autor: Disturbed Angel
Markus byl neuvěřitelně naštvaný. Chodil po své pracovně sem a tam a musel přiznat, že už se z poloviny uklidnil. Cizí člověk by ovšem řekl, že jeho rozzuřenost na stupnici od jedné do desíti, je rozhodně deset, minimálně devět a půl. Kdyby to šlo, vycházela by mu od nosu a úst pára a prskal by oheň. Mlátil do všeho, co mu přišlo do rukou. Bylo vůbec štěstí, že přijel v pořádku domů. Cesta, která mu obvykle trvá 20 minut, mu zabrala najednou jen jedenáct. Bouchl oběma pěstmi do stolu a po pár vteřinách vyletěl z místnosti jako hurikán.
„Hned, jak přijede, mi dejte vědět,“ řekl nasupeně ochrance před vchodem. Po chvíli už byl zpátky u svého stolu a vyčkával, až se jeho žížalka vrátí. Když v duchu vyslovil tu přezdívku, tak se ironicky pousmál. „Já ho přetrhnu jako žížalu,“ řekl si pro sebe a nepřestával nervózně chodit po místnosti.
„Páni, Zeno, to je úžasná bunda,“ řekl Bill v autě, když se vraceli. Bill byl jako každé nákupy s Tomem, a Zeno mu mezitím sháněl něco, co ukáže Markusovi, aby mu věřil, že byli nakupovat. Billovi se kousek jako vždy líbil. „Ještě, že máš podobný vkus jako já. Miluju věci, které jsi mi koupil.“
„Jak jinak,“ pousmál se Zeno do zpětného zrcátka a už vjížděl do vrat luxusního pozemku.
„Právě přijeli? To je skvělé, tak mi je sem pošli oba, díky,“ řekl Markus už klidným hlasem. Sedl si za stůl. Po chvíli už slyšel dva veselé hlasy a pak i spatřil dva rozesmáté chlapce. „Jak se vám nakupovalo?“ usmál se mile a hraně zvedl hlavu od práce. Bill jen přikývl. „Bylo to lepší, než kdy jindy. Koukni, co jsem si koupil,“ řekl a vytáhl nějaké kusy oblečení z tašek. Markus jen přikyvoval.
„A tohle je nejlepší. Podívej.“ řekl nadšeně Bill a vytáhl koženou bundičku. „Je skvělá, ale dal jsem za ni skvělé peníze,“ řekl trochu provinile a andělsky se usmál. Markus se jen pousmál. „To přece nevadí, víš, že mi to nevadí.“
„Trvalo mu to snad věčnost, než se rozhodl, že si ji vezme,“ řekl s úsměvem Zeno. „Strávili jsme v tom mini obchodě snad dvě hodiny.
„Nepovídej,“ pousmál se Markus a vstal. Už tohle gesto dalo Zenovi malé podezření, že se něco děje. A měl pravdu. Utvrdil se v tom, když na jeho tvář dopadla rychle Markusova dlaň. Hned si tam přiložil ruku, nebolelo to tak, jak to bylo nečekané. Bill leknutím poskočil. „Co to děláš? Zbláznil ses?“ vyjekl a Markus se na něj jen zlostně podíval.
„Zeno, nech nás tu,“ řekl neutrálním hlasem a přitom stále pozoroval černovlasého mladíka. Ten se začal jemně chvět. On to určitě zjistil. Zeno mu to jistě řekl. Ale proč by mu dával facku? Je to jen hra. Nikomu se tady nedá věřit. Byl jsem prozrazen. Tohle všechno se honilo vyhublému klučinovi hlavou.
Zeno se ani nepohnul a střídavě těkal očima z Billa na svého bosse, který se na něj ovšem ani nepodíval a stále sledoval třetí osobu v téhle místnosti. Markus zopakoval tu samou větu, ovšem mnohem důrazněji. „Zeno, nech nás tu!“
Ten se opět ani nepohnul. Ale tentokrát protestoval slovně. „Ne!! Markusi, neblázni.“ Až teď se na něj Markus podíval, oběma rukama ho pevně chytl za paže a tlačil ho z pokoje. Zeno se bránil, jak mohl, ale jako ruce byly proti těm jeho šéfa jako párátko.
Během vteřiny byl Zeno venku a dveře od Markusovy kanceláře zamknuté zevnitř. Bill se chvěl jako osika a se strachem v očích pozoroval svalnatého muže, který se blížil k němu a který nedbal na klepání, bušení a řev svého zaměstnance z chodby. Bill se na dveře několikrát podíval, dokud nepřišel Markus až úplně k němu. To mladíka lehce omráčila rána, kterou dostal před chvílí jeho přítel. Než se stihl vzpamatovat, tak ho ty pevné ruce, které vyhodily Zena z místnosti, držely za jeho kostnaté ručičky nepřiměřenou silou.
„Auu… sss… Markusi!! To bolí!!“ vypískl s několika nádechy Bill a mrkal na muže před ním. Do očí se mu hnaly slzy. Ten se na něj díval s nenávistí a trochou pohrdáním. „Vím, že jsi nebyl nakupovat,“ vyprskl na něj hnusně a chytil ho ještě víc.
Bill vydechl bolestí a podlomila se mu kolena, ovšem silné paže mu nedovolily klesnout na zem. Opět se ozvalo bušení na dveře a výhružky, které vypouštěl Zeno ze svých úst. „Ty už pro mě nepracuješ,“ vykřikl Markus a opět probodl Billa pohledem. Ten zoufale svého pána pozoroval. Slzy se mu valily z očí a obličej měl zkřivený v křeči od bolesti. Markus s ním ovšem neměl žádné slitování.
„Markusi,“ vydechl tiše Bill. „Proč to jen děláš?“ šeptl tiše, ale ten, komu to bylo míněno, slyšel až moc dobře. Vytáhl si Billa nahoru, aby byli ve stejné úrovni a hleděl mu upřeně do očí.
„Vím, že si nebyl nakupovat,“ zopakoval stejnou větu jako před několik okamžiky.
„A taky vím, co jsi dělal, a hlavně s kým.“
V Billových očích znovu proběhl záchvěv strachu a Markus přikývl. „Ano, viděl jsem tě. Viděl jsem tě s tím copatým parchantem. Viděl jsem všechno. Dokonce i to, jak ti strkal jazyk až do krku,“ dořekl s nechutí v hlase a pustil mladíka, který se okamžitě svezl na podlahu. Začal nekontrolovatelně vzlykat a bylo mu jedno, že ho Markus pozoruje. Dal si ruce před obličej a začal se zalykat pláčem. Muž nad ním ho pozoroval, ale po chvíli se se znechucením otočil a pomalými kroky došel k oknu. Díval se ven a pozoroval počasí. Náhle se z hezkého, slunečného a letního dopoledne začalo stávat ošklivé, pochmurné a deštivé odpoledne. On začal pomalu mluvit.
„Víš, už je to pár hodin, co jsem vás viděl, a tak jsem si stihl pár věcí promyslet. Nejdřív jsem tě chtěl zabít a jen jsem přemýšlel, jak to udělám. Ale nemusíš se bát, z toho jsem nakonec upustil. Nebudu si špinit ruce s někým, jako jsi ty. Víš, možná bych nebyl tak naštvaný, ale už je to víc než půl roku, co jsi tady. To je jeden důvod. Další je to, že já blbec jsem na to sám nepřišel dřív. Jsem prostě idiot. Ale hlavní věc, která mě možná víc ranila, než naštvala, byl ten fakt, že jsem si myslel, že mne máš alespoň trochu rád. Bohužel pro mě byl opak pravdou. Měl jsem prohlédnout, že to byla lež. Leč byl jsi v tom velice dobrý. Velice dobře jsi hrál, že ti na mně alespoň trochu záleží.“
Bill si utřel slzy a rychle vstal. „Ale já tě mám vážně rád. Prosím tě, nech mě ti to vysvětlit,“ řekl a zezadu se snažil Markuse obejmout.
„Já ale nic slyšet nechci!!“ řekl stroze a Billa odstrčil. Neodhadl zřejmě sílu, jakou do toho vložil. Bill ztratil rovnováhu a narazil zády přesně na roh Markusova masivního stolu. Sesunul se k zemi s bolestným vyjeknutím a stále se držel rukama na zádech. Markus se otočil. „Nehraj na mě komedii. Já už ti, Bille, nevěřím,“ řekl tiše a rychle z místnosti odešel.
To se ale do pokoje vehnal Zeno a přímo k Billovi. „Co ti je? Bille, co ti udělal?“
„Já… já… sss. Spadl jsem,“ řekl Bill těžce a stále se držel za bolavé místo. „Zeno.“ podíval se druhému mladíkovi do očí a pokračoval. „Já… já jsem mu hrozně ub-ublížil.“
„Nad tím nepřemýšlej, kde tě to, Bille, bolí?“ řekl a snažil se mu nějak pomoct.
Během pár okamžiků ovšem Billova hlava dopadla na podlahu. Omdlel a po pár minutách se začala ozývat blížící se sanitka, kterou Zeno zavolal.
„Tome? Sakra, Tome!!! Zvedni to!!“ říkal si pro sebe Zeno, když držel mobil u ucha. „Zeno, Bill si u mě zapomněl tašku. Můžu ti ji někde předat?“ řekl vesele Tom. Dnes zažil s Billem vážně hezkých pár hodin, a tak věděl, že bude mít po zbytek dne dobrou náladu. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se to nestane skutečností.
„Tome, Markus na to přišel,“ řekl tiše. Tom ztuhl.
„Co je s Billem??“ vyhrkl, ale mladík na druhé straně mlčel. „Tak Zeno, co je sakra s Billem?!?“ už copatý chlapec vykřikl.
„Jsem v nemocnici. Bill je na jednotce intenzivní péče. Praskla mu ledvina. Tome, jestli nenajdou dárce, tak asi umře.“
Tomovi telefon vypadl z ruky a svět se pro něj na vteřinu zastavil. V té druhé vteřině už seděl v autě na cestě do nemocnice.
autor: Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
Ježiš, co to děláš? Chudák Bill…teď jsem si teprve uvědomila, že už tak nebyl v pořádku a ještě tohle…prošel si snad málem? Kurňa, měli by být už šťastný a doufám, že po tom všem budou…
O________________________o doprčicccccccc.
To není dobrééé…bojím, bojím…..
Teprve teď mi s hrůzou došlo, že Billovi už jednu ledvinu vzali…Snad mu bude Tom moct darovat svoji, Bill přece nemůže umřít…
jažíš to naozaj nempžu byť šTASTNý? Myslím si že Tom dá Billovy ladvinu, le aj tak sa bojím čo bude potom. Dúfam že už potom budu koečne štastný.
oh.. do háje.. tak to je silně v prdeli.. ale tomova ledvina bude dobrá k darovaní když sou dvojčata.. to jediné mně uklidnuje.. bože kdyby si to aspoň markus nechal vysvětlit.. vždyt bill ho má rád..
To je hodně zlé… Slovo ledvina bych snad nejraději ani neznala, s tím je průšvih pokaždé pořádný.
Snad vše dopadne dobře. O Billa se teď moc bojím 🙁
ser na toho Markuse už! Máš bejt s Tomem… ten mu dá ledvinu aaa snad bude happy end..
Takový zvraty, bože! Snad to dopadne dobře…
no nebýt komentu od Janči, tak ani nevím, že už má jednu ledvinu odebranou, jak dlouho se tu nic nebojevilo. dokonce jsem chvíli musela přemýšlet, abych si vůbec vybavila aspoň základní osnovu děje. tohle mi už nedělej, takový odmlky, jak má jeden vědět, co se v dílech děje, když po půl roce děj skoro zapomene?
mám za to, že Tom mu ledvinu dá,. ale svým způsobem mi je Markuse líto. sice si Billa koupil jako domácí zvíře, ale byl na něj hodnej a zbytečně mu neubližoval (POKUD si to teda dobře pamatuju). mohla by být trojka. Bill, Tom a Markus.
Bill nesmí umříííít!!!.. a tak trochu.. je to divné ale. chci aby se smížili s marcusemD:. vždyť Bill ho přece má rááááád.. achjoooo:D
buď mu tu edvinu dá Tom (logicky jako jeho dvojče) nebo Marcus:D