autor: Sch-Rei
Slezy na glazach (Slzy v očích)
„No tak! Držte ho pořádně!“ syknul černovlasý doktor, přiblížil se s jehlou v ruce blíž k mladému černovláskovi. Škubal sebou, křičel, bránil se, plakal. Doktor se zamračil, vpíchnul mu drsně jehlu do ramene. Bill vykřiknul bolestí, jehla byla velká, tekutina ho na kůži strašně pálila, bolelo to. Doktor s úšklebkem vytáhnul jehlu z Billova ramene, otočil se a odešel pryč. Muži, kteří černovláska drželi, ho bezohledně pustili na zem. Bill zaskučel.
Bill tiše oddechoval. Velká modřina na jeho rameni pořád tak šíleně bolela. Posledních pár hodin měl strašné bolesti bříška, pokoušel se to zaspat, stejně mu nic jiného nemůže pomoct. Snad kromě… Toma, který tady ještě nebyl. Zdály se mu strašně sny, přesně takové, jako předtím, ale čím déle spal, tím delší, hlubší a děsivější ty sny byly. Plakal často ze spaní, byl stále unavený. Za poslední den prospal minimálně patnáct hodin. Stále spal, do té doby, než ho probudil známý příjemný hlas.
„Bille?“ pípnul dredáč a pohladil černovláska po horké tváři. Bill se ani nepohnul. Jeho mysl vnímala, byla vzhůru, ale nehýbal se, jen pootevřel oči, aby se mohl podívat na Toma.
„Billi, jsi v pořádku? Slyšel jsem, co ti udělali, lásko,“ zašeptal ublíženě a pomohl černovláskovi se posadit. Přitáhnul si ho na klín a políbil ho na bříško.
„Všechno se nám hroutí, Tomi,“ zašeptal Bill a položil spánek na Tomovo rameno. Očima probodával podlahu, okolo byla tma, ve které šlo dokonale vidět, jak se Billovi lesknou rudé oči.
„Co to povídáš?“
„Umřeme,“ šeptnul skoro neslyšně. Tom cítil mokré kapky na svém rameni. Nakrčil obočí a pohladil Billa po vlasech.
„Takové věci nesmíš říkat, není to pravda.“
„Budeme volní, Tome. Všichni tři… Už brzo budeme.“
Bill pomalu přivřel oči. Jeho tváře byly plné slz, které padaly na Tomovo rameno a vytvářely mokré flíčky na jeho tričku. Tom rychle zamrkal. Nechápal smysl Billovy řeči, nechápal, proč to říká. Ví snad něco víc než on? Proč tohle říká? Jo, ten zasraný doktor mu píchnul další dávku po několika týdnech, a jemu se z toho pomotala hlava. Je to dostatečně věrohodné vysvětlení? Tomovi to muselo stačit. Aspoň do té doby, než zjistí, co se doopravdy v Billově hlavě odehrává.
„Bille? Sakra… Co to povídáš? Proč takhle mluvíš?“
„Krev… Dětský pláč… Krev… Slunce… Krev… Bolest… Krev… Pláč… Krev… Zlomené srdce… Velký dřevěný sloup,“ šeptal Bill dokola. Cítil, jak jím prochází bolest, která šla od jeho rány po jehle, skrz hrudník. Bylo to tak blízko, čím dál blíž a blíž a blíž k srdci. Tom z jeho řečí byl vyděšený. Očima sledoval Billův skoro až vražedný pohled, který zabodával prázdně do země. Měl z něj strach, ale i přesto ho musel chránit. Musel být u něj, nesměl ho opustit.
„Bille, no tak, co to říkáš?“ řekl zoufale dredáč, zlomil se mu hlas. Bill přivřel oči a tiše vydechnul. Bolest, která pulzovala jeho čelem, byla už tak blízko. Mohla se jeho srdce dotknout, kdyby se ještě přiblížila o necelý snad milimetr? Byla tak blízko, stačilo jen…
„Ah!“ zakřičel bolestivě Bill a prohnul se v křeči prudce v zádech. Pevně semknul víčka k sobě a nehty zaryl do Tomovy kůže. Tom usyknul.
„Bille? Lásko, co se děje?“ křiknul panicky a Billa položil na zem. Bill se začal třepat, křičet.
„Pomoz mi! Tomi!“ zakřičel v bolestech. Měl v křeči skoro celé tělo. Zarýval nehty do země. Tom nevěděl vůbec, co má dělat. Byl to moment, kdy se Billovi dokázal před očima promítnout celý život, když Tom zůstal vyděšeně se slzami v očích a pootevřenými rty sedět u něj, čekat. Jako přimražený, nevěděl vůbec, co dělat, bál se, plakal, jeho mysl křičela o pomoc, ale on nebyl schopný pohybu.
„Sakra!“ syknul bolestně Bill. Zaklonil prudce hlavu. Ta šílená bolest se mu snad protáhla srdcem nebo co. Byl to tak strašně nepříjemný pocit, tak zatraceně bolestivý. Procházelo to srdcem, ale… šlo to pryč. V momentě ta mučící bolest přestala úplně. Tom sledoval, jak černovlásek zhluboka dýchá, skoro se dusí z nedostatku kyslíku, jak jeho oči pláčou, po spáncích mu jezdí kapky potu.
Jeho tělo se pomalu klidnilo, nechal pomalinku a klidně zavřít oči. Měl najednou tak strašně prázdný pocit, celý se chvěl a klepal, ale Tom tomu jen prázdně přihlížel, jako by tu skoro ani… nebyl. Byl v šoku z toho, co viděl. Byl z téhle práce už celkem zvyklý na tyhle věci, ale když se tohle stane milované osobě, je to přeci jen o něčem jiném, než když se to stane člověku, ke kterému nechováte žádný citový vztah, ale ten Tomův k Billovi, byl až přes příliš silný na to, aby si vůbec dokázal připustit, uvědomit, že tohle mohlo být pro černovláska smrtelné.
Keď láska príde k tebe,
tak ju skús vážne brať.
Keď láska príde tak ju
nenechaj vonku stáť.
autor: Sch-Rei
betaread: Janule
Čo mu to spravili? Faktsa začínam bať že to dopadne zle, Ale stále dúdam že Tom ich zachránu musí prosím.
Tome prosíím vem ho pryč! :((
…"možno sa k tebe vráti, možno sa v diaľke ztratí…"
Ta písnička je vážně nádherná =)♥
Ale o Billa mám čím dál větší strach, jeho vize jsou děsivě skutečné…
Bojím. bojím…..co se to Billovi děje mám z toho takový špatný pocit,tahle povídka asi dobře nezkonří co?M