autor: S & Doris
Bill už po několikáté kouknul do kalendáře. Bylo 23. prosince večer. Nějak si nedokázal plně uvědomovat, že to jsou snad první Vánoce, kdy nebude sám. Bývával se svými adoptivními rodiči, ale tohle bylo jiné. Prožije štědrý den s Tomem. Se svým dvojčetem. Tohle zjištění ale znal pouze Bill. Předchozí den, kdy si pro Toma dojel a myslel, že omdlí radostí, když se s ním Tom vrátil, o tom hodně přemýšlel. Něco v něm ale bylo přeci jen silnější, než bratrská láska a Bill si to plně uvědomoval. Miloval Toma a nechtěl jejich vztah narušit tímhle faktem. Však ještě donedávna to nevěděl. Alespoň prozatím bude lepší mlčet a nechat to být.
„Billi… Už jsi jak nemocný. Co tam pořád koukáš do kalendáře?“ Zasmál se Tom a mírně zakroutil hlavou, když se Bill opět zastavil u zdi. Bill se na něj sladce usmál a přihopsal k němu, potleskávajíc rukama.
„Nemůžu uvěřit, že už zítra jsou Vánoce a já je prožiju s tebou. Těšim se na to jako malej na Ježíška.“ Skočil mu do klína a ruce omotal kolem krku.
„Billi… Už jsi jak nemocný. Co tam pořád koukáš do kalendáře?“ Zasmál se Tom a mírně zakroutil hlavou, když se Bill opět zastavil u zdi. Bill se na něj sladce usmál a přihopsal k němu, potleskávajíc rukama.
„Nemůžu uvěřit, že už zítra jsou Vánoce a já je prožiju s tebou. Těšim se na to jako malej na Ježíška.“ Skočil mu do klína a ruce omotal kolem krku.
Tomovi připadal Bill naprosto sladký a kouzelný. Zářil jako svíčka. Tom nevěděl, proč jej přirovnal ke svíčce, ale přirovnal.
„A chceš, abych vypadal jako Ježíšek? Takový… Takový ten Santa. Sice ho nemám rád, ale určitě bych byl cool,“ zasmál se Tom a nechal si od Billa okusovat špičku nosu. Tom byl šťastný. Cítil z Billa cosi pěkného. Hřejivého. Byl moc rád, že je zpátky doma. Doma u něj. Bylo to tak zvláštní, a zároveň normální. Nebyl tu pár dní, ale stýskalo se mu úplně po všem. Po rudém obývacím pokoji. Po vesmírné koupelně, kde ze začátku bojoval s tlačítky sprchy… Po jeho dokonalém pokoji s bílým koženým gaučem… A hlavně po tom jednom, bez čeho by být nemohl. Po Billovi. Kdyby měl trávit zbytek života na ulici po boku Přízraka, udělá to. Hlavně, aby byl s ním.
„A chceš, abych vypadal jako Ježíšek? Takový… Takový ten Santa. Sice ho nemám rád, ale určitě bych byl cool,“ zasmál se Tom a nechal si od Billa okusovat špičku nosu. Tom byl šťastný. Cítil z Billa cosi pěkného. Hřejivého. Byl moc rád, že je zpátky doma. Doma u něj. Bylo to tak zvláštní, a zároveň normální. Nebyl tu pár dní, ale stýskalo se mu úplně po všem. Po rudém obývacím pokoji. Po vesmírné koupelně, kde ze začátku bojoval s tlačítky sprchy… Po jeho dokonalém pokoji s bílým koženým gaučem… A hlavně po tom jednom, bez čeho by být nemohl. Po Billovi. Kdyby měl trávit zbytek života na ulici po boku Přízraka, udělá to. Hlavně, aby byl s ním.
Bill se hravě zahihňal. Představa Toma v santovské čepici ho opravdu pobavila.
„Ne… Nemám ho rád. Dárky nosí jenom Ježíšek.“ Vtiskl mu rychlou pusu na rty a nehty ho škrabal po zátylku. Tom se několikrát nosem otřel o ten jeho.
„Děkuju, že ses pro mě vrátil.“ Šeptnul a lehce špičku jeho nosu políbil. Billovy oči doslova zářily tisícem hvězdiček.
„Ne… já děkuju, že jsi mi odpustil.“ Vydechl a zajmul jeho rty do vášnivého tance háďat.
„Ne… Nemám ho rád. Dárky nosí jenom Ježíšek.“ Vtiskl mu rychlou pusu na rty a nehty ho škrabal po zátylku. Tom se několikrát nosem otřel o ten jeho.
„Děkuju, že ses pro mě vrátil.“ Šeptnul a lehce špičku jeho nosu políbil. Billovy oči doslova zářily tisícem hvězdiček.
„Ne… já děkuju, že jsi mi odpustil.“ Vydechl a zajmul jeho rty do vášnivého tance háďat.
Oba byli tak rozverní… Tom vjel Billovi do vlasů a mnul je v dlani. Tak moc se těšil, až tohle bude moct dělat. Byly jako hedvábí.
„Ale chtěl bych mít na sobě něco červeno bílého. Víš co,“ mumlal Tom do polibku, když mu Bill přejížděl jazykem po patře.
„Ale chtěl bych mít na sobě něco červeno bílého. Víš co,“ mumlal Tom do polibku, když mu Bill přejížděl jazykem po patře.
„Mmm… Můžeš si vzít tu zástěru a vařit a já budu zdobit stromek.“ Mručel Bill a rozverně se usmíval do polibku. Měl hravou náladu. Dlouho se necítil tak uvolněně a spokojeně. Možná i proto, že už sám věděl, co cítí a co chce.
„A bílé si můžeš vzít pod to boxerky.“
„A bílé si můžeš vzít pod to boxerky.“
Tom se zahihňal a povalil Billa pod sebe.
„Tak ty chceš, abych byl nahý jen v boxerkách a zástěře, jo?“ hýbal Tom obočím a šimral Billa mezi žebry.
„Budeš strašně sexy, Tomi,“ smál se Bill a tahal Tomovy ruce pryč, aby je mohl líbat. Dlouho si nelíbali ruce a prsty. Billovi chybělo cucání prstíků.
„Tak ty chceš, abych byl nahý jen v boxerkách a zástěře, jo?“ hýbal Tom obočím a šimral Billa mezi žebry.
„Budeš strašně sexy, Tomi,“ smál se Bill a tahal Tomovy ruce pryč, aby je mohl líbat. Dlouho si nelíbali ruce a prsty. Billovi chybělo cucání prstíků.
Vsunul si špičku Tomova ukazováčku mezi rty a lehce ho kousnul. Nevěděl, proč zrovna tohle měl tak rád, ale měl. Líbilo se mu to. Cumlal jeho prstík a sledoval přitom jiskrným pohledem Tomovy grimasy. Tom prstem zahýbal a skousl si ret.
„Tohle děláš rád, že?“
„Tohle děláš rád, že?“
Bill se zaculil.
„Jo,“ zašišlal a olíznul jej uvnitř úst. „Chutná mi to,“ brblal. Když tu byl celé dny a noci sám s myšlenkami kolem jejich magického pouta dvojčat, napadlo jej, že si možná jako maličká miminka, než je rozdělili, cucali prsty. Nebo v bříšku maminky.
„Já taky rád žužlám ty tvoje,“ šeptnul Tom, vytáhnul svůj prst z Billových úst a něžně zaútočil na jeho pusinku. Jemně vystrčil jazyk a oblíznul dva sladké polštářky kolem dokola.
„Jo,“ zašišlal a olíznul jej uvnitř úst. „Chutná mi to,“ brblal. Když tu byl celé dny a noci sám s myšlenkami kolem jejich magického pouta dvojčat, napadlo jej, že si možná jako maličká miminka, než je rozdělili, cucali prsty. Nebo v bříšku maminky.
„Já taky rád žužlám ty tvoje,“ šeptnul Tom, vytáhnul svůj prst z Billových úst a něžně zaútočil na jeho pusinku. Jemně vystrčil jazyk a oblíznul dva sladké polštářky kolem dokola.
Bill se spokojeně a rozverně zaculil a vystrčil špičku svého jazyka, kterou poškádlil tu Tomovu. Oddaně pod ním ležel a konečky prstů lehce hladil Tomovy boky. Chvíli si s ním pohrával, než dlouze zívnul a protáhnul svoje štíhlé tělo.
„Jsi unavený?“ Líbnul ho Tom na čelo. Bill jen přikývl. Celá ta radost za ten den ho opravdu vyčerpala.
„Jsi unavený?“ Líbnul ho Tom na čelo. Bill jen přikývl. Celá ta radost za ten den ho opravdu vyčerpala.
„Co kdybych šel připravovat salát na zítra a pak bychom zdobili stromeček?“ Pohladil Tom Billa po tváři a něžně jej políbil na bradu. Bill mu dotek vrátil jemným polaskáním krku bříšky jeho prstů.
„Mhm… můžeme. Bude to poprvé, co ho budu zdobit s někým, jako seš ty.“
„Mhm… můžeme. Bude to poprvé, co ho budu zdobit s někým, jako seš ty.“
„Jako jsem já?“ Nakrčil Tom lehce čelo. Trochu nechápal tenhle Billův výrok. A nevěděl, jak to má brát.
„No, vždycky jsem ho zdobil maximálně s mámou. Nikdy ne s přítelem.“ Pousmál se a ukradl si jeden rychlý polibek. Nadzvedl se na lokty a nakláněl hlavu do strany.
„Ale to mě budeš muset pustit, protože jsem ozdoby zapomněl v autě.“ Zahihňal se a ukazováčkem šťouchal do Tomovy hrudi.
„No, vždycky jsem ho zdobil maximálně s mámou. Nikdy ne s přítelem.“ Pousmál se a ukradl si jeden rychlý polibek. Nadzvedl se na lokty a nakláněl hlavu do strany.
„Ale to mě budeš muset pustit, protože jsem ozdoby zapomněl v autě.“ Zahihňal se a ukazováčkem šťouchal do Tomovy hrudi.
„No, to nevím, jestli tě pustím…“ Dloubal se Tom ukazováčkem do piercingu. „Mohl bys mi utéct a já bych se bez tebe zbláznil,“ Tom to nemyslel vážně, ale jeho slova o tom, že by se zbláznil, byla pravdivá. Bill zjihnul a ještě, než se chystal odejít, si přitáhnul Toma do náruče jako malé novorozeně do kolébky.
„Už nikdy tě neopustím…“ Broukal mu něžně do ucha.
„Už nikdy tě neopustím…“ Broukal mu něžně do ucha.
„To, že jsem to udělal na těch několik dní, byla ta největší chyba v mým životě.“ Šveholil a pokládal drobné polibky na Tomovo ouško. Tom se musel usmívat a hladil Billa po zádech.
„Mmm, dobře. Věřim ti.“ Vydechl a pustil ho. Bill od sebe Toma něžně odstrčil a vyskočil na nohy. Pobíhal po obýváku a hledal klíčky od auta. Ustavičně něco hledal. Tom se musel smát nad Billovým dumáním. Zvednul se a postavil se mezi dveře do kuchyně.
„Mmm, dobře. Věřim ti.“ Vydechl a pustil ho. Bill od sebe Toma něžně odstrčil a vyskočil na nohy. Pobíhal po obýváku a hledal klíčky od auta. Ustavičně něco hledal. Tom se musel smát nad Billovým dumáním. Zvednul se a postavil se mezi dveře do kuchyně.
„Ale já ten salát bez mamky nebudu asi umět,“ brouknul Tom a zadumaně si cucal ret. V Billovi zatrnulo. „Ona sice byla jako dítě, ale vařit pár věcí uměla. Hlavně salát.“
Billovi se rozbušilo srdce. Pokaždé, když se Tom zmiňoval o své matce, cítil cosi zvláštního uvnitř hrudi. A teď, když ví, že Tomova maminka je jejich maminka… Zvlhly mu oči. Přišel k Tomovi zezadu a obejmul jej kolem pasu. Hlavu si položil na Tomovo rameno.
„Určitě… Určitě v tobě tvá maminka zanechala vzpomínku na to, jak se dělá,“ špital a měl co dělat, aby se nerozplakal smutkem a zároveň dojetím. I když svou mámu nikdy nepoznal, díky Tomově vyprávění k ní cítil úctu a měl ji rád.
Tom chytil ruce objímající jeho pas a mírně se pousmál. Vzpomínal, jak ho dělávala.
„Když… Když budeš chtít, nějak ti pomůžu.“ Bill sice nevěděl, jak zrovna Tom a jejich rodička dělali vánoční salát- spíše to řekl, aby Toma nějak povzbudil.
„Hned budu zpátky.“ Líbnul Toma na krk a urychleně vyšel z bytu. Zhluboka dýchal. Bude se muset naučit tohle brát s odstupem. Tak jako by se jednalo jen o Tomovu rodinu a ne i o tu jeho. Ještě nebyl ten pravý čas, aby znal Tom pravdu. Jejich vztah byl pro Billa důležitý a byl rozhodnutý kvůli němu přetrpět i takové chvilky, jako byla tahle.
„Když… Když budeš chtít, nějak ti pomůžu.“ Bill sice nevěděl, jak zrovna Tom a jejich rodička dělali vánoční salát- spíše to řekl, aby Toma nějak povzbudil.
„Hned budu zpátky.“ Líbnul Toma na krk a urychleně vyšel z bytu. Zhluboka dýchal. Bude se muset naučit tohle brát s odstupem. Tak jako by se jednalo jen o Tomovu rodinu a ne i o tu jeho. Ještě nebyl ten pravý čas, aby znal Tom pravdu. Jejich vztah byl pro Billa důležitý a byl rozhodnutý kvůli němu přetrpět i takové chvilky, jako byla tahle.
Tom mezitím zašel do sklepa pro brambory. Nechápal, proč je tam Bill jako jediný dává, ale tak… Lidé, co měli dům a zahradu, také dávali pár potravin do sklepa. Tom se zastavil uprostřed místnosti a na tváři mu zahrál nostalgický úsměv.
Když si to tak uvědomoval, tak tady to všechno začalo. Tedy ne přímo tady v Billově sklepě, ale jen o pár dveří dál. Byla to jeho první noc pod střechou. I když jich pár venku ještě zažil, než si pro něj Bill přišel úplně. Po zádech mu přeběhl mráz. Zatřepal hlavou a vytahoval potřebný počet brambor. Z police k tomu přibral ještě dvě sklenice zavařenin. Ty na jejich stole nesměly chybět a nebyl si jistý, že se jednomu z nich bude chtít courat do sklepa.
Porozhlédnul se tu znova. Nedalo mu to. Ač nechtěl, očima zabloudil na onen molitan a trubku od topení, se kterou si ohříval záda. Skousnul si ret.
„Seš vůl,“ brouknul. Odložil všechno, co měl v rukou a rychlým krokem se přemístil k malé, špinavé matraci a usedl na ni. Záda okamžitě přilepil na trubku a z úst mu unikl tichý sten.
„Seš vůl,“ brouknul. Odložil všechno, co měl v rukou a rychlým krokem se přemístil k malé, špinavé matraci a usedl na ni. Záda okamžitě přilepil na trubku a z úst mu unikl tichý sten.
„Sakra, sakra… Připadám si jak předtím. Jak bezdomovec…“ Tomovi to snad pořád chybělo. Ne to špatné, co bylo na životu bezdomovce, jako byl hlad, zima, nepohodlí a další věci.
Spíše mu chyběla ta volnost a nevázanost. Nebyl nikdy vázaný časem, kdy kde musí být, a teď najednou tenhle režim dodržovat musel. Sice mu vyhovovalo, že má jeho život náhle režim, ale zároveň to bylo svazující.
„Buď rád za to, co máš.“ Zasmál se Tom sám nad sebou. Ještě chvíli tam seděl, než se zvedl, pobral potřebné věci a vrátil se do bytu. Všechno odložil v kuchyni na linku a dal chystat vodu na brambory.
„Už jsem tu.“ Ohlásil se Bill hned ode dveří, co vešel do tepla. Oklepal se. Venku byla zima.
„Buď rád za to, co máš.“ Zasmál se Tom sám nad sebou. Ještě chvíli tam seděl, než se zvedl, pobral potřebné věci a vrátil se do bytu. Všechno odložil v kuchyni na linku a dal chystat vodu na brambory.
„Už jsem tu.“ Ohlásil se Bill hned ode dveří, co vešel do tepla. Oklepal se. Venku byla zima.
„Brr, je tam zima jak sviňa,“ poznamenal a protřel si dlaně. Celý se chvěl, poněvadž si nebral žádnou bundu ani mikinu. Tom se ohlédl přes rameno. Zamračil se.
„Nastydneš. Proč jsi neměl svetr a bundu?“
„Ale,“ Bill se zahihňal a nakrčil nos jako králíček. „Byl jsem jen v garáži.“
„Tam je zima taky, a navíc tam fouká,“ nenechal se odbýt Tom a založil ruce na prsou. Bill naklonil hlavu do strany a pálilo jej na jazyku říct, že je Tom jeho starostlivé dvojčátko. Billovi se líbilo to, že jsou dvojčata. Už si docela zvykl. Nepřemýšlel nad tím víc. Tom byl prostě jeho bráška a on jej miloval. Jen by Billa zajímalo, kdo byl narozený dřív a o kolik minut.
„Dobře, budu tě poslouchat,“ usmál se Bill a líbnul Tomovi pusu na tvář.
„Nastydneš. Proč jsi neměl svetr a bundu?“
„Ale,“ Bill se zahihňal a nakrčil nos jako králíček. „Byl jsem jen v garáži.“
„Tam je zima taky, a navíc tam fouká,“ nenechal se odbýt Tom a založil ruce na prsou. Bill naklonil hlavu do strany a pálilo jej na jazyku říct, že je Tom jeho starostlivé dvojčátko. Billovi se líbilo to, že jsou dvojčata. Už si docela zvykl. Nepřemýšlel nad tím víc. Tom byl prostě jeho bráška a on jej miloval. Jen by Billa zajímalo, kdo byl narozený dřív a o kolik minut.
„Dobře, budu tě poslouchat,“ usmál se Bill a líbnul Tomovi pusu na tvář.
Oba se pustili do připravování ingrediencí na salát a později krájeli uvařené brambory na maličkaté kostičky. Bill neměl ve výbavě, jak řekl Tom, „protlačovátko“ na salát.
Dalo by se říct, že se víc pošťuchovali a strkali si jednotlivé ingredience do pusy, než aby je přimíchávali do mísy. Za necelou hodinu už salát ležel v lednici a kluci se motali kolem stromku. Bill se nezadržitelně smál, když Tomovi omotával řetěz kolem krku, zatímco on mu sypal třpytky do vlasů. Vypadalo to, jako by spíš zdobili sebe než stromek.
„Tak už dost.. Musíme to dodělat.“ Zahýkal a zavěšoval nové ozdoby na stromek. Kriticky zkoumal hotové dílo a škrabal se na nose.
„Tak už dost.. Musíme to dodělat.“ Zahýkal a zavěšoval nové ozdoby na stromek. Kriticky zkoumal hotové dílo a škrabal se na nose.
Tom sjel znaleckým pohledem stromek.
„Chce to láhev.“ Bill po něm hodil nechápavý obličej. Setřel si třpytku z tváře.
„Na co?“
„Místo nějaké té ozdoby na špičce,“ říkal Tom, jako by se nechumelilo. Ono venku totiž zatraceně silně chumelilo. „Prostě strčím větvičku do láhve. Do mojí svaté flašky od tebe, Přízraku. Ona tu nesmí chybět.“
„Chce to láhev.“ Bill po něm hodil nechápavý obličej. Setřel si třpytku z tváře.
„Na co?“
„Místo nějaké té ozdoby na špičce,“ říkal Tom, jako by se nechumelilo. Ono venku totiž zatraceně silně chumelilo. „Prostě strčím větvičku do láhve. Do mojí svaté flašky od tebe, Přízraku. Ona tu nesmí chybět.“
Bill se na něj kouknul, jako by Tom právě spadl z višně. Nic proti jeho plastové láhvi, ale že by ji potřeboval i na stromku, to opravdu ne.
„Tome… Co se ti nelíbí na normální ozdobě, že tam chceš strkat plastovou lahev?“ Zakroutil pusou. „Tu flašku si můžeš strčit pod stromek.“
„Tome… Co se ti nelíbí na normální ozdobě, že tam chceš strkat plastovou lahev?“ Zakroutil pusou. „Tu flašku si můžeš strčit pod stromek.“
Tom dotčeně našpulil rty. Bill okamžitě zaznamenal jejich podobu v reakcích a chování. V tom, jak se tvářili.
„Tak ne, no,“ aniž by si to uvědomoval, klesla mu ramena. On tam láhev chtěl. Věděl, že to bude vypadat divně, ale přece jen chtěl ten nápad ukázat. Posmutněle se ohnul do krabice a vytáhl hvězdu, která se dávala na vrch stromku.
„Tak ne, no,“ aniž by si to uvědomoval, klesla mu ramena. On tam láhev chtěl. Věděl, že to bude vypadat divně, ale přece jen chtěl ten nápad ukázat. Posmutněle se ohnul do krabice a vytáhl hvězdu, která se dávala na vrch stromku.
Bill si to neuměl dost dobře představit, ale pro jednou by mohl svoji touhu po dokonalosti odložit stranou. Když to Tomovi udělá radost. Chytil mu ruku, kde svíral hvězdu.
„Tak jí tam dej. Tu láhev.“ Pousmál se.
„Tak jí tam dej. Tu láhev.“ Pousmál se.
Tom se usmál. Maličko.
„Nemusí být po mém. Vypadalo by to hloupě,“ klopil oči k jejich dlaním. Bill se přisunul blíž a mazlivě se otřel nosem o Tomovo ouško.
„Po mém taky ne, Tomi. Chci ti udělat radost… Moc dobře vím, co pro tebe ta flaška znamená,“ hladil jej přitom na krku. Tom si povzdechnul. Měl divný pocit z toho, že to vypadá jako vynucování si něčeho. „Dej ji tam, broučku… Já ji tam chci taky. Určitě má pro nás větší hodnotu než tahle ozdoba,“ povzbudivě se usmál Bill a hodil onu hvězdu na zem.
„Nemusí být po mém. Vypadalo by to hloupě,“ klopil oči k jejich dlaním. Bill se přisunul blíž a mazlivě se otřel nosem o Tomovo ouško.
„Po mém taky ne, Tomi. Chci ti udělat radost… Moc dobře vím, co pro tebe ta flaška znamená,“ hladil jej přitom na krku. Tom si povzdechnul. Měl divný pocit z toho, že to vypadá jako vynucování si něčeho. „Dej ji tam, broučku… Já ji tam chci taky. Určitě má pro nás větší hodnotu než tahle ozdoba,“ povzbudivě se usmál Bill a hodil onu hvězdu na zem.
„Kde máš flašku?“ odtáhnul se trošku. Tom si otřel nos do rukávu.
„V batohu ještě. Bral jsem si ji s sebou k Samuelovi,“ Tomovi zrudly uši, když se Bill tiše zasmál. Nemyslel to zle. Přišlo mu to roztomilé, jak Tom pořád všude s sebou bral svou láhev od něj.
„Dobře, dáme tam láhev a potom zavoláme Samuelovi a poděkuju mu, že se mi o tebe staral a snad tě občas rozveselil,“ řekl Bill a odešel do Tomova pokoje pro batoh. Tom se tvářil, jako kdyby se culil na miminko. Usmíval se a byl mimo.
„Přízrak je celý tak kouzelný a hodný…“
***
Bill nervózně pochodoval po koupelně a zkrášloval svůj vzhled. Vždy se na Štědrý den oblékal a líčil co nejlíp, ale dneska si dával extra záležet. Bylo to pro něj důležité. I když věděl, že by se Tomovi líbil jakkoliv, dneska to muselo být speciální. Už jen proto, jaký se rozhodl mu dát dárek. Vyjma těch, co už pod stromkem ležely. Tom jako tradičně zastával post kuchaře a z trouby vytahoval dopečenou husu. Musel se pořád usmívat. Byl to pro něj jeden z nejkrásnějších večerů. Vánoce doma. Jeho vlastní Vánoce s Billem a ne jen tiché koukání do oken ostatních rodin.
„Bille… Už to je hotový.“ Zaklepal lehce na dveře koupelny. Nerad by Billa vylekal, aby si jeho miláček vypíchl tužkou oko.
„Dej mi dvě minutky.“ Zavolal přes dveře Bill a zkoumal svůj vzhled, zda má obě oči orámované stejně.
„Bille… Už to je hotový.“ Zaklepal lehce na dveře koupelny. Nerad by Billa vylekal, aby si jeho miláček vypíchl tužkou oko.
„Dej mi dvě minutky.“ Zavolal přes dveře Bill a zkoumal svůj vzhled, zda má obě oči orámované stejně.
Jen nevěděl, jaké oblečení na sebe. Sice už byl oblečený v tenkém šedivém tílku, kde mu padalo z ramena ramínko… Ale pořád se zkoumal, zda by to nemohl vylepšit. Tom měl na sobě opět jeho oblíbenou měkoučkou mikinu lososové barvy, ale chtěl se převléct.
„Ok, jdu se taky obléct, jo?“
„Jo, a já začnu chystat stůl,“ odpověděl Bill. To by mohlo stačit. Takhle mu to sluší.
„Ok, jdu se taky obléct, jo?“
„Jo, a já začnu chystat stůl,“ odpověděl Bill. To by mohlo stačit. Takhle mu to sluší.
Usmál se na sebe do zrcadla a vběhl do kuchyně. Přivřel oči, když ho do nosu udeřila vůně, kterou tam Tom svými kulinářskými schopnostmi vytvořil. Netrvalo mu to dlouho. Dával si záležet na detailech a spokojeně mlasknul, když si prohlížel prostřený stůl, už se vším připraveným k jídlu.
„Veselé Vánoce.“ Zašeptal mu Tom za zády do ucha a ovinul paže kolem jeho pasu. Bill zrůžověl a sladce se usmál, když vyfasoval letmou pusu nad ucho.
„Veselé Vánoce.“ Zašeptal mu Tom za zády do ucha a ovinul paže kolem jeho pasu. Bill zrůžověl a sladce se usmál, když vyfasoval letmou pusu nad ucho.
Tom s Billem poklidně večeřeli. Srdce jim tloukla samým štěstím, láskou a rodinným teplem, které u štědrovečerního stolu panovalo. Smáli se, krmili navzájem… Polibky prokládali každý zapitý doušek vína. Svařené víno též nesmělo u večeře chybět, Bill všechno cukroví a onen alkoholový nápoj nachystal na zem ke stromku, kde společně rozbalili dárky. Bill byl jako v sedmém nebi, když mu Tom vyprávěl, jak nakupoval. Bill byl opravdu šťastný, stejně jako Tom. A ze všeho nejvíc jej potěšila kresba jeho nosu. Vehnalo mu to slzy do očí.
Nechápal, jak Tom dokáže nakreslit tolik detailů, aniž by se na něj díval. O to víc ho to těšilo. Cítíl, že je pro něj opravdu důležitý. Stejně tak Tom zalapal po dechu, když rozbalil svůj poslední dárek a do klína mu vklouzla zarámovaná fotografie jich dvou při polibku, kterou udělali u zdi s graffitem. Připomínala něco krásného, co je spojilo snad už navždy. Bill nakláněl hlavu do strany a konečky prstů hladil Toma po tváři, který si fotku stále a stále prohlížel. Naklonil se k němu a něžně zajmul jeho rty do polibku. Tolik procítěného, jako snad ještě nikdy. Tomovi se rozbušilo srdce ještě víc, pokud to bylo vůbec možné. Cítil, jak jiný polibek to je. Líbal ho dlouho, než se Bill odtáhl na pár milimetrů a propadal se do Tomova čokoládového pohledu.
„Miluju tě, Tome.“ Vydechl Bill na jeho vlhké rty. Právě dal Tomovi ten nejkrásnější dárek.
„Miluju tě, Tome.“ Vydechl Bill na jeho vlhké rty. Právě dal Tomovi ten nejkrásnější dárek.
Tom zmateně zvedl oči. Myslel si, že nemohl být už víc vyvedený z míry. Že už to není možné. Mýlil se. Trhavě se nadechl a do očí mu okamžitě vytryskly perly dojetí. Popadal dech. Tohle… V tohle snad ani nedoufal. Srdce mu zběsile plesalo a Tomův spodní ret se třásl.
„Pláčeš?“ Zabroukal láskyplně Bill a něžně se usmál. Slíbnul mu slzičky z tváří. „Neplakej, medvídku…“ Špital. Tom byl konsternovaný. Zíral před sebe a nemohl tomu uvěřit. Dostal to nejnádhernější, co mohl získat. Bill si jej přitáhl do náruče a svalil na svůj klín. Vrhnul se na jeho obličej, který plenil polibky. „Miluju, miluju… Miluju svýho Tomiho.“
Tom nemohl skoro ani dýchat. Tolik si přál to slyšet, ale teď se to stalo. Snad i v tu nejkrásnější chvíli. Bill nehodlal brát svoje slova zpátky. Věděl, že to tak je. Miloval ho a nikdy tomu už nebude jinak.
„Bille…“ Vydechl Tom a prsty se probíral Billovými vlasy. Prolíbal si cestu až k Billovým rtům.
„Ty víš, že já tebe taky. Tak strašně moc tě miluju, Přízraku.“ Šeptal Tom skrz jeho nájezdy na Billova ústa. Bill měl pocit, že omdlí. Už nikdy ho nechtěl pustit.
„Bille…“ Vydechl Tom a prsty se probíral Billovými vlasy. Prolíbal si cestu až k Billovým rtům.
„Ty víš, že já tebe taky. Tak strašně moc tě miluju, Přízraku.“ Šeptal Tom skrz jeho nájezdy na Billova ústa. Bill měl pocit, že omdlí. Už nikdy ho nechtěl pustit.
„Přízrak a Medvídek Tomi…“ Šeptnul Bill do jeho pusinky. Hladil Toma po tvářích, stejně jako Tom se probíral skrz Billovo hedvábí v podobě vlasů. Srdce jim bušila. Dech byl přerývavý a zrychlený. Oči zvlhlé… Tom zaštkal.
„Billi,“ vzlyknul. Dychtivě zabořil hlavu do Billova krku. Oba se cítili tak zranitelní… Křehčí.
„Ššš, Tomi,“ konejšil jej Bill. Nechával Toma, aby dal průchod svým emocím. Byl jako děťátko. Bill měl takovou chuť mu říct ´bráško´… „Miláčku, neplakej…“
„To je štěstím,“ šeptal Tom a dal honem Billovi mokrý polibek. „Přízraku…“
„Billi,“ vzlyknul. Dychtivě zabořil hlavu do Billova krku. Oba se cítili tak zranitelní… Křehčí.
„Ššš, Tomi,“ konejšil jej Bill. Nechával Toma, aby dal průchod svým emocím. Byl jako děťátko. Bill měl takovou chuť mu říct ´bráško´… „Miláčku, neplakej…“
„To je štěstím,“ šeptal Tom a dal honem Billovi mokrý polibek. „Přízraku…“
„Já vím že ano.“ Něžně se usmál Bill a palci setřel zbloudilé slané perly. Vlastně i jemu samotnému se chtělo plakat. Našel to, co jeho život postrádal. Jeho nedílnou součást. I když věděl, že nikdy nebude zcela jiný, nikdy se nezbaví všech těch vrtochů, co má. Věděl ale, že Tom ho miluje i s nimi.
„Už nikdy tě nepustím a už nikdy tě nepodvedu.“ Kousnul Toma lehce do brady. Tom nakrčil lehce čelo. Tu druhou část věty lehce nepochopil. Bill se usmál.
„Smazal jsem Davidovo číslo. Nemám svoji práci rád.“ Upřesnil, jak svůj výrok myslel, a Tomovi se v těle rozlila další várka štěstí. Bill ho chytil za ruku a zvedl se ze země.
„Chci se milovat, Tomi.“ Zašeptal mu sladce do ucha. Oba věděli, že to tak bude a oba to tak chtěli. Tom jen lehce přikývl a vedl Billa k sobě do pokoje. Vždycky se milovali tam, protože jedině tam spolu spali společně. Bill ale jen zakroutil hlavou.
„Tam už nepatříš.“ Změnil směr a nechal za sebou zavřít dveře, teď už od jejich společné ložnice.
„Už nikdy tě nepustím a už nikdy tě nepodvedu.“ Kousnul Toma lehce do brady. Tom nakrčil lehce čelo. Tu druhou část věty lehce nepochopil. Bill se usmál.
„Smazal jsem Davidovo číslo. Nemám svoji práci rád.“ Upřesnil, jak svůj výrok myslel, a Tomovi se v těle rozlila další várka štěstí. Bill ho chytil za ruku a zvedl se ze země.
„Chci se milovat, Tomi.“ Zašeptal mu sladce do ucha. Oba věděli, že to tak bude a oba to tak chtěli. Tom jen lehce přikývl a vedl Billa k sobě do pokoje. Vždycky se milovali tam, protože jedině tam spolu spali společně. Bill ale jen zakroutil hlavou.
„Tam už nepatříš.“ Změnil směr a nechal za sebou zavřít dveře, teď už od jejich společné ložnice.
KONEC
Vážení čtenáři, teď, když jsme dopsaly poslední díl, to poslední slovo, které zakončilo onen příběh mladého bezdomovce, který zářil čistotou duše – Toma a jeho egoistického Přízraka s dobrým srdcem – Billa, vehnalo nám to slzy do očí. Tato povídka byla původně psaná v ich formě, abychom si zkrátily nudu. A potom z toho vznikl náš Homeless.
První díl povídky u nás na osobních blozích byl 18. července. Nyní je 6. listopadu, což je skoro půl roku intenzivního psaní. Nepřetržitého. Někdy jsme napsaly každý den jeden díl, někdy dva díly, pár přestávek bylo… Opravdu jsme se Bezdíkovi věnovaly spoustu času. Hlavně nás jeho psaní bavilo. Chceme poděkovat všem čtenářům a hlavně těm, kteří nám zanechali komentáře. Každý komentář nás ujišťoval v tom, že pro vás píšeme s radostí, že se vám naše povídka líbí. Ať už na našem blogu, kde jsme našly kolem 20ti komentářů, či na twincest blogu. Tímto děkujeme také Januli, která nám povídku opravovala a pokaždé nás potěšila svým komentářem. Děkujeme ti, Jani. Děkujeme za tvou chválu 
Tak… Nějak… Je pro nás těžké psát tuto řeč. Ještě jednou moc děkujeme a doufáme, že stejně jako nám, vám Bezdík zůstane v srdcích.
S & Doris
Dojalo mě hned několik nádherných momentů: v prvé řadě "svatá láhev", pak Tommyho kresba (na kterou jsem se tolik těšila) – proč zná Tommy asi všechny detaily, že ji mohl tak přesně namalovat? Ať si na to dredáčkův Přízrak odpoví sám a Tommy taky. Dále fotka i Billova ložnice. A nakonec věta, na kterou jsem čekala 38.dílů, když Přízrak řekl Tommymu "Miluju tě, Tome."
Děkuji za krásný zážitek!♥
Musím priznat že som túto poviedku začala čítať včera, a ostala som uchvátená,veľakrát ma dojala a donútila ma sa nad niektorými vecam zamyslieť. Som rada že sa všetko škončilo dobre, že Bill priznal že Toma miluje, uobral ho do svojej izby a všetko. Príde mi aj sladke ako sa zhodli na Tomovej sväej flaši ako ozdobe.
aaach můůůj booože *vzlyk* :'( …co k tomu říct děvčata. Schmetti ty sama nejlíp víš, jak jsem Bezdáčka milovala. Tohle pro mě byla vážně srdcovka a strašně mě mrzí, že už skončila. Povedlo se vám sepsat něco neuvěřitelně krásného, nového. Tahle povídka měla vše, co by měla dobrá povídka mít – nápad, správný styl, akci, zápletku…tak hodně nečekaných zvratů (aspoň pro mě). Děkuji vám za tohle dílo. Bylo to opravdu nádherné.
Jsem ráda, že Tom nakonec uslyšel to po čem tolik toužil :). Jsem ráda že jeho Přízrak je už jen jeho přízrak :).
♥♥♥
To je prostě moc krásná povídka, a myslim, že sem jí rozhodně nečetla naposledy
Mám tu povídku vážně ráda. I když zpočátku jsem jí nějak moc nefandila, nakonec jsme si ji zamilovala. Umíte tak pěkně vystihnout emoce že to člověka až dojme.Určitě pište obě dál, spousta lidí bude čekat na další dílko.
wooow…já nevím, co říct….omh….co na to říct? bude se mi hrozně stýskat. a Bill? já n evím, jestli jsem ráda, že mu to neřekl. nevím nevím….možná je to tak lepší. fakt se mi bude stýskat. mooooooccc a chtělo by to závěčrečný sex a toho jsem se nedoškala..bohužel, ale nevadí…snad příště
Těžce, velmi těžce se bude loučit s povídkou, na kterou jsem každým týdnem čekala, s povídkou, nad kterou jsem se dokázala smát, plakat i vztekat jako malé dítě.
♥
Tímto bych vám chtěla poděkovat, děvčata, že jste měly tak úžasný nápad sepsat něco tak úžasného.
VÁM patří obrovský dík!
Tááákže, nejdříve chci říct, že tahle povídka se mi hrozně líbila ♥
Dva absolutní protiklady, Tom jako absolutně bezelstná a čistá osoba a Přízrak Bill, ta egoistická povrchní potvůrka mi opravdu přirostly k srdci =)
Moc se mi líbil hlavně vývoj postoje Billa k špinavému bezdomovci Tomovi, od lhostejnosi přes lítost až k lásce, a byla to pro něho dlouhá a trnitá cesta, během které musel spolknout všechnu svoji pýchu a nechat promluvit hlas srdce…nádherné =)♥
Jenom mě malinko zklamalo, že Bill Tomovi neřekl pravdu, myslela jsem, že si to nechává právě pod stromeček, ale nakonec, možná je to i dobře, protože takhle můžou zůstat šťastní bez výčitek a to štěstí jim z celého srdce přeju ♥
Krásná povídka, po které se mi bude stýskat…♥♥♥
Tohle je první povídka, kterou jsem dočetla do konce, protože jsem si ji zamilovala a den ode dne víc! Není to příběh jen o lásce a dvojčátkách, je to příběh o tom, že lidé si mají pomáhat a je úplně jedno, jak jsou ti lidé odlišní. Egoistický povrchní Bill zachránil život člověka. Soucit se proměnil v přátelství a to v lásku. Tahle láska se proměnila zase v lásku s láskou dvojčecí a vznikla láska nebeská. Konec snad nemusím rozebírat. Vánoce tomu dávají atmosféru přímo andělskou! Holky, jste úžasné! ♥
Tak tohle mě doopravdy dojalo.Mrzí mě že už je konec,homeless byla moje nejoblíbenější povídka..jste skvělé holky..
jen mi tady trochu chybí,že se tom nedozví že je bill jeho dvojče ..
:)….To bylo krásný x) je mi jasný, že až budu u toho našeho stromku tak si vzpomenu na "svatou láhev"…my nikdy nic nahoru na stromek nedáváme, tak to navrhnu rodičům xD
doufám, že tak nikdy neskončí! akorát mě furt bude štvát, že nevím, jestli by to, že jsou dvojčata někdy Přízrak Medvídkovi Tomimu řekl :D…
Povídka byla úžasná! zaujala mě hned od prvního dílku a vždycky sem jí zhltla jedním dechem :)snad všechno se mi na ní líbilo až na Billovo povolání
ale celkově – ÚŽASNÁ PRÁCE HOLKY!
je mi děsně líto že tahle FF končí :'( byla to nejkrásnější FFka co jsem kdy četla a to jsem jich četla fůru a předpokládám že takovouhle FF dlouho nikdo nenapíše….Takovou kde bylo zpoustu okamžiků napětí,smutku ale především lásky,naděje a krásných chvil..Také mě opět šíleně dojala Tomova "Posvátná" láhev <:)))) tuhle FF prostě miluju…a myslím,že si ji možná někdy přečtu i znova..:D
Jen mám jedno poslední přáníčko který pokut by se stalo tak bych byla ráda :DD
:Nenapsaly byste ještě to jak to Billy Tomovi poví?:D bylo by to takoví sladký zakončení :))))) ale i tak naprosto dokonalá práce,moc moc děkuju že ste tuhle FFku napsaly!!!:)
[12]: Pokud vám to napíše Schmetti….klidně. Ale já nepíšu. Už ne. Musim jen něak po kouskách dokončit rozepsané ale nic nového ode mě už nejspíš nečekejte
Důvod je dost složitý. Takže ale za sebe můžu říct…Ne..už nic se Schmetti psát nebudu. Ani takový epilog k tomuhle. I když se mi s í psalo úžasně.
Jinak díky všem za komenty.
Jsem ráda že se vám to líbilo
[13]: Doris, moc mě mrzí, že už nemáš svůj blog. Proto se ptám tady – můžu se těšit, že mezi dokončenými povídkami bude "Vášeň" a "Upírek s gazelou"? Pokud ano, kde je mám hledat… Zda tady na TWC blogu? Pokud odpovíš, budu moc ráda. Děkuji.
[14]: Vášeň tady a Vampire vs Hunter u Kaki na blogu….
Jinak i mě to mrzí ale nedá se nic dělat. Bohužel
[14]:[15]: Přesně na to samé jsem se chtěla zeptat, konkrétně na Vášeň, protože tu povídku miluju ♥ a bála jsem se, že zůstane nedopsaná…takže jsem ráda, že bude dokončená =)
Každopádně je hrozná škoda, že už nebudeš psát…
[16]: Já už jsem to obřečela,Jani. Ale musíme to chápat.
Doris, za odpověď moc děkuji a jsem ráda, že se s tebou budu setkávat ještě tady a u Kaki!♥ Ty dvě povídky jsou pro mě srdeční záležitostí, ale to ty víš…♥ Ať se ti daří!
Bóže, brečela jsem, jak želva při tomhle díle a měla jsem takový divný pocit z toho, že už to končí. Konec sice nádhernej, ale tahle povídka mi bude zatraceně chybět. To bude hrozný, když už nenajdu na blogu žádný jeho dílek. Tahle povídka mi strašně rychle přirostla k srdci. Celý příběh byl dokonalý. Dopadlo to skvěle a ta scénka u toho stromečku byla taková krásně něžná. A když mu Bill řekl, že ho miluje, tak to už jsem přes ty slzy an neviděla na monitor×DD Byla to fakt krása a možná je nakonec dobře, že Bill nepověděl Tomovi, že jsou bratři, protože s tou Tomíkovou kolísavou křehkou povahou by to nemuselo dopadnout dobře. Byla to nádhera a já děkuju za to, že jsem si tenhle skvost mohla kdy číst:)
Což o to, já bych vám klidně epilog napsala
ale myslím, že když už je povídka ukončena a byla psaná s Doris celá, je to vůči ní blbé napsat epilog sama 
Jinak též moc děkuju za komentáře. My obě. Mám radost ze všech čtenářů.
nádherně to dopadlo…. a to jsem tuhle povídku původně vůbec nechtěla číst!!! říkala jsem si… to bude divný, začala jsem ale jednou z nudy od druhý třetí kapitoly… a vůbec nelituju!!! děj povedený, krásně propracovaný do detailů…
jen tak náhodou, neuvažujete později o druhý řadě? třeba že by se Bill podřekl s tím, že jsou dvojčata a Tom z toho dělal problém, nebo tak nějak?
[16]: Jani já bych moc ráda psala, ale teď se mi vyskytlo dost nepříjemností a kvůli nim jsem se takhle rozhodla. I když mě to moc mrzí. Možná to bude jen dočasné a ještě se s něčím vrátím. Vím že jsem vám toho dost naslibovala…..Ale teď opravdu nemůžu. Třeba se to uklidní…třeba ne.
[19]: Jestli chceš, tak jim to klidně napiš. Nemám nic proti
[21]: Uhm… ok. Opravdu. Ooh, jo.. Já to moc moc ráda napíšu! Děkuju, Doris. A ty víš, že se mi s tebou psalo hezky.
Bude EPILOG.
[22]: Epilog? Já tedy vím, že píšete skvěle, ale ten poslední díl měl tak veliké kouzlo… Nechte nás snít dál, prosím. Když Bill vše Tommymu řekne, to bude jen další mazec. Prosím, ať jsou šťastni.
Krásný =,> ae já konec prostě nechci. tohle je nej powídka za poslední dobu a konec prosté neci =,<
Ten koniec sa mi páči tak ako je, ale na epilóg sa celkom teším,myslím, že by Tom mal vedieť pravdu a nemyslím si, že by sa takejto lásky dokázal vzdať len kvôli blbým zákonom.
Napísali ste to nádherne a určite si túto krásnu poviedku prečítam znovu.
Tá fľaša na stromčeku a Billove vyznanie mi nahnalo slzy do očí.
Dobře, opravdu přiznávám že tahle povídka je naprosto fantastická!!! Vždy hledám ňákou s hodně dílama a jen tak mě ňáká nenadchne, ale tahle…
Nemám slov
Nádhera, nádhera, nádhera! ♥
Líbilo se mi sledovat, jak se Bill pomalounku díky Tomově lásce mění a líbilo se mi sledovat, jak se Tom den ode dne zamilovává do Billa víc a víc! 
Tomovu povahu jsem opravdu milovala! Takový hodný, milý kluk, i přesto, čím vším si prošel. Zachoval si nadhled a i přesto všechno se od ostatních bezdomovců značně lišil a nechtěl spadnout tam, kam oni.
Vím, že tohle nebylo naposled, co jsem se k povídce vracela 
Vážně mi došla slova a ani nevím, jak pořádně povídku okomentovat. Povídka byla naprosto krásná! Líbila se mi stejně, jako když jsem si ji četla prvně
Billova povaha mě občas tedy pěkně štvala, ale nakonec to dopadlo dobře! Z toho egoistického frajírka se stal milující partner a dvojče a já jsem za to mco ráda ♥
Tenhle posledí díl byl opravdu kouzelný. Vánoce miluju, a proto pro mě bylo nádherné číst si o jejich Vánočním dnu. Bill byl opravdu kouzelný a roztomilý a te%d řeknu, že si Toma opravdu zaslouží
Opravdu za tuhle povídku děkuji, je skvěle sepsaná a moc ráda jsem si ji četla
Tak toto je úžasný príbeh. Človeka chytí hneď na začiatku a nepustí ho až do konca… určite sa k nej ešte niekedy vrátim, pretože je úplne fantastická.