autor: Neilinka & Cerike
Žárlivost
Bill
Markův proslov mi doslova vyrazil dech. Vůbec mi nepřipomínal bývalého feťáka. Vypadal jako vyrovnaný, spolehlivý člověk, který má adekvátní smysl pro humor, zábavu a umí se odreagovat, ale rozhodně ne bývalý herouš.
Tiše jsem polkl a srovnával si ty nově nabyté informace v hlavě. Klukům to nejspíš došlo. Nechali mě v klidu a sami si hleděli svého. Tom byl tedy pěkně prohnaný. Tohle byl od něj geniální tah. Měl jsem na Marka tolik otázek, ale během té chvíle, co jsme spolu byli sami, jsem se stačil zeptat jenom na jednu.
„Jak jsi to dokázal?“ Koukal jsem do jeho sytě zelených očí a snažil se v nich vyčíst odpověď dřív, než ji vypustí z úst.
„Prostě jsem mu věřil.“
To je všechno? Nic víc? Bylo to pro mě dost nesrozumitelné, nepochopitelné. Jenže on byl tenkrát v situaci, která mu nedovolovala dělat nic jiného. Jenže já jsem těžko mohl ovlivnit měsíční přísun kapesného na můj účet. Proč bych se před tátou dobrovolně vzdával svých peněz? Napadlo mě sice svěřit svou kreditku Tomovi, ale pořád jsem se cítil trochu nejistě.
Nevěděl jsem, do jaké míry věřil Mark Tomovi, ale nemohl jsem se rozhodnout, jak moc se mu svěřím do péče já. Když jsem to udělal naposledy…
Ale to už Tom přicházel z toalety a my se zvedli k odchodu. Tohle noční velkoměsto mě svým způsobem okouzlilo. Dokázal jsem si představit, jak lehké musí být, ztratit se jako jeden malý feťáček v tomhle obrovském centru, kde na potkání neznáte ani každého desátého člověka. Fetovat a odvykat si tady muselo být kompletně jiné.
Dorazili jsme do baru a našli si pěkný stůl. Pili jsme v podstatě jeden alkohol-drink za druhým, a tak jsem se brzy odreagoval a dobře bavil. Najednou můj pouzecigaretykouřící přítel vytáhl z kapsy jointa a bezostyšně nám jej nabízel. Mark i já jsme se na něj divně koukli, ale po jeho vtípku jsme přijali.
Po nějaké době se Tom zvedl k odchodu na záchod a my s Markem jsme pobaveně sledovali, jak se trochu motá. Nevracel se dlouho, hodně dlouho. Začínal jsem být z jeho nepřítomnosti poněkud nervózní. Poklepával jsem rukou do stolu, a když jsem vykouřil třetí cigáro, nevydržel jsem to a vydal se za ním.
Prodral jsem se davem k místním záchodkům a našel ho tam. Ale nebyl sám. To, co jsem viděl, ve mně vzbouřilo něco, co jsem necítil už hodně dlouho. Žárlivost. Neskutečně silnou, chorobnou žárlivost.
Všimla si mě po pár vteřinách. Měl jsem chuť té rusovlásce vyškrábat oči. Vlastně jsem si nebyl jistý, jestli bych to nejraději neudělal i s Tomem, ale cosi ve mně mi v tom bránilo. Nemohl jsem najít ta správná slova, a už vůbec jsem nechtěl být křen. Chtěl jsem vypadnout.
Otočil jsem se na podpatku svých kurevsky drahých bot, a ještě rychleji než tam, jsem zamířil zpátky. Sebral jsem svoje věci a bez jediného slova jsem vypálil na ulici. Urychleně jsem si po cestě zapaloval cigáro a snažil se očima najít taxík. Chtěl jsem na hotel. Sebrat se a odjet a už ho nikdy nevidět. Vůbec nevím, co mě to popadlo. Snažil se mi jen pomoct od drog, nechodili jsme spolu, ale možná jsem to tak v hloubi duše bral. Bral jsem ho jako svého. A můj kluk se nikdy s cizí courou líbat nesměl. Líbat! Vášnivě, drsně a chtivě, přesně tak, jak jsem to viděl u těch dvou.
Bylo mi do pláče, a přitom bych nejradši nakopnul nejbližší sloup. Připadalo mi, že je to silnější než tenkrát, ale už jsem si to pamatoval jen matně. Bylo to hodně podobné.
Něčí ruka mě prudce chytla a zastavila mě. Lekl jsem se jako hovado a málem dotyčnému napálil. Už jen proto, že jsem čekal, že to bude Tom. Ale nebyl.
Byl to Mark.
Nějak jsem neměl chuť mu vysvětlovat, čeho jsem právě byl svědkem, a tak jsme si jen sedli na nejbližší lavičku a on mě nechal vybrečet se na rameni. A já se k tomu nechal zlákat. Najednou mi bylo fuk, jestli si rozmažu make-up.
Byl jsem mu vděčný za to, že mlčí a nemá blbé otázky. Evidentně takovéhle stavy moc dobře znal. Už jen z drog, to máte takových příležitostí opravdu spoustu. Měl jsem pocit, že bych si mnohem rychleji odvykl fetovat právě s Markem, ale i přes všechno nasrání jsem toužil, aby mojí životní šancí byl Tom.
Nevím, jak se mu to podařilo, ale ten kluk mi viděl do duše. Bez toho, aby řekl jediné slovo, mě dokázal přimět k tomu, abych se do toho baru vrátil. Abych čelil obtížím hned a bez útěků. Možná to byla první lekce. Ale pořád jsem byl jenom na začátku.
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
ach… ten Tom… proč to takhle ničí??? možná spolu nechodí, ale oba snad cítí, že je mezi nimi něco víc, než jen to, že mu chce Tom pomoct od drog… asi si to Tománek teď pěkně po*ral 😀 ale tak co, snad to napraví hošan 😀
Říká se, že účel světí prostředky a i když se mi tenhle prostředek vůbec nelíbil, tak nakonec se stalo přesně to, co kluci chtěli. Bill si uvědomil, co od života vlastně chce =)♥
Hrozně se mi líbilo, jak Bill žárlil, i když mi ho teda bylo dost líto, jak chudák vyletěl ven na ulici. A ten poslední odstavec s Markem byl moc hezký, Mark je super, začínám mu věřit =)♥
presne tak holky:) ani nevim co bych k tomu mela dodat:) proste uzasny:) a tesim se na dalsi pokracko:) uz aby to bylo:D