autor: Catherine & Kerli
Venku mrzlo až praštělo. Okna byla zamlžená a kaluže vody byly zmrzlé. Z nebe padaly bílé vločky sněhu. Vypadalo to jako v pohádce. Sněžilo celou noc, a tak bylo téměř všude bílo. Děti šťastně běhaly venku a užívaly si první sněhovou nadílku. Hlasitě se smály a hrály si.
Bill vše pozoroval z okna ložnice. Usmíval se. Chtěl se zmenšit a jít si s dětmi do sněhu také hrát. Chtěl dělat andělíčky a stavět sněhuláky. Jenže… Připadal si na takové radovánky už příliš starý. Povzdechnul si a posadil se na okno.
Tom se právě probíral ze spokojeného spánku. Spalo se mu neobyčejně hezky. Rozlepil své čokoládově zbarvené
„Dobré ráno.“ Usmál se černovlásek a otočil hlavu do strany. Dal bratrovi pusu na rty a opět se otočil k oknu.
„Ano, už je sníh.“ Řekl a protáhl se. Maloval si na zamlžené okno nějaké obrázky.
„Ano, už je sníh.“ Řekl a protáhl se. Maloval si na zamlžené okno nějaké obrázky.
Tom se usmál a přitiskl se k bratrovi. Sledoval zmrzlé ledové krystalky, jak se hromadí na parapetu. „Chtěl bys jít ven?“ pohladil ho dlouze po zádech a líbnul ho na rameno.
„Asi jo… Možná… Možná bych si chtěl v tom sněhu i hrát. Jenže mi připadá, že už jsem na to až moc velký. Že už se to prostě nehodí…“ vydechnul černovlásek a přitiskl své čelo na studené okno. Byl fascinovaný zimou. Miloval sníh a všechno s ním spojené. Vždycky se těšil, až se zase roztrhne peřina a začnou se na zem snášet sněhové vločky. Nechápal, jak může někdo nemít zimu rád. Bylo to přeci kouzelné…
„Nikdy nejsi dost starý na činnost, kterou máš rád, abys jí nemohl dělat.“ Pousmál se jeho bratr a počal ho hladil po zádech a dlouhých, holých nohách. „Pokud chceš, můžeme jít ven a koulovat se… Nebo stavět sněhuláka. Co jen chceš.“ Šeptnul Tom a políbil ho opět na spánek.
„Takže si myslíš, že by nebylo hloupé, kdybychom si také hráli se sněhem, jako ty malé děti? Víš… Já bych chtěl třeba stavět sněhuláka a dělat andělíčky.“ Roztouženě se Bill usmál a pomalu se zvedal. Pohladil okno a ještě se na krajinu usmál. Otevřel skříň a hledal své oblečení. Chtěl si obléci něco teplejšího, aby ve sněhu neumrzl, nebo aby se nenachladil. Poslední dny nechtěl strávit v posteli s horkým čajem a lékama… Vyndal černé boxerky a oblékal si je. Ostatní oblečení následovalo. Navlékl tak na sebe spoustu vrstev.
Tom se usmál.
„Samozřejmě, že ne. Je to normální. I dospělí si občas zařádí ve sněhu. Nevím, proč by to měla být jen činnost pro děti.“ Usmál se a začal se oblékat stejně tak jako jeho bratr. Venku opravdu mrzlo a on nechtěl nachladnout.
***
Bylo poledne. Chlapci už téměř dvě hodiny dováděli ve sněhu. Postavili malou sněhuláčí rodinku a dělali andělíčky… Nyní hráli sněžnou bitvu. Bill si postavil obranou zeď a plácal si koule do zásoby. Spokojeně a šťastně se smál. Měl radost. Ukázal na Toma znamení, že můžou začít soupeřit.
„Teď to schytáš!“ zasmál se černovlásek a hodil po bratrovi první sněhový ‚granát‘.
„Teď to schytáš!“ zasmál se černovlásek a hodil po bratrovi první sněhový ‚granát‘.
Tom se zasmál.
„To tak, zlato!“ vyhnul se první sněhové střele a schoval se za svou zeď, kde si vzal jednu ze svých připravených koulí a přehodil ji na druhou stranu směrem k bratrovi. Smál se a sledoval, jak se Bill urputně snaží vyhýbat jeho střelám.
„Tome, to neplatí.“ Potáhnul Bill, když se mu po chvíli rozpadala zeď. Založil ruce na prsou a na sníh si sednul. Nafouknul ještě tváře.
„Zničil jsi mi zeď. Měl bys být potrestán.“ Pokračoval černovlásek, a aby dodal svým slovům důraz pokyvoval hlavou.
„Zničil jsi mi zeď. Měl bys být potrestán.“ Pokračoval černovlásek, a aby dodal svým slovům důraz pokyvoval hlavou.
„A co s tím chceš udělat, hm?“ zasmál se Tom a opřel se pobaveně o svou hradbu, která pořád odolně držela. „Co bude můj trest?“ uculil se a podepřel si rukou hlavu. Navlhlá rukavice ho zastudila na tváři.
„Něco… Hodně moc krutého.“ Zasmál se Bill.
„To jsem tedy zvědavý, co vymyslíš.“ Vyplázl jeho bratr jazyk a schoval se zpátky za svou hradbu, kde začal střádat další sněhové koule.
Černovlásek přikývl a přemýšlel. Začal se pomalu zvedat. Měl trest vymyšlený. Pomalu se plížil k Tomově hradbě. Byl sám se sebou spokojený. Přelezl hradbu a posadil se na sníh za něj. Dal mu dlaně na očka a tiše se smál.
Tom sebou cuknul a snažil se otočit. Studilo ho to. „Heeey, co to?“ špulil rty.
Bill mlčel a pořád se tiše smál. Pomalu si lehal do sněhu na záda s Tomem ležícím na jeho břiše. Jednou rukou ho pustil a rychle si rozvázal dlouhou šálu. Oklepal se. Šála ho hřála, ale neřešil to.Byla to součást trestu. Okamžitě si tedy zapnul bundu až ke krku a zavázal Tomovi oči.
Tom jenom čekal na svůj trest. Byl zvědavý, co na něj bráška vymyslel. Musel se uculovat. Zahřátá šála ho hřála na tváři.
„Jsi připraven na svůj trest?“ šeptnul mu tajemně do ouška černovlásek.
„Už čekám.“ Pousmál se s tichým smíchem dredáček. Byl zvědavý.
„Čekej.“ Usmál se Bill a pohladil Toma jednou rukou po bříšku. Olíznul si rty a jel níž. Přejel mu dlaní po klíně.
Tom se prohnul. Tohle opravdu nečekal. Jen přivřel oči a čekal, co se bude dít dál.
Černovlásek pohyb rukou na bratrově klíně párkrát zopakoval. Jakmile cítil, že začíná tvrdnout, sám pro sebe se usmál. Část pomsty byla splněna… Ďábelsky se usmál a rozepnul Tomův opasek.
„Bille… co to…?“ zakoktal se Tom a zmateně kroutil hlavou. Chladný vzduch ovanul jeho podbřišek. Zachvěl se.
„Nelíbí se ti to?“ ušklíbnul se Bill a zajel svoji dlaní pomalu pod bratrovy boxerky.
Dredáč si skousl ret a mírně se prohnul, když se ledová ruka dostala k jeho intimním partiím. Usyknul a zavrtěl se.
Bill pohyb ruky párkrát zopakoval. Když byl spokojený, ruku vytáhnul a zase pěkně Tomovy kalhoty zapnul. Dělal jakoby nic. Sklonil se a dal mu pusu na rty.
„Pokračujeme v bitvě?“
„Pokračujeme v bitvě?“
Tomovy zakryté oči několikrát zamrkaly pod teplou šálou a pootevřel rty. „To… to nemyslíš vážně, že ne…“ zaskučel a natáčel hlavu směrem k bratrovi.
„Promiň, zapomněl jsem ti rozvázat oči.“ Zasmál se Bill a ještě se vrátil k bráškovi. Sundal mu šálu z očí a zase si ji obmotal kolem krku.
„Bille…“ zakňoural dredáček a našpulil rty. Nadzvedl se na loktech a začertil se na bratra. „Copak to se smí?“ odfrknul si a zvednul se.
„Říkal jsem ti, že tě potrestám.“ Pokrčil Bill rameny a zasmál se. Díval se bráškovi do očí. „Nebo se ti to nelíbí?“
„Líbilo, dokud jsi nepřestal.“ Sklepal si Tom sníh z kalhot a podíval se na bratra
„Nechci, aby ses kvůli tomu nachladil.“ Vydechnul Bill. „Dodělám to vevnitř. Hm?“
Tom si povzdychnul. „No… dobře,“ přikývnul a pousmál se. „Hned?“
„Nevydržíš to?“ pokrčil Bill rameny a pohladil své dvojčátko po bocích.
„Nevím, jestli dokážu čekat.“ Uculil se starší bratr a pohladil ho po pažích.
„A co chceš udělat?“ usmíval se černovlásek jako sluníčko.
„Chci uvolnit.“
„Tak pojď dovnitř.“ Řekl Bill a okamžitě s bráškou propletl prsty. Táhnul ho do malého domečku.
Tom se nechal spokojeně vést. Byl natěšený.
„A jak chceš uspokojit?“ zeptal se po cestě černovlásek. Otevřel dveře a vešel dovnitř. Vyzul si boty a začal odkládat vrstvy oblečení.
Tom ho napodobil a ihned se začal zouvat a sundávat ze sebe přebytečné oblečení. Odhazoval vše na podlahu a neřešil to. „To je jedno. Jak jen budeš chtít.“
„Dobře, něco na tebe vymyslím.“ Zasmál se Bill. Měl už na sobě jen kalhoty a tričko. Protáhnul se. Byl tak moc šťastný. Udělal pár kroků do kuchyně, aby dal vařit vodu na čaj. Do hrníčků dal sáčky a cukr.
„Lásko, dáš si také horký čaj, že jo?“ černovlasá hlava vykoukla z kuchyně. Bill se potřeboval ujistit, že čaj pro bratra nedělá zbytečně. Voda se mezitím dovařila, a tak ji Bill šel nalít do hrníčků.
„Lásko, dáš si také horký čaj, že jo?“ černovlasá hlava vykoukla z kuchyně. Bill se potřeboval ujistit, že čaj pro bratra nedělá zbytečně. Voda se mezitím dovařila, a tak ji Bill šel nalít do hrníčků.
„Jo, jasně. Moc rád.“ Přikývnul dredáč a hnal se za bratrem do kuchyně. Přešel k němu a omotal mu ruce kolem pasu. Přitiskl se k němu. „Je mi zima. Potřebuju zahřát.“ Zamrouskal Billovi do ouška a natiskl se na něj ještě víc.
„Lidské teplo je nejlepší topení.“ Pousmál se Bill a odložil prázdnou varnou konvici na linku vedle plných šálků. Otočil se a obejmul bratra kolem krku. Pevně ho držel a usmíval se. Cítil, jak ho tlačí jeho vzrušený klín. Nespokojeně se zavrtěl.
Tom oplácel bratrovi úsměv a podvědomě se o něj víc třel. Přivíral oči a nepravidelně oddechoval.
„Lásko, uh…“ vydechnul Bill. To, jak se bráška třel, se mu líbilo, ale tušil, že když bude pokračovat dál, tak bude také muset být uspokojen. Nešlo to ale jen tak ukončit. Strašně moc se mu to líbilo. Po chvilce Tomovi do ucha vzrušeně vzdychnul.
Dredáč se spokojeně pousmál a ještě víc přitlačil. Skousl si ret a otřel se tváří o tu Billovu. Přestávalo ho zábst tělo a začaly mu jím prostupoval vlny vzrušení a horka. Slastně přivíral čokoládové mandličky.
„Pojď… Pojď do ložnice. Dokončit to.“ Šeptnulo mladší z dvojčat a nesměle se odtáhlo. Nyní už nemělo v mysli žádný čaj. Myslelo jen na jeho a bráškovo uspokojení. Propletl s bratrem prsty a snažil se co nejrychleji přesunout do místnosti, ve které spali.
Tom přikývnul a hnal se za svým bratrem, aby mohli dokončit, co začali. Byl nesmírně nedočkavý a klín ho samým vzrušením bolel.
***
Jakmile se dvojčata dostala do ložnice, začala ze sebe nedočkavě sundávat navzájem kousky oblečení. Poté se přesunuli do postele a okamžitě se k sobě začali tisknout a třít se o svá horká, vzrušená těla, prahnoucí po okamžitém uspokojení.
„Miluju tě.“ Zasténal vzrušeně Bill a silně se otřel o Tomův klín svým. Slastí přivřel očka. Bylo to tak… Vzrušivé, toužebné, dokonalé… Strašně moc se mu to líbilo. Byl jako v extázi.
Tom se prohnul a slastně zasténal. „Oh bože… Bille,“ dostal ze sebe a vystrčil boky. Třel se o bratrův klín. Dlouze. Vášnivě.
„Dokonalé… Víc, víc…“ zamručel spokojeně Bill a něžně škrábal Tomova záda. V penisu mu tepalo. Vzrušení bylo téměř bolavé. Sténal a propínal se v zádech jako kočka. Na čele měl kapičky potu. Užíval si to.
Tom se pod ním propínal a sténal jeho jméno. Ta slast byla tak spalující. Jejich zpocená těla se o sebe naléhavě třela a předávala si vlny vzrušení. Dredáč vystrčil boky a ještě víc se přitlačil na vzrušení svého bratra. Oba hrdelně zasténali.
Černovlásek naklonil hlavu a přitiskl své rty nemotorně na ty bratrovy. Nechtěl cítit jen jeho vzrušení. Potřeboval cítit jeho rty. Snažil se ho líbat co nejlépe přitom mu vzrušeně do pusy vydechoval. Přivíral slastí očka.
Tomovi se třepotavě chvěla víčka. Cítil vzrušení úplně všude. Za týl si přitáhl bratra ještě blíž a snažil se správně jazykem trefovat do jeho úst. Byl v extázi. Na vrcholu blaha a na pokraji vzrušení. Už to nemohlo trvat déle. Potřeboval to.
„Tome, už, už.“ Zasténal Bill. Projela jím silná vlna vzrušení a v penisu mu zacukala. Němě vykřikl a zaklonil hlavu. Jeho tělo se začalo postupně příjemně uvolňovat. Bill se snažil chytit dech. Bylo to tak silné…
Dredáč se prohnul a zasténal, když ucítil bratrovo teplé sperma na svém bříšku. Už to nedokázal udržet a slastně vykřikl. Byl na konci. Na vrcholu všeho. Silně se roztřásl a udělal se na Billovo břicho
„Já, já…Úžasné to bylo. Moc úžasné.“ Vydechl Bill roztřeseným hlasem a políbil Toma na rty. Přivřel oči a obejmul ho. Pevně ho k sobě tisknul. Pořád si v mysli přehrával právě prožitý orgasmus. Bylo to přespříliš silné. Opravdu dechberoucí…
Tom se usmál a přivřel oči. Vydýchával se z toho zážitku. Bylo mu krásně. Byl více než spokojený.
***
„Tomi? Půjdeme spolu do té vany?“ usmál se Bill na brášku a pomalu se zvedal z velké pohovky. Bylo deset hodin a on byl unavený. Přesto si chtěl ještě dopřát plnou vanu pěny s bráškou, kterou mu slíbil již dopoledne. Těšil se, moc.
Tom se usmál a přikývnul. „Jasně,“ vyskočil z gauče a obul si chlupaté bačkory, které dostal minulé Vánoce od bratra.
„Půjdu napřed. Nastavím vodu a přidám pěnu,“ usmál se dredáč a hnal se do horního patra, do velké prostorné koupelny. Přešel k vaně a otočil dvěma kohoutky. Když se mu voda zdála už tak akorát, ne moc horká, začal vanu napouštět a přidávat do ní všelijaké vonné pěnové směsi.
„Půjdu napřed. Nastavím vodu a přidám pěnu,“ usmál se dredáč a hnal se do horního patra, do velké prostorné koupelny. Přešel k vaně a otočil dvěma kohoutky. Když se mu voda zdála už tak akorát, ne moc horká, začal vanu napouštět a přidávat do ní všelijaké vonné pěnové směsi.
Bill se musel začít smát. Přišlo mu roztomilé, jak Tom ožil, když slyšel slovo vana. Nazul si také chlupaté bačkory. Minulé Vánoce si je dali navzájem.
Ráno a večer se opravdu hodily. Bylo v nich příjemné teplo… Protáhl se a pomalu se odebíral do koupelny. Jakmile otevřel dveře, udeřila ho do nosu pára. Párkrát se nadechl, než zavřel dveře. Poté do vydlaždičkované místnosti vstoupil a snažil se najít v páře brášku.
„Tomi?“ řekl s úsměvem v hlase. Obejmul své dvojče zezadu kolem pasu a políbil ho na krk.
Ráno a večer se opravdu hodily. Bylo v nich příjemné teplo… Protáhl se a pomalu se odebíral do koupelny. Jakmile otevřel dveře, udeřila ho do nosu pára. Párkrát se nadechl, než zavřel dveře. Poté do vydlaždičkované místnosti vstoupil a snažil se najít v páře brášku.
„Tomi?“ řekl s úsměvem v hlase. Obejmul své dvojče zezadu kolem pasu a políbil ho na krk.
Jmenovaný se s úsměvem otočil a políbil Billa na rty.
„Mohu tě z toho svléknout?“ těkal po bratrovi velkýma čokoládovýma očima a dlaněmi mu bloudil po zádech. Vyhrnoval mu nepatrně tričko a přejížděl po nahé kůži.
„Pokud chceš, tak ano.“ Černovlásek se Toma pustil a stoupnul si před něj. Pohladil jej po bříšku a letmo líbnul na rty. Poté se mu podíval do očí.
Dredáč z něj začal pomalu stahovat tričko, a poté ho položil na prádelní koš. U toho se usmíval. Bavilo ho pečoval a hýčkat si brášku. Sehnul se a začal mu stahovat i tepláčky a poté i boxerky.
Jakmile byl Bill zcela nahý, měl snahu se zakrývat. Znali s Tomem sice svá těla navzájem, ale pořád se styděl. Nebyl zvyklý stát před nikým nahý… Usmál se na Toma.
„Nemusíš se stydět… vždyť to víš.“ Usmál se Tom a jemně oddělal bratrovi ruce z klína. Sám se potom svlékl a položil oblečení na prádelní koš. Poté přešel k vaně a opatrně do ní vlezl. Spokojeně vzdychl, když cítil kolem sebe příjemnou horkost.
„Já vím, ale prostě…“ Usmál se Bill omluvně a pokrčil rameny. Zvedl jednu nohu a vlezl si za bráškou do vany. Za chvilku v ní už byl ponořený celý. Úlevně vzdychnul. Bylo to tak příjemné…
Dredáček zaklonil hlavu a nechal ji položenou na kraji vany. Užíval si to pohodlí a to, jak se mu všechny svaly uvolňují.
„Tomi? Už jsem ti říkal, že tě miluju?“ usmál se černovlasý chlapec a pohladil své dvojčátko po noze. Usmál se na něj a olíznul si rty. Užíval si teplou koupel.
„Ano, lásko. Říkal. Taky tě miluju. Moc.“ Šeptl Tom a s úsměvem mírně naklonil hlavu na stranu.
Bill se nenechal dlouho pobízet. Olíznul si rty, aby navlhčil narůžovělé polštářky, a naklonil se k bráškovi. Opatrně ho políbil a pomalu se přesouval do jeho klína, kde se pohodlně usadil. Usmíval se na něj.
Dredáček se usmál. Přitáhl si bratra za boky k sobě a mírně se naklonil. Tom věnoval Billovi sladký polibek na narůžovělé rty. Přivřel u toho oči a užíval si tu uvolněnost.
„Budeš chtít umýt záda?“ pousmál se Bill a zavrtal svůj nos do Tomova krku. Nadechnul se jeho pižma, které tak miloval. Omámeně přivřel oči a tiše vydechnul.
„Budeš chtít umýt záda?“ pousmál se Bill a zavrtal svůj nos do Tomova krku. Nadechnul se jeho pižma, které tak miloval. Omámeně přivřel oči a tiše vydechnul.
„Copak?“ usmál se Tom a pohladil bratra po mokrých, slepených vlasech od laku. Zaklonil hlavu a přivíral oči. Všechno tohle bylo tak příjemné…
„Víš… Příští měsíc už tady nebudeme spolu tak sedět… Nebudu moci vdechovat tvou překrásnou vůni. Nebudu mít nikoho kdo mě pohladí, obejme a řekne, jak moc mě miluje… Já nechci odejít.“ Šeptnul Bill tiše a pevně k sobě stisknul víčka. Tiše vzlyknul.
„Lásko.“ Šeptl dredáček a skousl si ret. Tohle všechno znělo pro jeho uši tak děsivě. Znovu se mu nahrnuly slzy do očí. „Miláčku, nemluv o tom. Nechci, abys byl smutný… Ničí mě to.“ Řekl a líbnul ho na spánek.
„Ale ono… Nejde to. Když si to všechno představím.“ Zaštkal Bill a nechal na bratrovo rameno dopadnout pár svých horkých slz. „Když si představím, že za pár let budeš s někým jiným… Budeš někomu jinému šeptat, že ho miluješ… Budeš mít spoustu dětí, které nikdy nepoznám… Nezapomeneš na mě. Že ne?“ šeptnul smutně Bill a pevněji Toma obejmul. Nechtěl na to všechno myslet, ale nešlo to. Ta myšlenka se mu pořád vkrádala do mysli. Co bude až…
„Nikoho jiného mít nebudu, lásko… Chci být jen s tebou a tak to vždycky bude. Rozumíš? Nezapomenu na tebe. Jsi moje dvojčátko, moje duše. Jsi všechno, co jsem já a co teče v mých žilách…“ šeptal Tom a utěšujícně líbal bratrovy tváře.
„To se všechno tak krásně poslouchá, Tomi…“ zašeptal Bill a zvednul svůj ubrečený pohled. „Budu si tě seshora hlídat. Nikdo ti neublíží. Jednou se potkáme… A budeme už navždy jen a jen spolu. Nic a nikdo nás nerozdělí. Jen ty a já… Tak, jak to má být.“ Černovlásek se přitulil k bratrovi a zavřel oči. Hladil ho po zádech.
„To se všechno tak krásně poslouchá, Tomi…“ zašeptal Bill a zvednul svůj ubrečený pohled. „Budu si tě seshora hlídat. Nikdo ti neublíží. Jednou se potkáme… A budeme už navždy jen a jen spolu. Nic a nikdo nás nerozdělí. Jen ty a já… Tak, jak to má být.“ Černovlásek se přitulil k bratrovi a zavřel oči. Hladil ho po zádech.
Tom se pousmál, ale zavrtěl hlavou. „Lásko, půjdu za tebou… Velmi brzo. Nedokážu tu žít bez tebe. Rozumíš?“ vzal jeho tváře do dlaní a políbil ho na rty. „Nic nás nerozdělí. Ani smrt.“
Bill přikývnul a šťastně se usmál. Nechtěl ale, aby jeho dvojčátko zemřelo zbytečně… Zakroutil jen hlavou a snažil se o úsměv.
„Miluju tě. Tak strašně moc.“ Zašeptal černovlásek a políbil Toma na rty. „Pamatuješ?“ otázal se a začal tiše zpívat… „In mir wird es langsam kalt, wie lang könn‘ wir beide hier noch sein. Bleib hier, Die Schatten woll’n mich hol’n ab heute wird die uhr durch´n countdown ersetzt. Doch wenn wir gehen, dann gehen wir nur zu zweit…“
„Miluju tě. Tak strašně moc.“ Zašeptal černovlásek a políbil Toma na rty. „Pamatuješ?“ otázal se a začal tiše zpívat… „In mir wird es langsam kalt, wie lang könn‘ wir beide hier noch sein. Bleib hier, Die Schatten woll’n mich hol’n ab heute wird die uhr durch´n countdown ersetzt. Doch wenn wir gehen, dann gehen wir nur zu zweit…“
Tom se jen usmíval a poslouchal jak tichá melodie vychází z úst jeho nejmilovanějšího stvoření. Přivíral oči a nechal linout tu příjemnou hudbu až do jeho nitra. Zbožňoval jejich společnou píseň.
Bill písničku pomalu dozpíval. V očích se mu leskly malé slzičky. Miloval ji. Vymyslel si ji jednoho dne s bráškou a od té doby si ji zpívali téměř každý den. Byla opravdu stará…
„Miluju tu písničku.“ Zašeptal Tomovi do ouška a pak ho na něj něžně políbil. Víc se přitulil. Voda pomalu chladla a jemu začínala být celkem zima.
Bill písničku pomalu dozpíval. V očích se mu leskly malé slzičky. Miloval ji. Vymyslel si ji jednoho dne s bráškou a od té doby si ji zpívali téměř každý den. Byla opravdu stará…
„Miluju tu písničku.“ Zašeptal Tomovi do ouška a pak ho na něj něžně políbil. Víc se přitulil. Voda pomalu chladla a jemu začínala být celkem zima.
Dredáček přikývnul. „Já taky.“ Usmál se a ještě víc obejmul bratra, když zaznamenal, jak se chvěje. „Je ti zima? Půjdeme už ven.“ Šeptl a začal se pomalu zvedat.
„Počkej, počkej.“ Zasmál se Bill a zvedl se z Toma. Postavil se na své vlastní, dlouhé, hubené nohy. „Jsem moc těžký.“ Odpověděl na vysvětlenou a chystal se přehodit jednu nohu přes okraj vany.
„Těžký? Lásko, kdyby zafoukal vítr, zlomil by tě a odvál pryč.“ Usmál se Tom a zvedl se taky. Natáhl se a vyndal z vany špunt. Potom z ní vylezl a pomohl bratrovi vylézt také.
„Děkuju.“ Odpověděl Bill a pustil se Tomovy ruky, aby se mohl natáhnout pro svoji velkou bílou osušku, do které se okamžitě zabalil. Nazul si teplé bačkory a šel k oknu. Otevřel ho. Dovnitř okamžitě vstoupil mráz a ven se vyvalila pára. Přemýšlel, jak se dneska zapíše do deníčku, když Tom bude také v ložnici. Možná… Možná bych se mohl vrátit na záchod… Řekl si v duchu a pak se usmál. Zdálo se to jako dobrý nápad.
Straší z bratrů se okamžitě zabalil do teplého županu, aby se na jeho kůži nedostal mrazivý vzduch. Obul si své chlupaté bačkory a vlhkým ručníkem si otřel potem orosený obličej.
Políbil Billa na teplou tvář a pomalu šel z koupelny do ložnice, aby se mohl převléknout.
Bill se moc nezdržoval. Okamžitě spěchal za starším bratrem. Došel do ložnice a otevřel velkou zrcadlovou skříň.
„Tomi? Vezmeme si dneska ta vtipná pyžama?“ zasmál se Bill a okamžitě začal z jedné z mnoha polic vytahovat své pyžamo s velkou bílou krysou.
„Tomi? Vezmeme si dneska ta vtipná pyžama?“ zasmál se Bill a okamžitě začal z jedné z mnoha polic vytahovat své pyžamo s velkou bílou krysou.
Tom se zasmál. „To nemyslíš vážně, že ne?“ podíval se směrem ke svému pyžamu, které leželo v hlubokých útrobách jejich skříně. To pyžamo s modrým kocourem se mu moc nezamlouvalo…
„Uhm… No dobře. Vezmu si ho. Ale jenom kvůli tobě.“ Zaksichtil se Tom, když viděl bratrův prosebný pohled. Ušklíbnul se na hromádku oblečení a začal vytahovat zmiňované pyžamo.
„Uhm… No dobře. Vezmu si ho. Ale jenom kvůli tobě.“ Zaksichtil se Tom, když viděl bratrův prosebný pohled. Ušklíbnul se na hromádku oblečení a začal vytahovat zmiňované pyžamo.
„Jé… Tomi, ty jsi takový hodný bráška.“ Řekl spokojeně Bill a šťastně zatleskal rukama. Oblékl si boxerky a začal se spokojeně soukat do svého dětinského pyžama. Ve tváři měl úsměv.
Tom se musel nad dětinskostí svého dvojčete zasmát. Někdy byl jeho bráška opravdu k pomilování. Vzal tedy dlouho nepoužívané pyžamo do rukou a začal se do něj oblékat. Nemohl popřít, že se cítil jak šašek.
„Lásko, sluší ti to.“ Řekl šťastně Bill a usmíval se. Pyžamo s krysou měl už na sobě. Cítil se opět jako dítě. Byl šťastný… Sjížděl si pohledem své dvojče. Usmíval se. Tom vypadal jako miminko….
Černovlásek se zasmál. „Ťuťu, ňuňu.“ Zašišlal.
Tom jenom bolestně zasténal. „Billi, připadám si v tom jako pitomec.“ Zafňukal a zatahal za kousek látky, co měl na těle.
„Tomi… Nech si to. Prosím. Kvůli mě.“ Zakňučel Bill.
Dredáček si nešťastně povzdechl. „Dobře.“ Vydechl a schoval si obličej do dlaní. „Nikdo kromě tebe mě tak nesmí vidět.“
„Lásko, nečerti se. Náhodou je to moc roztomilé. Vypadáš zase jako děťátko.“ Usmál se Bill a udělal ke svému bráškovi pár kroků, aby ho mohl obejmout.
Tom si jen povzdychl a přikývnul. „Vypadám dětinsky.“ Nafoukl se a natáhl k bratrovi ruce.
Bill se k Tomovi šťastně přitulil. „Vypadáš přesto pořád krásně. Jako můj Tomi.“ Usmál se a hladil svého bratra po zádech.
„Tomi… Můžeš prosím na chvilku odejít? Já potřebuju ještě něco tajného udělat.“ Skousnul si černovlásek ret a trošku se odtáhl. Povolil své objetí.
Dredáček jen zamrkal a lehce přikývl. Netušil, co má jeho bratr za lubem. „Dobře. Jdu se ještě napít do kuchyně a pak se půjdu umýt.“ Odtáhl se úplně a zamířil ven z pokoje.
Černovlasý chlapec se spokojeně usmál. Ještě se rozhlédl jestli ho Tom zpovzdálí nepozoruje a pak zalezl do své postele. Přikryl se přikrývkou a už jak měl zvykem rozsvítil lampičku. Vytáhl sešit a propisovací pero.
4. prosince
Lásko, miluji tě a ty to moc dobře víš. Přesto ti to budu pořád opakovat. Ani si nedokážeš představit, jak moc. Nejde to nijak popsat. Nejsou na to ta správná slova. Cítím to uvnitř. Uvnitř srdce, které už dlouho patří jen a jen tobě…
Celý dnešek byl nepopsatelný. Už jen to hraní se sněhem venku… Ani nevíš, jak moc se mi to líbilo. Připadal jsem si zase jako malé dítě. Jako dítě, které přijde domů v promočeném oblečení a maminka ho svlékne. Pamatuješ? Vždycky v zimě jsme vedle sebe seděli u krbu v teplácích a pleteném roláku. V rukách jsme měli horké kakao, kterým jsme se zahřívali. Byli jsme bezstarostní…
A potom… Tvůj trest. Trestání jsme si užili oba dva. Strašně nádherné to bylo… Jak jsme si spolu vlezli do postele a třeli se vzájemně o svá nahá, horká těla. Poté jsme oba vyvrcholili. Líbilo se mi to. Strašně moc…
Děkuji ti za to, že jsi… Nevím, co bych bez tebe dělal… Miluju tě, lásko, tak strašně moc…
Bill opět zápis zakončil srdíčkem a deníček zavřel. Schoval ho do šuplíku a dveře se otevřely.
**
Tom se mezitím v klidu umyl a vyčistil si zuby. Poté tichými kroky mířil do společné ložnice. Pomalu vešel a usmál se na bratra zachumlaného v teplých peřinách. Rychle přešel k posteli a lehl si k němu.
„Teď si půjdu zuby vyčistit já.“ Řekl Bill, jakmile vedle sebe viděl Toma. Pomalu se zvedl a odebral se do koupelny, kde si vyčistil zuby. Vrátil se do ložnice a lehl si do postele.
Dredáček už pomalu usínal, ale ihned se zase probral, když se bratr vrátil. „Copak jsi tu potřeboval tak důležitého, že o tom nemůžu vědět?“ optal se a zapíchl pohled do svého mladšího bratra.
„To je tajemství.“ Odpověděl Bill a přitulil se k bráškovi.
Starší z bratrů bez dalších dotazů jen přikývl a obejmul brášku nazpátek. „Miluju tě, hvězdičko.“ Šeptl a pomalu se propadal do říše spánku.
„Já tebe též.“ Odpověděl Bill a políbil Toma na rty. Poté zavřel oči a také pomalu usínal.
autor: Catherine & Kerli
betaread: Janule
Tento diel bol krásny tak ako aj tie predočle,a Billov tretst, myslím že taký by sa asi páčil každému. Rychlo ďalej.
*slzí* Nádherný díl♥
Kéž by to byla pohádka, ty nakonec skončí dobře, dobro zvítězí nad zlem, krutá nemoc bude poražena – odehrává se tu ale pořádné drama, boj o mladý život, který odchází…
Atmosféra ráno u okna, byla tak plná lásky, citu a porozumění♥
Byla jsem spolu s Billem tak šťastná za ty úžasné chvilky venku, cítila jsem jeho radost. "Pokračujeme v bitvě!" To bylo skvělé.
Opět Billa úplně chápu – co může být krásnějšího než pocítit dredáčkovy sladké rty♥ A že jejich chvilka byla pro Billa dechberoucí? Tolik mu to momentální štěstí přeji.
Tommyho vyznání – já tady brečím, to je síla. "Lásko, půjdu za tebou…" Takhle nemůže Tommy přeci přemýšlet. Chápu, že mu puká srdce, ale stačí jeden zmařený mladý život!!! Připravujete mě tak na konec povídky? A to jsem pořád doufala v zázrak… Pokud zemřou oba, tak to raději snad nebudu číst dál, na to sílu nemám. Prosím, ať se stane zázrak, ten vánoční, prosím…
Ondi mi mluví z duše…
Já se prostě nemůžu smířit s Billovou smrtí…
Ty scény venku na sněhu byly krásné, a ten Billův trest byl opravdu vůči Tomimu krutý, chudáček Tomi =)
A kluci v těch pyžamkách, tak to je opravdu roztomilá představa xD
A je tady jedna věc, která mě strašně dojala, Billova věta:" Já nechci odejít…"
Pořád doufám, že zázraky se dějí…♥