autor: Neilinka & Cerike
Tom
Setkání
Oba jsme sledovali Billa. Kývnul jsem na Marka, aby spustil.
„Bille, s Tomem jsme se nikdy moc nemuseli. Přeci jen jsem o čtyři roky starší a chodili jsme na stejnou základku, a to si moc vztah nevypěstuješ. Ještě když Tom byl zazobanej šprt a já už v té době začal fetovat. Nesnášel jsem rodiče, jediné, k čemu byli dobří, byl přísun peněz. Byla to lež, miloval jsem je, každé dítě si alespoň trochu cení svých rodičů. To mi došlo, až když měli vážnou autonehodu a oni umřeli. Neměl jsem prachy, mí přátelé se na mě vysrali a moje mladší sestřička chodila s tímhle tím. Přišel jsem o všechno včetně peněz na fet. V té době už mi bylo osmnáct a já byl závislej na heroinu. Byl jsem bez peněz, bez toho kde spát. U prarodičů, u kterých bydlela sestra, jsem být v tom stavu nemohl. Vyhodili by mě. Nemohl jsem ji ani vídat, a když už byla v Berlíně, byla tu za Tomem.
Za všechny prachy, co jsem měl, jsem si koupil fet, nejedl jsem, nežil, spal na lavičkách. Sestra mě zavrhla. Jednoho dne za mnou přišel Tom, už jsem neměl ani na fet. Koupil trávu a dal si se mnou. I to málo mi bylo vzácné, a hlavně něčí blízkost. Byl to ještě malej parchant. Denně mi začal nosit jídlo a hulili jsme spolu trávu, na nic jinýho jsem neměl, do obchodu už mě nepustili, věděli, že jsem kradl. Policajti po mně šli, nemohl jsem se nikde ukazovat. Stali jsme se s Tomem přáteli, pomohl mi dostat se k sestře, zařídil mi s jeho otcem brigádu načerno, našel jsem si byt.
Bille, jedinou radu, co ti můžu dát. Pokud se chceš od rodičů odpoutat, neber si od nich ani prachy. A druhá rada. Upni se na Toma, on to přežije a tobě pomůže. Budeš mít na mysli to, že když si vezmeš další dávku, ublíží to jemu, ne tobě. Upni se k němu, jak nejvíc to půjde. Tom je sebevědomej kluk a co si dá do hlavy, to splní.“ Dlouhej vyčerpávající proslov. Ale mně vlastně neporadil, snad jen mi předtím řekl, že musím Billa odreagovat, najít mu koníčky. Jinak to všechno byly rady pro Billa.
Byl jsem rád i za tu malou radu. Každá rada dobrá. Bill mlčel, asi si to pořádně přebíral v hlavě. Jemně jsem ho chytl za ruku.
„Teď na to nemysli, nechci po tobě vyjádření. Promluvíme si zítra, teď se půjdeme napít s Markem do baru.“ Mile jsem se na něj usmál a dopil jsem kafe.
Odešel jsem na WC a Mark se mezitím šel převléci, nechali jsme Billa o samotě s jeho myšlenkama. Nevěděl jsem, jestli je to dobře nebo ne, ale spoléhal jsem na Markuse, že ví, co má dělat. Opláchl jsem si obličej.
Ještě jsem skouknul obsah peněženky, jestli budu muset vybrat z karty nebo ne. Ne, měl jsem u sebe dost hotovosti. Moje kapsy byly plné. Chtěl jsem si dneska s Billem a Markusem užít hezkej večer. Peněženka, klíče, tráva, a dokonce i to, co jsem předevčírem našel u Billa v bundičce, kdyby on u sebe neměl, a v neposlední řadě jsem měl u sebe mobil. Všechno jsem naskládal zpátky a přemýšlel nad barem, který bude pro dnešek vhodný. Usoudil jsem, že to nechám na Markovi.
„Můžeme jít?“ Vrátil jsem se do obýváku, kde už se nacházeli oba a povídali si. Bill přikývl a zvedl se, a Markus jej napodobil.
„Kam půjdem?“
„Doufal jsem, že to mi řekneš ty.“ Markus nakonec přikývl a vedl nás setmělým Berlínem, po několika minutách chůze jsem tušil, kam jdeme.
Došli jsme k hezkému baru, měl jsem to tu rád. Na druhou stranu, byl to jeden z těch, kde si člověk mohl zapálit jointa a nikdo neprudil. Posedali jsme si kolem jednoho stolku a objednali si pití. Povídali jsme si, po chvíli byl už i Bill víc v klidu.
Po hodině už jsme byli v docela dobré náladě, a tak jsem jak Markusovi, tak Billovi nabídl jointa. Sám jsem si zapálil a setkal se s udivenými pohledy těch dvou.
„Taky nejsem andílek, klídek, ju?“ Dál jsme se bavili a večer se vyvíjel dobře. Po nějaký době jsem se omluvil na WC a odešel. Musel jsem se proplést celým barem na druhý konec. Už jsem byl skoro u cíle své cesty, když jsem ji zahlédl.
Kousek ode mě, u baru. Seděla tam na stoličce. Kristin, nejhezčí holka na škole, kam jsem chodil, holka, která na mě byla fixovaná, a holka, se kterou jsem se před odjezdem rozešel. Nenapadlo mě, že bych se s ní setkal, a už vůbec ne tady. Doufal jsem, že si mě nevšimne. Pokusil jsem se nenápadně proplout k záchodům. Povedlo se.
Odskočil jsem si a opláchl obličej. Chvíli jsem sledoval svůj odraz v zrcadle, když jsem tak uviděl i známou tvář stojící ve dveřích.
Otočil jsem se k ní čelem.
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
jako já jen doufám, že ta Kristin nebude nějak prudit… ale to bych toho asi chtěla moc, že??? 😀 tak snad nebudou nějaké hrozné problémy, už takhle jich tam kluci mají dost a kdyby se ještě měli navzájm opustit a Bill by byl bez Toma… nevím nevím, jak by to tam pak dopadlo s drogama… přeju si, ať se to vivine nějak hezky….=)
Oni to všichni myslí s Billem dobře, i ty rady jsou fajn, ale přijde mi to, jako by zapomínali na fyzickou stránku věci, a ta se bez odborné pomoci nevyřeší, nikdo nedokáže jen tak skončit, tělo to nevydrží…
A z té holky mám strach, protože jestli si s ní Tom něco začne, tak Bill vyvede nějakou kolosální blbost, žárlivost ho může dohnat k čemukoliv…
Ten to na Billa vybalil taky dost rychle. Prý upni se na Toma, on to vydrží. Chudák Tom, taky potřebuje určitě podporu. Ale oni si ji budou dávat doufám společně. Bill z toho musí mít hlavu jak balón. Musí ho to stát velký přemáhání.