autor: Emma Kafrum
Na pokraji s emocemi
Tom si zkontroloval hodinky, už asi po čtvrté za dvě minuty, a vydechl. Jeho kamarádi měli zpoždění! Ježiš! Už byla půlnoc! Dredatý chlapec zaúpěl a praštil znovu do dveří od Gustavova pokoje. Byl Gustav mrtvý nebo co? To nemohl otevřít ty zatracený dveře?!
Tom naštvaně vykřikl a zaťukal na Georgovy dveře.
Nic…
Starší dvojče se podívalo na Billovy zavřené dveře a skouslo si ret. Znovu se podíval na hodinky.
Dvě minuty uběhly. Měl chuť křičet.
„Tome, jsi připravený?“
Kytarista se otočil na Gustava. „Kde jsi sakra byl?! Jdeš pozdě!“
„Uklidni se, jo? Musel jsem se osprchovat, mimo to, bylo to jen pět minut.“ Řekl blonďák a položil své zavazadlo.
Tom se sarkasticky zasmál. „Oh! Úžasný Gustav měl sprchu. Samozřejmě! Prosím, příště si posluž a-„
„Vole!“ zakřičel Gustav, silně Toma poplácal po zádech, čím kytaristu přinutil udělat pár kroků vpřed. „Kliiiiid! Jsi nervózní!“
„Nejsem nervózní…“ řekl Tom tiše, narovnal si čepici, ruce se mu třásly.
Gustav protočil oči a povzdychl si. „Je už Georg venku?“
Tom si skousl ret a začal si nervózně hrát s kapsami. „Ne! Myslíš si, že usnul nebo něco? Chci říct, jestli jo, tak nemá určitě ani zabaleno a my mu budeme muset pomoct, jelikož on je hroznej bordelář a budeme muset jeho věci hledat, a pak ztratíme moc času, a až si to uvědomíme, tak bude skoro ráno a Bill už bude vzhůru a Saki pro nás přijde a bude se ptát, kde sakra…“
„Zmlkni! Ježíši Kriste! Vezmi si prášek nebo něco! Máme jen 5 minut zpoždění, ksakru! Není.To.Nic.Velkýho!“ Gustav skoro křičel.
„Ale-„
„Zavolám Georgovi.“ Řekl bubeník, ignoroval napnuté dvojče. Malý chlapec třikrát zaťukal a čekal. „Geo? Jsi připravený?“
„Ještě minutku.“ Ozvalo se zevnitř.
Gustav se otočil na Toma, pokrčil rameny. „Vidíš? Je naživu.“
Kytarista potlačoval nutkání dupnout si nohou, jako to dělá Bill. „Co sakra?! Já mu hodinu bušil na ty jeho posraný dveře a on se neozval!“
Dveře se otevřely a Georg vyšel se třemi taškami, pustil je na zem. „To protože jsem byl v koupelně. Ježiši, máš krámy nebo co? Uklidni se. Málem jsi do těch dveří udělal díry!“
Tom se zhluboka nadechl, a podíval se na své přátele. „Hele, já jsem vážně moc klidný…“
Georg s Gustavem na něj zírali, nakrčené obočí.
„Co? …Jsem!!“ zanaříkalo starší dvojče akutním hláskem.
„Oh bože, nebudeš brečet, že ne?“ zeptal se Gustav, zašklebil se.
Tom ho probodl pohledem.
„Jo, to je Billova práce.“ Souhlasil Georg.
Tom vykulil oči. „Bill…! Argh, kurva! No tak! Musíme to udělat!“ řekl chlapec ve velkém oblečení, trošku zatleskal. „Já mu vlezu do pokoje a otevřu Gustavovi dveře, vím, že si je zamyká. Georgu, ty vezmi naše věci do auta a sejdeme se u Billa v pokoji, až budeš hotový, ok? Pak vy vezmete Billovy věci a já odnesu jeho. Je všechno jasné?“
„Billovo jméno na něj funguje jako ohňostroj, co?“ zašeptal Georg bubeníkovi.
„Je všechno JASNÉ?“ zopakoval Tom.
Georg si povzdychl. „Ano, pane.“
Tom ho ignoroval a vešel do svého vlastního pokoje. Chtěl k Billovi do pokoje vlézt oknem, stejně jako posledně.
Oh bože, oh bože, oh bože! On to opravdu dělal! Jak moc šílené to bylo?!
Najednou se Tom cítil jako neposlušný chlapec, který dělá věci za zády své matky.
Ahh, koho to ale teď zajímá?!
Potřeboval přestat tolik přemýšlet! Měl tu okno, které čekalo, až po něm přeleze!
——————————
Gustav a Georg zírali na Toma, jak zavřel dveře a zmateně se na sebe podívali.
„Co si myslíš, že dělá?“ zeptal se Gustav.
„Říkal něco o tom, že pro nás otevře dveře, myslím.“ Odpověděl basák, trochu se pousmál.
…
Gustav se uchechtl. „Nevím, proč to dělá, ale já mám klíč.“ Řekl blonďák a vytáhl ho z kapsy.
——————————
Už… jenom… kousek…!
Tom se konečně dostal k Billovu oknu a pomalu ho otevřel, aniž by udělal zvuk. V pokoji byla tma, ale přesto viděl pár věcí.
Byly tu dveře, dveře do koupelny, zřejmě; byl tu stůl s Billovým laptopem a pár bloky a pery, prdel ve vzduchu, postel, kde…
Počkat, cože?
Tom stupidně zamrkal, znovu otevřel oči.
Jo, byla tu velká mužská prdel, vystrčená přímo jeho směrem. Fuj.
…Gustav…?
Dredatý chlapec cítil, jak mu podklouzly ruce, a vyjekl.
Gustav, který byl předtím na zemi, se na něj otočil, a zaúpěl. „To se chceš zabít?! Co tam sakra děláš?!“
„Drž hubu a pomoz mi!“ vykřikl Tom.
Bubeník si povzdychl a vzal kamaráda za ruku, vtáhnul ho dovnitř. „Zešílels?!“
„Jak jste se sem dostali? Dveře byly zavřené!“ zašeptal Tom, trochu zrychleně dýchal.
„To proto lidi vynalezli klíče, debile!“ zašeptal zpátky Gustav.
Tom se zašklebil. „…Tys… měl klíč?“
Gustav protočil oči. „No, jo! Jak sis myslel, že se sem dostaneme? Oknem…?!“
Tom ho probodl pohledem. „Příště mě prostě varuj!“
„Žádné příště nebude, věř mi. Tohle už nikdy dělat nebudu.“
„Ok, ok. Máš pravdu. Oh… ty už balíš Billovy věci?“ zeptal se Tom, viděl pět velkých tašek otevřených na zemi, uprostřed pokoje.
„Jo. Chci říct… alespoň se snažím! Bože… kde sebral tolik bordelu? Jediný, co vidím, je oblečení! Oblečení všude! Když si myslíš, že jsi konečně našel poslední kousek oblečení, tak na tebe vykoukne další a říká ti ahoj! Sere mě to!“ zabručel bubeník, vešel do koupelny.
Pravda. Bill měl až moc oblečení. Chudák Gustav. Ať si počká, až uvidí tašky se šminkami.
Tom se otočil k posteli a cítil, jak mu tělem projela vlna klidu.
Klekl si k posteli, aby neprobudil své překrásné dvojče…
Bože… vskutku překrásné…
Bill byl naprosto překrásný. Neměl na obličeji make-up a vlasy měl malinko zvlněné. Někdy mu chybělo vidět takhle Billa. Vypadal tak křehce, tak delikátně…
Pomalu se Tom dotknul tváře svého bratra prstem, přejel mu s ním až k bradě. Měl tak jemnou kůži, tak perfektní…
Tom sledoval, jak se jeho rty zakřivily do malého úsměvu, a také se musel usmát, opatrně políbil svého bratra na nos.
Bože… chtěl ho jen chytnout za ramena a zatřást s ním, aby ho mohl políbit a říct mu, že ho miluje!
Aegghhh! Tohle se nedělo! Kdy začal být tak sentimentální?! Tak romantický?! Dřív to slovo na ‚L‘ ani nemohl vyslovit!
„Strávíš celou noc tím, že budeš zírat na Billa, nebo mi pomůžeš?!“ řekl za ním Gustav hlasitým hlasem.
Tom ztuhnul a vyděšeně se na Gustava podíval. Nemohl takhle křičet!!! Bill spal! To chtěl, aby je přistihl?! Po vší té práci?!
Gustav se jen usmál a poplácal ho po zádech. „Nestrachuj se, princi Krasoni. Tvá princezna spí jako kámen.“
„Jak to můžeš vědět? Zešílels?! Ztiš sakra hlas!“ zašeptal rozzlobeně Tom.
„Nevzbudí se, věř mi.“ Řekl Gustav a začal nahlas tleskat rukama.
Tomovi v hrudníku srdce tlouklo jak zběsilé strachem, podíval se na Billa, čekal, že se probudí a bude křičet. Ale… jediné, co Bill dělal, bylo, že… tiše oddychoval. Spal jako andílek.
To se otočil na Gustava a probodl ho pohledem. Ne, to neudělal….
„Co přede mnou skrýváš?“
„Nic, jen jsem si dal záležet, aby se brzo nevzbudil.“ Usmál se bubeník.
Tom vykulil oči. „Ty…! Ty zasranej…! Tys Billa zdrogoval?!“
„Jen normální prášek na spaní, nedělej si starosti.“ Řekl Gustav a zavřel jednu z tašek.
„Tys mi zdrogoval bratra!“ zakřičel skoro Tom.
„A ty ho unášíš! Co je horší?!“ zazubil se Gustav.
Tom poraženě zavřel pusu a očima sklouznul na Billa. „Jsi si jistý, že se neprobudí?“
„Jo, můžeš ho klidně ošukat tak…“
„Nedávej mi tyhle myšlenky!“ přerušil Tom svého kamaráda, zakryl si uši rukama. „Neslyším tě! Lalala! Stále tě neslyším!“
„Ok, ok. Chápu to!“ zasmál se Gustav dětinskému chování svého kamaráda a otevřel jeden šuplík, hodil na Toma něco tmavého. „Teď mi pomoz s taškami, jo?“
Starší dvojče zasyčelo, když mu tmavý předmět narazil do obličeje, vzal to, aby se podíval, co to je. Tom zrudnul, když koukal na bratrovy hedvábné černé boxerky. Kytarista vypísknul překvapením, a nechal kousek oblečení spadnout na zem
Gustav zavrtěl hlavou, zasmál se. „A ty jsi ten, kdo se chce Billovi dostat do kalhot! Teď se bojíš jeho boxerek?“
Tom našpulil rty. „Nebojím se!“
„Ahoj, slečny! Je všechno při… co to…?“
Georg byl ve dveřích, idiotsky na Toma koukal. Jeho dredatý kamarád byl celý rudý v obličeji a zvedal ze země… Billovy boxerky?
Basák se uchechtl. „Tsk, tsk! Tome, ty perverzáku!“
Tom se ještě víc začervenal, otevřel a zavřel pusu, nevěděl, co říct.
„To se vůbec nestydíš?! Tvůj bratr spí hned tady, a co děláš ty? Hraješ si tu s jeho spodním prádlem! Ty zlobivý, perverzní kluku!“
„Není to, tak jak to vypadá!“ řekl Tom nakonec.
„Georgu, zavři ty zatracený dveře!“ syknul Gustav, když z chodby uslyšel kroky.
„Takže… ještě jste všechno nezabalili… co?“ zeptal se Georg, podíval se na skoro prázdné tašky na zemi.
„Zmlkni a pomoz nám.“ Řekl Tom, ochranářsky si Billovy boxerky přitulil k hrudníku.
„Já na jeho věci sahat nebudu! Zešílí, jestli se něčeho dotknu!“ postěžoval si Georg, zamával rukama ve vzduchu.
Gustav zíral na svého kamaráda s falešným úsměvem na tváři. „Jsi jen líný.“
Georg se nervózně zasmál. „…No… já…“
——————————
„Oh bože…“ Vydechl Tom, posadil se na zem. „Konečně…“
Georg hlasitě unaveně zaúpěl, padnul na Billovu postel. „Zvládli jsme to…!“
Tom se natáhnul, chytil Georga za nohu a stáhnul ho dolů z postele, kde stále spal jeho bratříček. „Zabiješ ho svojí váhou!“
Basák zasyčel, když narazil hlavou do země a postavil se. „Bože, Tome! Nebuď tak násilnický! Žárlíš, co?“ ušklíbnul se
„Ok, kluci, zvládli jsme to, ale zabralo nám to hodinu.“ Řekl Gustav, rozhlédl se po teď už prázdně vypadajícím pokoji.
„Cože?!“
„Všechno tohle?“ zahučel Tom.
„Zapomeňte na čas, teď ty věci musíme odnést dolů.“ Řekl Gustav a vzal nějaké Billovy tašky. Georg přikývl a udělal to samé, podíval se na Toma, který stále odpočíval na zemi. Pořád tu byla jedna taška, kterou by měl někdo odnést.
Géčka s očekáváním koukala na Toma.
„Co? Já ponesu Billa!“ řekl starší bratr, ukázal na postel za sebou.
Georg nespokojeně zabručel a zvedl s těžkostí poslední tašku. „Tak pojďme, necháme Růženku s jejím princem.“
„Jo. Oh, a princi…!“ otevřel Gustav dveře a podíval se na Toma. „Snaž se po cestě k bílému koni nikoho nepotkat, ok?“
„Nedělej si o mě starosti, chrabrý rytíři Gustaviusi!“ ušklíbnul se Tom.
Gustav ho probodl pohledem a pak protočil oči, vyšel na chodbu, Georg hned za ním.
Tom zavřel dveře a podíval se na Billa. „No… tak do toho…“
——————————
Géčka byla venku u Georgova auta, třeli si o sebe ruce, aby se v té chladné noci zahřáli, čekali na dvojčata.
Všechno šlo tak, jak by mělo, až na čas. Trvalo jim až moc dlouho zabalit všechny věci.
Bill by se měl za pár hodin probudit. Za dvě hodiny, možná.
To nebylo dobré. To vůbec nebylo dobré…
Měli před sebou tříhodinovou cestu!
Gustav se znovu podíval na hodinky a povzdychl si. „Radši bychom měli jít za ním a pomoct mu…“
„Myslím, že to nebude potřeba.“ Řekl Georg a ukázal na pohybující se siluetu, která šla jejich směrem.
Gustav nakrčil obočí. Nenáviděl, že to musí říct, ale… ta scéna byla tak rozkošná.
Tom nesl Billa v náručí s jednou rukou obranně na jeho zádech, čímž si k sobě Billa trochu tulil, a Bill měl u toho hlavu položenou na jeho hrudníku. Bill sám se nevědomky držel za Tomovu bundu.
„Konečně. Dělejte, do auta.“ Řekl Gustav a otevřel pro Toma zadní dveře.
Tom Billa nepustil, nastoupil s ním do auta a položil si ho do klína, jemně ho hladil.
Gustav se usmál a zavřel dveře, také si nastoupil.
„Připraveni k odjezdu?“ zeptal se Georg zepředu.
„Fakt se musíš ptát? Prostě už jeď!“ zaúpěl Gustav. Pořád se strachoval ohledně času. Oh bože… jak tohle všechno skončí?
——————————
O dvě hodiny později byl Gustav nervózní jak prase. Stále byli v autě, v naprostém tichu. Bill se teď mohl probudit kdykoliv.
Bubeník se podíval na Toma.
Starší z dvojčat taky spalo. Tomova hlava byla opřená o Billovu, a rukama ho stále držel, čímž mu dělal jakýsi obranný krunýř.
Díky bohu, že byli potichu, protože Bill byl citlivý na zvuk, když přišlo na spán…
„HEPČÍÍK!“
Gustavovi ztuhla krev v žilách.
Georg zabručel a promnul si nos hřbetem ruky. Bože, byla to ale chladná noc! Už teď byl nastydlý…!
Chtěl už dojet k domu dvojčat a… co to sakra…
Basák zamrkal, když na něj velmi vyděšený Gustav koukal se skoro ubrečeným výrazem.
Proč se na něj tak koukal…?
„Mmhhm…“
Georg vykulil oči. To bylo ono… Billův hlas.
Géčka málem zapomněla dýchat, když se Bill trochu v bratrově náručí pohnul.
Gustav se nehýbal.
Nemohl se hýbat. Kdyby se pohnul… Bill by se mohl probudit.
Dokonce se bál i mrkat!
„Humm…“ zamručel Bill, rukou vzal jeden z Tomových dredů.
Gustav cítil, jak mu po obličeji tečou kapky potu. Neprobouzej se, neprobouzej se, neprobouzej se…!
Billovy oči se pohnuly pod očními víčky a Gustav cítil, jak mu klesl žaludek.
Ne… ne… Nedělej to! Zlý! Zlobivý Bill! Neopovažuj se…!
Bill otevřel oči.
Gustav chtěl křičet.
„Humm… Tomi…“ řekl Bill ospalým šepotem, pomalu zavřel a otevřel oči.
Tom udělal podobný spící zvuk a vydechl, přitáhnul si Billa blíž, líně ho políbil na čelo.
Bill zavřel oči, usmál se trochu, když se přitulil k bratovu krku a znovu usnul.
…
Gustav se málem začal smát radostí.
——————————
Bill zazíval a rozvalil se po celé posteli.
Bože… to byla ale noc…!
Měl dojem, že spal roky. Oooww, začínala ho bolet hlava.
Měl si předtím říct o prášky… kde měl hotelový telefon?
Bill se zašklebil, když nahmatal objekt na nočním stolu… zvláštní… ten noční stolek byl jiný.
Bill něco poslepu uchopil a otevřel oči, aby se podíval, co to je.
Nějaký… rámeček…?
Od kdy měl na svém hotelovém nočním stolku fotku sebe a svého bratra?!
Bill zamrkal a zmateně si promnul oči.
Odkdy jeho hotelový pokoj vypadal jako jeho pokoj?!
Bill vyskočil z postele a rozhlédl se.
Obrazy, televize, počítač, záclony, postel…!
No do prdele!!!!!
Počkat…! Nenene! Co tohle mělo být?!
Nepamatoval si, že by se vracel domů!
Poslední věc, co si pamatoval, bylo, že usnul na posteli v hotelu! A TOHLE… byl jeho pokoj! Ne hotel!
…
Billovi se chtělo křičet.
Co když ztratil paměť?!
OH MŮJ BOŽE!!!! Co když byl třeba… o dvacet let starší?!?!?
Bill vypísknul hrůzou a rychle se svléknul.
Utíkal k zrcadlu a chytl se za zadek. Byl stále pěkný a pevný. Díky bohu! Pak šel k zrcadlu blíž a kontroloval si vrásky. Žádné.
Byl… mladý a normální! ANO!!!!
Bill vydechnul úlevou a vyskočil překvapeně, když uslyšel někoho zalapat po dechu.
Zpěvák se podíval ke dveřím, překvapený, když uviděl jejich hospodyni Miu u dveří.
Mie bylo asi padesát a měla krátké blonďaté vlasy.
Chvilku na sebe koukali v tichu, pak na něj hospodyně mrkla, ušklíbla se. „Můžu být stará… ale nikdy nevíte… můžou se mi líbit mladí chlapci…“
Bill se podíval dolů, rychle si zakryl svého kámoše a začervenal se.
„VYPADNĚTE!!!!“
„Nedělejte si starosti, zlato. Jste na mě moc hubený.“ Řekla hospodyně, vešla dovnitř a sebrala jeho oblečení. „Tohle si vezmu, ano? A měl byste se umýt. Začínáte být cítit.“
„To je mi jedno! Jsem nahý! Vypadněte!“ křičel Bill, schoval se do záclony.
Paní se na něj chápavě usmála. „Podívejte, je v pořádku zkoumat si tělo před zrcadlem, jste zvědavý, to je v pořádku. Nestyďte…“
„PRO LÁSKU BOŽÍ! PROSTĚ VYPADNĚTE, NEBO VÁS PROPUSTÍM!“ ječel Bill, snažil se schovat, jak nejlíp dovedl.
„Příjemný jako vždycky. Některé věci se prostě nikdy nezmění.“ Řekla Mia, povzdychla si.
Bill ji probodl pohledem.
„Dobře, dobře, už jdu. Oh, a mimochodem, vítejte doma, pane Kaulitzi.“ Usmála se hospodyně a třískla dveřmi.
Doma…
——————————
Po tom, co se Bill vykoupal, seběhl schody dolů, byl oblečený už v novém čistém oblečení.
Bože, byl doma! DOMA! Byl to sen nebo co?!
Možná Mia by mu mohla odpovědět na jeho otázky.
Bill se usmál, když procházel chodbami a vešel do kuchyně. Bylo to tak příjemné být zase doma. Málem už zapomněl, jak byl jejich dům vyzdobený!
‚jeho dům’…? Ne, jejich dům.
Bill vykulil oči. Kde byl Tom? Byl tu sám?!
Bill se posadil ke kuchyňskému stolu a podíval se na hospodyni s velkýma očima.
„Mio! Musíte mi to říct! Nevím, jak se tohle stalo!“
Mia se na něj zmateně podívala. „O čem to mluvíte?“
„Jak jsem se sem dostal?! Řekněte mi to, prosím!“
„Ze všeho nejdřív, snězte svou snídani.“ Řekla starší paní, položila před něj tácek.
Bill se podíval na stůl. Dobře vypadající vafle a pomerančový džus. Jeho žaludek zpíval nadšením. Argh! Byl hladový, ale stále potřeboval odpovědi! „Nechci žádnou sníd-„
„Váš bratr ji pro vás udělal. Nenecháte ji tu přeci shnít, ne?“ řekla Mia, otočila se k němu zády, myla nádobí.
„Tomi…?“ řekl Bill malým hláskem. „Počkat! On je tady?!“
Mia se na něj podivně koukla. „Jste divný, Bille. Proč by tu sakra taky neměl být?“
Bill cítil, jak mu krev v žilách teče rychleji. Nebyl sám! Tom byl tady!
„Kde je?!“ skoro zakřičel, okamžitě se postavil. Potřeboval u sebe své dvojče! Připadal si tak vystrašený…!
„Je venku. Říkal, že musí něco koupit v obchodě.“
„Oh,“ klesla Billovi ramena a on se znovu posadil do židle. „Tohle je tak divný…!“
„Co, zlato?“ zeptala se hospodyně, otočila se na něj, utírala talíř.
Bill rozhodil rukama. „TOHLE! Nevím, jak jsem se dostal domů! Spal jsem na hotelu, a když jsem se probudil tak ‚BANG!‘ a byl jsem tady!“
Mia pokrčila rameny. „Já nic nevím. Když jsem se ráno probudila, tak jste spal u sebe v pokoji a Tom už dělal vafle.“
„Tak to pak nic nevíte…“ zašeptal si Bill spíš pro sebe než hospodyni.
Mia se usmála a prohrábla mu vlasy. „To je pravda, chlapče. Teď jezte. Jsem si jistá, že Tom je skoro…“
„Dobré ráno!“ řekl zpoza něj známý hlas.
„…tady.“
Bill se otočil a podíval se na svého bratra.
Tom se usmíval, vypadal svěže a hezky jako vždy. Měl na sobě své normální volné oblečení a dnes neměl čepici.
Tom na Billa překvapeně koukal, když ho jeho mladší dvojče objalo.
Oh bože, byl tak vyděšený! Jen potřeboval obejmout něco bezpečného! Něco jako… Toma.
Bill zavřel oči a nadechl Tomovu vůni. Ano, tak známá, tak dobrá, tak bezpečná…
Mia se na Toma divně podívala a protočila oči. Proč vůbec byla překvapená?
Tom cítil úlevu, když ho Bill objal. Nechtěl, aby ho jeho bráška ignoroval navěky. Tolik mu tohle chybělo…
Usmál se a pohladil Billa po vlasech, přitulil si ho blíž.
Najednou, Bill ucítil, jak mu začaly hořet tváře.
„Miluju tě!“ Křičel na něj Tomův hlas vzadu jeho mysli.
Bill se odtáhnul z objetí a vykuleně na Toma koukal.
Zapomněl…! Tom byl do něj zamilovaný!
„Já… omlouvám se!“ řekl Bill, červenal se.
„Za co se omlouváš? Byl jsi vystrašený. To už se teď nemůžeme objímat?“ zeptal se Tom, podíval se Billovi do jeho identických očí.
Mia si povzdychla a odešla z kuchyně. Její šestý smysl jí říkal, že tohle je choulostivý moment.
„T-Tak to není…!“ Zakoktal se Bill, sklopil pohled.
„Já nechci, abys mě dál ignoroval. Na tom hotelu ses prakticky zamknul u sebe v pokoji.“ Řekl mu Tom klidným hlasem.
„Nene! Já…“
Tom zavrtěl hlavou a vzal Billa hrubě za ruce, čímž přinutil Billovo tělo padnout na své.
„Mlč.“ Zašeptal mu Tom do ucha.
Bill cítil nutkání zaúpět, ale skousl si ret.
Co… co se to dělo?
Billovy oči ztraceně jezdily po Tomově obličeji, cítil, jak mu po šíji přebíhá husí kůže, když se podíval na bratrovy rty. Jeho tělo… byl tomu jeho tak blízko…
Tomovy oči se intenzivně koukaly přímo do jeho duše, připadal si nahý. Srdce mu silně tlouklo, špatně se mu dýchalo.
Tom byl… tak… tak blízko…
„Přestaň mi lhát. Já vím, když lžeš, Bille! To to nechápeš?“ řekl Tom, vzal Billa za bradu, čímž ho přinutil se na něj podívat.
„T-Tys říkal…“
…Řekls, že mě miluješ…
„Ne.“
Bill se zachvěl.
Ale tentokrát to chvění bylo jiné. O hodně jiné.
Tomův hlas… byl chladný.
Bill se usmál, překvapeně. „Cože?“
Tom Billa pustil a mávnul rukou ve vzduchu. „Ta noc… zapomeň na to. Říkal jsem hlouposti.“
Billovo srdce přeskočilo úder.
Cože…
„Cože?“ zopakoval Bill.
Tom trochu přecházel po kuchyni. „Přivezl jsem tě sem… abych z nás znovu udělal bratry. Normální bratry.“
Bill se na bratra udiveně podíval. „Řekls…“
„Byla to ta nejblbější věc, kterou jsem kdy udělal. Promiň.“ Řekl Tom, podíval se na Billa.
Ta nejblbější věc, kterou jsem kdy udělal…
„Takže… ty ne…“
„Ne, Bille, nemiluju tě.“
Ta slova byla tvrdá, rozhodná a nekompromisní.
A udeřila přímo do Billova srdce.
Bill trochu zavrtěl hlavou. Opravdu tohle slyšel? Byla tohle pravda?
Opravdu se mu chtělo brečet?
Proč se mu chtělo brečet?
Proč se cítil raněný?
A znepokojený?
„Ty ne…“ Bill zašeptal slabým hláskem.
Tom si povzdychl a zasmál se. „Ne. Myslel jsem si, že ano. Ale ne… omlouvám se, že jsem tě vyděsil. Byl jsem pitomej. Nevím, co jsem udělal, že jsem to řekl. Možná jsem vyhulil něco divného, nevím. Co jsem si myslel? Nikdy bych se do tebe nemohl zamilovat, milovat tě.“
Nikdy bych se do tebe nemohl zamilovat, milovat tě…
Tom se usmál, sám sebou pobavený. „Chci říct, jsi můj bratr! Jsi kluk a-„
„Ale předtím ti to bylo jedno…!“ řekl Bill, přešel ke svému bratrovi blíž. Oči měl těžké, hlava se mu točila… co se to dělo?
„Máš pravdu. Ale teď… prostě tě nemiluju.“ Řekl Tom znovu, zvedl jablko a zakousl se do něj.
Bill se podíval vykulenýma očima na zem. „Ale…!“
„Je v tom nějaký problém?“ zeptal se Tom, přestal na chvilku žvýkat jablko.
„…Ne…“ vydal ze sebe Bill slabě, že to skoro nebyl ani šepot. Byla to skoro jen myšlenka.
„Jsem rád, že ses ke mně vrátil, kámo!“ zaradoval se Tom, poplácal bratra po zádech a odešel z kuchyně.
Bill slyšel, jak se dveře kuchyně zavřely a jak jeho tělo ztratilo sílu, upadl na kolena.
Tom…
Tomi…
To neudělal…
Bolelo to…
Tak moc…
Proč…?
Nemiluju tě
Bill v šoku otevřel pusu, vykulil oči.
….
A pak mu začaly téct slzy.
——————————
Tom si povzdychl a opřel se zády o stěnu.
Udělal to.
Bože…
Řekl… tyhle strašlivé věci Billovi…
Jen doufal, že Gustavův plán půjde, jak bylo naplánováno.
autor: Emma Kafrum
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
Ach,jo 🙁 Na začátku zase výtlemy (to sou cvoci 😀 :D) ale ten konec? Co to jako je?
Nejdřív slzy smíchu a pak už jen slzy…co to ten Tom dělá? Doufám, že to dopadne dobře, ale je to přece plán Géček, takže…:D 😀
U první části povídky jsem plakala smíchy, jako skoro u každého dílu téhle úchvatné povídky, ale u druhé části sem zas hledala hodně odvahy, abych se nerozplívala a nebo nedojímala u každého slova… 🙂 Nedokážu vyjádřit ani pořádně, co všcehno ve mě tahle povídka vyvolává. Bože, to je tak mistrovský dílo!!! :* Miluju to! Miluju díky ní každou neděli! 🙂
Oh my GOD! Je to úžasná věc!!
(jenom.. Hlasitým hlasem? :D)
Sorry, že to hovorím, ale Gustav to posral! No ako dúfam ,že vie, čo robí. Chudák Billy, Tom mu tak hnusne ublížil 🙁 Hádam ten Gustavov plán vyjde a všetko bude v poriadku. Skvelá časť 🙂 ako vždy. Milujem tento príbeh ♥♥♥
Och nie 🙁 ja sa na začiatku rehocem jako zmyslov zbavená a na konci mi tečú slzy 🙁 ach chudák Bill to bolo od Toma také necitlivé… ja viem že je to súčasť ich plánu ale aj tak to bolo hrozné :(… ale teraz si snáď Bill uvedomí že ako má Toma strašne rád a že ho vlastne asi miluje :D… och tento príbeh je geniálny… môj najobľúbenejší 😀 ja umrem keď to skočí :(… och čo si počnem potom?… je to niečo úžasné… nemám rada nedele ale vďaka tomuto príbehu sú skvelé 😀
oh… jak tu bylo napsyný, e začátku výtlemy, ale teďka tu pomalu brečííím…. :''''''''(((((((
Něco mi ale říká, že Gustavův plán bude geniální a všechno výjde, tak doufejme doufejme 😀
Ten začátek je šílený, smála jsem se do bezvědomí xD Gustav je prostě zvíře xD Ta část, jak vlezli k Billovi do pokoje, umírám xD
Nebo, jak se Bill probudil, a že je starší o dvacet let a jak hned letěl k zrcadlu a kontroloval si zadek xD
Ale nevím, jestli ta část Gustavova plánu, kde Tom svoje "miluju tě" odvolal, je ta správná část plánu, protože Tom vlastně předpokládal, že Bill ho taky miluje, potom prostě nechápu, proč tohle, vždyť teď se Bill ubrečí a utrápí k smrti…
Snad Tom ví, co dělá, v opačném případě ho vlastnoručně uškrtím xD
Musím si zakázat číst další díly napřed! 😀 Navíc, ten automatický překladač překládá takové sračky! 😀 Ale možná… bych mohla přečíst kousilililínek 18.dílu, ne? O:)
Tím jsem chtěla říct- miluju to!♥
No nejdřív sem se tlemila jako pitomá, ale teď na konci… Bože, kluci, co to je za plán?!
ježiši na začátku sem měla výtlem 😀 prej Gustaviusi 😀 😀 😀 ae ten konec… snad to dobře dopadne
Gustav je vážně zvíře – nejdřív s Georgem přiotráví celej jejich tým a teď ještě zdroguje Billa. A ani slůvkem se nezmíní, že má klíč od Billova pokoje a nechá Toma lézt oknem.
Jinak doufám, že ten jejich geniální plán výjde a dočkáme se happy-endu.
AU…
Rozplývala jsem se, když Tom nesl Billa do auta a jak se tulili uvnitř auta. Sladký 🙂 A ten konec, no aspoň Bill vidí, že by radši, kdyby ho Tom miloval.
bože můj rychle ale rycle dááál já to nevydžííím 😀
Jak krutééé DX tohle říct… ale ta část s kýchnutím mě málem zabila xD
další, další dalšííííí ♥♥♥♥♥♥♥ prosím *puppy eyes*
GENIÁLNÍ jako vždy,ale konec byl smutný:-(
Och… ja myslím, že toto nemuseli. Ale Gustavovi zatiaľ všetko zafugovalo, tak… ale je mi ich tak hrozne ľúto.