autor: Sch-Rei
Ciao ^^
S touhle povídkou su trošku pozadu. I když ji stejně v podstatě nikdo nečte a komentů je jenom většinou Janča, za co jí strašně strašně moc děkuju, protože aspoň někdo není tak líný, a něco mi sem napíše. Každopádně mě to aspoň trošku nakopne, proč psát další díl. Takže, Janči ještě jednou moc děkuju 😉
Sch.*
Bill se začervenal a sklopil pohled k zemi. Kousnul se do rtu.
„Copak?“ šeptnul Tom a dvěma prsty mu zvednul pohled k sobě. Pousmál se na něj.
„Já jen, že… Stýskalo se mi,“ pípnul Bill a pevně Toma objal.
„Jo, to mně taky,“ sklopil Tom pohled a přivřel oči. Opětoval černovláskovi objetí.
„Bylo to tak strašně…“
„… dlouho,“ doplnil černovláska Tom a usmál se. Drží v náručí své dvojče. Po tak dlouhé době. Opravdu je u něj Bill! Zdálo se mu to snad až nemožné, ale… bylo to tak.
„Bylo to krásné… Myslím tím… dřív,“ povzdechnul si Bill a stisknul víčka k sobě.
Flashback
„Další, prosím…“ Volal si doktor jednoho pacienta po druhém, ale stále nebyla řada na nás. Několik malých dětí předběhlo. Bill už asi hodinu spal. Něco jsi sem tam zamumlal, ale ani pláč těch nejmladších pacientů ho neprobudil. Celou dobu jsem tě hladil ve vláskách, párkrát jsem ti přejel po dlani, kterou jsi měl na mém rameni, vedle tvé hlavy, která byla opřená o mou hruď. Už se stmívalo, a v čekárně ubývalo lidí.
Poslední pacient před námi vešel, a jsme tady sami. Je tma, a z oken se line světlo zářícího měsíce a hvězd. Tiše, ale těžce oddychuješ na můj hrudník, a já přejíždím rukou ve tvých hustých, černých vláskách. Chvěješ se v mém náručí, a stále spíš. Pokládám svou hlavu na tvou, a přivírám oči, dokud je úplně nezavřu…
konec flashbacku
Tom pevněji Billa sevřel v náručí.
„Ani si nedokážeš představit, jak jsem rád, že tě mám zase zpátky,“ zašeptal černovláskovi do vlasů.
„T-Tomi?“ pípl Bill a kousek se od Toma odtáhnul. Podíval se mu do očí a zamrkal.
„Chci si s tebou… povídat. O všem,“ pousmál se a skousnul si ret.
„O všem?“
„O nás.“ Tom se pousmál a pomalu se zvednul ze země. Podal Billovi ruku a pomohl mu se postavit na nohy.
„Chceš… Chceš si jít někam sednout? Na lavičku nebo tak?“ zeptal se Tom a pokrčil rameny. Bill se k němu přitisknul.
„Je mi… Je mi zima,“ pípl a otřel se nosem a Tomovu tvář. Dredáč se zachvěl.
„Chci jít do tepla. Do penzionu. Jsme tam já, Gordon, Bonnie a Beth ubytovaní. Mám tam svůj pokoj,“ řekl potichu Bill a přivřel oči. Položil hlavu na bratrovo rameno. Tom nakrčil obočí. Beth? Binnie?
„Beth? Bonnie?“
„Gordonova rodina,“ pousmál se černovlásek. Tom přikývnul.
Za hodinu
„Pšššt,“ pípl Bill a zamknul za dredáčem dveře, nechal klíč ve dveřích.
„Posaď se,“ kývnul směrem k posteli. Bylo to tady strašně malinké, postel byla asi jediné místo k sezení. Tom se pousmál a přikývnul. Bill se posadil nesměle vedle něj a sklopil pohled.
„Chtěl sis povídat?“
„Chtěl,“ přikývnul.
„O nás?“
„O nás.“
„Konkrétně?“ zasmál se Tom.
„Pořád…“ šeptnul Bill a zvednul pohled Tomovi. Tom nakrčil obočí.
„Pořád co?“
„Pořád tě mám rád, tak jako před tím,“ pípl potichu Bill a přitáhl si nohy tělu a obejmul je.
autor: Sch-Rei
betaread: Janule
*rozplívá se* Jen se bojím, co bude, až se to dozví Simone
Milá Sch-Rei, myslím, že mi nemusíš děkovat, já tvoji povídku čtu i komentuju ráda. A rozhodně si nemyslím, že by ji nikdo nečetl, jenom se jim nechce nic psát. O tom prostě nemá cenu diskutovat, ohledně komentů se jenom tady na blogu napsaly celé stránky, je to jako házet hrách na zeď…chápu, že tě to mrzí, ale nejsi sama, když koukneš pod povídky, zjistíš, že dva, tři komenty jsou kolikrát maximum a rozhodně si nemyslím, že by ty povídky nebyly dobré, za všechny jmenuju třeba Lázeňačku nebo Pain of Love. Bohužel, tak to je….
Jinak, dneska jsem se hodně těšila, a bohužel to bylo kratinké, takže si musím na ten jejich vytoužený rozhovor ještě chvilku počkat, ale je úžasné, že jsou znovu spolu =)♥
Já se tedy za sebe, milá Sch-rei, omlouvám. Tvá povídka mě zaujala už i krásným obrázkem, ale protože jsem se na tento blog dostala až teprve nedávno, nemám ještě přečtené předchozí řady. To jsem pochopila podle tvého úvodu. Jsem někde v půlce té první. Myslím, že bude nějakou tu chviličku trvat než se dočtu až sem. Povídka je moc hezky psaná a zajímá mě a za nějakou tu chvilku tu jistě začneš nacházet i další komentík. 🙂
Já mám ještě dotaz, jak je to s tím, že Bill měl AIDS?
[4]: O tom tam bude ještě něco v pokračování 😉
[5]: A já jsem doufala, že jsi na to zapomněla…škoda =)
[6]: A víš, že původně sem na to doopravdy zapoměla? 😀 Ale hledala sem flashback do tohoto dílu, našla sem tam o tom zmínku, tak sem myslela že si půjdu hodit mašli, pže už sem to měla promyšlený bez toho. ale tak sem to přehodnotila a nějak sem to do toho zapletla 😉
[7]: xD
Jinak upřímně doufám, že jsi to vymyslela nějak tak, jako že v laboratoři zaměnili testy, jinak si půjdu hodit mašli já xD
[8]: Nee! To nemůžeš! 😀 Kdo pak buide komentovat? xD TWC nemůže přijít o takovou úžasnou komentátorku (co já vím jak se to píše xD) !!!! žádné také, nebo za chvilku tak skončíme všechny autorky 😀
No, uvidíme co mě napadlo :DDD Snad že by pro jednou něco s Happáčem? To bych nebyla já xD No, jak říkám.. uvidíme, ale možná si to všechno ještě porozmýšlím :))) xD