autor: Disturbed Angel & Clarrkys
Bill: Promiň. (Sehnu se k tobě.) Tomi, to jsem nechtěl.
Tom: Nech mě. (Posunu se od tebe. Au, bolí mě zadek… Zvednu se a odejdu se oblíct.)
Bill: (Koukám za tebou.) Tome… Promiň, fakt jsem nechtěl.
Tom: To nic není. (Obleču se.)
Bill: (Smutně na tebe koukám.)
Tom: (Odejdu si na záchod.)
Bill: (Dodělám to, ale pak to tam nechám udělané a sednu si za bar. Smutně koukám před sebe.)
Tom: (Pak se vrátím.) Proč to nejíš?
Bill: (Kouknu na tebe.) Já… Už nemám chuť.
Tom: (Dívám se na tebe a trochu posmutním.) Aha.
Bill: (Koukám na tebe, ale jen tak jedním očkem.)
Tom: (Poškrábu se na hlavě, potm pokrčím rameny a odejdu nahoru. Takže to stejně všechno bylo zbytečné.)
Bill: (Promnu si oči a „nasucho“ vzlyknu.)
Tom: (Po dlouhé době si vezmu svůj iPod a pustím si něco do uší.)
Bill: (Chvíli tam tak sedím, natáhnu se pro papír a tužku. Začnu něco kreslit. Já to věděl, prostě je to moje vina. My spolu nevydržíme sami dlouho, asi to nemá cenu.)
Tom: (Zavřu oči a v hlavě se mi míhá spousta myšlenek. Od hip hopu, přes nás až po miminko. Jak ho vozím v parku v kočárku… musím se pousmát.)
Bill: (Já taky přemýšlím, ale ne tak hezky, přemýšlím, jestli by ti beze mě nebylo líp. Jestli by ti jen s malou nebylo líp. Furt se hádáme a můžu za to jenom já.)
Tom: (Vzpomenu si na Amandu a na ty její šaškárny. Když mě pořád tahá za vlasy, nebo mi strká prst do nosu a ucha.)
Bill: (Vstanu, jdu nahoru, vidím, že se usmíváš, máš zavřené oči a v učích sluchátka. Tiše odejdu, oblíknu si kalhoty, bundu a boty, mobil nechám doma, jen se procházím.)
Tom: (Usnu u toho.)
Bill: Procházím se dlouho a vrátím se až za šera, když jsem se začal klepat zimou. Přijdu domů, vyslíknu se a vezmu si deku, zabalím se do ní a sednu si na gauč.)
Tom: (Celou dobu spím.)
Bill: (Koukám okolo, mám úplnou zimnici… ale vždyť jsem byl oblečený. Po nějaké době vstanu a jdu si udělat čaj. Venku už je tma.)
Tom: (Vzbudím se někdy v noci, když se mi chce čůrat a sluchátka mi pořád hrají, jsem trochu zmatený a ještě víc se vyděsím, když zjistím, že nejsi u mě v posteli. Rychle z ní vystřelím na nohy.) Bille? (Trochu křiknu a sbíhám schody.)
Bill: (Ležím dole na gauči zachumlaný až po bradu, mám přivřené či, ale nespím. Spíš jsem v takovém mikro spánku. Občas se zachvěju.)
Tom: (Uvidím tě a přicupitám k tobě.) Bille? (Kleknu si k tvojí hlavince.)
Bill: (Pootevřu očka a tak na tebe koukám, nic neřeknu jen si k sobě víc přitáhnu deku.)
Tom: Je ti zima? (Špitnu.) Pojď, vezmu tě nahoru.
Bill: (Při slově zima se zachvěju, posadím se a pomalu vstanu, jdu s tebou nahoru, tam si lehnu do postele, a i když se přikryju peřinou, jsem pořád zabalený do deky.)
Tom: (Koukám smutně na tebe. Potom si k tobě přilehnu a přitáhnu si tě pevně do náruče.) Tys byl venku? Nenachladil ses?
Bill: (Lehce přikývnu.) Jen chvíli, a… a byl jsem oblečený. J-já měl jsem bundu. (Šeptnu.)
Tom: (Přikývnu a držím tě u sebe.) Zkus usnout a kdyžtak zajdeme zítra k doktorovi.
Bill: Nechci k doktorovi. (Ještě šeptnu, ale to už mám zavřené oči a neklidně usínám.)
Tom: Ale no… (Dodám takovým hlasem, jako bych utěšoval miminko. Hladím tě chvilku po zádech a pak, když vidím, že už spíš, tak taky usnu.)
Bill: (Ráno se probudím a jsem celý takový rozmrzelý, není mi špatně, jen tak divně, Tom spí, tak vstanu a jdu dolů, udělám si čaj, sednu si s ním na gauč a pustím telku.)
Tom: (Ještě nějakou dobu spím, pak vstanu, protože cítím, že se mi chce zvracet. Snažím se zvednout z postele a dojít do koupelny, ale po cestě spadnu na kolena a pozvracím se na zem. Potom se svalím celý. Mám nějakou blbou křeč v břichu a v zádech, nebo něco sakraaa.)
Bill: (Slyším nějaké divné zvuky, tak jdu nahoru, uvidím tě na zemi, tak k tobě přiletím.) Tomi, co ti je? (Až teď si vsimnu, že jsi zvracel a dám si ruku před pusu.)
Tom: Eh! (Vydám nějaký divný zvuk a třepu se, jako bych měl epileptický záchvat, ale ono to jen tak samo během chvilky přejde, oddechnu si a překulím se na záda. Vydýchávám se. Bolí to.)
Bill: (Přepadne mě strach, tak vběhnu do ložice, kde leží tvůj mobil, vezmu ho a vrátím se rychle zpět.) Volám doktora, nebo sanitku… Co mám dělat? (Šeptnu zoufale.)
Tom: (Otočím na tebe hlavu.) Už je to dobrý. (Zašeptám a jako by se nic nestalo se zvednu. Přejedu si rukou přes břicho a do rukávu si utřu pusu.)
autor: Disturbed Angel & Clarrkys
betaread: Clarrkys
Chudák Tomi, a kdo to teď bude uklízet…=)
A Bill bude určitě nemocný, ty jeho procházky, si dovedu živě představit tu teplou bundu, to byl určitě nějaký utíkáček =)
chudák Tom… chci aby byl v pořádku….. stejně si nemůžu pomoct ale příjde mi, že Tomi je v tom taky.. třeba díky těm "práškům" co bral 😀
[2]: Cože? Tohle mě vůbec nenapadlo, ale tady je možné opravdu všechno…
Trpím, když mi takto Tommyho trápíte. Doufám, že ho dají doktoři do pořádku. Chudák malý. 🙁
Tomíne chudáčku… Oba jsou nachřapaní…A kdy bude mimčo? xDD Ale krásnej díleček :))
[2]: Žejo…jako na začátku s Billem, taky to měl kvůli drogám, ne? 😀
O co jde? Oo