Taky už u vás sněžilo? No fujtajbl, já tohle nemám ráda, zasněžená Praha možná chvíli vypadá romanticky, ale pak se z toho stane překážková dráha plná špinavýho kluzkýho bahna, a to teda nemusím. Holt „poručíme větru dešti“ už neplatí, tak musím trpět. 😀 Ale vy ne, vy si můžete teď v klidu a teple přečíst další rozhovor. Deni znám tak dlouho jako twincest, takže „stará twincestní fosílie“ :-D, v tomhle směru starší než já, a to je co říct… a ještě ze mě, třiadvacet let vdaný baby, v rozhovoru udělala slečnu, no kdo by to čekal? ;-D
Tak už začněte, no… nebudu zdržovat. J. :o)
Otázka č. 1 – Jak se jmenuješ, kolik je ti let a odkud jsi?
Zdravím 🙂 Jako úplně první věc bych hrozně ráda poděkovala Sabče, že pro další rozhovor vybrala mě. Hrozně si toho vážím, a když mi to Janule napsala, byla jsem v tak příjemném šoku, jako už dlouho ne, takže děkuju!
No, a tedy k mému jménu; podle rodného listu se jmenuji Denisa, ale to jméno naprosto nesnáším. Mám to spojené s dětstvím, kdy to na mě všichni křičeli, kdykoliv jsem udělala něco špatně xD Takže jsem pro všechny zkráceně Deni. I když pár jedinců se nemůže odnaučit mi říkat Dádí^^
Oficiálně už je mi nějaký ten měsíc dvacet – ani nevíte, jak jsem obrečela fakt, že už nejsem teenager! Sama jsem se zasekla někde mezi 17.-18. rokem života a ne a ne se odtamtud hnout dál xD
A odkud jsem? Narodila jsem se na Moravě, v Ostravě, ale když mi byl rok, tak se má rodinka přestěhovala do Berouna, pár kilometrů od Prahy 🙂
Otázka č. 2 – Jak dlouho znáš TH, jak dlouho twincest a jak ses k němu vlastně dostala?
Tohle je otázka, na kterou hrozně ráda odpovídám – TH, jako skupinu, znám snad od samého začátku, kdy směle vyřvávali se svým DDM na Vivě. Ale je pravda, že vnímat jsem je začala až kolem zimy 2005/2006, kdy mi sestra barvila hlavu a jelikož jsme jí neměly dostatek, tak jsme šly nakupovat do Hypernovy. Tenkrát mě tam zaujal Popcorn – sestra platila, tak jsem si mohla vybrat, co se mi líbilo xD – kde na hlavní stránce byli právě kluci. Do té doby jsem tak nějak jejich existenci neřešila a brala je jen jako tři kluky s holkou v čele – a to nic proti Billovi, mě ani nenapadlo uvažovat, že je to kluk xD Aniž bych se na něj pořádně zadívala, otitulovala jsem je „Divnou německou kapelou s holkou v čele“ – ale po přečtení časopisu mi bylo divné, že slečna by se jmenovala Bill.
Od té doby jsem je vnímala nějak víc, a když byla repríza Comet 2005, tak jsem donutila tátu, aby se na to se mnou díval – ještě teď si pamatuji, jak se na mě podíval: „To nemyslíš vážně? TOHLE se ti líbí?“ a ten můj nevinný úsměv a přikývnutí, a pak ta hádka o to, aby mi to tam opravdu nechal… ještě ten večer jsem si pak hledala fotky na internetu, informace, vše, co jsem mohla, a druhý den jsem říkala do telefonu sestře, že mě táta vydědí, protože se mi zalíbil Bill a jeho roztomilá manga^^
Co se twincestu týče, tak jako první jsem na něj asi narazila v podobě „Cukrárny“ jako všichni ostatní – nebo alespoň valná většina. Hrozně mě tenkrát fascinovalo „něco rudého“, co Tom lízal xD Nepřišlo mi to jako od antifanoušků, naopak se mi to zvráceně zalíbilo, a tak jsme s tehdejší kamarádkou prohledaly internet a našly ještě pár povídek. Pak jsem na to zapomněla, až do chvíle, kdy snad v listopadu 2006 vznikl twincestblog. Přesně si pamatuji, že jsem byla nemocná, nudila jsem se a Evelyn, u které jsem si do té doby čas od času četla nějakou tu hetero povídku, mi poslala odkaz na tenhle úžasný blog, který byl tenkrát celý zelený, a Ketty ho zakládala taky, když byla nemocná.
Od té doby se stal tenhle blog na několik dalších let mým hlavním útočištěm. V průběhu času samozřejmě nadšení opadávalo, měla jsem svoje „krize“, kdy jsem rozhodně nemohla twincest ani cítit, ale taky tu byla období, kdy jsem na blogu byla přihlášená od rána do noci a stále něco četla, aktualizovala… šílenost!
Otázka č. 3 – Co pro tebe twincestblog znamená a jak často na něj chodíš?
Co pro mě tenhle blog znamená? Abych byla úplně upřímná, už ne to, co kdysi. Dříve to pro mě bylo jediné twincestní útočiště, kam jsem se mohla obrátit a utíkat z reality. S objevením THF stránek se pro mě stal místem, kam se podívám jednou za dva, tři dny a stačí mi to. Kdysi jsem tady musela být každou půlhodinu a kontrolovat nové články, ale teď už na to není tolik času, kolik bych ráda, a většinou oblíbených povídek si čtu rovnou na autorových osobních stránkách. Navíc jsem se naučila fakt, že co je na blogu v pondělí, bude tam i ve středu a nikam mi to neuteče.
A další faktor, proč nechodím na blog tak často, jsou povídky. Už v začátcích blogu jsem byla docela vybíravá, vím, že už tenkrát se psaly naprosté hovadiny, nečetla jsem všechno, protože mi to nešlo přes oči, ale četla jsem toho hodně, a hodně brzo jsem začala právě tíhnout k autorům jako byla Lyra, Dania, Michelle, Ketty, a pak bylo těžké vnímat ostatní jako kvalitní povídky. A teď to mám stejné – je pár autorů, kteří opravdu píšou kvalitně a jejich povídky mi něco dávají, a pak jsou tu povídky, které podle mě nemají pořádně hlavu a patu a nejsem schopná je doopravdy číst.
Nechci tím nikoho urazit, ale dříve podle mě bylo více kvalitních povídek v tom smyslu, že psalo více autorů, kteří věděli, jak správně psát. Teď jich je prostě méně. V dnešní době prostě píše téměř každý, i ti, kteří na to rozhodně podle mě nemají vlohy, a tím ztrácí povídky na kvalitě. A to i na THF, to není jen záležitostí twincestblogu. Kolikrát povídka podle obsahu vypadá slibně a ukáže se to jako blbost – holt je to hodně rozšířené teď, a píšou všichni. Třeba mají dobrý nápad, ale neumí ho zpracovat, což podle mě prostě není ono… ale to je moje blbost, já jsem teď na povídky hodně vybíravá 🙂
Ale i přesto je blog pořád místem, které mě zasvětilo do tajů twincestu jako takového, a mám ho moc ráda! Prakticky na něj nedám dopustit, když se o tom s někým bavím. Pokaždé, když si blog procházel nějakými problémy se smazáním a podobně, tak jsem šílela, nervy v háji a nevěděla jsem, co s blogem bude dál. V roce 2008 (tuším, snad si to nepletu), kdy se sem nabourala nějaká velmi chytrá řiťka, tak jsem se bála, že blog takový, jaký jsme ho znali, skončil. O to radši jsem, že ještě dnes tady pořád je a že všichni drží při sobě. Tenhle blog si to zaslouží, stejně tak slečny adminky, které ho vedou! 🙂
Takže ano, blog pro mě má velkou citovou hodnotu, i když už na něm netrávím tolik času jako dříve.
Otázka č. 4 – Jaké povídky nebo obrázky, máš nejradši a proč?
Když jsem s twincestem začínala, jiná alternativa než twins jako bratři pro mě neexistovala. Ale hodně rychle se vyčerpala originální témata, a hlavně já sama se přesunula někam „jinam“, když to tak řeknu, a twincest, jako bratři, mi nešel přes oči. Osobně preferuji povídky, kde kluci nejsou příbuzní – protože oni dva by mi k sobě tak dokonale seděli jako dva gayové, jen nebýt dvojčata, kruci! – a hlavně povídky, kde se děj hodně zaměřuje na vývoj jejich vztahu, na jejich pocity, zážitky a vnímání všeho kolem. Nepotřebuji povídky, které jsou díl od dílu od prvního písmenka po posledního narvané sexem. Daleko raději mám příběhy, které mají nějakou hloubku.
A obrázky? Hodně dlouho jsem se překonávala, abych začala mít alespoň částečně ráda montáže, protože se mi prostě příčí je takhle spolu vidět. Ale některé jsou tak originální a dokonalé, že je nelze nemít rád. Osobně však dávám přednost obrázkům kresleným, něžným, které vyjadřují jejich city pro toho druhého. Jsem romantická duše, takže tohle u mě jednoznačně vede. Ale samozřejmě občas nepohrdnu ani proslulými obrázky od Allegator, která je naprosto fascinující v tom, co dělá. Od ní, jako jediné autorky obrázků a montáží a všeho v tomhle směru, snesu drsnější, sexuální náměty 🙂
Otázka č. 5 – Jaké povídky nebo obrázky naopak nemáš ráda, co se týče tématu nebo stylu psaní, cokoliv se ti nelíbí?
Jak už jsem se zmínila u odpovědi výš – nemám ráda povídky, které jsou přeplácané sexem, a které postrádají hlavu a patu. Podle mě správná povídka musí mít dobrý děj, zápletku a rozřešení. Povídka, ve které jde jen o to, že se někde kluci poznali a od té doby spolu měli sex a skončili tím, že žili happily ever after (šťastně až do smrti), podle mě není něco, co stojí za přečtení.
Pokud jde o psaní, jsem strašný perfekcionista, a všechno musí mít hlavu a patu a logický postup. Možná jsem moc kritická, ale prostě povídka mně musí zaujmout na první pohled, jinak ji rovnou vyškrtnu a nevrátím se k ní. Taky nesnáším naprosto přeslazené povídky, kde v jedné větě je „větvička, Billíček, cukříček, sluníčko, mráček, větřík…“ z takových povídek mě až bolí zuby. A další je násilí… nemám ráda povídky, kde jednoho nebo oba mučí, jsou surový, násilnický, povídky, kde je krev. Líbí se mi, že na THF jsou povídky s takovýmito tématy, pokud zacházejí až do bestialismu, zakázané. Opravdu nechápu, jak to může někdo napsat, natož pak ještě číst.
A co opravdu bytostně nesnesu je pairing Bill/Bushido. Je naprosto jednoduché, proč ne. Povídka „This Hour’s Duty“ mě svým tématem sice doopravdy nadchla, hltala jsem písmenko od písmenka a prožívala jsem to opravdu silně, ale prostě mě osobně zničila pohled na pairing Bill/Bushido – možná proto, že to byla první taková povídka, kterou jsem četla. Od té doby prostě nesnesu tuhle dvojici. A ani Torg, Bill/Gustav, Bill/Georg, Tom/Gustav a podobně… prostě dvojčata a tečka.
A pokud jde o obrázky, jak už jsem taky řekla, nemusím montáže. Nevadí mi ty, kde jsou kluci spolu v objetí nebo při polibku, ale vyloženě nesnesu montáže z normálních fotek, kde mají cizí těla, v kompromitujících polohách, obličeje twins. To je prostě něco, co vidět nemusím a záměrně se tomu vyhýbám. Mně osobně prostě dává víc dobře a kvalitně napsaná povídka než obrázek či montáž.
Otázka č. 6 – Kdy jsi začala psát povídky, co nejraději píšeš, co tě inspiruje, co naopak.
Páni… tohle je těžké. První povídku jsem snad psala kdysi, kdysi dááávno v létě, myslím, že tenkrát mi bylo ještě patnáct. Ano, patnáct a na konci léta šestnáct. Bylo to snad po německém koncertu v Neumarktu, kde jsem kluky poprvé viděla live. Napsala jsem nějakou blbost „Dádinka a její svět“ nebo tak něco, už fakt netuším, jak byl originální název xD Pak jsem snad napsala ještě jednu hetero povídku o dovolené, a od psaní tak nějak ustoupila, zapomněla na něj.
Nicméně, s objevením twincestblogu se ve mně objevila potlačovaná touha psát, a tak jsem s kamarádkou o nudných hodinách vymýšlela twincestní povídky, kdy si to kluci rozdávali na pračce xD To byl start psaní mých twincestních povídek 🙂
Co nejraději píšu, to už je těžší otázka. Na začátku jsem psala ráda „dramatické“ povídky, kde jsem dělala hrozně nenápadné zvraty, a kde kluci vystupovali normálně jako bratři. Pak jsem měla období, kdy jsem twincest nesnesla, takže jsem nepsala vůbec nic, a když jsem se k němu vrátila, šla jsem do toho s tím, psát je jedině jako nepříbuzné. Tenkrát to bylo před maturitou a dny, které jsem měla věnovat učení, jsem strávila nad povídkami – to jsem prostě klasická já xD Takže jako první, co ráda píšu, rozhodně ne-příbuzné povídky.
Pak samozřejmě co ráda píšu, jsou povídky, které mají nějaký hlubší základ – jsou podložené něčím, co je reálné, někde to existuje, někomu se to stalo, musím pro vznik povídky někde zapátrat a najít si o tom informace. Ráda svými povídkami předávám čtenářům nějaké nové poznatky, pocity a podobně. A samozřejmě – happy endy. Pokud nepíšu depresivní jednodílnou povídku, tak se u mých děl nikdo nedočká špatného konce, protože je bytostně nesnáším. U povídek, které nepíšu já, a mají špatný konec – viz. Tom umře -, to nesu psychicky velice špatně, takže to sama radši nedělám xD
A pokud jde o to, co mě inspiruje… jednou to je film, jindy písnička. Někdy to může být situace, kterou mi někdo vyprávěl, nebo naopak něco, co se stalo přímo mně. Tohle se hrozně liší s každou jednotlivou povídkou, kterou napíšu 🙂
Otázka č. 7 – Je něco, co bys chtěla, aby o tobě všichni věděli?
Wow, páni… tady bych mohla využít to, jak ráda mluvím – a hlavně o sobě, že? Hlavně, že je pro mě problém o sobě říct něco někomu, když to opravdu potřebuji…
Takže, já sama jsem hrozně stydlivý člověk, i když by to do mě nikdo neřekl. Pokud někoho neznám delší dobu, nebo nemám v žilách alespoň dva panáky, tak jsem s novými lidmi opravdu nesmělá, a raději poslouchám, než se sama projevuji. Proto je většina lidí potom překvapená, co že se to z té tiché slečny vyklubalo xD
Hrozně miluji psaní. Myslím, že to nemusím ani tak moc zmiňovat, když jsem autorka několika povídek, ale opravdu to je moje vášeň a mám sen, že snad jednou napíšu nějakou knihu. I když to by první potřebovalo se dostat i na jiná témata, než je twincest. Každopádně kdysi mi můj tatínek řekl, že když píšu tyhle kraviny, měla bych se to alespoň naučit psát spisovně – což je důvod pro to, proč mé povídky jsou zásadně spisovné, ale má mluva jinak naprosto slangová, když to tak řeknu. Psaní povídek mi hodně pomohlo k tomu, abych se naučila český pravopis – oh ano, velebím tě všemocný worde, který si mi podtrhával každou blbost! – a díky tomu jsem taky začala dostávat jedničky ze slohů, které mi aspoň trochu vytáhly průměr v českém jazyce 🙂
Další věc, která je o mně více méně hodně známá, je fakt, že nesnáším hrubky. Sama je občas píšu, to uznávám, protože i po těch letech mám problém se s a z, ale jinak kde je chyba, tam vidím rudě. Je to ode mě asi nefér vůči těm, kteří se snaží psát povídky, texty, blogové články, ale jakmile tam jsou chyby, tak mi přes to vlak nejede. Sama nejsem neomylná, a proto posílám povídky na betaread taky, ale v tomhle jsem opravdu šílená. Nejednou jsem se díky tomu taky dostala do problémů, protože to lidé brali jako opravování a poučování – ale já za to nemůžu, já už taková prostě jsem.
Také mám šílenou, ale opravdu šílenou posedlost růžovou barvou. Když jsem byla malá – vlastně i doteď ještě – tak můj tatínek natřel všechna futra v bytě na růžovou a závěsy jsme taky měli růžové. Tenkrát jsem sestře vehementně tvrdila, že můj pokoj jednou bude modrý, a že už růžovou nechci nikdy vidět. Teď, přibližně o 13 let později, modrou barvu bytostně nesnáším, a růžové mám naopak téměř všechno xD
Uvažuji, jestli už jsem toho o sobě nenapsala až dost… možná bych ještě mohla zmínit to, jak obrovské nadšení mám pro anglický jazyk. Angličtinu se učím prakticky od školky, a odjakživa jsem v ní měla lepší výsledky než v rodném jazyce. Ale doopravdy rozumět a správnou gramatiku jsem se naučila až ve chvíli, kdy jsem začala číst povídky na THF, a později sama psát anglicky. Tohle je pro mě nejlepší a zatím i nejefektivnější forma učení. I když je pravda, že angličtinu jsem taky jistý čas nemohla ani slyšet, protože tenkrát přece hrozně frčelo učit se německy, protože kluci jsou Němcí xD
Dobrá, dobrá, už jsem toho napsala až až, ale poslední věc – pokud by se o mně přeci jen někdo chtěl dozvědět víc, mám osobní blog, kam píšu každou kravinu, která mě napadne – www.shiniest-sparklets.blog.cz 🙂
Otázka č. 8 – Jaké 3 povídky ostatních autorů bys doporučila k přečtení, kdyby se tě někdo ptal? Můžeš jednodílky a vícedílky, staré, ale i nové rozepsané. Které ti nejvíc utkvěly v paměti a proč? Střílej od boku, co tě první napadne, autoři těch ostatních se určitě neurazí. 🙂
Jen tři?? To je snad naprosto nemožné!
Uhm, ale hodně „zpovídaných“ si přidalo, tak já si to taky dovolím xD Z české tvorby už toho moc nečtu, i když mi v poslední době několik povídek bylo doporučených, a tak zkusím vybrat ty, které mi utkvěly v paměti nejvíc – a Januli vynechávám, tu si čte snad každý automaticky! (:-D tomu nevěř, jsou takoví, kterým to přijde moc dlouhý 😀 J. :o))
Takže, určitě bych doporučila Rád od Sabči – ta povídka mě dokonale dostala, něco jako česká verze Formative, prostě úžasná povídka.
Dál asi Me, Myself and Romeo od Lady Kay – myslím, že většina tuhle povídku četla a musela by se mnou souhlasit; styl psaní, děj, zápletka, prostě něco opravdu úžasného.
A pak asi tedy Bookmakers scrubbers od Ainikki– první povídka, kterou jsem od této autorky četla, a kterou si mě totálně omotala kolem prstu. A to i přes to, že jsem se ze začátku nemohla smířit s pasážemi, kde vystupovaly ty dvě slečny^^
No a asi Ukrytý od Doris a Homeless od Doris a Schmetti – úžasné povídky, které jsem přečetla za jednu noc a vyrazily mi dech (teda, Homelesska jsem dočítala, jak pak přibývaly díly xD)
A pak ze zahraničních bych určitě doporučila: A beautiful disaster
a The real disaster od xblindmag – Tom jako panenka, Bill klučík, který svým přáním přemění panenku v živou bytost poté, co si TomiDoll špatně jeho přání vyloží. Prostě něco, co mám opravdu ráda a ráda se k tomu vracím. Hlavně druhá řada, kde se objevuje další panenka T.K. a říká Tomovi „Mama Tomi“ *in love*
a The real disaster od xblindmag – Tom jako panenka, Bill klučík, který svým přáním přemění panenku v živou bytost poté, co si TomiDoll špatně jeho přání vyloží. Prostě něco, co mám opravdu ráda a ráda se k tomu vracím. Hlavně druhá řada, kde se objevuje další panenka T.K. a říká Tomovi „Mama Tomi“ *in love*
Dál asi The bartenders a InfromalClash od rreloaded – Tom jako nejlepší barman ve městě, Bill barman v podniku pro gaye – opakovala bych se, kdybych řekla, že je to dokonalost? Upřímně, když jsem ještě měla čas na překlady, chtěla jsem se věnovat překladu „Bartendrů“ a stále to jednou plánuji xD
Určitě ještě Basai sérii od Gaji – je to sice Tom/Tom pairing, ale stojí to za přečtení! A od téhle autorky ještě určitě Escort; taky úžasná povídka.
A ještě asi From the inside out od fyredancer – jednoznačně úžasná, velmi dobře propracovaná povídka s dlouhými díly, dobrou zápletkou a od skvělé autorky 🙂
Hrozně ráda bych v doporučování pokračovala, ale už jsem asi překročila limit o hodně, hodně moc, tak třeba jindy 0:-))
Otázka č. 9 – Jaké 3 svoje povídky bys čtenářům doporučila k přečtení?
Tohle je šílené! Nevím!! *škube si vlasy*
Tak asi P. S. I love you. Nechci být nijak namyšlená, ale myslím si, že tahle povídka se mi opravdu povedla. Nejen, že rozbrečela mě, ale snad podle ohlasů i každého, kdo ji četl. Nestrávila jsem nad ní sice více času jak dva a půl večera, ale i tak jsem si s ní prošla svoje a jsem na ní hrdá. Hlavně na třetí kapitolu (snad je to třetí), kde Tom dostane Mp3 přehrávač – to jsem obrečela šíleným způsobem.
Pak asi Balada o Éósovi a Psyché, ke které jsem se nechala inspirovat jednou starou pověstí a z Erose jsem si udělala pana Jitřenku, aby se mi to tam hodilo :), a kterou jsem tenkrát psala právě místo učení na maturitu jen proto, že mě o to požádala Nathy_TwC.
A jako poslední bych doporučila asi nejnovější povídku The Forbidden City, která je z prostředí Číny ve 14. století ze Zakázaného Města v Pekingu, a kterou píšu společně se Sajuš. Upřímně? Na tuhle povídku jsem zatím hrdá asi ze všech nejvíc už jen proto, že jsem do ní vložila poprvé svůj nejnovější styl psaní, a sama jsem z ní egoisticky unešená.
Otázka č. 10 – Myslíš si, že ti „závislost“ jménem twincest vydrží ještě dlouho?
Tak jelikož jsem docela závislá na čtení povídek – a jiné, než ty twincestní nečtu, protože hetero tvorba mi nejde do hlavy; no vážně, kdo doopravdy může číst povídky, kde slečna na koncertě omdlela a kluci jí zachránili a zamilovali se do ní? Nebo která se přestěhovala do Německa s rodiči a bum, její sousedé byli právě twins z Tokio Hotel? – tak si myslím, že ano. Český twincestblog a zahraniční THF jsou plné úžasných, místy až dokonalých povídek, které jednou snad potěší mé oko, až na ně bude čas 🙂
Otázka č. 11 – Jaký je tvůj názor na „opravdovost“ twincestu?
Tak tady bych se asi mohla rozepsat opravdu na dlouho.
Kdysi, na samých začátcích, to pro mě bylo něco, přes co nejel vlak. Prostě dvojčata byla spolu a tečka. Byla to pro mě snazší a přijatelnější verze, než kdyby měl mít některý z nich (Tom konkrétně xD) přítelkyni. Pak se ale kolem mě začalo za důkazy twincestu brát snad úplně všechno – pohled, dotek, objetí, držení jedné ceny a podobně – a to už na mě začínalo být moc. Něco jiného je podle mě představa, kdy si v hlavě člověk ty dva spáruje do takové podoby a příběhu, do jakého se mu to hodí a líbí, a něco jiného je fakt, že věří tomu, že ti dva jsou spolu doopravdy.
Osobně znám několik dvojčat – kluky i holky – a všichni spolu mají úžasný, blízký vztah, ale rozhodně bych nikdy neřekla, že to překračuje určité hranice. Fakt, že jeden o druhém vědí, jaké mají spodní prádlo, nebo že si Tom sundává čepici, než jde spát a podobně, podle mě není důkazem toho, že spolu mají intimní vztah. Moje vlastní sestra se přede mnou producíruje ve spodním prádle, takže opravdu mám přehled o tom, co vlastní, a dokonce je to běžné i mezi kamarádkami, takže to pro mě důkaz není. A navíc, jsou to dva kluci, kteří nemají nic, co by neměl i ten druhý, takže nevidím jediný důvod, proč za tímhle něco hledat.
Hodně sourozenců má k sobě takhle blízko, a otevřenou důvěru, že se nestydí, a přesně to si myslím i o našich twins. Oni dva se jednoznačně milují, nedají jeden na druhého dopustit a byli by schopní přežít jen spolu sami dva, ale není to víc, než „sourozenecká“ láska, když to tak řeknu. Alespoň podle mě ne. To, že se k sobě někdy mají víc, než je zdrávo, je podle mě jen provokace, protože o existenci twincestu vědí, a pokud víme, oni rádi provokují. Takže podle mě reálnost twincestu je rozhodně nulová, a je to jen v našich fantaziích – a neukamenujte mě za to, je to jen můj názor! Názor, který nezmění ani fakt, že Bill je podle mě stoprocentní gay.
Otázka č. 12 – Ví tvé okolí, že píšeš twincest?
Ví to můj táta. Tuším, že kdysi to věděla i mamka, ale ta to přešla a nijak se k tomu nevyjadřovala. A táta po přednášce typu – piš o něčem jiným, než o těch buzerantech, jsou to kraviny – to taky vzdal a nechal mě, ať si dělám, co chci. Takže ti dva o tom ví, ale nijak se k tomu nevyjadřují. Pak to taky snad nějak ví i jedna z mých sester, ale ta se k tomu taky nikdy nevyjádřila, a asi je to tak i lepší. A pokud jde o mé přátele, tak ti nejbližší, kteří mají rádi TH jako skupinu, to také vědí. Jen těm pár, kteří je nemohou vystát jako živé bytosti, se nesvěřuji s tím, co píšu, protože bych pak měla do hlavy vymluvenou díru, proč se mi teda líbí Tom, když o něm píšu, jak spí se svým bratrem…^^
Otázka č. 13 – Koho bys chtěla vyzpovídat příště a proč?
Tady mám jasno od začátku xD
Je sice pravda, že jsem na chviličku váhala mezi dvěma autorkami, ale nakonec zvítězila moje první volba. Tuhle autorku jsem si zamilovala s její první povídkou, kterou jsem četla, a s každou další jsem ji měla radši a radši. Upřímně mě překvapilo, že ještě nikoho nenapadla jako další osoba pro rozhovor. Podle mě si to zrovna ona zaslouží, a já sama, a určitě nejsem jediná, jsem zvědavá na to, co nám o sobě může prozradit 🙂
Nejedná se o nikoho jiného než o Ainikki. Jak jsem řekla, skvělá autorka, o které bych se ráda dozvěděla víc 🙂
Tak příště nashle s Ainikki, pa J. :o)
Na The Forbidden City hrdá buď, je to dokonalost, to každopádně xD
Jedna naše společná věc – taky nesnáším hrubky!!!:-D
No a závěr asi v tom smyslu, že mě opravdu pobavil tvůj táta…:-D
Moje malá/velká Berouňačka xDDDD <3
Já se těším na každý rozhovor, takže samozřejmě i na ten dnešní =)
I když nemáš ráda Generála v mé milované "This Hour's Duty" xD
Když jsem si přečetla, že jsi z Ostravy, tak jsem zajásala, že sousedka, ale potom jsem viděla ten Beroun a zase nic xD
Nejdříve ti chci poděkovat za tvoji překladatelskou práci, protože to je něco, čeho si vážím a co obdivuju. Ono něco jiného napsat vlastní věc a něco jiného přeložit povídku z cizího jazyka tak, aby se zachovala její osobitost a originalita. Já osobně anglicky umím něco málo, lépe řečeno malinko a i tak trávím hodně času na THF, a myslím, že překládání musí být opravdu těžké, pro mě je třeba hodně důležitá atmosféra, pocity a dojem z děje, prostě to, jak mám celý děj před očima a nedokážu si představit, že bych to měla hodit slovně na papír. Takže každopádně děkuju za překlady a za to, že pro nás obětuješ svůj volný čas =)♥
Ještě bych tě chtěla poprosit o jednu věc, četla jsem na THF jednu naprosto fantastickou povídku a byla bych moc vděčná, kdyby jsi ji přečetla a pokud by se ti líbila a usoudila jsi, že stojí za překlad, tak nad ním popřemýšlela. Vím, že je to ode mě drzost, ale ta povídka je tak krásná, že by byla škoda se o ni nepodělit =) Hrozně moc děkuju ♥
"Raspberry Season by cynical_terror"
Taky musím říct, že se mi taky líbí povídky, které jsi vybrala, jak ty české tady z TWB, tak i ty z THF, třeba The Bartenders se mi hrozně líbila, tak doufám, že se toho překladu jednou třeba dožiju =)
Tvoje povídky jsem samozřejmě četla, PS, tam jsem brečela snad od prvního dílu, bože, povídka byla překrásná, ale myslím, že už ji nikdy znovu číst nebudu, nejsem toho schopná…
A Forbidden City, tak to se moc rozepisovat nemusím, moje komentíky u téhle úžasné povídky mluví za všechno =)♥
Takže, Deni, jsem ráda, že jsem tě mohla poznat trošku blíž a na Ainikki se moc těším, protože její povídky se mi taky hodně líbí ♥
A Jani, u nás pomalu ani vločka, já zimu a sníh miluju, a už se těším, až konečně napadne a vyrazíme na pořádnou zimní túru xD♥
Tak tenhle rozhovor mi přinesl spoustu nových poznatků, protože jsem o tobě Deni, nevěděla zhola nic. Všechny věci, co jsem si tu o tobě přečetla mě vážně překvapily. Ve většině věcí, se tedy naše názory rozcházejí, ale s těmi rodiči to mám podobně jako ty. Akorát mi to neřekl táta, ale máma. Ten se k tomu už radši nevyjadřuje×D Taky stejně jako ty, nemůžu vystát pairing Bill/Bushido. P.S.I love you jsem četla. Byla to úžasná povídka, taky jsem u ní brečela, to se přiznám rovnou, ono by to ani jinak nešlo. Ten typ na povídky A beautiful disaster
a The real disaster od xblindmag určitě prozkoumám, protože mě to dost zaujalo. A na Ainikki se hrozně těším už proto, že je to jedna z mých oblíbených autorek. Čekala jsem celou dobu, až ji někdo konečně vybere a dočkala jsem se:)
ty jsi z Berouna???? Já taky 😀 😀
:D:D:D *no comment* 😀 po mě nemůžeš ani chtít, abych to komentovala nicht? 😀 ♥
a na tfc buď hrdá, já jsem taky ^^
na ainikki se těším…
a janule? u vás za kopcem sněžilo?:-/// tady dole spadlo jen pár vloček, to mi neříkej, že se mám šplhat za tebou, abych měla taky sníh :-@
[6]: Simtě 😀 Mám představivost, ne? Vy za kopcem jí nemáte? 😀 Stačí pár těch hnusů, co padá, a už jsem na nervy, že sebou někde fláknu a budou mě sbírat jeřábem. 😀 Já vim, ty si praštěná na sníh, ale já ho ke štěstí nepotřebuju! 😀
krásný rozhovor. jsem ráda, že jsem se o tobě něco víc dozvěděla, právě proto, že ani kloudně nevím, jestli na blogu jsi nebo ne. chvíli se mihneš, pak o tobě dlouhou dobu ani zmínka a pak zas jo… takový záhadný tvor 🙂
No, tak jsem se tu opět hezky doinformovala 🙂 I když to byly jen drobnosti… Budeš se divit, ale většinu jsem o tobě věděla. Asi těch pár našich nočních nebo spíše ranních debat stačilo a znám tě dobře :)) Ve spoustě věcí s tebou souhlasím např. u otázky číslo 3. Z podobného důvodu se raději vracím ke starším dílům např. od Michelle nebo Syhy, než abych četla něco nového. Asi jsem moc rozmazlená 😀
Nicméně tvoje povídky patří do mého TOPu, ať už PSko nebo moje milovaná Jitřenka ♥ Dík které jsem si pak Éós zafixovala jako chlapa a měla pak problém u zápočtu z antické mytologie 😀 Prostě jsem si ji představovala jako Toma, no 😀
Děkuji, že jsi mého Romea zařadila mezi svoje oblíbené povídky. Vážím si toho ♥
A jsem ráda, že jsem se trefila, protože jsem tipovala, že vybereš Ainikki. Skvělá volba, její Bookmakery miluju!
[1]: Můj tatínek je úžasný člověk. On vždycky pronese něco, co mě dostane do kolen 😀
[3]: Raspberry season jsem už četla někdy v létě, je to úžasná povídka, a jsem si jistá, že jí jednou někdo přeloží, ale já v současné době stěží stíhám psát svoje povídky a překládat, co už mám rozdělané, takže ode mě se toho asi nedočkáš. Ale budu držet palce, ať to vyjde u někoho jiného! A pokud jde o překlady celkově… no 😀 Začátky rozhodně nebyly jednoduché, Formative a Cathrasis byly první povídky, na které jsem si troufla, a v té době jsem rozhodně neměla nejlepší angličtinu, ale naučila jsem se na tom hodně. A překládat povídku není ani tak těžké na zkušenosti, jako spíš na znalost jazyka a šílenou trpělivost. A přenést tu povídku do našeho jazyka tak, aby nic neztratila, na to stačí mít alespoň trochu zkušeností s psaním, a pak to jde 🙂 Není to taková vědě, ale tak … obdivovat se za to nechám ráda O:D
[5]: No jo, jsem xD bydlím v Havlíčkový 😀
[6]: Ty radši mlč, ty moje pako!! :-* Jsem ráda, že jsi na TFC hrdá, je to naše bejby!
[8]: Jsem ráda, že jsi ráda! 🙂 … Jak jsem psala v některé z odpovědí, s twincestem jsem to měla všelijak a měla jsem svá období, kdy jsem s ním nechtěla mít nic společného. Pak období, kdy jsem si jen četla… nedivím se, že zastihnout mě aktivně na blogu je docela zázrak. Nepotřebuji tady být pořád, ráda jsem raritkou, která se objevuje nečekaně 😀
[9]: Zlatí? Ne, nedivím se 😀 Já toho o tobě taky věděla opravdu hodně a rozhovor s tebou mi jen doplnil prázdná místečka. Naše večerní/ranní konverzace hold zvládly všechno 🙂 A pokud jde o Romea… jistě, že jsem ho zapojila do svých oblíbených povídek. Za prvé, je "můj" a za druhé, i když na něj nemám teď zrovna čas, miluju tu povídku a styl, jakým jí píšeš, takže tam rozhodně patří a patřit bude!
A za Éóse se omlouvám!! Pořád! 😀 Ale víš jak, nešlo to udělat jinak, mě se prostě Jitřenka k Tomovi hodila, a tak z něj je předělaná ženská! :))
A na Ainikki se taky těším … jsem zvědavá a natěšená jako malá holka!
Řekla bych o sobě, že jsem průměrně inteligentní osoba, ale přece jen mi chvilku trvalo, než jsem pochopila, že Deni je má milovaná spisovatelka Dádinka, s jejímiž báječnými povídkami jsem začínala. 🙂 Takže možná s trochou nostalgie, ale jinak naprosto upřímně prohlašuju, že miluju tvoji ranou tvorbu. 🙂 A kdybych si musela vybrat, tak určitě Dance Star, ta je tak rozkošně optimistická, v tak dokonale tanečním rytmu, tak mile zábavná, mohu si ji číst znovu a znovu. A vidíš, pravděpodobně to dnes udělám. 🙂
Kupodivu miluju i Do you wanna fuck, i když jinak tenhle druh povídek nijak zvlášť nevyhledávám. Vážně dobrý kus práce, autorko. 🙂
Jinak se ale musím přiznat, že z té novější tvorby jsem toho mnoho nečetla. Budu to muset napravit. 🙂
[12]: Páni, jsem ráda, že si ještě někdo opravdu pamatuje, s čím jsem začínala :)) I když musím říct, že zrovna povídky z období "Dádinky" nepatří mezi mé oblíbené. Okem sebekritika teď zpětně vidím, že bych to napsala úplně jinak teď už. Možná proto si ani nečtu povídky z doby, kdy mi bylo 16 let. Ale jsem ráda, že se někomu líbí! Povídka Dance Star je jedna z těch oblíbenějších 🙂 Takže děkuju! I za tu chválu, vážím si toho! :))