Zákon nebo láska 5.

autor: Catherine  

O 10 dní  později

„Tome, dost. To lechtá.“ Bill se svíjel smíchy pod Tomovými doteky. Byla krásná, slunečná neděle. Den jako stvořený pro vycházku. Každou neděli si mohli ‚obyvatelé‘ kláštera dělat cokoliv chtěli, avšak museli docházet na povinné modlení a činnost nesměla být v rozporu s pravidly.

Černovlásek s dredáčkem se rozhodli pro vycházku. Za dobu, co Tom už v klášteře pobýval, se více poznali a zjistili, že i přes rozdílné životy mají společnou spoustu věcí. Rozuměli si víc než dobře.  

Nyní byli ve stínu pod velkým stromem a skvěle se bavili. Tedy… Tom se skvěle bavil. Pro Billa bylo lechtání spíše muka.  
„A co když toho nenechám?“ zasmál se dredáček a Billa polechtal pod klíční kostí. Zjistil, že tam je nejvíce lechtivý.

„Prosím, prosím, nech mě.“ Smál se Bill a snažil se odstrčit prsty Toma pryč.

„Ale já toho nechci nechat. Leda že by… Zvolíme přístup něco za něco. Pokud chceš, abych toho nechal, tak mi dáš pusu. A nebo mi pusu nedáš, a já tě ulechtám k smrti.“ Tom vyslovil svoji nabídku se zcela vážným výrazem v obličeji. Ač se s Billem přátelsky bavil a nebyl tím pádem ‚sám‘, tak pořád chtěl odejít z kláštera pryč. Zastavil pohyby hbitých prstů a ruce stáhnul pryč. Posadil se vedle černovláska na zem a čekal na odpověď. Zajímalo ho, jakou možnost si Bill vybral… Byl si ale jistý tím, že pusu dřív nebo později dostane. Nikoho by nemohlo bavit ustavičné lechtání…

Bill nad nabídkou rozmýšlel. Bylo to tak moc riskantní. Vůbec netušil, jak se má chovat. Jestli má dát Tomovi pusu a dělat jako by nic… A nebo jestli se má nechat dál lechtat. Jediná jistá věc byla ta, že když Tomovi pusu dá, tak se ani jeden nebude chovat jako dřív… A ta druhá jistá věc byla ta, že Toma lechtání dřív nebo později bavit přestane.

Celou situaci sledovali v křoví Herbert a Andreas. Kluci, kteří byli ve stejném pokoji jako Bill s Tomem. Už pár dní si všímali toho, že se kluci spolu baví více než normálně. Zdálo se jim to podezřelé. Bylo to hodně zvláštní…

Na dnešek měli promyšlený plán. Plánem bylo sledování. Přáli si, aby kluci šli někam, kde se oni dva budou moct schovat, aniž by je objevili. Povedlo se tak. Byli perfektně ukrytí.  

„Herbe, není tam najednou nějaké zvláštní ticho?“ zeptal se Andreas, když se nic dlouho neozývalo. V očích jako by mu blikaly otazníky.  
„Oh… Ty si snad myslíš, že Bill přistoupil na variantu ‚pusa‘?“ jen při tom pomyšlení se malý pihatý chlapec znechuceně otřásl. Nemyslel si, že by Bill na to přistoupil, ale člověk nikdy neví. Ticho tam bylo už opravdu velmi dlouho. 
„Nevím, ale je tam nějaké zvláštní ticho. A to hodně dlouho.“ Řekl Andreas a začal se pomalu zvedat. Zneklidňovalo ho to. Neměl rád pocit nejistoty. Pod strom nebylo z úkrytu vidět.

„Andreasi, ty tam jdeš? Co když se teď ocucávají? Nedivil bych se. Občas se k sobě chovají jako milenci.“ Pronesl pyšně Herbert, aby poukázal na fakt, který vypozoroval. Také se zvedal. Přeci jen… Přesto všechno nechtěl zůstat v žádném případě pozadu.

„Nechutné.“ Ušklíbnul se Andy a vystoupil z křoví. Šel tiše a pomalu pod strom. Herbert mu byl v patách. Oba se těšili, jak je vyruší a budou mít co říct otcovi.

„Tome, dobře, dám ti pusu.“ Usmál se černovlásek. Posadil se a zády se opřel o starý kmen vysokého stromu. Díval se Tomovi do očí. 
„Dobře, ale jestli nechceš, nemusíš. Byla to jen slova.“ Tom pokrčil rameny. Ani ve snu si netroufal tvrdit, že by mu Bill dal pusu jen tak. Najednou… Netoužil po tom. Chtěl se sice dostat pryč z tohoto ‚blázince‘, ale zároveň Billovi nechtěl ublížit. Netušil, kde se to v něm vzalo. Nikdy nebral ohledy na ostatní…

„Ale já ti ji dát chci.“ Usmál se černovlásek. Jakmile slova vyslovil, Tomovy rty se zvlnily do úsměvu. Ani jeden nevěřil tomu, co Bill právě řekl. Bill si za svá slova okamžitě v duchu nafackoval. Svá slova si uvědomil teprve tehdy, kdy vyšla z jeho úst. V jeho hlavě mu to neznělo tak… Chtivě. Nevěděl, co má dělat. Myslel si, že to je určitě proti zákonu. Určitě nesměl milovat jiného chlapce…

„Dobře.“ Přikývnul Tom a zavřel oči. Nastavil své rty proti Billovým a čekal. Kdyby byl Bill dívka, už tady dávno pod ním leží a sténá. Nyní to ale bylo jiné. Bill byl chlapec. Hodně krásný, milý a hodný chlapec. Vražedná kombinace… Tom si byl toho vědom. Cítil k černovláskovi něco zvláštního. Něco, co k žádné osobě ještě nikdy necítil. Nevěděl, co to může být. Byl to úplně nový, dosud nepoznaný pocit.

Bill se přitiskl na Tomovy rty. Najednou ale slyšel jen znechucené řeči. Chlapecké  hlasy mu byly povědomé. Zamrkal. Viděl před sebou stát Andrease a Herberta. Rychle zamrkal a odsednul si od Toma. Věděl, co to znamená. To, co právě udělal, se dozvědí všichni z kláštera. Byl s nimi v jednom pokoji už odmalička. Věděl, jací jsou. Nikdy si nic nenechali pro sebe. A určitě to neudělají ani teď. Políbil kluka. Nemůže to zůstat bez trestu… 
„Bille, jsi opravdu nechutné prase!“ odvážil se promluvit pihatý chlapec. Pošoupnul si na nose výš své kulaté brýle. 
„Jo! Herbert má pravdu! Nechápu, jak se můžeš ocicmávat, navíc s klukem na veřejnosti! Fuj. Že se nestydíš. Takhle si nebyl vychován! Pán tě potrestá.“ Přisadil si Andreas a znechuceně si odplivnul.  

„A co má být? Tak mi dal pusu. Se z toho neposerte!“ zakročil Tom. Nemohl déle poslouchat řeči spoluobyvatel. Bylo mu z toho zle. Nechápal, proč z toho dělají takovou aféru. Nic se nestalo. Jedna neškodná pusa. Nic víc…