autor: illyrias
Každému dojde jednou své chování, málokdo si ho však dokáže přiznat.
Vejdou do luxusní restaurace. Bill si ohromeně prohlíží restauraci.
„Je to tu úžasné.“
„Šetři si slova, vždyť teprve jsme v první, co budeš říkat zítra.“ Protočí oči, Tom to vidí jako každou jinou drahou restauraci.
„To je taky pravda.“ Zaculí se a usadí se na židli, kterou mu Tom galantně odsune, sám si sedne naproti Billovi.
„Tak co si dnes dáme.“ Otevře si lístek a sjíždí bohaté menu.
„Co humra?“ Chce vyzkoušet hned Bill.
„Chceš humra? Toho mají všude.“ Nechápe, proč si vybírá jídlo, které mají prakticky všude.
„No, já tomuhle ostatnímu nerozumím.“ Zavrtí hlavou.
„Ty a nerozumět tomu?“ Diví se Tom.
„To je fuk.“ Mávne rukou.
„Tak to nech na mně, ok?“ Pousměje se a Bill přikývne.
„Dobrý večer, máte vybráno?“ Vytáhne si číšník zápisník.
„Dobrý, ne, nemáme, dáme si to, co je z dnešního menu nejlepší 2x.“ To je jedno z řešení, nechat to na číšníkovi.
„Pane, všechno je vynikající, ale pokud to necháte na mně… mohu vám k tomu vybrat i vhodné víno?“ Pousměje se mile.
„Zajisté.“ Usměje se na oplátku i Tom.
Číšník si zapíše a odejde svým směrem.
„Skvělý, teď nám dá to nejhnusnější.“ Rozhodí hned rukama Bill.
„Bille, to by si nedovolil, navíc je to drahý podnik.“ Uklidňuje Billa.
„Tak nám dá to nejdražší.“
„Jako by tobě na tom záleželo.“ Odsekne.
„Nemluv se mnou tak!“ Vyjekne hlasitě, že i několik zvědavých lidí se po nich otočí.
„Mluvím s tebou normálně, to ty se začínáš chovat jinak.“ Tom má stále klidný hlas.
„Chovám se stejně.“ Trvá si na svém.
„Ne, začínáš být protivnej.“
„Jo, už vím! Tebe prostě sere, že jsem ti dneska odpoledne nedal, co?!“ Posměšně.
„Co to plácáš?“ Tom by si ani na tu hloupost nevzpomněl, nebýt Billa.
„Chtěl sis zašukat, ale já neměl čas, proto jsi takovej! Svádíš to na mě!“ Bill má prostě svou pravdu.
——————————
„Mohl by ses uklidnit?“ Povzdechne si a uhne pohledem od lidí, který je zvědavě pozorujou.
„Jsem klidnej!“ To se o jeho hlase říct nedalo.
„Nebudu s tebou dál debatovat, pokud se neuklidníš.“ Zavrtí hlavu.
Bill než stačí cokoliv říct, donese před ně číšník jídlo.
„Naše specialita.“ Vypadá to opravdu krásně.
„Děkujeme.“ Poděkuje Tom, Bill jen mrká pohledem z jídla na Toma. Číšník odpochoduje a znovu se tak u stolu ocitnou jenom oni.
„Promiň.“ Prohrábne si vlasy, když si přetočil dnešní debatu, musel dát Tomovi za pravdu.
„Ty se omlouváš?“ Udiveně, myslel, že Bill nesleví.
„Jo, máš pravdu, jsem nějaký divný.“ Hledí na Toma smutným pohledem, ten Toma odzbrojí.
„Bille, to je dobrý.“ Pousměje se a zahledí se na jídlo.
„Děkuju, tak pustíme se do toho?“ Pousměje se i Bill a uchopí příbor.
Tom přikývne a ochutná první sousto.
„Neřekl bych že je to to nejhorší.“
„Je to výborný.“ Zasměje se Bill, představoval si to jinak. Nato jim přijde číšník nalít víno. Tom opět poděkuje, tentokrát s úsměvem.
Když povečeří, vrátí se na hotel. Bill se automaticky zamkne v koupelně. Tom se vysvlíkne a jen v boxerkách dopadne na postel, nemá náladu se zase sprchovat. Chce počkat na Billa, jenže se mu klížej oči. Statečně však obstojí, když ucítí, jak si na kraj postele lehá Bill, stočí se k němu a obejme ho k sobě do náruče. Bill spokojeně zamručí, náruč Toma miluje. Tak jako Tom tu Billovu.
„Bille?“
„Ano?“
„Já ti musím něco říct.“ začne vážně.
„Povídej.“ Pohladí Toma po zádech.
„Miluju tě.“ Hledí Billovi do očí.
„To je krásný.“ Překvapeně vydechne. „Tome, já tě taky miluju.“ Začne se culit jak sluníčko.
„Víš, že je to poprvé, co to slyším?“ Dojatě, dokonce i několik nechtěných slz vypustí. Bill nevychází s údivu.
„Tomí, nebreč.“ Pobaveně a políbí šťastně Toma. Setře Tomovi slzy.
„Nebrečím, to samo.“ Zasměje se sám sobě.
„Ty kecko.“ Cvrnkne Toma do nosu.
„Bille, slib mi něco.“
„Co?“
„Že mě nikdy nepodvedeš?“ Tomův hlas zní naléhavě. Chce se ujistit, že není jako Jessica.
„To ti můžu odpřísáhnout, nikoho jiného nehledám.“ Usmívá se rozzářeně. Tom si Billa k sobě přitáhne za týl, a hltavě jej začne líbat. Bill mu polibky se vším všudy oplácí. Užívají si toho pocitu. Poté, co se oddělí a popřejí dobrou noc, oba spokojeně usnou v náručí toho druhého.
Dny ubíhaly jako voda, oba si užívali dovolenou s tím druhým. Bill se umírnil v nakupování, raději byl po celou dobu s Tomem. Ten si toho maximálně užíval. I když Bill se moc v chování nezlepšil. Choval se k Tomovi, jako by byl míň než on.
Nastal den, kdy se měli vrátit zpátky domů. Bill byl zrovna ve sprše, když Billovi začal zvonit mobil. Tom dobaloval poslední kousky a mobil slyšel.
„Bille! Zvoní ti mobil!“ Křiknul ke koupelně, byla slyšet jen dopadající voda. Žádné ozvání, proto vzal do rukou mobil a šel s ním ke koupelně, vzal za kliku, jenže bylo zamknuto.
„Bille, otevři, ti ho dám!“ Zaklepal na dveře, jenže stále nic.
„Tak já to vezmu jo?“ S nadějí, že ho snad Bill uslyší. Když nic, přijme hovor. „Co je?“ Znuděně.
„Bille, to jsem já, Meg, proč nám vůbec nebereš mobil? Víš, jak jsme se báli? Kdy se vrátíš do práce? Tom tu taky není, takže jsi s ním? Pořád ho taháš za nos? Až se dozví, co jsi zač, tak věř, že to nebude růžové, měl bys mu to říct ty, než se to dozví od někoho jiného! Egoisto!“ Spustí hystericky Megan do mobilu. Tom je v šoku a neví, co si o tom má myslet. Osoba, co volá, se domnívá, že hovor přijal Bill, neví, že právě jmenovaný to zvednul. Zvědavost mu nedá, musí se dozvědět víc, proto bude chvíli dělat Billa. Chvíli uvažuje, jak z osoby vytáhnout víc, aniž by se podřekl.
„Jak mu to mám říct?“
„Na rovinu.“
„Co všechno?“
„Úplně všechno.“ Tom se pořád snaží z Meg dostat to, co by měl vědět. Ta mu to však neulehčuje.
autor: illyrias
betaread: Janule
Tak a teď nevím, jestli se má radovat nebo si tu samou nervozitou a strachem poklepávat nohou…
I když po tom začátku jsem skutečně vykřikla ANO! Konečně je to tu a skončí všechny ty lži…Snad.
– Jen papej Bille, papej… Co sis nadrobil…
Ale i tak doufám, že to Mag podá nějak souvisle,ne v pouhých útžcích, aby zde existovala pro Billa alespoň nějaká zadní vrátka…
Já jsem asi dost hnusná, ale tohle Billovi přeju. A žádná zadní vrátka pro Billa, co si uvařil ať si taky sní, potvora sobecká, rozmazlená…neměl zacházet s Tomem jako s hadrem…