemluvně zabalené do čistě modré dečky. To miminko plakalo. Ano, bylo to miminko Billa. Jeho dítě!
„Ne! Prosím,“ rozvzlykal se čerovlásek a sklopil pohled k zemi. Pevně stisknul víčka k sobě, přes které tekly proudy slz.
„Teď!“ křikl ženský tvrdý hlas, Bill slyšel výstřel. V sekundě rychle otevřel oči a zalapal po dechu. Viděl… Toma! Toma a malé dítě. Dredáč seděl v koutě, měl zavřené oči a brada mu padala na hrudník. Vedle něj bylo malé nemluvně zabalené v jeho tričku. Všude byla krev. Cítil rány na břiše. Byl ve své „kleci“. Viděl ostré červené světlo, krev, Toma, dítě, krev, krev… V rohu bylo namalované křídou slunce, které jeho ruka obtahovala krví. Slyšel dětský pláč, tak naléhavý! Ale on se ani nehnul, jen pečlivě obtahoval každý tah slunce krví, toho, které tam Tom kdysi nakreslil křídou, vlastně… kusem cihly.
„Bille! Bille, prosím,“ chraplavé prosby, rozléhající a rozplývající se v ozvěně. Opravdu To říkal Tomův hlas? Krev, krev, krev… Šílí snad? Dětský pláč a krev, Tom, slunce na zdi, ale zase krev!
* * *
Bill zalapal po dechu a prudce se posadil. Po spánku mu sjela kapka studeného potu, na tvářích měl slzy.
„Sen, jen sen,“ začal dokola šeptat. Položil si dlaň na bříško. Naplno se rozvzlykal.
„Byl to jen sen, nic víc. Pouze sen,“ vzlykal potichu. Nepěkná noční můra, která Billovi způsobila na srdci velký šrám. Plakal smutkem, strachem, ale… i štěstím? Štěstím. Byl to přece jenom sen, který se v konečném závěru úplně rozplynul. Zhluboka dýchal, snažil se popadnout dech. Jediné, co si teď přál, bylo, aby už byl další den, aby už u něj byl Tom, utěšoval ho. Aby se mu mohl svěřit a Tom by ho přivedl na jiné myšlenky. Potřeboval se odreagovat a uklidnit.
„Sen…“ zašeptal a přivřel oči. Pomalu se začínal uklidňovat, přemáhala ho únava. Vsadil by se, že ze spánku plakal a křičel, ale jako by to tady někoho zajímalo. Je to jen blázen, těhotný chlapec, proč by to přece někoho zajímalo, že by se mohl ze spánku udusit nebo tak něco? Aspoň by měli o jednu zátěž míň. Povzdechnul si a přikryl si obličej dlaněmi.
„Bože,“ vydechnul a zakroutil hlavou.
„Jen… Sen.“
My s toboi molchim
Ty I ya vdvoyom
Dal’she ne hotim
Bol’she ne poyom
Veter v volosah
Nash prostyvshiy sled
Slezy na glazah
Nas tam bol’she net
Ty I ya vdvoyom
Dal’she ne hotim
Bol’she ne poyom
Veter v volosah
Nash prostyvshiy sled
Slezy na glazah
Nas tam bol’she net
autor: Sch-Rei
betaread: Janule
Bill ani nevie ako blyzko bol ten sen asi pravde. Strasne sa bojím že sa naozaj stane škutosnostou velmi dúfam že ne, ze Tom Billa kludne aj unesie len aby sa to nestalo. rychlo dalej.
Doufám, že to co se mu zdalo se nestane….prosím prosím
Oh God! ten začátek mě teda viděsil :/… Jen doufám že stihnou utéct nebo se nějak zachránit dřív, než se to opravdu stane…
OMG!!! To nebyla noční můra, to byla vize budoucnosti, bohužel…pořád doufám, že se to nestane…nesmí.
No do prdele O_O Tahle povídka je sakra depresivní :/ A mě každým dalším dílem děsí, co bude s Billem. Bože! Dál!