Heisenberg Academy 22.

autor: boyyouadrank
413
Bill seděl na kraji postele a kousal se do rtu. Nohy měl překřížené a byl ve velkém pokušení proplížit se do obýváku a vyslechnout si Tomův a Jorgův rozhovor. Místo toho si však odfrknul a začal si ručníkem třít vlasy. Právě se osprchoval – Tomův obyčejný šampón mu pravděpodobně zničil vlasy, které byly zvyklé na lišejníkový šampón objednaný z Islandu.  
Přes zavřené dveře se nesly hlasy a Bill zasténal. Už to nedokázal déle vydržet.  
Bosý přeťapkal po podlaze k Tomovým dveřím, načež potichu sešel dolů do haly. Zastavil se přesně před kuchyňskými dveřmi, které byly hned vedle. Přitisknul ucho na dveře a zaposlouchal se.  
„Je to jenom kamarád,“  říkal Tom.  
„Tak proč jsi mi o něm lhal?“ 

Bill nakrčil čelo, zatímco čekal na Tomovu odpověď. Žádná se neozvala.  
Nakonec uslyšel jen Jorgův hlasitý povzdech. „Jen se snažím přijít na to, co by tomu řekla tvoje matka.“ 

Bill se zamračil. Moc toho o Tomově matce nevěděl – jen, že už je to nějakou dobu, co umřela. Věděl však dostatek na to, aby dokázal říct, že tenhle komentář Toma rozruší.

„Nemyslím si, že by jí to vadilo.“ Řekl Tom opatrně, Bill ho sotva slyšel.  
„To je ono. Taky si nemyslím, že by jí to vadilo, ale… sakra, vždycky jsme se hádali.“  
„…Takže?“ 

Jorg zasténal. „Je to prostě jen setsakramentsky vtipný. Poslal jsem tě na to zasraně drahý místo proto, aby ses mohl stát mužem.“ 

Bill se málem hlasitě  rozesmál. Takže on i Tom byli na akademii posláni z toho samého důvodu.  
„Já se za to nebudu omlouvat,“  řekl Tom vzdorně. Bill se pyšně ušklíbl.  
„To dost dobře vidím.“  Židle zavrzala, jak se Jorg postavil. „Teď se tím nemůžu zabývat. Promluvíme si o tom jindy.“ 

„Cože? Jindy kdy?“ Tom si jak oddechl, tak zpanikařil.  
„Nevím. Možná příště, až přijedeš domů. Ale teď se vy dva seberte a vypadněte. Jděte zpátky do školy. Jděte na tu party, o které jste před tím mluvili. Užijte si.“

Billovi se protočil žaludek. Jestliže Jorg slyšel o té party, pak určitě slyšel i to ostatní, co v Tomově pokoji před několika hodinami řekli a dělali.

„Vždyť jsme se sem teď dostali!“ Namítl Tom. „My… já bych se měl o tebe starat!“  
„Tome, to já bych se měl starat o tebe. Ne naopak. To nejlepší, co pro mě můžeš udělat, je, že se vrátíš zpátky do školy a budeš se řádně vzdělávat. K čertu, pár sportů by ti taky jistě neuškodilo.“

„Jo, ale-„

„Jestli jsi… gay,“ Jorg to slovo řekl, jako by ho to bolelo. „Tak je to tvoje věc. V tomhle se s tvojí matkou shodneme.“  
„Tak to díky, asi.“ Povzdechl si Tom. „Vážně chceš, abychom odjeli?“ 

„Jo. Potřebuju klid a ticho, a taky potřebuju vědět, že můj syn je tam, kde by měl být.“  
„Tak to potom hádám, že já a Bill zamíříme zpátky. Jestli budeš kdykoli cokoli potřebovat… příště, až ti exploduje nějaký orgán, mi to řekni, jasný?“  
„Popřemýšlím o tom.“ 

Tom se ušklíbl a Bill uviděl stín pod dveřní lištou, nestihl se však pohnout dostatečně  rychle.  Bill vrazil přímo do dveří a vykřikl, jak se otevřely a slisovaly mu hlavu.  
„..Bille?“ Zeptal se Tom nejistě.  
Bill vyskočil na nohy a mrkal, zatímco si třel svůj bolavý nos. „Já… eh… páni, podívej se na tu fotku!“  
Tom a Jorg se ohlédli na místo, kam namířil prstem. Bill v zoufalém gestu ukazoval na první  fotku, kterou uviděl, což se ukázala být stará fotografie, držící pomocí magnetu na ledničce.  
Tom po Billovi hodil podezřívavým pohledem, zatímco Bill studoval fotku. Na rozích byla trošku potrhaná a vypadala zašle. Byla na ní pěkná blonďatá žena s přirozeným obličejem bez jakéhokoli make-upu a s obrovským úsměvem na svých plných rtech.  Bill by tyhle rty poznal kdekoli – Tom měl ty samé.  
„Moje žena.“ Řekl Jorg suše, zatímco procházel kolem obou chlapců. „Mějte bezpečnou cestu zpět.“ 

Tom po špičkách přeběhl temnou chodbu a zaklepal na Georgovy dveře. Doufal, že bude mít nějaké  pivo nebo něco jiného, co by ho mohlo zabavit. Bill se choval trucovitě a nudně a Tom neměl sebemenší tušení proč.  
Po pár minutách klepání  se ke dveřím konečně došoural naštvaně vypadající  Gustav.  
„Vzbudil jsi mě,“ zabručel. „Co se děje?“ 

„Sorry, chlape,“ Tom poplácal Gustava po rameni. „Kde je Georg? Nebo ještě líp, kde je jeho chlast?“

Gustav protočil oči. „Georg si dneska dává chlast někde jinde. Párty na Madchenský, pamatuješ? Myslel jsem, že jdeš taky.“ 

Tomovi prozřením poklesla ústa. To je to, proč Bill předstíral kašel a řekl mu, že stráví zbytek večera pod dekou s výtiskem Cosmopolitanu. Bill stále nebyl tak úplně v týmu, a proto nebyl ani pozvaný na slavnou party.  
„Úplně jsem na to zapomněl,“ poškrábal se Tom za krkem. „Vlastně, říkal jsem si, že je tady dneska nějak moc ticho. Takže všichni jsou tam? Na druhé straně města?“  
„Všichni kromě mě.“ Pokrčil Gustav rameny.  
„A ty tam nejsi proč?“ 

„Nejsem v týmu. Nejsem pozvaný.“ Gustav vypadal, jako by ho to nemohlo zajímat méně.

„Hovadina. Já beru Billa s sebou. Ty bys měl jít taky!“  
„…Myslím, že to vynechám. Holky z Madchneské jsou všechny děvky. To mě nebere.“

„Jestli si Gerog může dát jinou prdel, než tu tvoji, tak ty bys měl taky!“ Vyhrkl Tom, ale okamžitě toho litoval. Gustav se lehce začervenal. Tak proto tam nechtěl jít – nechtěl se dívat, jak jeho šukací parťák ojíždí bandu holek. Tom rychle dodal. „Navíc, vsadím se, že já a Bill budeme potřebovat tvou pomoc, abychom se vyplížili ven. Oba jsme tu noví… ani jeden nevíme, kde sakra ta Madchenská vlastně je.“

„Mapa. Já půjdu zase spát.“ Gustav začal zavírat dveře.  
„Vsadím se, že Georg by byl hodně překvapený, kdyby ses tam ukázal.“ 

Gustav se zastavil a vzhlédl, obočí měl nakrčené. 

„…Tak dobře. Ale jenom se ukážu a jdu. Ty s Billem tam pak budete na vlastní pěst.“

„Dohodnuto.“ 

Bill byl celý nabručený, když byl vytřepáván ze svého sladkého spánku. Ale když se Tom zmínil o party a řekl mu, že ho tam dostane za každou cenu, vyhrabal se Bill z přikrývek a popadl svoji tašku s make-upem, načež sprintem zapadl do koupelny.  
Objevil se asi za dvacet minut s temným make-upem, umělecky rozmazaným okolo očí, a třpytícími se rty. Vlasy si nechal rovné a ponořil se do svého kufru od Luise Vuittona, aby si mohl vybrat ze své hromady úhledně poskládaného a směšně drahého oblečení.  
„No není to vtipné? Právě jsme sem dorazili a už zase jdeme pryč.“ Začal konverzačně, když si sundal své kostkované flanelové kalhoty.  
„Tohle si vážně bereš?“  Tom o krok ustoupil a ohromeně zíral. Bill si natáhnul šedé džíny, křiklavé bílé tričko a kupu šperků, to by nebylo nic nového, až na to, že teď na sobě měl kšandy. Tom naprázdno polkl. Bill vypadal opravdu kurevsky sexy.  
„Není to moc, že ne?“ Bill se předklonil a pohodil vlasy, načež si je prohrábl rukou. Tom pečlivě okukoval jeho zadek.  
„Ale ne. To zvládnou.“ Ačkoli, Tom si nebyl tak úplně jistý, jestli to dokáže zvládnout on sám.

„Dobře. Jdeme.“ Ještě než odešli, popadl Bill svůj foťák a strčil si ho do kapsy.  

Vyplížení se ze školy bylo překvapivě jednoduché. Gustav je vyvedl z budovy Franck, a poté šli dolů po velký kamenných schodech. Nemohli se dostat přes hlavní bránu bez spuštění alarmu, a tak museli přeskočit plot na kraji školního pozemku.  
„Tenhle ohoz fakt není navržen pro skákání!“ Vyštěkl Bill tvrdohlavě.  
„A co chceš, abychom udělali? Zvedli tě?“ Tom převrátil oči.  
„…mohl bys?“ 

„Ne. Hádám, že teda půjdeme sami.“ Pokrčil Tom rameny, vyskočil a zapřel se rukama o vršek plotu. Nadzvednul se a přeskočil, náhle byl na druhé straně plotu.  
Billovi poklesla ústa a podíval se na Gustava, který pokrčil rameny a následoval Tomova příkladu. Diva si představila Toma v malé místnosti k prasknutí nacpané opilýma, spoře oděnýma, dráždivýma holkama, nosícíma luxusní panenkovské prádýlko, a zasténala. Kdyby jen chodil častěji na tělocvik. Svýma tenkýma rukama se zapřel o plot a zřítil se do trávy na druhé straně.  
„Po zápase tě nenechám na sebe ani sáhnout,“ zasyčel Bill, jak ignoroval Tomovu nabízenou ruku, postavil se a začal si ze sebe zuřivě stírat zbytky zmrzlé trávy, které se na něj přichytily.  
„A co během zápasu?“  
„…Uvidíme.“

Když konečně dorazili před budovu Brandt, musel se Tom překvapeně rozhlížet kolem. Skoro, skoro myslel na to, že by stálo za to být holkou, jen aby mohl chodit na tuhle školu. Bylo to tu mnohem pěknější, než na Heisenbergské akademii. Celý školní areál byl obklopen stromy a fontánami a sochami řeckých bohů. Všechny budovy byly krásně zkonstruovány a všechny nápisy byly napsány hezkou kurzívou.  
„Pamatujte, já půjdu hned pryč,“ přerušil Gustav tok Tomových myšlenek. Dostali se před vchodové dveře, jež byly pootevřeny díky malému dřevěnému špalku, který byl zastrčený pod nimi. „Takže doufám, že jste vy dva dávali pozor a pamatujete si cestu zpátky.“

„To zvládneme,“ Odvětil Tom bezmyšlenkově, vzal Billa za ruku a táhl ho za sebou.  
„Jaký že to byl pokoj?“ 

„Eh… 36A,“ zamumlal Tom a nakrčil nos. Přísahal by, že se mu to číslo zdálo povědomé.

„Nahoru.“ 

„Jak se dostávali blíž a blíž k nejvyššímu patru, mohl Tom slyšet dunivou hudbu. Dveře, na které zaklepal, prakticky vibrovaly.  
Pěkná holka vystrčila hlavu a Tom ji poznal. Byla to ta holka, která ho na tu party pozvala.  
„Čau!“ Rychle si rukou uhladila své vlasy, vypadala až příliš nadšená, že jej vidí. Podívala se mu přes rameno a úsměv jí povadl, když si všimla i Billa a Gustava. „Pozvánky, prosím?“  
„Tak trochu jsem zapomněl tu svoji,“ Tom strčil ruce do kapes a záměrně se zatvářil neodolatelně. „Myslíš, že stejně můžu jít dovnitř?“ 

„Samozřejmě, že můžeš! Ale, hmm…“ Mrštila pohledem po Billovi, oči jí po něm klouzaly nahoru a dolů. Bill mohl říct, že byla v pokušení zeptat se, zda je holka, a chtěl jí za to jednu vrazit. „Nevím, co tady ti tvoji přátelé.“  
„No, došli jsme až sem. Ale hádám, že prostě můžeme jít zpátky,“ povzdechl si Tom dramaticky a otočil se. Ta dívka ho rychle popadla za paži.  
„Ne, ne, pojďte dovnitř! Všichni. Mimochodem, já jsem Jasmine. Jestli budete něco potřebovat, prostě mě najděte, ok? Jsem úplně úžasná hostitelka.“ Mrkla.  
Hned jak prošli dveřmi a zamířili přímo do učitelského salónku, uvědomil si Tom, že Gustav měl naprostou pravdu. Tyhle holky byly všechny děvky. A byly dost sexuálně frustrované.  
Jen když procházeli chodbou, prošli okolo asi šesti párů. V tom nejvíce zapleteném páru byl kluk, kterého Tom znal z hodin fyziky. Ten kluk seděl na stole, lapal po dechu a sténal, zatímco nějaká holka svíjející se mu v klíně ho líbala na krku. Tom převrátil oči a pokračoval v chůzi.  
Provizorní taneční  parket byl zaplněn hýbajícími se těly, většina z nich byla spárovaná a třela se o sebe. Stůl nesl několik misek s punčem, pravděpodobně s přimíchanou vodkou, a několik dalších misek bylo naplněno popcornem a chipsy.  
„Eh. Bože, není divu, že všechny tyhle kočky mají tolik tukových žmolků,“ zašeptal Bill Tomovi do ucha a ukázal při tom nejprve na misku s Doritos, a poté na zadní stranu Jasmininých stehen. Měla na sobě hodně krátké kraťasy a vskutku její stehna byla zohyzděna malými bílými tečkami na její jinak opálené kůži.  
„Chovej se hezky,“ šťouchl do něj Tom hravě loktem a dal mu ruku kolem ramen. „Nejsme tu proto, abychom vyvolali bitku. Jsme tu, abychom se ožrali a užili si.“

„Jo, jo. Kde je Gustav?“ 

Tom se otočil a přejel několik hlav. Obočí mu vyletělo vzhůru, když spatřil, jak Gustav stojí v rohu téhle šeré místnosti a je plně ponořen v konverzaci s blonďákem.   
„Tome! Bille!“ Andreas se prodral skrze několik netýkavých dívek a zakřenil se, když procházel okolo dvojic. „Připraveni na zítřejší zápas?“ 

„Já ne.“ Bill vystrčil jazyk a všiml si, že se Andreasovy oči ihned zaměřily na jeho piercing. Ušklíbl se.   
Andreas zčervenal a odkašlal si. „Já si půjdu zatancovat. Myslím, že tamta zrzka chce, abych ji ojel.“

Bill pocítil mírné  zklamání, že mu jeho sranda utekla tak brzy. „Tak ji jdi ojet.“  
Když se Andreas vypařil někde v davu, otočil se Bill na dredáče stojícího po jeho boku.  
„Nechceš si zatrsat?“ 

Tom si oddychnul a svalil se na jednu z židlí. Z čela si setřel pot. Bill byl rozhodně agresivní tanečník; prakticky to tam spolu dělali, akorát s oblečením na sobě. Ostatní lidé, hlavně holky, je sledovali se smíšenými pocity vzrušení a zklamání – zklamáni proto, že už byli oba kluci zabraní. Po celou dobu, Bill stále vystrkoval ruku s foťákem v dlani a fotil je. Byl prostě foťáková děvka.

Teď se Bill ztratil pro něco k pití a Tom dychtivě čekal, až se zpije do němoty. Popadl polštář a ovíval se, zatímco trpělivě vyčkával. Holka, jež vypadala lehce nalitě, se vynořila z davu a klesla na židli vedle. Tom si povzdechl. Bude ji muset odehnat, než se Bill vrátí.  
Dívka tiše zasténala a rozvalila se, její krátký top se jí vyhrnul nad břicho. Hlava se jí svalila čelem k Tomovi a její karamelově zbarvené vlasy zářily i v šerém světle. Těžká víčka jí poklesla a temné řasy se zatřepetaly.  
Najednou se Tomův žaludek převrátil. Tuhle holku znal.  
„April?“ Zamumlal, modlil se, aby se mýlil.  
Dívka zamrkala a zastřeně  se na něj podívala, tvář měla možná až příliš  blízko u té jeho. „Já tě snad zn- Tome?“  
Do prdele, pomyslel si Tom a zamrkal. Tohle byla stoprocentně April. Žádný div, že se mu to číslo pokoje zdálo pořád tak povědomé – ona ho už do svého pokoje pozvala.  
„Uh, čau,“ řekl podivně a pokusil se odtáhnout. Jasně si pamatoval, jak s ní tancoval v St. Barthelemy a jak blízko byl u toho, aby ji ojel.  
„Páni, opět se setkáváme,“ April se posadila rovně a stáhla si top. Překřížila si jednu nohu přes druhou a kolenem Toma šťouchla. „Posledně jsi mě nechal čekat, tam u moře, pamatuješ?“ 

„Jo, uh, za to se omlouvám,“  řekl Tom neupřímně a očima pročesával dav. Chtěl rychle uniknout. Chtěl vstát, ale její ruka mu přistála na stehně.  
„Neříkej mi, že jsi na to zapomněl.“ Tváří se přiblížila k té jeho, jejich nosy se dotýkaly. Cítil z jejího dechu alkohol. „Chtěli jsme si to rozdat na pláži – to by bylo tak romantické.“ Mluvila nahlas, tak, aby sama sebe přes hlasitou hubu slyšela. „Někdy stále cítím chuť tvýho ptáka. Bože, chutnal jsi tak dobře.“  
Tom urychleně vstal. Hodil po April vražedný pohled, a poté udělal krok vpřed, zabručel, když do někoho vrazil.  
Ten někdo byl Bill.  
Billovy rty se chvěly. V rukou držel dva plné kelímky, vylil je na Toma, načež se otočil na podpatku a vrazil do davu. Cestu skrz si prakticky vybíjel, a když konečně prošel, lidé po něm křičeli nadávky.  
„Bille! Bille, počkej!“ Volal za ním zoufale Tom, jeho hlas však zanikal v příliš hlasité hudbě. Srdce mu zběsile tlouklo. Zasténal a podíval se zpátky na April, která omdlela.  
autor: boyyouadrank
překlad: Keytik
betaread: Janule

23 thoughts on “Heisenberg Academy 22.

  1. Oh, sakra….zase sa to posralo! 🙁 Chudák Bill, sviňa April! Nenávidím tie štetky, fúj!!! Tak! A teraz sa Bill nasral a pomstí sa Tomovi tým, že….no okey, nejdem zase niekoho dráždiť tým mojim Bushidom 😀 …..teším sa na pokračovanie….myslím, že neviem, čo by som dodala 😀 snáď iba to, že tento príbeh milujem ♥♥♥ skvelý preklad!

  2. … no, tak tohle je… prekérní. žádný jiný slovo mě k této konkrétní situaci nenapadá. prostě jen… prekérní. ať se na to koukám jakkoliv, vyjde mi vždy jen… prekérní… dobře, nechám toho xD
    uh, doufám, že bude usmiřování! teda neříkám, že hned v dalším díle, ale prostě… někdy xD protože já miluju jejich usmiřování a je jedno, jakou má podobu… to je jediná věc, kterou mám ráda na tom, když se rozhádaj… protože pak se usmířej xD
    tak povídka je naprosto skvělá! obdivuju překladatelku, protože ten styl, jakým to překládá… klobouk dolů!

  3. Věděla jsem, že tam bude a že se to Bill dozví, protože mě přemohla zvědavost a kousek jsem si v angličtině přečetla, ale nečekala jsem, že se to Bill dozví TAKHLE. To je hrozný, chudák 🙁 Ta April je fakt… lehká 😀 Pěkně mě štve, doufám,že jí to Bill pořádně natře! 😀 A jinak mě fakt rozesmálo tohle: Bill pocítil mírné  zklamání, že mu jeho sranda utekla tak brzy. "Tak ji jdi ojet."  :D:D:D Je to DOKONALÝ, sice nepohrdnu romantickýma povídkama, ale tohle prostě miluju ze všeho nejvíc, ty hlášky, ta pohoda kterou dýchá celá povídka už od začátku… Šíleně mě mrzí, že zrovna tuhle povídku kometuje tak málo lidí a že se teď čtou víc ty, které se dají přirovnat k telenovele… Tahle skvělá povídka a hlavně skvělej překlad! si zaslouží mnohem víc. Lidi komentujte 😉

  4. Zrovna jsem si dneska tak říkala, jak bych stála o to, aby se uskutečnila jejich návštěva onoho mejdanu, protože, nemůžu si pomoct, chtěla jsem, aby tam proběhlo cosi mezi Tomem a nějakou holkou, Bill je viděl a byl nešťastnej z toho, že je Toman stejně jenom nadrženej heterák, kterej ho nemá rád a on by ho pak odprošoval a byl by vzat na milost… Klasika, známe. Autorka týhle povídky mi prostě už po několikátý plní přání. 😀 Extrémně se těšim na příští díl. Miluji usmiřování. ^^

  5. psycho psycho psycho…chudák Bill, snad poprvé je mi ho líto:D
    až sem to nevydržela a přečetla si další díl…uáá, beru to asi moc vážně:D

  6. No pekne!!! a je to v riti!… ja som to vedela že tam bude tá štetka a Bill ju zase s Tomom uvidí… och bože chudáčik Bill… aj keď sa nič nestalo tak jemu to asi nedoplo… mne by tiež stačilo len to keby som ich tam videla tak blízko a hneď by som si domyslela… vole a čo si musel potom domysliet megažiarlivý Bill?… och ale tak to sa vyrieši a Bill to pochopí… snáď :)… a inač Jorg zobral celkom v pohode tú novinku o jeho synovi 😀 som čakala niečo horšie 😀 ale tak on nie je ako Simone že? :D… och milujem tento príbeh 😀 fakt moc :D… teším sa na to ako sa to bude vysvetľovať a ako sa budú uzmierovať 😀 ďakujem za preklad 😀 nemá to chybu 😀

  7. Oh, parádička, no. Proč to ty ženské vždycky pokazí? Proč tam museli chodit, když bylo hned jasné, že tam budou problémy. Teda já jsem si aspoň myslela, že když už se tam oba doprdolý, tak že z toho budopu problémy. Já jenávidím, když se hádají. Já tyhle typy povídek na to až moc prožívám. x) heh. Já jenom doufám, že to mezi nima bude zase v pohodě, i když ty hádky mě štvou, většinou, jak už to tak bejvá hold Tom za to ani nemože, vpodstatě. Jenže ono už je tak normální, že ten druhý si to nenechá vysvětlit, nebo nevěří. Nesnáším tyhle ku*vy, které všechno jenom pose*ou! x( Je mi líto tak nějak obou, ale příjde mi, jako by tam ten Tom šel hlavně kvůli babám. Agrrrh. jejsi sa tam připlete ještě nejaká baba, tak ju vytahám za pačesy a pověsím za uši do průvanu! xDD Ne, vážně, April, upřímě mě štveeš! 🙁
    Jenom ať se to dá zase zpátky dopořádku, ju? 🙂 Jinak musím samozdřejmě pochválit, strašně tu povídku zbožňuju, škoda, že je tady je jednou tejdně, ale alespoň sa mám furt na co těšit. ^-^ akorát někdy je ta nedočkavost příšerná. ;//
    *love it* ♥

  8. Proč omdlela? 😀 že by z nadrženosti? 😀

    No ten jeho otec to nevzal nějak dobře, ale ani ne špatně. Já tam chci Tomovu matku. No a chtěla bych popsat ten jejich tanec 😀 Moc dobrý díl. Zdál se mi krátký. Ale to se mi asi opravdu jen zdálo, protože tahle povídka je strašně dobrá xD no jako vždy. Úžasný.

  9. [14]: xDDD

    Taky bych brala popis těch jejich tanců xD
    Ale ten konec, trochu je mi Toma líto, vždyť nic neudělal a teď to pěkně schytá…Ale co oba čekali, když šli na párty s holkama, to bylo jasné, že to takhle nějak dopadne…
    Doufám, že Bill nebude naštvaný dlouho a že Tomiho vezme na milost =)
    Jako vždy super ♥
    Děkuju Keytik za překlad ♥

  10. Noo otec to přijal dobře. 😉 čekala jsem něco horšího 😉

    A April už mě pěkně sere 😀
    Bill je stejně nejlepší 😉 ♥♥♥

  11. Hej! Jak si to jako představuje, děvenka?!?!
    Doufám, že Tom si Billa dokáže usmířit, aby bylo zase všechno v pohodě

  12. taky nechápu, proč omdlela 😀 no to je jedno… pěkně mě naštvala… koza jedna 😀 nemám ji ráda XD Bille, jen se nedej! 😀

  13. Jéééééžišííííí, já se z toho picnu! No to jsem mohla tušit něco takovýho! Šmárja, chudák Bill, oprvadu. Ten je vždycky ve špatnou dobu na špatnym místě xD Tak to jsem fakt zvědavá na příští díl! xD Bože!

  14. no mě snad z tohohle dílu vomejou.Doufám že Tom nebude opět tak blbej a tý krávě omlouvám se za to slovo ale jinak to vyjádřit nejde nebude pomáhat a že s ní neskončí v posteli ale doufám že pude hezky za Billím a všechno mu to vysvětlí mno uvidíme a každopádně se mocky těším na další pokračování super povídka

  15. Co k tomu říct? Myslím, že Tomovo "do prdele", je docela výstižný.
    Jenom doufám, že se to mezi klukama nepokazí ještě víc, ani jeden z nich neprovede žádnou blbost, v klidu si to vyříkají a pak se budou usmiřovat:)

  16. Hm… dalo sa to čakať.Len nech si to vysvetlia a nech sa prosím nerozídu a hlavne nech si už neubližujú. Je mi smutno 🙁

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics