autor: Pajule
Opět se posouváme o kousek dál ;o) :o) Jen pro zajímavost – při psaní tohoto dílu jsem se nechala unášet písničkou Never Say You Can’t od Bruna Marse. I proto se díl jmenuje tak, jak se jmenuje ;o) Pajule
Never Say You Can’t
Středa večer (10 dnů do konce tábora)
TOM
Tiše jsem otevřel dveře chatky, zul jsem si boty. Přes hlavu jsem si přetáhl najednou mikinu i triko a společně i s tepláky, které jsem si sundal hned po tom, jsem to odhodil do kouta pořádně neznámo kam. Byla už tma, takže jsem vůbec netušil, kam vlastně jdu. S mobilem v ruce, kterým jsem si svítil na cestu, jsem přešel chatku až k posteli, ve které ležel rozvalený a kouzelně vypadající Bill. S klukama jsme až doteď nakládali vypůjčené nástroje. Byl tam s námi Jimmy, protože Bill šel spát. Vypadal skoro jako smrtka, byl unavený. Prospal vlastně celé odpoledne. A večer. Teď už je skoro půlnoc.
Jednou nohou se zaháknu o okraj postele a přehoupnu se přes Billovo spící tělo na svoji polovinu postele. No, na svoji polovinu postele se říct nedá. Každý si spí tam, kde chce. A většinou stejně spíme na jedné posteli. Přitulení k sobě. Akorát ve chvíli, kdy si lehnu a přikryju se, někdo chytí moji ruku. Otočím se na Billa a spatřím dvě veliké oči, které mě pozorují. Odrážejí se v nich hvězdičky z oblohy, na kterou je vidět z malého okénka nad postelí.
„Billy… Nechtěl jsem tě probudit, promiň,“ zašeptal jsem do ticha. Bill se zlehka usmál a přitáhl se blíže ke mně.
„Já jsem stejně nespal. Probudil jsem se asi před hodinou a už jsem znova nemohl usnout. Říkal jsem si, že se o to ani nebudu pokoušet a počkám na tebe,“ náhle, ještě než jsem se stihl vzpamatovat, mi Billův jazyk zkoumal ústa. Zevnitř. Vášnivě mě laskal, prstem mi přejížděl po páteři, čímž mi způsoboval husí kůži. Zachvěl jsem se, i když venku i takhle pozdě v noci mohlo být přes dvacet pět stupňů. Ucítil jsem, jak mi jeho piercing cinknul o zuby a v tu chvíli se právě můj jazyk stal dominantní. Náhle se mi rozezvonil mobil. Ignoroval jsem ho. Nořil jsem se do Billových rtů stále si opakujíc, jak moc Billa miluji. Never Say You Can’t, oo-ooh, oo-ooh.
Nemohl jsem uvěřit tomu, co se děje v mém životě. Byl jsem kluk, který měl velmi málo přátel, na rozdíl od ostatních páteční večery trávil doma a většinou jste ho mohli potkat se sluchátky v uších, jak jde po ulici se skloněnou hlavou. Užíval si život, chodil do kina, vymetal kavárny. Ovšem pořád mu něco chybělo. Bloudil. Pořád to nebylo všechno, co si přál. A teď? Z nešťastného kluka se stal šťastný. Mám teď někoho, kdo mě obejme, kdo mě chytne za ruku. Někoho, kdo se se mnou jen tak prochází po venku a mluví se mnou o důležitém a nedůležitém. Kdo se mnou pozoruje západ slunce, kdo se se mnou směje trapným vtipům. Najednou nebloudím, najednou nemám potřebu schovávat se. Nemám potřebu vytrácet se do jiného světa. Vím, kde jsem, vím, co chci, vím, kdo jsem. Našel jsem moje štěstí. Našel jsem Billa.
Mobil náhle utichne a já si až teď uvědomím, že mě Bill pozoruje. Prstem mi přejíždí po linii tváře.
„Jsi nádherný,“ zamumlá a lehkými polibky pokryje celou moji tvář. Když se dostane ke krku, jeho polibky začnou být dravější, vášnivější, chtivější. Po chvíli už ležím v posteli úplně nahý s Billovým tělem na tom mém. Řekl mi, že chtěl dneska zkusit něco nového, ale já se na to moc necítím. Ovšem i tohle je dokonalé. Křivky našich těl do sebe perfektně zapadají, až se to zdá téměř nemožné. Naše penisy se o sebe otírají, narážejí do sebe. Oba jsme zpocení. Ve chvílích, kdy se naše rty nenoří do horoucích polibků, vzdycháme. Moje břišní svaly se střídavě uvolňují a napínají, jak mnou projíždí vlny vzrušení. Můj penis pulzuje, je nateklý a při každém kontaktu, ať už penisu Billova nebo i jeho břicha či nohy, mám pocit, že se zblázním. Bill mi do ucha čas od času šeptá nějaká slůvka, ale nejsem schopen je vnímat.
Díky tomu, že je Bill nade mnou, mám možnost obejmout ho kolem jeho úzkého pasu. Přitáhnu si ho ke svému tělu ještě blíže, čímž na svůj penis velmi rychle přirazím Billovu nohu. Zavýsknu. Jednou rukou zajedu mezi naše těla a Billlův penis uchopím do dlaně. Začnu ho uspokojovat. Odlepí se od mých rtů, tváří se zaboří do polštáře vedle mé hlavy a začne zrychleně oddechovat, sem tam mu unikne z úst sten. A stále se snaží přirážet nebo třít se jakoukoli částí jeho těla o můj penis. S dechem jsem na tom úplně stejně jako on. Ve chvíli, kdy i Billy uchopí můj penis do jeho dlaně a jednou po něm přejede, napnu své tělo, křečovitě zavřu víčka a vyjeknu. Udělám se. Nevnímajíc svět okolo sebe. Při vyvrcholení zmáčknu Billův penis v mé dlani. Bill sebou škubne. A po chvíli, kdy se ještě špičkou penisu tře o můj bok, ucítím jeho teplé sperma na mém boku.
Po tom, co se oba vzpamatováváme ze svých vyvrcholení, se Bill natáhne k nočnímu stolku, kde máme pro jistotu dané papírové kapesníčky. Přeci jen – tohle vážně neděláme poprvé. Bill otře veškeré sperma z našich těl a poté špinavé papírové kapesníčky se zbytkem čistých položí zpět na noční stolek. Nakonec nás přikryje a společně, přitulení k sobě, se začneme ponořovat do říše snů…
Druhý den dopoledne – skatepark
JIMMY
„No tak, Tome, sakra! Musíš na to najet zprava, jinak ti to nevyjde! Podívej se na Adama!“ zařve Bill přes skatepark. Tom nasupeně chytne skate a udělá to znova. Podle mě ten kluk má obrovský talent, ale dělá primitivní chyby. Myslím, že by mu jen stačilo říct nebo ukázat jak a on to udělá. Jenže Bill s ním ztrácí trpělivost. Což není dobře…
„Ne, tak to není, do háje! Tome! Kolikrát ti mám sakra říkat, že tam máš dát druhou nohu?! I ty holky to udělají líp než ty!“ zakřičí znova Bill. Tom sklopí hlavu a snaží se to udělat znova. Překvapivě se mu to povede, ale Bill neřekne jediné slovo. Poznám na Tomovi, že ho to mrzí, ale mlčí. Jó mlčení, to by mu šlo.
„Tak jo, tohle už byste snad všichni zvládli. Tím pádem umíme všichni základní triky. Ollie, Nollie, Shove-it, Kickflip, Heelflip, Bs 50-50 grind, Fs 50-50 grind a takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Všechno se to na sebe pojí, takže jak neumíte jedno, neumíte ani to druhé, a dokonce ani to třetí. Teď vás naučím pár věcí, které používá jen ten, kdo se skateboardingu věnuje opravdu profesionálně. Jak už jsem říkal, vše se pojí navzájem, takže by to nemělo být nic těžkého. Naučím vás dnes ty lehčí, a pokud se nám bude dařit, naučím vás i ty složitější. Půjdeme teď na překážku, okey?“ přednese Bill. Ti kluci dělají pokroky, to musím říct. Nejzákladnější trik je „ollíčko“, které každý zvládá bez sebemenšího problému. Bill všechny triky považuje za základní, ač to jsou triky poměrně… řekl bych, že složité. Obraty, otočky, nohy, ruce… divím se, že kluci jezdí tak krátce, ale už tak dobře. Vstanu z lavičky a společně se skupinkou se přesunu od cvičné plochy k překážce. Všichni si postoupají okolo Billa, aby ho dobře slyšeli.
„Takže teď si ukážeme trik, kterému se říká Boardslide. Podle mě to není nic těžkého, je to vážně úplný základ, ale je potřeba se naučit držet rovnováhu. Jakmile nezvládnete tuhle jednoduchou překážku, nemůžete jít na U-rampu, protože tam ta rovnováha potřeba je. Tak jo… Začíná se klasicky ‚ollíčkem‘. Jedete podél překážky, uděláte ‚ollíčko‘ devadesátku a potom dopadnete na překážku. Tady nastává chvíle, kdy se učíte držet rovnováhu. Vyrovnáte váhu, aby byla obou nohou stejná. Potom slidujete po překážce, dokud se nedostanete na konec překážky. Následně je jen a jen na vás, jestli pojedete do fakie nebo do normálu. Hlavní je, abyste si uvolnili nohy, jinak se převrátíte. Já vám to teď ukážu a potom se po… trojicích rozmístíte na překážky a budete to zkoušet,“ jak Bill řekne, tak udělá. Aniž by nad tím přemýšlel, udělá Boardslide tak, že ten trik vypadá úplně jednoduše. Potom rozežene kluky k jednotlivým překážkám. Kluci to zkouší, snaží se, a Bill je obchází, aby jim řekl, co dělají špatně nebo naopak co dělají dobře. Odvrátím pohled stranou, abych si to tady pořádně prohlédl. Přeci jen, za pár dní odjíždím. Náhle uslyším, jak něčí skateboard spadne na zem. Potom okolo mě proběhne Tom. Slyším a vidím, jak vzlyká.
***
„Páni, teď jsi mi vyprávěl pěkně dlouhou část příběhu. Myslím, že ti za to patří poděkování. Ovšem zajímalo by mě, co… co se stalo? Teď? S Tomem?“
„Víš, vlastně jsem příběh přerušil jen na chvíli. Chtěl jsem se zeptat, jestli nemáš nějaké otázky…?“
„Mmm… myslím, že ani nemám. Vše je jasné. Až do chvíle, kterou jsi mi vyprávěl teď. Pokud to chápu, něco se stalo? Ale co se stalo? A proč se to stalo? To by mě zajímalo…“
„Takže budeme pokračovat? Žádné otázky, nic?“
„Budeme pokračovat, prosím.“
***
Okamžitě jsem se zvedl z lavičky a ohlédl se po Billovi. Všichni, kteří stáli u té překážky, kde se něco stalo, stáli a ani se nehnuli. Zdálo se, že nic nechápali. Bill seděl na zemi, kolena pokrčená, obličej ve dlaních. Bylo mi jasné, že něco se stalo. Otočil jsem se na druhou stranu a viděl jsem utíkajícího Toma. Rozběhl jsem se za ním. Dohnal jsme ho až ve chvíli, kdy vcházel do chatky.
„Běž pryč, Jimmy,“ řekl otráveně mezi vzlyky a snažil se mi zavřít dveře před očima, ale stihl jsem tam strčit nohu, čímž jsem mu to znemožnil. Asi si myslel, že dveře zavřel a s hlasitým vzlykáním se svalil na postel. Vlezl jsem za ním do chatky, zavřel jsem za sebou dveře a posadil jsem se ke vzlykajícímu Tomovi na postel. Položil jsem mu ruku na rameno a mlčky jsem čekal na to, až se uklidní.
O tři hodiny později – 20:15
Trvalo sakra dlouho, než se Tom uklidnil. Hystericky brečel snad hodinu a půl v kuse. Potom se začal uklidňovat, až nakonec usnul. Celou dobu, co jsem tam seděl, jsem přemýšlel nad tím, co se mohlo stát, ale nic mě nenapadalo. A Bill se tu také neobjevil. Ani nikdo jiný. Když se Tom začal vrtět ve znamení, že se probouzí, doufal jsem, že se to dozvím.
„Co…?“ podíval se na mě, když rozlepil oči, které se mu zlehka zaleskly, když si vzpomenul, co se vlastně stalo. Pokrčil jsem rameny, že nic nevím, a podíval jsem se na něj.
„Tome, co se stalo?“ začal jsem narovinu. Věděl jsem, že v tomhle případě by nemělo smysl začínat větami jako ‚Jak se máš?‘ a podobnými zdvořilostními frázemi.
„Kde… kde je?“ zeptal se chraplavým hlasem. Poznal jsem, že má žízeň. Všiml jsem si, že vedle postele stojí lahev s vodou, tak jsem mu ji podal. Hltavě se napil.
„Myslíš Billa?“ mlčky přikývl. „Je večerní aktivita. Něco venku hrají,“ odpověděl jsem tiše a čekal jsem, až mi Tom něco řekne. Nechtěl jsem se ho znova ptát, co se stalo, tak jsem čekal. Minutu, dvě minuty, deset minut… nakonec se však rozpovídal úplně sám.
„Prostě se do mě pořád navážel, jak mi to nejde, místo toho, aby mi to ukázal. Nevydržel jsem to a vyjel jsem na něj. Začal jsem mu nadávat do blbců, rozmazlených faganů a podobně. Až moc pozdě jsem si uvědomil, co jsem to vlastně řekl. A potom jsem prostě… utekl,“ pokrčí rameny a zůstane zamyšleně koukat do prázdna. A já zůstanu koukat s ním. Tom vyjel na Billa? Tomu se dá těžko uvěřit…
autor: Pajule
betaread: Janule
škoda, že se tady díly objevují jen zřídka…
a Tom vyjel na Billa? wow…
Já nevím, já hrozně nerada nějak kritizuju, ale opravdu se mi nezdá ta hádka. Přijde mi prostě divné, že si Bill večer s Tomem krásně zasexuje a pomazlí, samé ťuťu ňuňu a druhý den je na něho tak hnusný, a pro nic za nic…A Tom by mu takhle nikdy nenadával, to není jeho povaha, spíše by praštil ze skejtem a s brekem odešel…
Mě osobně ta jejich hádka zklamala, po tom krásném večeru to přišlo jako studená sprcha…
Doufám, že se zase brzo usmíří =)♥
No nevím, Billovo chování bylo divné. Jasně, že když se něco učí nemůže na někoho zvlášť být ještě ťuťu ňuňu, ale myslím, že to krapet přeháněl. Žádný učený z nebe nespadl a nemohl očekávat, že hned po chvíli to tam bude Tom dávat jako profesionální jezdec. Kdyby se do mě někdo takhle navážel, asi bych nevydržela a taky vybouchla. Myslím si…Tomův výbuch byl prostě oprávněný, byla to jen sebeobrana, ale nesedí mi, že když už by se naštval, vynadal by mu až takhle hnusně. Tom je takový plachý a vůbec nezdá se mi, že by na to měl povahu. No jsem zvědavá, jak se to vyřeší.
Tom vyjel na Billa? to sem zvědavá, co bude dál…
oh…wow. No to jsem zvědavá co z toho bude.
taky tomu nemůžu uvěřit,. ale Bill si to zasloužil.