autor: firelucy
Vlk
~*~
Snažil se najít nějaký německý hudební obchod s CD a bylo překvapivě lehké najít toho dredatého kluka. Ta skupina se zdála být v této zemi největším hitem.
Na coveru byli tři kluci a na straně velmi hezká dívka. Ti dva chlapci v pozadí pro něj byli bezvýznamní, ani blonďáka, ani bruneta nehledal. Podíval se zpět na tu dívku. Je na ní něco známého. Trochu zaostřil, aby si byl jistý, že rozpoznal ty vysoké lícní kosti a oříškové oči.
Bylo hustý, když zjistil, že to není dívka, ale ve skutečnosti kluk. Kluk, který shodou okolností vypadal až příliš stejně. Zadíval se na téměř totožnou osobou vedle té černovlasé krásy. Byl totožný, ale pouze rysy.
Díval se na obličej toho známého chlapce a ucítil, jak má po celém těle husí kůži. Chloupky mu stály za krkem a cítil chlad. Ale stejně, pořád v něm něco je, něco, co ho k němu táhne. Už se to znovu nestane, že? Muž se rychle podíval po obchodě, všiml si jediné osoby, dívky, která byla za pultem.
Nic necítil.
Pár minut se na CD vůbec nedíval. Sklopil zrak, aby se na to znovu podíval. V jeho žaludku se hromadil ten stejný pocit. Něco silného, jako chtíč, ale ne sexuální. Něco na tom klukovi je, něco, co vyvolává jeho podvědomí.
Znovu se mu vybavil ten incident, který se stal na záchodech. Byly to teprve čtyři dny. Velmi dobře si pamatoval ten pocit. Ten pocit, který byl vyvolán právě tím chlapcem až tak, že se neudržel a napadl ho. Zavřel oči a ostře vydechl, když si představil jeho křičící obličej, jak si bral jeho horkou krev.
Udělal dobře, když ho odstrčil pryč.
Co si myslel, když toho kluka kousnul? Ta otázka byla šílená, dokonce i v jeho mysli. Nikdy předtím takhle moc kontrolu neztratil. A fakt, že jej odstrčil ještě předtím, než by mu vážně ublížil… chlapec musel být velmi zvláštní. Mladý muž nechápal, proč jej tyto myšlenky nenapadly už dřív, byly pravděpodobně příliš neuspořádané.
Možná, pomyslel si, Miss Fortune nebude úplně ztracená po tom všem.
~*~
Když se Bill probudil, nejprve si položil otázku, proč je stále oblečený. Naštěstí měl docela volné kalhoty, a tričko také nebylo tak úzké. A potom, proč si připadá jak přišpendlený k posteli.
V místnosti bylo slyšet tlumené chrápání.
Bill se zašklebil. Konečně si uvědomil, že ve skutečnosti má kolem pasu přehozenou svalnatou ruku. Jeho záda byla slisovaná do bratrovy hrudi, Tom ho držel pěvně. Zdálo se, že dokonce i ve spánku k němu chce být dredáč co nejblíže.
Bill vydechl. Cítil se spokojeně a v bezpečí.
Jak se slunce líně plazilo po stěnách, Bill odpočíval v bratrově objetí a nechával Toma ještě chvíli spát. Zdálo se, že dredáč je v poslední době více ospalý. Asi to bylo těmi léky. Myšlenky o Tomově zranění a o jeho druzích léků v Billovi vyvolávaly trochu nejistoty.
Analgetika nebyla to, co Billa trápilo, i když to bylo pravděpodobně to, co Toma dělalo ospalým. Byly to jiné léky, které byly důvodem Billových obav. Stabilizátory nálady.
Bill a Tom se hádali. Ale pokud se hádali, měli k tomu vždy důvod. Tom se na Billa nikdy nerozzlobil jen kvůli pitomosti. Možná byl otrávený, ale nikdy ne agresivní. To proto se Bill svého dvojčete nikdy nebál, i když po sobě házeli židlemi nebo se mlátili. Bill teď nebyl vyděšený, jen měl trochu strach.
Klidné myšlenky se ztratily, byly nahrazeny pocitem viny a hanby. Nechtěl mít takové myšlenky, ale prostě tu byly a on s tím nemohl nic udělat. Tom by Billovi doopravdy nikdy neublížil a Bill to věděl. Ale když brali lidi prášky, mohlo se stát, že by se začali chovat jinak, ne? Přesto ale Tomovy bratrské instinkty byly silnější než jakékoliv prášky, které by mohl kdykoliv dostat… že?
Vina se rozlila Billovi v žaludku, když si uvědomil, že se bratra vlastně trochu bojí. Jen trošičku, že by Tom mohl mít další záchvat.
Ale to byla hloupost. Bill věděl, že Tom mu nikdy neublíží, ne úmyslně.
Billovy myšlenky byly hrubě přerušeny hlubokým zavrčením. Chvíli trvalo, než Bill došel k závěru, proč nazval zvuk jako ‚vrčení‘. Odpověď byla jednoduchá, prostě to přesně tak znělo.
Hluboké, dunivé vrčení, které vycházelo odněkud z Toma, až si Bill nebyl jistý, jestli takové místo lidská bytost někde má. Skoro očekával ostré zuby, které by zatlačily na jeho krk, když se Tom tisknul na jeho šíji, ale všechno, co ucítil, byly měkké rty, a to, jak mumlal slova, která ve skutečnosti nedávala smysl.
Bill se otočil v bratrově náruči a ucítil ještě silnější sevření, jak se pokusil pohybovat. Zavrčení, které Tom vydal, znělo spíše jako rozzlobené. Bill si kladl otázku, jestli by takhle zněl pes, který by byl trochu podrážděny. Otřel svůj nos o ten Tomův.
„Jsi vzhůru?“ Bill se kroutil v Tomově náruči. Cítil se v bratrově hrudi lapený, ale nezlobil se. Byl Tomův, věděl to. A Tom to věděl taky. Jeho paže Billa obklopovaly.
„Nesnáším rána!“ Tom reptal s očima pevně zavřenýma. Bill se usmál, když uviděl vrásky na Tomově nose, od toho, co dredáč cítil. Bill to za chvíli ucítil také.
„Jistěže ne, ale je to cítit, jako by pro nás máma udělala francouzské toasty.“ Bill se zakroutil víc, když byla jeho noha chycena mezi Tomovou.
Tom pootevřel jedno oko. „…myslím, že rána nejsou tak špatná.“
~*~
Když se blížilo poledne, Tom se konečně začal cítit trochu víc vzhůru. Cítil se špatně kvůli tomu, jak dlouho spal. Jenže dneska ráno, předchozí noc, nebyl schopný usnout dříve než ve 4 hodiny ráno.
Prsty přejel po pár strunách na kytaře, která rozeslala náhodné tóny po pokoji. Jediná věc, které se na svém zranění trochu bál, byla jeho poloha. Mohlo mu poškodit nějaké nervy a on by mohl ztratit svou kariéru. Mohl by tak ztratit celý svůj život. On a Bill vždycky žertovali, že by raději přišli o život než o jejich hudbu. Nyní už si ale Tom tak jistý nebyl.
Pokud by vážně přišel o ruku, stále by si mohl užívat hraní na kytaru. Byl by schopný hrát si jen tak doma sám pro sebe. Bolelo by, kdyby už nebyl součástí Tokio Hotel. Ale kdyby zjistil, že není schopný být součástí hudby, kterou s bratrem vytvořil, cítil by se mnohem hůř. Je to něco, co dělají společně, hudba je spojuje skoro tak moc jako jejich pokrevní pouto.
Tom si byl stoprocentně jistý, že kdyby Bill ztratil hlas, zemřel by.
Potom by mohl zemřít i Tom. Smrt nebyla věc, o které by často přemýšlel, teď se zdálo, že je na to dobrý čas. Může to znít jako klišé, ale Tom si byl jistý, že kdyby odešel, Bill půjde také. Je to přirozené. Bill je část Toma a Tom je část Billa. Bez druhého by nebyla žádná Kaulitz twins. Je to už v tom slově. Pokud jsi dvojče, znamená to, že jsi dvěma osobami.
Tom měl strach z umírání.
Kazimír přišel do místnosti, chladně se na Toma podíval a nebezpečně přehodil ocas ze strany na stranu. Tom mu nevěnoval příliš pozornosti, byl to pejskař. Velmi zamyšlený pejskař o životě a smrti.
Bill byl spíš jako kočka a kočky mají 9 životů. Tom se cítil trochu bezpečněji.
Najednou ho přepadla touha vidět své dvojče. Kytara spadla na gauč. Tom vstal rychleji, než měl původně v plánu, a prakticky skákal ze schodů. Opravdu nechápal, proč je najednou tak dychtivý, vidět svého mladšího bratra. Všechno, co věděl, bylo, že má být s Billem, a tak to i bude.
„Víš, když skáčeš po těch schodech, je to, jako by šel slon.“ Bill neodvrátil pohled od notebooku, když Tom vstoupil do místnosti bez klepání.
„Neskákal jsem po nich.“ Tom se nadechnul po vzduchu a posadil se na konec Billovy postele. Cítil se trochu hloupě. Stále si nebyl jistý, co se to vlastně stalo, ale byl za to rád. Když viděl Billa, všechno se zdálo o moc jednodušší. Chytnul Billa za ponožky.
„Jistěže neskákal, to by bylo s těma tvejma kalhotama nebezpečný.“ Bill jen mírně mrknul a zachichotal se, když mu Tom zatlačil na palec.
„Co to děláš?“ Tom se zády opíral o dřevěnou pelest postele. Bill měl postel s nebesy. Bylo to přání, které stálo na vrcholu jeho vánočního seznamu, postel se závěsy kolem. Jejich odstín byl tmavě-fialový, postel se do jeho pokoje moc nehodila, ale Bill ji zbožňoval stejně.
Tom ji měl rád taky. Ty závěsy byly prostě skvělé na zatažení, když se v noci báli a nebo když byl Bill vyděšený. Tom rád svého bratra uklidňoval, když je nikdo jiný nemohl vidět. Jejich máma naštěstí nikdy zatažené závěsy neroztahovala.
„Výzkum!“ Řekl Bill důležitě.
„Čeho?“ Tom masíroval nohy svého dvojčete, vděčný za jakýkoliv kontakt. Tom zvednul pohled, když jej Bill vybídnul, aby se k němu připojil. Rychle se odstrčil od pelesti, jeho bok se natisknul na bratrův, jak se nakláněl, aby viděl na obrazovku.
Byl tam dokument, nějaký seznam. „Pořád tu něco nesedí.“
„Mám teorii.“ Bill se na něj zašklebil, přitulil se a poklepával prsty na svůj laptop. Tom slyšel, jak černobílé nehty klepou o plast.
„Teorii čeho?“ Tom měl pocit, jako by Bill kecal úplný kraviny. Byli dobří ve vzájemném povzbuzování a dredáč si byl jistý, že o to se teď Bill snaží.
„Tvýho útočníka!“ Tom se na chvíli napnul, vážně o tomhle nechtěl přemýšlet. Bill vypadal, jako by si toho všimnul, ale mladší byl rozhodnutý donutit Toma poslouchat. „Hledal jsem různý věci. Jako kdo by byl schopný ti udělat takové zranění.“
Tom trochu pochyboval, jestli to k něčemu bude, ale Billovi to neřekl.
„Tady je seznam věcí, které jsem našel.“ Bill pootočil laptop, aby na něj Tom lépe viděl. Tom se váhavě naklonil, měl trochu strach z toho, co tam najde.
‚Mimozemšťani,‘ byla první věc, kterou přečetl. Usmál se, po tomhle se přestal obávat. Seznam pokračoval dál. ‚Upír, papoušek na drogách, vlkodlak, masakr motorovou pilou – ty vole, kdo může být tak dobrý v manipulaci s motorovou pilou, šílená fanynka, která je vážně špatná (nebo dobrá) v zanechávání cucáků…‘ Tom se začal hlasitě smát.
„Tak co myslíš?“ Skutečnost, že Bill se tvářil tak vážně, dělala věc ještě směšnější. Tom pohladil Billa po tváři.
„Myslím, že si vůbec ten nejlepší bráška, jakýho bych mohl mít.“ Předklonil se a jemně Billa políbil na špičku nosu. Černovlasý chlapec se lehce začervenal. Plaše se na Toma díval přes svá přivřená víčka. V tu chvíli Bill vypadal tak rozkošně. Tom jej pohladil po vlasech předtím, než položil ruku zpět na laptop. „Ale ta věc byla velká a šedá. To vylučuje papouška.“
Billovy oči chvíli sledovaly Toma a potom se zaměřily zpět na obrazovku. „Hmm, máš pravdu.“
Papoušek byl odstraněn ze seznamu.
„Ale ani ty ostatní teorie nejsou moc uvěřitelný.“ Tom položil ruku kolem dvojčete. Když byl s Billem, nemusel se starat o ‚zívnutí a protáhnutí‘ pohyby. Cítil se dobře, když držel horké tělo proti tomu jeho, cítil se v bezpečí.
„Já sázím na mimozemšťana. Ten by byl schopný se dostat pryč, aniž by ho zachytily kamery.“ Bill kliknul na laptop a aby tam dosáhnul, nevědomky se ještě víc přitisknul na Toma. Ten se ušklíbnul.
„Jak tě napadla ta teorie, co je na prvním místě?“ Tomova ruka sama putovala po Billově krku. Druhá odpočívala na peřině a bez jeho vědomí se pomalu posouvala blíž.
„Tvoje symptomy.“ Billův hlas byl nízký, reagoval na Tomovu péči. Tomova ruky byla nyní v jeho klíně, druhá byla na Billově rameni a jemně jej hnětla. „Rychlé hojení… divné chování.“
Tom neměl rád tuhle věc.
„Tak jako tak.“ Bill vypadal, jako by sám nevěděl. „Některý tyhle návrhy vysvětlujou některý tvoje příznaky. Mimozemšťani, vlkodlaci a upíři by s největší pravděpodobností ovlivnili tvůj metabolismus. Ty ostatní návrhy vysvětlujou jen tvoje zranění, ale jsou… víc pravděpodobný.“
„Myslíš že, ‚masakr motorovou pilou – ty vole, kdo může být tak dobrý v manipulaci s motorovou pilou‘ je víc pravděpodobný než upír?“ Tom lehce položil ruku na Billovo stehno.
„No, technicky vzato, upíři by neměli existovat.“ Bill se trochu zakroutil, ne nepříjemně. Bylo to, jako by se hýbal proti a od toho, jak jej Tom hladil po stehně. Tomova ruka cestovala nahoru a dolů, za chvíli jej pohladil po vnitřní straně. „Tomi!“
„Hmm? Oh!“ Tom odendal svou ruku.
„Takže, jo.“ Bill vypadal trochu nervózně. „Ve skutečnosti by to mohla být ta šílená fanynka.“
„No, já tipuju toho upíra, to by bylo tak cool!“ Zažertoval Tom. Žertoval, aby zapomněl na svého útočníka. Nebo alespoň na realitu ohledně útočníka.
Kytara a Bill, byly jediné věci, které dokázaly na delší dobu udržet Tomovu pozornost. Když hrál, jako by se čas zastavil. Když byl se svým malým bráškou, svět se kolem něj hýbal, ale on to nevnímal. Protože když byl s Billem, na ničem jiném nezáleželo.
Naklonil se k Billovi, aby jej hraně kousnul do krku. Nemělo to nic společného s chtíčem po krvi nebo něčím nadpřirozeným, nemělo to nic společného s přitažlivostí ani instinkty. Tom si z toho všeho dělal jen srandu. To si řekl.
„Ah, Tomi!“ Bill se chichotal a vykřikl, když byl zatlačen do postele a Tom se nahoře pohyboval proti němu. „Ne, upíři nejsou skuteční, ty blázne! Přestaň, oh… neopovažuj se!“
Tom se smál do Billových vlasů. Věděl, že jeho bratr nechtěl, aby to dělal.
Tom kousnul znovu, ne tak jemně jako předtím. Ne tak, že by mu chtěl udělat cucáka, takže to bylo v pořádku. I když otevřel pusu a začal sát. Bill sebou divoce házel, aby se vykroutil z jeho sevření. Černovlasý chlapec se chichotal jako blázen, nehty začal škrábat Toma po zádech.
„NECH TOHO… oh BOŽE, Tomi!“ Tom na něm ležel celým svým tělem a tlačil ho do postele. Konečně, Bill ho ze sebe dokázal odstrčit. Dredáčova hlava spadla do přikrývek, jeho hruď se zvedala, jak se smál, a zároveň lapal po dechu. Bill ho tvrdě udeřil do boku. „Ty idiote, máma to uvidí!“
„Varoval jsem tě.“ Tom se nedokázal tvářit vážně. Díval se na Billův obličej. „Upíři jsou skuteční, brácha!“
Bill se zlobil, ale nedokázal zakrýt úsměv na rtech. Černě nalakované nehty se dotýkaly místa, kde měl Tom rty.
Tom obdivoval svou práci. Hezká červená růže se teď vybarvovala těsně pod Billovým levým uchem, a ještě tam byly malé stopy po zubech. Taky tam byl otisk Tomova piercingu, který mizel mezitím, co to Tom pozoroval. Myslel si, že Billovi sluší být označený.
Bill je Tomův, po tom všem. Je Tomův bratr, Tomovo vlastnictví.
„Seš dneska jako by sis musel označovat teritorium.“ Zamumlal Bill, uklidil notebook a mračil se na Toma. „Myslím, že tam připíšu symptom: snažil se sníst svého mladšího bratra.“
„Nemyslím si, že bys to tam měl psát.“ Tom se ledabyle culil. „Mohlo by to vypadat trochu divně.“
Bill se na něj zašklebil a plácnul ho. „Drž hubu, ty bláznivej upíre. Jdi radši spát, je poledne. Neměli byste být spíš noční tvorové?“
Když se o tom Bill zmínil, Tom si uvědomil, že je vlastně trochu unavený. Ale to bylo asi jen léky, myslel si, a pozorovat své dvojče, jak se pohybuje po posteli. Černovlasý chlapec zvednul z podlahy šátek a Tomovi se zavíraly oči. Poslední věc, kterou viděl, byl šátek, který si bratr opatrně omotal kolem krku.
Bill tu značku schovat mohl, ale Tom věděl, že tam je.
~*~
Bill se díval dolů na Toma, jak leží na posteli. Dredáč vypadal tak roztomile. Zpěvák seděl na kraji postele a obdivoval svého staršího bratra. Už netruchlil, mohl se na Toma podívat, už neviděl obvaz, bolest a strach. Podíval se na Toma a viděl svoje dvojče. To bylo hezké.
Jeho ruka se podvědomě dotkla krku pod levým uchem.
Když byli malí, Tom to někdy dělal, sál jeho krk. Bill ho tehdy nazval kanibalem, ale neprotestoval, když ho Tom zatlačil proti zdi a rty se dotkl Billova krku. Billovi se to líbilo. Komu taky ne? A Tom vypadal, že si to taky užívá. Proč, Bill nevěděl. Tom mu řekl, že protože Bill chutná dobře, a to byl důvod, proč mu Bill začal říkat ‚Kanibal Tomi‘.
Bylo to v pořádku, dokud se na to máma Billa nezeptala.
No vlastně, prvně se ptala jen na ten cucák. Zeptala se ho, jestli by nemohl přivést svou přítelkyni na večeři. Tom se smál tak moc, až spadnul ze židle. Bill si pamatoval, jak byl překvapený. Proč si jeho matka myslela, že měl přítelkyni?
Potom už ho Tom nikdy neznačil. Nechtěli, aby se ten rozhovor s jejich matkou opakoval, o bratrské lásce a se všema těmahle sračkama. Billův žaludek se protočil, když jim Simone vysvětlila ptáčky a včeličky. Stále si pamatoval Tomův zděšený obličej, když jim Simone řekla, že tohle si dělají navzájem milenci.
Takže už nikdy nebyly cucfleky. Až do dnešního večera.
Bill se natáhnul a odendal Tomovi pár dredů z obličeje, konečky prstů se dotknul jeho měkké tváře. Koutkem oka něco uviděl a otočil se právě, když Kazimír vešel do pokoje.
„Ahoj, chlapče.“ Tiše zašeptal a čekal, až k němu kočka přijde.
Zdálo se ale, že kočka má na starosti něco úplně jiného. Zastavila se v půli cesty a začala zírat na spící dvojče. Bill ji zvědavě pozoroval, když nahrbila záda a začala nebezpečně vrtět ocasem. Syčela. Byla naštvaná.
„Přestaň zase s tím nesmyslem. Vypadni odtud.“ Bill mumlal a vstal, neochotně opustil svého bratra. Vyrazil kočku ven z pokoje a ona vypadala uraženě. „Nedívej se na mě tak. Je to jen Tom. Víš, ten člověk, se kterým tu žiješ od narození.“
Oba dva šli dolů.
„Jsi praštěnej, Kazimíre. Nijak se nezměnil od doby, co tu byl naposled.“ Nicméně, Bill věděl, že to není tak úplně pravda. Po útoku se Tom změnil a Billa to děsilo. To byl pravděpodobně důvod, proč kočce říkal, že Tom byl stále ten starý Tom.
Jen přidat divné chování a Bill může skoro říct pravdu. Skoro.
autor: firelucy
překlad: Larkys
betaread: Janule
Oh skvšlý díl jako vždy. Konečně se to nějak pohnulo a ten muž se snaží najít Toma. Doufám ale, že až se setkají, nebude ho to táhnout k tomu znovu mu ublížit. To, jak si Bill dělá starosti…trošku mě zaskočilo, když tam bylo zmíněno, že má z Toma trošku strach. A s těmi teoriemi…Bill ani neví, jak moc byl blízko. Zase tam byly roztomilé ty jejich dvojčecí chvilky. Úžasné, moc se těším na další díl:)Děkuju za překlad♥
Bill mě s tím jeho výzkumem fakt pobavil 😀 prej masakr motorovou pilou – ty vole, kdo může být tak dobrý v manipulaci s motorovou pilou … z toho jsem chytla nehorázný výtlem, když jsem si představila jak se chudák Tommy snaží udržet smích, aby se Bill nenaštval 😀 😀
chjo, nemůžu se dočkat, až se z Tommyho stane vlkodlak…každou chvilkou jsem čekala, že se něco stane, že po Billovi vyjede a bude ho chtít sežrat… a ono pořád nic!! 😀 😀 😀 😀
Ten výzkum mě dostal 😀 A naprosto souhlasím s xoxo_Lady 🙂
noo…Billí se nám činil…:D ten výzkum byl fakt dobrej…:D suprovej dílek…:) a doufám, že ten chlap nechce Tomovi ublížit…těším se dál…a děkuji za překlad =)
ja to úžasný!ještě tam přidej Tomovu přeměnu ve vlka,Bilovo napadení upírem,a bude to dokonalý.prostě miluju
věci kolem upírů a vlkodlaků.tleskám ti:D
Tak jsem trochu opožděně začala číst tuhle povídku a musím říct, že se mi opravdu líbí! 🙂
Miluju popis takových těch "dvojčecích chvilek" (jak to přesně nazvala Emilia 🙂 ). Jde vidět, že se Tom díky kousnutí tak úplně neovládá – ať už jde o návaly vzteku nebo… chtíče? Výborná povídka, těším se na další díly! 🙂
wow tak thle byl vážně super dílek opravdu mě dostal ten papušek na drodách ten Billí má vážně nápady každopádně se těším jak to ccelé bude dál