autor: illyrias
Dostal jsem ránu do srdce.
Chvíli uvažuje, jak z osoby vytáhnout víc, aniž by se podřekl.
„Jak mu to mám říct?“
„Narovinu.“
„Co všechno?“
„Úplně všechno.“ Tom se pořád snaží z Meg dostat to, co by měl vědět. Ta mu to však neulehčuje.
„Čím mám začít?“
„Bille to si tak blbej, nebo to jenom hraješ? Co třeba od toho, že nejsi žádnej bohatej, pracuješ v jeho firmě, že jsi mu v tom lhal. To, žes je rozeštval s jeho přítelkyní, to mu říkat nemusíš.“ Tom se chce ještě na něco zeptat, jenže to už vejde do místnosti vymydlenej Bill.
Tom ukončí rychle hovor a otočí se k Billovi.
„Kdo mi volal? Tys to bral?“ Zkříží ruce na hrudi.
„Jo, chtěl jsem ti ho donést, jenže jsi byl zamknutý.“
„Měl jsi zabouchat.“ Bill vypadá rozčíleně, vytrhne Tomovi z rukou mobil.
„Klepal jsem, a volal jsem tě. Neslyšel jsi.“
„A je to snad tvůj mobil? Ne! Tak jsi to neměl zvedat, dozvím se, kdo to byl?“
„Operátor.“ Bill si úlevně oddychne, nenapadne ho se podívat do příchozích hovorů. Tom zase musí vstřebat to, co slyšel. Navíc kdyby mu teď řekl pravdu, Bill by byl hysterický.
„Máš štěstí. Můžem jet.“
„Tak a dost! Proč se ke mně chováš jak ke psovi?!“
„Tome, nepřeháněj, vždyť jsem nic neřekl, a ke svýmu psovi se chovám líp než k tobě.“ Bill to myslel ze srandy, ale vůbec to tak nevyznělo. To si uvědomil, až když Tom odešel s několika zavazadly.
——————————
„Tome, počkej!“ Bill posbíral ty svý a utíkal za Tomem. Ten už nastupoval do taxíku, Bill to stihl jen tak tak nasednout.
„Málem bys mě tam nechal! Mě, to nejcennější.“ Zazubí se, ale Tom na něj nekouká.
Cestou oba mlčí. I když nastoupí do letadla, ani jeden nepromluví. Bill totiž po chvíli usne. Tom zas pořád přemýšlí, co dělat. Nelíbí se mu Billovo chování, nelíbí se mu, že mu lže.
Když už se konečně dostali domů a Bill si chtěl začít vybalovat, Tom ho zadržel.
„Ani si nevybaluj, jen si vem ten zbytek, co tu máš a odejdi.“ Šeptne bolestně, nechtěl, aby to takhle dopadlo, jenže on se rozhodl. Tohle je podobný vztah, co měl s Jess, z toho vystoupil a nechtěl udělat stejnou chybu.
„Cože? Ty mě vyhazuješ?!“
„Rozcházím se s tebou.“ Pohlédne Billovi do očí.
„Takže tys mě jen využil!“ Tom Billovi vrazí slušnou facku.
„Připadalo ti snad, že jsem tě využíval?! Já ti ve všem vyhovoval! Měl jsi, cos chtěl! Jenže ty se ke mně chováš, jako bych byl samozřejmost! Tvůj poskok! Taky mi jen lžeš! Ani nevím, kdo vlastně jsi…“ Odstoupí od Billa a Bill na něj šokovaně kouká. Nemůže uvěřit, že ho uhodil. Nedochází mu, že si jí zasloužil.
„Já ti nikdy nelhal! A tos přehnal! Mě mlátit nebudeš!“ Oplatí Tomovi facku a ten se jen posměšně ušklíbne.
„Ty máš ještě tu drzost to zapírat?! Nevolal operátor! Ale nějaká ženská. A říkala, abys mi přestal lhát. Hraješ si na honoraci a to ty nejsi, pracuješ v mé firmě.“ Bill pootevře ústa a zírá na Toma. To mu vyrazilo dech. Došlo mu zhruba, co mohl Tom slyšet
„Tome, já, řekl jsem to, jen aby sis mě všiml. Jinak ses na mě ani nepodíval!“
„A tu nahrávku jsi poslal taky ty, že?“
„Jakou?“
„Tu s Jess.“
„Ano, Tome, promiň.“ Tom se ironicky zasměje.
„Víš, co je na tom legrační? Mně by vůbec nevadilo, že jsi mi v těchhle věcech lhal. Jenže mě bolí, jak ses ke mně poslední dobou choval. Najdi si jiného blbečka, kterej ti to bude trpět. Já už tě nikdy nechci vidět.“ Billovi teprve teď dochází, jak si to u Toma zkazil.
„Tome, já se omlouvám, už se tak nebudu chovat. Jen mě neopouštěj.“ Zavrtí hlavou a přistoupí k Tomovi. „Miluju tě, Tome.“
„Já jsem miloval iluzi, miloval jsem tě takového, jaký si byl ze začátku, jenže to jsem nevěděl, že to ses jen přetvařoval.“
„To není pravda.“ Chce Toma políbit, ten však Billa odstrčí.
„Jdu pryč, a až se vrátím, ať už tě tu nevidím.“ Odejde z místnosti. Nechá tam Billa se svýma výčitkama jen tak stát. Tomu když všechno pořádně dojde, sesune se k zemi a rozbrečí se. Přišel o to, o co bojoval, svým hloupým chováním. Nevážil si Toma, tak jak by měl, teď toho litoval.
Zajímavé, jak se chování člověka může tak otočit.
Tom vyšel ven a zapálil si, vychutnával si tabák a procházel se po velké zahradě, než došel až na její konec, kde se posadil na dřevěnou lavičku. Přemýšlel o tom, jestli se moc neunáhlil.
Myslel si, že ho konečně potkalo štěstí, nechtěl se ho vzdát, jenže Bill se měnil. Měnil se v někoho, koho Tom neznal.
Opravdu mu nevadilo to, že mu Bill o sobě lhal, z jedné strany jej chápal, měl strach, že jej nebude brát. Chtěl toho tolik vědět. Jenže jeho hrdost mu nedovolila se zeptat.
Pohlédl na hodinky na své ruce, zjistil, že už tam sedí něco přes hodinu, to je dost času, aby byl už Bill pryč. Jaké bylo jeho překvapení, když se vrátil domů a uviděl sedět Billa na zemi. Bylo mu ho až líto, jakým dojmem působil, kolena pokrčená k bradě, hlavu složenou v dlaních a smutně popotahoval.
„Co tady ještě děláš?“ Bill sebou trhl, jakmile uslyšel Tomův hlas.
„Promiň, promiň mi to.“ Popotáhne a plaše se podívá na Toma.
„Ách Bille.“ Dřepne si k Billovi a pohladí jej po tváři.
„Tome!“ Vrhne se Tomovi kolem krku a znovu se rozpláče.
„Pověz mi, kdo vlastně jsi?“ Vydechne do Billových vlasů, ten se nadechne a začne Tomovi vysvětlovat, jak to vlastně všechno bylo, zmíní se i o Jessice. Vypráví mu všechno do detailu, a taky to, kdo vlastně je. Doufá, že až dovypráví, Tom mu odpustí a oni začnou znovu.
autor: illyrias
betaread: Janule
Na jednu stranu chci, aby mu Tom odpustil a na druhou chci, aby ho Tom nasměroval hezky ke dveřím a nakopal mu tu jeho krásnou zadnici…
No, Tom je měkký, se vsadím, že mu odpustí, ale neměl by, aspoň ne tak brzo, ať si ještě chvilku pěkně potrpí a zpytuje svědomí =)
Možná jsem hnusná…ale Bill by si zasloužil vyhazov! Ale na druhou stranu doufám, že mu Tom opustí, Bill se změní a budou spolu šťastně žít až do smrti..x)))
Tak… A teď je to na Tomovi… Nechtěla bych být na jeho místě. Na jednu stranu bych Billa přizabila, ale na druhou… má romantická duše to nechce dovolit =D
no taak…už je to tak dlouho, kde sou další díly?? je to úžasná povídka a musim vědět jak to dopadne..:)
Ja ti to psala že lhát se nemá.