autor: Bitter
„Tome ne… ne nechoď nikam, prosím… Tome, ne… buď tady…“ Vyhrkl Bill naléhavě a vrhl se mu kolem krku. Šílel z pocitu, že by se mohlo něco stát. Co když Tom odejde a on se vzbudí?
Zase bude sám…
Nebo… nebo co když se Tom už nevrátí… co by dělal potom?
Tom ho jen chytil za tváře a opřel se čelem o to jeho. Pohledem se vpíjel do Billova vyděšeného pohledu a palci ho hladil na spáncích, ve kterých silně tepalo.
„Billy, neboj se…“ Oslovil ho něžně a Bill přivřel oči, když se tepání naprosto vypařilo pod Tomovými doteky. Ty jediné ho jako pokaždé dokázaly uklidnit…
„Vem malýho a jdi tam… já se vrátím… přísahám. Billy, věř mi.“ Ujistil ho a líbl na nos. Bill ale zavrtěl hlavou a chytil pevně jeho zápěstí. V očích měl odhodlání vzepřít se jako už nikdy. Nedovolí, aby se Tomovi něco stalo. Ne opět kvůli němu.
Poprvé ho pustil, a jak to dopadlo? Málem umřel… dal tak nevědomky všanc Tomův život a štěstí jejich rodiny. Ne, to už nedopustí nikdy a pro nic na světě.
„Ne… já tě nenechám jít samotnýho… už ne… naučil jsi mě dost… chci jít s tebou.“ Namítl odhodlaně a nevědomky stisk zesílil.
Uvědomil si to, až když Tom usykl a okamžitě ho pustil, ale ani to mu nezabránilo ho alespoň držet za tričko. Dalo mu to alespoň trochu jistoty, že Tom neodejde.
„Střílet jsi mě naučil dobře a bránit se taky… teď jsem nemohl, protože mě držel v šachu… Tome musím jít s tebou… chci mu dát, co si zaslouží. Tome, prosím, mám na to právo… za všechno, co mi udělal… jak mi ublížil a vzal… vzal tebe…“ Šeptl a přitáhl si ho blíž.
„Tome, prosím…“
Tom si jen promnul spánky a povzdychl si. Věděl, že má Bill pravdu, ale on nechtěl, aby se Bill do něčeho takového zapletl. Chtěl, aby zůstal tak čistý jako doteď.
Celou tu dobu se ho snažil od všeho držet dál, aby nikdy nezažil ten pocit, co nastane, když někomu vezme život. Bylo to tak… nečisté… to naprosto nepřipadalo v úvahu, aby si Bill něčím takovým špinil ruce.
„No nejde… to po mně nechtěj.“
„Ale proč?“
„Billy, kdybych tě ztratil, nepřežil bych to… tam budeš v bezpečí.“ Rozhodl, zvedl z postele přikrývku a znova ji dal Billovi kolem ramen.
„Aby ti nebyla zima.“ Pousmál se a z postýlky opatrně vyndal malého. Bill jen zavrtěl hlavou, ale stejně si malého přivinul co nejblíž k sobě. Nechtěl, aby šel sám… nebylo to fér…
„Tome, ale…“ Začal, ale Tomův ukazováček byl rychlejší. Zadržel další slova naprosto nekompromisně a něžně zároveň.
„Miluju tě.“ Šeptl, naposledy Billa líbl na rty a vyběhl z ložnice. Těsně před tím, než se pustil ze schodů, se přesvědčil, jestli Bill opravdu i s malým zamířil do úkrytu pracovny a pousmál se na něj. Bill mu úsměv trochu křečovitě oplatil a co nejtišeji za sebou zavřel.
Naopak Tom se ani neobtěžoval tišit. Dupal po schodech a odjistil svůj revolver tak nejhlasitěji, jak jen mohl.
Chtěl, aby na něj čekal… chtěl, aby věděl, že se jeho smrt blíží a ze všeho nejvíc se
nemohl dočkat, až ho Seb uvidí živého.
S kamennou tváří vešel do obýváku, kde už se zbraní v ruce čekal Sebastian.
„Ty?!“ Vyjekl a viditelně zbledl. Čekal kohokoli, konec konců, sice Billa připoutal, ale on byl malá mstivá mrcha, klidně se mohl osvobodit, nebo mohl někoho zavolat, ale Tom? To nedávalo smysl… vždyť ho zabil…
„A čekal jsi snad Ježíška?“ Sykl Tom a pohledem ho pálil na uhel.
„Máš být mrtvej, co tady děláš?“
„Asi sis to špatně naplánoval… to bude asi to, proč jsi byl dycky ten druhej… nepřemejšlíš nad detajlama. Měl sis počkat, až do toho auta nastoupím, dřív než jsi to odstartoval. Takhle jsi mě leda nasral… měl jsem to auto rád…“
„Jo, zato ty sis všechno promyslel do detailu… hlavně svou milovanou ženušku… ta je do detailu… spíš bych řek, že jí jeden dost podstatnej detail přebejvá… buzno.“
„Drž radši hubu, nebo tě zastřelím dřív, než z tebe vymlátím duši.“ Okřikl ho Tom a Seb odložil zbraň na stolek.
„Tak pojď, Zwingere, už se těším, jak tě znova zabiju.“ Ušklíbl se, ač věděl, že proti Tomovi je bez šance, pokud to bude fér, ale nebude. To Tom možná bude jednat čestně, ale od něj ať to nečeká. Při první příležitosti vyndá kudlu za opaskem.
Tom zatím odložil svou zbraň na podlahu a odkopl ji k prahu obýváku.
„Tak pojď.“ Syknul a Seb se na něj hned vrhnul.
„Zabiju tě, Zwingere, zabiju!“ Rozkřičel se Seb a s úšklebkem vytasil dýku.
„Ty bastarde.“ Sykl Tom, ale dřív, než na něj mohl Seb zaútočit, a dřív, než Tom stihl cokoliv udělat, se do obýváku vřítil Bill.
„Ne!“ Křikl, v mžiku sebral ze země Tomovu zbraň a namířil na Seba.
„Zabiju tě, ty hajzle…“ Sykl nenávistně a Seb jen zacouval. Těkal pohledem na Toma, ale ten jen stál se založenýma rukama a pohrdavě ho pozoroval.
Chtěl si to s ním vyřídit, to ano, ale Bill na to měl výsostné právo. Nehodlal nijak zasahovat, pokud nebude chtít…
Navíc by se asi těžko Sebovi ubránil s holýma rukama.
„Tak dělej, střílej, jestli na to máš…“ Usykl jedovatě, když se Billovi roztřásly ruce a zahodil nůž.
„Stejně se netrefíš… jsi jen děvka a i na to seš nanic… srabe.“ Ušklíbl se, ale to Tom nehodlal poslouchat. Obratně Billovi zbraň vzal a praštil Seba do obličeje tak silně, až skončil na zemi.
„Srabe? A co jsi ty, hm?“ Sykl a vrátil se k Billovi.
„Je tvůj… máš na to právo… a nešetři ho… nezaslouží si to.“ Šeptl Billovi a vrátil mu revolver.
„Nebudu.“ Špitl Bill a stoupl si nad Seba. Díval se na něj jak na prašivou krysu…
„Tak děvka? A k ničemu… fajn… tak já ti ukážu, k čemu ta děvka je.“ Sykl a bez mrknutí oka mu střelil do kolene.
Seb se začal na koberci svíjet v šílené agonii.
„Ty hajzle! Ty malá čůzo!“ Rozkřičel se a Bill si jen vedle něj odplivl.
„Copak bys udělal, abys žil?“ Ušklíbl se a kopl ho do prostřeleného kolene. Sebastian nebyl s to odpovědět, jen bolestí zakřičel a Bill se pousmál.
„Užij si tu bolest, protože je to to poslední, na co ty teď máš nárok a co si zasloužíš… Sbohem v pekle.“ Sykl a střelil mu těsně vedle hlavy.
Bolest, co mu způsobil, mu vrátil, stejně jako ponížení a strach, ale zabít ho nemohl, to byl úkol pro Toma. To Toma málem zabil.
„Tome… kolik chceš za toho hajzla?“ Sykl a hodil Tomovi revolver.
„Tohle je zcela zdarma.“ Pousmál se Tom a Billa do pracovny doprovodilo pár tlumených výstřelů…
…
„Jak jsem řekla… jsem agentka F.B.I…“
„Pořád tomu nerozumím… vždyť jste… jste…“
„Byla jsem v utajení… ohrozila bych celou akci, pokud bych vám vše řekla, když jste zastřelil Zwingera.“ Rozhodil Bill rukama a komisař jen pokýval hlavou. Bill se usmál a malinko se naklonil, aby komisaři poskytl výhled na jeho dokonalý, ač umělý dekolt. Hrál si s ním bez mrknutí oka. Musel, pokud chtěl, aby mu komisař na vše, co Tom s Dennym naplánovali, skočil.
Steinke byl v koncích…
Pořád ještě to nechápal. Není to ani půl hodiny, co mu do kanceláře vtrhla Cara Zwingerová se složkou papírů a federálním agentem za zády.
Všechno, co mu říkala, bylo tak šílené, o utajení a o všem… nechápal to, ale podle všeho to byla pravda a Cara nikdy Tomova žena nebyla a i to malé nebylo jejich… celou dobu to na něj hrála…
Podle složky ji nasadila F.B.I. hned po vraždě Billa Kaulitze, aby shromáždila dostatek důkazů a odhalila tak celou řadu vrahů, včetně Sebastiana, kterého v sebeobraně zabila, když ji odhalil a pokusil se zabít ji i dítě.
Alespoň podle složky.
Komisaři nezbývalo nic jiného, než případ Toma Zwingera uzavřít stejně jako případ vraždy Billa Kaulitze, a agentce popřát šťastný návrat do států…
…
Bill nastoupil do auta a opřel se o sedačku.
„Máme to.“ Šeptl a zavřel oči.
„Skočil na to… všechno to sežral i s navijákem…“ Pousmál se, a když oči zase otevřel, střetl se s temně hnědýma duhovkama, které na něj s láskou hleděly.
„Je to za náma…“ Šeptl Tom a pohladil ho po tváři.
„Můžeme zase začít žít… znova.“
„A líp.“ Ujistil ho Tom a něžně se vpil do jeho rtů.
„A co pak budeš dělat, hm? Čím se živí vrah v důchodu, co?“
„Ničím… má totiž bohatou ženu, která vede celou síť kosmetických salonů.“
„Tak to má štěstí… taková by se mi taky líbila.“ Zasmál se Bill a otočil se dozadu na malého.
„Tak, taťka bude na mateřský… to si teda užiješ.“
autor: Bitter
betaread: Janule
♥ dobrééé
škoda, že je konec :/((( krásné….ale..chybí 7. díl
Skoda ze už je koniec. A poviedka bola perfektna.
Když jsem viděla slovo konec, tak jsem teda čuměla na drát×D nečekala jsem ho tak brzký. Ale ještě štěstí, že to nakonec všechno dobře dopadlo. A ta poslední věta×D no chtěla bych vidět Tomana v akci na mateřský×DD to vidím úplně živě. Povídka prostě skvělá:)
zrovna dneska jsem na tutuo povídku ymslela 😀 pak sem vlezu a ono je to tu… škola, že je konec, tuhle povídku jsem si hned oblíbila. A ta poslední věta mě rozesmála. Skvělý, Bitter!
[2]: Nechybí je tam =>
jinak moc děkuju za komentáře, jste skwělý.
Povídka byla super =)♥
Sice jsem čekala ještě tak dva, tři dílky, ale to se nedá nic dělat…a ten konec je perfektní, všechno svedli na Seba, vydrbali s komisařem a pak pěkně vzali roha =) A představa Tomiho na mateřské je přímo úžasná ♥ A vrah v důchodu mě zase rozesmál xD Škoda, že už je konec =)♥
[6]: alw Bitt, on tam fakt nebyl 😀
Bylo to nádherné…konec byl šťastný za což jsem ráda, dneska se mi opravdu nechtělo bulet, ale bylo to moc a moc krásné, i když těch dílů nebylo hodně, ale to nevadí, má to svoje kouzlo a to je na tom to nádherné 😀
Tahle povídka se mi moc líbila, krásně skončila (možná trochu brzo, ale nevadí :-))… Fakt super
óóóó ♥♥♥
Tyjo dokonalá povídka ♥ obě dvě série. Moc se mi líbil ten nápad. Bylo to dramatický..prostě napínavý. super.
Tohle bylo super. Fakt to mělo šmrnc a úžasně jsem se u toho bavila.
Díky za úžasnou povídku.
To byla parada! Jeste ten happy end, slava!
Prej "Takhle jsi me nasral, mel jsem to auto rad", uplne vidim jeho vyraz:DDD Hezkej vtip, jak mu slo na oko vic o auto;D A to s tim nasranim, vybavila se mi scena z Cisla 5 zije 2, jak rika Johnny "Ted si me nastval, Oscare!" a ten zlomyslnej vyraz, jak mu to vrati vsechno, joooo!:D
Bomba, ze jim to sezrali, to je mozny, vymysleny to meli genialni! A ten Tomovo kamos by mel dostat metal!:)
Diky za akcni zazitek!;D