autor: LadyKay
„Fuj, co to je?“ Nepřestávám se šklebit a podívám se na Billa, který do sebe otočí celou skleničku. Jak to může pít, vždyť je to humus! Mně stačilo jen smočit rty a on to vyzunkne na ex. Že by ta léčba byla až tak dobrá, že bych ztratil i chuť na veškerý alkohol?
„Dealkoholizované víno.“ Bill si olízne rty a zazubí se. Cože to je?
„Dea… co?“
„Prostě nealko víno.“ Sakra, tak teď jsem mu málem křivdil. Bill nezapomněl, co jsem byl zač a zařídil se podle toho. Dokonce i sám ten driják pije. I když on vypadá, že mu to chutná, takže to není zas taková oběť z jeho strany. Ale cením si toho. Kdyby byl lehkomyslný, nalil by mi šampáňo a bylo by mu jedno, že to pro mě může být jízdenka zpátky do léčebny. Ač se na první pohled může zdát, že jedná spontánně, má všechno vždycky do posledního detailu promyšlené a nic neponechává náhodě. Proto se mu asi nikdy nestalo, že by jej dostal někdo na lopatky. Bill má totiž dar předem odhadnout, jak bude jeho soupeř reagovat a zařídí se podle toho.
„Takže je to vlastně mošt. Hroznovej mošt.“ Jen co to dořeknu, se bratr nadechne. Pozor, pan módní návrhář mi chce zřejmě opět dokázat, že se vyzná úplně ve všem a že já jsem naprostej blb, co nic neví.
„Ne, je to dealkoholizované víno, což znamená…“ Přiložím mu prst na rty. Raději ho zastavím hned zkraje. Vypadalo to, že se nám tu rozjíždí docela dlouhá přednáška procesu vyrábění toho odporného moku. Mně je jedno, jak se to vyrábí, můj vztah k tomu nic nezmění. Je to humáč a za tím si stojím.
„A z čeho se dělá víno, lásko? Z hroznů. Takže je to mošt. A pro příště…“ Odložím svou skleničku a vezmu ji i od Billa. Posadím se těsně k němu a otřu se svým nosem o jeho. „Příště kup raději dětský šampáňo. To se dá aspoň pít…“ Uculím se a pokládajíc jej na záda s ním spojím rty.
„Ale vždyť ty jsi to nikdy…“ Odstrčí mě a chystá se protestovat, ale je umlčen mými ústy. Zbožňuju ho, ale nejvíc ho žeru, když mlčí. Je hroznej, pořád musí mít poslední slovo a ke všemu se musí vyjádřit. Co na tom, že jsem to jako malej nechtěl? Jednu sklínku bych snad zvládl. Nikde není napsaný, že musím vypít celou flašku.
Knoflík po knoflíku rozepínám košili a pomalu ji z něj svlékám. Nemůžu se nabažit jeho plných rtů, líbal bych je nepřetržitě, kdybych směl. Vzdal bych se čehokoli, jen jich ne. Málokdo by jim odolal. Jestli vůbec někdo takový existuje. Sám to znám. Odolával jsem jim dlouho, až jsem nakonec podlehnul. Bál jsem se, držel se ze všech sil a pak jsem se do toho vrhnul po hlavě. A nelituju a nikdy litovat nebudu. Ať si ten idiot mele, co chce.
Ani Bill nezůstává pozadu. Tričko hodil někam za nás, přičemž jsem po očku zkontroloval, jestli se neoctilo poblíž nějaké svíčky. Nerad bych se vrátil do dětských let, kdy jsme si s Billem hráli na hasiče. Babičku mohla ranit mrtvice. Štěstí, že ty záclony pověsila vlhký… Moje kalhoty se taky po chvilce ocitnou na zemi. V kterém rohu místnosti skončí, už ale nevidím.
Naše rozpálené kůže se dotýkají, chtíč narůstá, a když mě Bill chytí za zadek a přitiskne si mě na svůj vzrušený klín, téměř současně oba toužebně vydechneme. Uchopím lem boxerek a stáhnu je z něj. Jemně stisknu v dlani jeho naběhlý penis a palcem rozetřu kapičku na jeho vrcholku. Bill mírně zakloní hlavu, ale hned se jeho oči střetnou s mými. Slabým kývnutím hlavy mě pobídne, abych to udělal. Za krk si mě přitáhne k sobě a vpije se do mých úst. Jazykem laská moje rty a začne tlumeně vzdychat, když mu ho začnu honit. Jsem pyšnej sám na sebe, že jej dokážu během tak krátkého okamžiku zbavit smyslů a přivést k šílenství.
„Něco jsem…“ Bill mou ruku po chvilce odstrčí, zavrtí hlavou a přinutí mě si lehnout na záda. Roztřesenýma rukama svlékne i poslední kousek oblečení, který halí moji nahotu, a který vzápětí sám odkopnu kamsi do neznáma. Letmo mě políbí na rty a postupuje níž. Jeho jazyk za sebou zanechává vlhkou cestičku, jak se posunuje přes hruď, břicho až k pulzujícímu penisu, který se dožaduje jeho pozornosti. Prohrábne si vlasy, snažíc se tak odstranit překážející prameny, jež mu spadly do obličeje, rty přiblíží k penisu a vydechne. Koutkem oka se ujistí, že jej pozoruji, těšíc se na báječnou podívanou, jak mě kouří. Povystrčí jazyk, jímž nejprve obkrouží špičku a následně na ni zatlačí.
„Do hajzlu!“ vyhrknu. Cítím, jak mě bere do pusy, prsty jedné ruky hladí moje varlata, zatímco druhou dlaní mi stiskává zadek. Mizím hluboko v jeho ústech a pomalu nejsem schopen myslet na nic jiného než na rozkoš, jíž mi způsobuje moje dvojče, nebo spíš jeho mrštný jazýček. Sám mu začínám ochotně vycházet vstříc pohyby pánve a sténám nahlas jeho jméno. Je to krásný… ne, nádherný… fantastický! Neunikne mi, že Bill zesílí stisk a začne mě sát důrazněji. Dík tomu začnu do jeho úst přirážet jako smyslu zbavený. Cítím, že se blíží moje vyvrcholení, které se snažím oddalovat, co jen to jde, protože bych chtěl, aby to trvalo věčně, a kdybych si směl vybrat způsob smrti, bylo by to umírání pod návalem slasti, kterou mi dokáží přivodit Billova ústa.
Trhavě oddechuji, vychutnávám si ten dokonalý pocit do poslední chvíle, než naprosto zmizí. Když se mi podaří přijít jakž takž k sobě, vyhledám pohledem Billa. Ten klečí mezi mýma nohama a v prstech otáčí malou stříbrnou tubu, kterou nevím, kde tak narychlo sebral, a potutelně se usmívá. Mé oči přitáhne jeho stále tvrdé mužství, a když se znovu podívám na něj a on kývne, dojde mi, jaké jsou jeho úmysly.
„Bille, to…“ Během mžiku se sklání nade mnou a polibky se mě snaží uklidnit. I jemu došlo, že jsem pochopil, o co tu běží a vycítil moje obavy.
„Neboj, bude se ti to líbit…“ zašeptá a pomalými pohyby, doprovázen mým vystrašeným pohledem, se vrátí do předchozí pozice. Se staženým hrdlem sleduji, jak si trošku gelu vymáčkne do dlaní a jeho oči zabloudí mým směrem.
„Uvolni se.“ Poradí mi, když se štíhlé prsty ocitnou v místě, kam má v plánu později zasunout svůj penis. Opatrně do mě vklouzne jedním prstem a čeká na mou reakci. Je to divný… ne nepříjemný, ale prostě divný… Začne jím ve mně pohybovat, což je zpočátku nepříjemný, ale pak se najednou dotkne „něčeho“ uvnitř. Ten kratičký dotek mě přinutí zavřít oči a slabě zavzdychat. Billovi to neunikne a vzápětí se mi znovu zatmí před očima. To je kurva dobrý! Když ale přidá druhý prst, syknu bolestí a stisknu víčka. Jeden se dal, ale tohle už není moc příjemný, dokonce to i bolí.
„Jsi strašně napjatý, zlato…“ Nemůžu za to, to samo. Pokusím se to vydýchat a postupně uvolnit všechny svaly. Po chvilce ucítím, jak pohybuje prsty, takže se zadařilo. Trošku to táhne, ale bolest se střídá s příjemnějším pocitem. Když mě ale už tohle kurevsky bolelo, tak si nedovedu představit, jaký to bude, až do mě narve ptáka. Vždyť mě rozpáře!
Bill zřejmě usoudil, že jsem připravený, protože jeho prsty, připravující mě na přítomnost něčeho mnohem většího uvnitř mě, zmizely. Neodvažuji se na něj podívat, určitě si lubrikantem potírá svůj pulzující penis a chystá se mě rozervat vejpůl. Znovu se mi rozbuší srdce a strachem se nedovažuji ani nadechnout. Billovy ruce mě pohladí po bocích a špička jeho mužství zavadí o vstup do mého těla. Všechny svaly uvnitř mě se jako na povel stáhnou.
„Bude to dobrý…“ Zašeptá, jako by přesně věděl, na co myslím. Jemu se to kecá! On strach mít nemusí. Když do mě začne postupně pronikat, nedokážu potlačit výkřik a z očí mi vytrysknou slzy. Bože, to je hrůza!
„Musíš se úplně uvolnit, broučku…“ Pokouším se, ale to se nedá. Strach je silnější než já. Víčka držím pevně zavřená, ruce stiskávám v pěst a zhluboka oddechuji. To musím dát, prostě musím. Billova ústa se dotknou mých a začnou mě konejšit polibky, snažíc se mi tak pomoci se plně uvolnit. Jednu ruku mu položím na záda, krouživými pohyby hladím sametově jemnou pokožku a druhou vklouznu do jeho havraních vlasů. Znovu ucítím tlak, jak do mě kousek po kousku vstupuje, aniž by mě přestal líbat.
„Pohni se.“ Požádám jej poté, co si zvyknu na jeho přítomnost v mém těle. Bill mé prosbě vyhoví a opatrně do mě přirazí. Není to zas tak strašný, jak jsem si myslel.
„Znovu a víc.“ Pobídnu jej. Důkladně si mě prohlídne, a když se ubezpečí, že to myslím vážně, udělá, co jsem mu řekl. Tento příraz je ve srovnání s předchozím o poznání tvrdší. Nepřestává mě pozorovat, pečlivě si všímá každé změny v mém výrazu. Nejspíš se snaží zachytit nějakou známku nevole, bolesti či něčeho podobného, to tam ale nenajde. Znovu se ve mně pohne a tentokrát mě přiměje slabě zasténat. Nechám svoje dlaně sklouznout k jeho zadečku, za nějž jej uchopím a zatlačím, snažíc se mu tak naznačit, že jsem v pohodě. Přes jeho rty se mihne úsměv, a konečně ucítím, jak ve mně jeho penis začne klouzat. S každým dalším pohybem mizí ten nepříjemný počáteční pocit i táhnutí a já zjišťuji, že se mi to vlastně šíleně líbí. Přidržujíc jej za zadek jsem v podstatě tím, kdo udává tempo.
Jazykem vklouznu do jeho pootevřených úst a prudce jej začnu líbat. Znovu narazí na ten zázračný „spínač“, kterým mě v tu ránu katapultuje do jiných sfér, a oba do polibku zavzdycháme. Bože! Málem jsem se o tohle připravil! Bill se ode mě odtáhne, na čele mu perlí pot a jeho obličej je pokřiven vzrušením. Přerývavě dýchá, ale nepřestává mi upřeně hledět do očí. Mé přirození se otírá o jeho břicho a znovu tvrdne.
„Och bože… kurva… Tome!!!“ vykřikne, když kolem něj stáhnu svaly. „Udělej to… znovu…“
Vyhovím jeho přání a jsem odměněn dalším vzrušeným výkřikem. Celý se třese a já tak nějak podvědomě tuším, že jeho vrchol na sebe nenechá dlouho čekat. Sténá moje jméno, což je rajskou hudbou pro moje uši, křičí slastí a nekontrolovaně do mě proniká. Nečekaně ale přestane, uchopí můj znovu tvrdý penis a zmáčkne jej. Rychlými pohyby začne pracovat na mém uspokojení. Zarývám mu nehty do zad a místnost naplňují moje skoro až zoufalé steny. I já se co nevidět udělám, především jeho přičiněním. Pokud jde o konkurenci, tak ji Bill nemá v ničem a v tomhle už vůbec ne. Je mistr ve svém oboru. Jakmile se začne znovu, nejprve pomaleji, ale vzápětí opět jako šílený, pohybovat, nevydržím to a jeho břicho „ozdobím“ lepkavou bílou hmotou. Bill pustí můj penis, chytí mě za boky a znovu a znovu se do mě vrací.
„Už… už to…“ Ani nestihne doříct, co začal, a několikrát do mě vystříkne. Vysílen zaboří hlavu do mého ramene a třesoucí se po celém těle se ode mě nechává hladit. Když odezní orgasmus a tep i dech se mu vrátí do normálu, svalí se vedle mě. Nadzvednu se na loktech a skloním se nad ním, obdivujíc se tomu, jak je po orgasmu nádherný… ještě krásnější než obvykle… Nosem zavadím o jeho tvář, ústy se mazlím s jeho bezchybnou pletí a dlaněmi hladím potem lesknoucí se tělo.
„Pojď ke mně.“ Bill nechává oči zavřené, ale usmívá se a rozevře náruč. Vyčkává, až ji přijmu, což samozřejmě rád udělám. Položím si hlavu na jeho hrudník a naslouchám, jak mu bije srdce… jak tluče pro mě. Dlouhé štíhlé paže mě láskyplně objímají a bříška jeho prstů kreslí na moje záda asymetrické obrazce.
„Zbožňuji tě, víš to?“ Protne unavený hlas konečně ticho. Tiše se zasměji a vtisknu polibek na jeho hruď. Je dospělej chlap, a přesto má jeho tělo stále chlapecký vzhled.
„Ne víc než já tebe.“
„Myslíš? Já bych i zabil, kdyby se mi tě někdo pokusil vzít.“ Představa zběsilýho Billa, vraždícího kvůli mně, mi připadá spíše komická než strašidelná. Nanejvýš by se sokovi pomstil, ale fyzicky by neublížil. Není takový. Když pominu našeho Hagena a moji osobu, nedal nikomu ani facku. Pokud teda neschytal nějakou Péťa. A důvod ke mstě nemá, protože mě a mou lásku mu nikdo ukrást nemůže. Sice mi leze na nervy ta jeho panovačnost, ale jeho dobré vlastnosti převyšují ty špatné. Když k tomu připočtu, že jsem pro něj roky trpěl a procházel si peklem, byl bych pitomej, kdybych se ho vzdal teď, když jsem ho dostal, když je konečně jen můj.
„Je to napořád?“
„Navždy.“ Ujistí mě a na důkaz pravdivosti svých slov mě pevněji sevře v objetí.
***
„Billy.“ Oženu se rukou, když ucítím něco vlhkého na uchu. Proč mě nemůže nechat ještě spát? Nikdy bych si nedovolil budit ho. Zaprvé miluju okamžiky, kdy ho můžu pozorovat, jak spí, a zadruhé by mě ukamenoval, kdybych ho vytáhnul z pelechu. To je divný… On je zas nadrženej, že tak šíleně funí?
„To není Billy.“ Ozve se hlas opodál, doprovázený přidušeným smíchem.
„Absinthe, fuj, jedeš dolů!“ Málem mě ranila mrtvice, když jsem otevřel jedno oko a spatřil nad sebou psa. Vymrštím se do sedu a mám pocit, že pořád sním. Absi stojí vedle mě a radostně vrtí ocasem, jsem v neznámém pokoji a mezi dveřmi stojí Bill v teplákové soupravě a s kšiltovkou na hlavě. To je pěkně ujetej sen! Můj vždy super vystylovanej brácha má na sobě tepláky. I když on je stylař tak jako tak, i z pytle by vykouzlil exkluzivní model, o nějž by se lidi rvali.
„Dobrá práce, kámo.“ Bill ukáže Absikovi vztyčený palec a spiklenecky na něj mrkne. Odkdy jsou ti dva kámoši? Asi mi něco uniklo.
„Kde se tu vzal?“ Potlačím zívnutí a promnu si oči. Bohužel to není sen, ale skutečnost. Absinth běhá ode mě k bráchovi a sem tam zaštěká, Bill se při pohledu na mě rozřehtá a já netuším.
„Dovezl jsem ho, když jsem ti jel pro něco k snídani.“ Teprve teď si všimnu, že drží v ruce kelímek s kafem a papírový pytlík. Odlepí se od futer, o něž se celou dobu opíral, a vykročí ke mně. Obojí mi podá a sedne si naproti mně.
„Díky.“ Nakouknu do sáčku, kde jsou koblihy, jednu si vezmu a samozřejmě nejprve nabídnu jemu, aby si kousnul. Bill jen zavrtí hlavou. Aspoň neubude, s chutí se do ní zakousnu. Po včerejší noci mi parádně vytrávilo. Sousto zapiji pořádným lokem černé kávy.
„Co to máš na sobě, prosím tě? Nová kolekce?“ Znovu sjedu pohledem jeho dnešní ohoz a s hrůzou v očích sleduji, jak si Absi lehá vedle něj a pokládá mu hlavu do klína. Tak teď je se mnou ámen! Ti dva se dali dokupy, zatímco jsem spal, a proti takové přesile nemám sebemenší šanci. Táhnou za jeden provaz a mně nezbývá, než držet hubu a šlapat v brázdě. Jinak mě stihne hned dvojí hněv. Absinth je pěknej zrádce, bestie falešná. Celou dobu kope proti Billovi a jen, co se ukáže, že má brácha barák se zahradou, a že by z toho mohl mít chlupáč užitek, je s ním jedna ruka. Prospěchář hnusnej prodejnej! Takhle podrazit pána, kterej ho má rád a stará se o něj. Místo aby byl na mojí straně, přidá se k tomu, kdo je proti mně.
„Moc se mi nesměj.“ Polknu sousto, nerad bych se udusil a pomalu se otáčím směrem, kterým ukazuje jeho prst. Kousek ode mě leží hromádka oblečení. Ježiš, snad to není model z nějaké jeho kolekce!
„Nebudeme malovat to nádraží pod náma, že ne?“ Zeptám se opatrně. Nenapadá mě nic jinýho, kvůli čemu by se tak vymódil.
„Ne, prosím tě. Nejprve se musí udělat něco s koupelnou. Kdybys to viděl! Růžičky a nejen to, jsou tam růže, lilie a orchideje. No hnus! Řekni mi, kdo v dnešní době má v koupelně kachličky s květinovým vzorem… To je přece dávno pasé! Viď, Absiku?“ Podrbe psa za ušima. Raději se nebudu ptát, co tam budeme mít my. Koupelnu v jeho baráku jsem bohužel neviděl, takže o ní si představu neudělám. Další překvapení! Snad se zeptá i na můj názor, ale na to bych se nespoléhal. Bill pak jen mávne rukou, prohlásí, že z nás dvou tomu rozumí lépe a tím to pro něj hasne.
„A nenaznačuješ mi náhodou, abych se zvedl a šel ty kachličky odsekávát?“
„To bych po tobě nechtěl, taková dřina.“ Ale nádraží malovat můžu, to je zajímavý! Vzápětí se dozvím, že už má objednanou firmu a že přijedou už příští týden. A Bill si je osobně bude chodit kontrolovat. No, nezávidím jim. Jestli něco nebude podle jeho představ, tak chudáci řemeslníci. Diva jim dá co proto. On fakt nezahálí. Vlastně jsem ještě ani nevyslovil souhlas se stěhováním, jen jsem to nepřímo naznačil, ale Bill už se vrhl do plánování drobnějších úprav, jak rekonstrukci nazývá.
„Tak proč tyhle hadry?“ Tajuplný úsměv na jeho rtech se mi vůbec ale vůbec nezamlouvá. Mlčí, ale jeho obličej prozradí víc než dost.
„Ne, Bille, to nemyslíš vážně!“
autor: LadyKay
betaread: Janule
Tak musím přiznat, že v dnešním díle, ač to u mě nebývá zvykem, bylo pro mě číslo jedna ten úžasný sex, který musím vyzdvihnout =) Já nemám ráda Toma dole, jediná povídka, ve které mi to nevadí, je Časoprostor, a tak jsem jenom protočila oči, když jsem k tomu došla. Ale ty jsi to pojala takovým způsobem, že jsem si to musela přečíst hned dvakrát =)
Bylo to nádherné, Tomova počáteční nechuť a strach, přecházející postupně ve sladkou extázi a láskyplné pomazleníčko…krásně napsané ♥
A co zamýšlí Bill v té teplákovce?
No, buď bude Toma nutit, aby s ním šel běhat, nebo začne něco kutit v domě. A protože obě možnosti jsou v Billově případě nereálné, tak opravdu nevím a těším se, co si na Tomiho připravil =)
Bojím se, že můj koment bude dlouhý. Je velmi těžké dostat do pár vět veškeré emoce ze všech předchozích dílů. Vůbec jsem netušila, co mě čeká za skvost.
Nejprve mi bylo Tommyho strašně líto, první díly byly velmi smutné. Velmi se mi líbí postava Tommyho, v tomto příběhu je velmi silnou osobností (příkladem byl ten bar, kdy nepodlehl alkoholu). Od jisté chvíle se ale směju nad jeho hláškami. Už to, že svého pejska pojmenoval Absinth, mě málem porazilo (můj hafík je Romeo 🙂 ). Přirovnání Absíka, že je to Bill ve zvířecí podobě – to nemá chybu. Bill není s hláškami pozadu: prý se může Absík učit vrčet od páníčka:) Po přečtení věty, že se z Toma bordeláře stal Tom pedant, už mě málem křísili… A co se nestane? "Bill vaří, já mu peru, místo děcka máme Absintha…" Po tomhle jsem se už nacházela někde pod stolem a slzela jsem 🙂
Jsou tu nádherně dojemné chvilky: když prší a Tommy schová Absíka pod mikinu, nebo na něj žvatlá, "Absinth bude držet dietu a Tom přestává kouřit…" ♥ Tohle jsou nezapomenutelné momenty. Stejně tak se musím smát nad představou, jak Jeho Vznešenost něco vysvětluje a jak se drahá diva uráží. Nejlepší byla ta žhavá lekce francouzštiny♥
Některé momenty mě naopak straší. Když "Ken" naznačil Tommymu, jak dopadne… O čem Pete mluví? (Aby nás nakonec nečekala nějaká Shakespearovská tragédie). Ta poznámka "budeme spolu pořád a společně i UMŘEME"… A tím se dostávám k Romeovi. Chápu dobře, že je to Jens? Když poslal ty růže a na cedulce je Shakespearův sonet? Už jen chybí: "Leč jedno umění ty oči nemají: kreslí jen to, co zří a srdce neznají."♥♥♥
K tomuto dílu: Bill mě překvapil, že na Tommyho myslel s nealko vínem. Když Tommy zareagoval tím moštem, čekala jsem od divy větu: "Drahý bratře…"
Bill se potutelně usmíval, ale Tommyho v tu chvíli veškerý smích přešel. Chudák. Bylo mi ho líto, on, takový chodící testosteron má nechat Billa, aby do něj šel… Pro mě je to divná představa. Aspoň, že se to nakonec líbilo oběma. Je vidět, kdo u twins vládne. A opět – Bill by i ZABIL, kdyby mu někdo Tommyho chtěl vzít, myslím, že nevyhrožuje. Chyběla mi ale věta "miluju tě". A ty kachličky, kdo to kdy viděl, že? Já opravdu čekala, že Bill nažene Tommyho, aby je šel odsekávat… 🙂
Krásný díl a musím říct, že se moc těším na další 🙂
[2]: Ondi, ty za chvilku v délce komentů překonáš i mě xD
Povídky od LadyKay jsou úžasné, mě se od ní kromě "Lutte" hrozně líbí i Loving Liar ♥
[3]: Jani, moc děkuji za tip – samozřejmě o této povídce nemám tušení… Pokud ji ale doporučuješ ty, není co řešit♥ Já tady miluju ty sonety, OMG! Četla jsem Romea jedním dechem a teď budu muset čekat… tohle nevydržím! Jo a Lutte taky miluju♥
[1]: Jani, děkuju 🙂 Jsem ráda, že se ti Tom dole líbil. Vím, že jsou tací, kterým se to nezamlouvá. Mně osobně je jedno, kdo jde do koho, záleží mi na tom, jak to je napsané. Tudíž mě potěšilo, že se ti moje pojetí líbilo 🙂
Co si nachystala divuška na brášku? Že by překvapení? 😀 Neboj, Tom si to určitě nenechá pro sebe 😀
[2]: V první řadě děkuji, že jsi se se mnou podělila o svoje pocity z Romea a moc mě těší, že se ti líbí. K tomu Romeovi ti můžu prozradit, že ta osoba tam je. Není to někdo, kdo se teprve objeví na scéně později, ale jeho identitu ti samozřejmě neodhalím. Jen si lámejte hlavinky 😀
[4]: Ondi, jsem fakt ráda, že moje doporučení pro tebe znamená dobré čtení =) Myslím, že máme na povídky podobný vkus, takže Loving Liar se ti určitě bude líbit =)
[5]: Opravdu se mi to hodně líbilo, ty píšeš prostě krásně procítěně =)♥
Ladynko, jen počkej, až se s Jančou pustíme do pátrání. Určitě Romea odhalíme.:-) Kdybys jen tušila, jaké scénáře my dvě dokážeme vymyslet…:-)
A tahle povídka je skutečně mistrovsky psaná♥
[7]: Fakt? No, tak směle do toho. Jeden Sherlock už se o pokoušel a neuspěl 😀 Třeba budete mít víc štěstí 🙂 Jsem na ty vaše teorie opravdu zvědavá :))
A ještě musím reagovat na ty sonety. Moc lidí si jich nevšímá, tak jsem ráda, že se našel někdo další, kdo má taky rád velkého Willa 🙂
A ještě jednou oběma dík moc za chválu ♥
[8]: No, osobou Romea si fakt nejsem jistá, ale myslím, že Jens to není. Podle mě je to někdo, do koho by jsme to vůbec neřekly, já jsem si na začátku myslela, že je to Tom, ale tahle teorie už asi padla, takže budu muset hodně popřemýšlet =)
Jinak se mi tady na komp pořád dere ratolest, takže budu brzy vystrnaděna, tak jdu na telku na Göringa =D
Tomovy myšlenky zatímco si ho bill připravuje nemaj chybu, miluju to :D:D chudáček…:D ale bylo to teda úžasný!
malování nádraží 😀 znovu chudáček 😀 a ti řemeslnící taky 😀 na to se tak těšim, to bude ještě sranda, aspon pro nás 😀
a co absinth? to je fakt zrádce! 😀
Mám rada poviedky, kde sú bratia rovnocenní milenci. Zdá sa mi to tak citovejšie a mám rada rovnoprávnosť 🙂
A Ty Ladynka vieš sexík napísať tak krásne, že si ho užívam s nimi…
Úžasná poviedka, ale to vlastne všetky od Teba.