autor: Sch-Rei
Ahojky,
vlastně ani nevím, co k tomuhle mám napsat. Asi si nejde nevšimnout, že jsem se tentokrát malinko rozepsala než obvykle, ale přišlo mi, proč to dál protahovat, když už vlastně není ani jak. No, to nevadí. 😀 Vlastně ani nemám, co k dílu říct, že xD
pá(É)čko Sch,*
A některý věci nejsou v lidský moci
Bill ležel pár minut na zemi a tupě zíral do stěny. Zhluboka dýchal. Tom na tom nebyl o nic líp, snažil se popadnout dech, vypadal, jako by byl v transu. Díval se na Billa, na jeho obličej. Nespouštěl z něj oči, skoro bez mrknutí. Bill vypadal tak… Zničeně. Nemohl popadnout dech, zhluboka dýchal, hrudník se mu rychle zvedal. Rukama sem tam zašmátral vedle sebe na zemi.
„Agggrrh!“ zavrčel Bill a nakrčil obočí.
„Slíbil jsi…“ řekl potichu se zalapáním po dechu. Tom jako by nevnímal. Dál jen prázdně sledoval černovláska.
„Slíbil jsi mi to, Tome!“ řekl zoufale a pomalu se posadil. Tomův pohled ale stále byl na jednom a tom stejném místě, nehnul se, jen nasucho polknul.
„Řekl jsi, že odejdeš se mnou!“ zavzlykal Bill a zatnul pěsti.
„C-co… Co to má s tím co společné?“ šeptnul Tom a konečně zvednul ohled k Billovi.
„Nechápeš to, sakra!? Nechceš to chápat!?“ zakřičel Bill se slzami v očích. Slzami… zoufalosti?
„Snažím se to chápat, Bille,“ zakroutil Tom hlavou.
„Ne!“ zaječel černovlásek a rychle se zvednul na nohy, zatočila se mu hlava, byla tak strašně těžká! Zachytil se o zeď.
„Nechceš mě chápat, nechceš si připustit realitu! Tome, sakra pochop to, že je konec,“ křičel Bill, do slov se mu kradly vzlyky, na tvářích mu jezdily slzy.
„Proč to říkáš? Proč to říkáš teď?“
„Seš snad slepý? Ten dopis od Dian, ta látka, záchvat… Ty sny, Tome, tohle není v pořádku.“
„Máš… Jenom pomotanou hlavu,“ odsekl Tom. Měl Bill pravdu? Ano. Tom si nechtěl za nic na světě připustit fakt, že by ho měl Bill opustit. Věděl, že před pár minutama se mu před očima odehrála scéna, při které mohl přijít o život. Bylo víc ne jisté, že bez protilátky – která mimochodem už ani jednomu z nich nebyla přístupná – se to stane znova.
„C-co?“ vzlyknul potichu Bill a zatnul pěsti. V zoufalosti vzlykal a plakal. Tak strašně nahlas! Tomovi z toho bylo do pláče přesně tak jako jemu.
„Chceš říct, že jsem blázen? Že si to, kurva, vymýšlím nebo co?“ zaječel na Tom černovlásek a bouchnul pěstí do zdi.
„Nechci, aby ses se mnou hádal.“
„Tak proč říkáš takové věci, Tome? Jsem podle tebe blázen? To jsi celou dobu se mnou jenom z lítosti nebo co?!“ Tom zakroutil hlavou a sklopil pohled.
„Nechci, aby to byla pravda.“
„Ale bohužel!“
„Ne!“ zakřičel Tom a bouchnul do země. Rychle se zvednul a na nohy a šel k Billovi. Chytil ho za ruce, které mu přirazil o zeď. Bill usyknul. Díval se do Tomových očí, byly jako hořká čokoláda, byly tmavé. Zamračil se.
„A co hodláš dělat teď, hrdino, hm?“ odsekl Bill a probodnul Toma pohledem.
„Ošukáš mě do bezvědomí? Hm? Uděláš to? Nemohl jsi před tím, teď je to naposled. Uděláš to, co jsi před tím mohl, protože sis myslel, že bys mi mohl ublížit? Co?“
„Co když ano?“
„Nemáš na to!“ křiknul po něm Bill. Tom zesílil stisk rukou, kterými držel Billovy ruce.
„Ublížíš mi? Co? Pche, ošukáš mě jako nějakou malou děvku a pak si budeš hledět svýho, co? Byl jsem vlastně někdy něco jinýho než děvka? Děvka na každou noc? Co?!“ křičel Tomovi Bill do obličeje. Viděl, jak se dredáčovi lesknou oči, kterýma sledoval ty naproti. Ty krvavě rudé, ze kterých tekly slzy, po celé černovláskově tváři až na krk a níž, níž.
„O co ti jde?“ nakrčil Tom obočí.
„Co když tě chci vyprovokovat, hm?“ ušklíbnul se Bill a kolenem se přiblížil k Tomovu rozkroku, trošku do něj zatlačil.
„Co když to chci, hm? Co když chci, abys mě zřídil, až se nebudu moc hejbat, co?“ šeptal Bill s úšklebkem a víc přitlačil do Tomova rozkroku. Tom neřekl ani slovo, jeho výraz se měnil v zlostný, Bill se mu ani nedivil. Nechal nějakou chvilku koleno přitlačené na dredáčově tvrdnoucím penisu. Spokojeně se ušklíbnul. Tom nevěřil vlastním očím. Bill mu přišel úplně jiný, nevěděl, jestli to dělá ta látka, nebo jen doopravdy zešílel, ale jeho penis byl až moc tvrdý na to, aby nad tím přemýšlel. Sám byl až příliš nadržený v té chvíli, viděl v Billových rudých očích, co si sám přeje.
„Tak dělej, hm?“ Tom se ušklíbnul. Jedním pohybem rukou Billovi stáhnul jediný kus oblečení, co sloužil jako spodní prádlo. Bill se spokojeně pousmál a přivřel oči. Tom ho bez jakýchkoliv něžných doteků či čehokoliv, na co byl Bill zvyklý, otočil bříškem ke zdi, ale Billovi to ani trochu nevadilo, spíš naopak. Zavřel oči. Tom si stáhnul sám své spodní oblečení a bez milosti přirazil prudce do Billa. Bill semknul dlaně v pěst, prohnul se v zádech a hlasitě zakřičel. Polila ho po celém těle bolest, pro něj v ten moment tak příjemný pocit. Než se Tom vzpamatoval, Bill se na něj začal sám tvrdě narážet a při tom, jak sténat slastí, tak se kroutit v bolestech. Tom ho chytil drsně za boky a narazil si ho na sebe. Bill hlasitě zaúpěl a kousnul se silně do rtu, vyjela mu z něj do úst kapka krve. Kovová chuť se mu rozlila po ústech. Otevřel oči a nakrčil obočí. Zajel zuby hlouběji do svého rtu a nechal pramínek krve téct do svých úst. Byl to pro něj tak úlevný pocit, kdy takový naposledy cítil? Dávno ne. Začal toužit po bolesti, po krvi, tak jako… Jako tehdy?
Flashback
„Tomi, Tomi…“ šeptal černovlásek stojící u mříží, zapírajíc se o ně. Před pár minutami mu na bříško přilepili nějaký malý přístroj, z kterého vedlo pár hadiček. Mělo to nahrazovat potravu, vlastně mu ten přístroj s hadičkami potravu, dá se říct, nahrazoval. Jenže… Hadičky byly protrhlé a odtrhnuté od přístroje na jeho bříšku. Bill se pokusil oddělat i ten přístroj, ale nějak to nešlo. Měl tak zvláštní pocit v bříšku, i přes to, že nic nejedl, vypadal, jako by aspoň 5 kilo přibral, ale pouze v bříšku, jinak byl zcela vyhublý a slabý. Držel prsty pevně obmotané okolo chladných mříží, na které přecházelo teplo jeho dlaní. Jeho hubené tělo, které ještě nedávno krylo dlouhé šedé tričko a černé uplé boxerky, bylo kryto už pouze boxerkami. Šedý kus potrhaného oblečení ležel před mřížemi. Měl odhalenou, do krve poškrábanou hruď, na které se dělaly stroupky od škrábanců a ranek. Bill vypadal jako už úplně zřícená troska něčeho, co kdysi na pokoji jednoho blázince a cítilo neskutečné štěstí a lásku.
Konec flashbacku
Tehdy, kdy byl bez Toma, kdy byl blázen. Ušklíbnul se, dál spokojeně sál krev ze svého vlastního rtu a tvrdě se přirážel na Toma, dokud v sobě necítil známou tekutinu. Se zavrčením, když ho Tom pustil, se svezl po zdi na zem. Zhluboka dýchal, bolelo ho celé tělo – tak příjemně to bolelo.
„Příjemné, ach,“ zavzdychal Bill a zavřel oči, prohnul se v zádech. Tom se mezitím oblékl a kleknul si před Billa. Nakrčil obočí. Bill měl skousnutý ret, Tomovi se zdálo, jako by ho sál… a taky to tak bylo. Kroutil se slastně na zemi u zdi a potichu sténal.
„Ahhhm,“ zavzdychal Bill a pousmál se. Cítil po celých prstech krev, svoji vlastní, jak mu teče pomalinku pramínek až do krku.
„Máš… Máš odejít se mnou, no tak,“ zašeptal Bill a pomalu otevřel krvavé oči. Jeho obvykle rudé oči byly podlité krví. Z pláče? Tom na sucho polknul. Odejít? Kam!?
„Když já, tak ty také, Tomi,“ zasténal černovlásek, proud krve do jeho úst byl už tak slabý, jako by už tam žádná nebyla. Nespokojeně zakňučel a ret si pustil. Podíval se na Toma a ušklíbnul se.
„Proč tak na mě koukáš, lásko?“ zvednul udiveně černovlásek obočí. Přesunul se ze sedu na kolena a doplazil se k Tomovi. Chytil jeho ruku, Tom malinko cuknul, ale nechal se. Bill položil jeho dlaň na své bříško.
„Budeme šťastní, chápeš?“ zašeptal Bill a usmál se. Další slzy v očích, tentokrát i na Tomových tvářích. Nevěděl, co si myslet. Bill po něm chce, aby odešel? Ne z téhle místnosti, ne z téhle budovy, města, země, světadílu… Ze světa?
„Ty doopravdy chceš…“ vzlykl Tom a zamrkal. Bill jenom lehce přikývnul a postavil se na nohy. Tom ho hypnotizovaně sledoval, viděl, jak se mu klepou kolena. Bill došel k rohu, kde bylo nakreslené slunce. Ano, ten sen, bylo tam tohle slunce. Spokojeně se pousmál a zvednul ze země kus cihly, kterou bylo slunce nakreslené.
„Chci to udělat, chci být šťastný,“ zašeptal a pousmál se. Přejel si jemně cihlou po bříšku. Tom rychle zamrkal. Co chce dělat? Bill si jezdil cihlou po bříšku a něco s pousmáním a slzami šeptal. Vypadalo to tak nebezpečně! Nebezpečně pro to malé. Pomalu se postavil na nohy a šel k Billovi. Černovlásek zavřel oči, věděl, že je Tom za ním. Zatnul zuby a cihlu ve své ruce. Byla ostrá. Zhluboka se nadechnul a pomalu vydechnul. Cítil Tomovu ruku na svém rameni. Tlumeně zakňučel a silou si vrazil křídu do bříška. Nahlas zakřičel a sesunul se na zem na kolena. Tom si k němu hned sednul.
„Bille! Sakra, Bille, co to děláš? Blázníš?“ začal Tom. Panikařil. Bill bolestně zavřel oči. Tiše bolestí kňučel, drtil v ruce cihlu, kterou měl hluboko v bříšku.
„Bolí to,“ písknul tiše a rozplakal se. Tom se díval na Billovu ruku, přitáhnul si chlapce k sobě a stulil ho. Potichu mu zavzlykal do vlasů.
„Bože,“ vydechnul tiše a plakal tak jako Bill.
„Musím, musím, musím… Musíme!“ zašeptal Bill a vyhledal Tomovu ruku, kterou pevně stisknul. Okolo Billa byla spousta krve, měl od ní zamazané celé bříško, ve kterém byl stále kus cihly, celé ruce, zem, už i Tomovy ruce a oblečení.
„Musíme jít pryč,“ zavzlykal Bill.
„Za ním…“ šeptnul a pohladil i s Tomovou rukou svoje bříško. Nahlas plakal a vzlykal i s Tomem, který ho pevně objímal.
„Prosím, Tomi.“ Tom nevěděl, co má dělat. Tenhle svět už se mu zdál až moc krutý, bylo toho na něj příliš. Co ztratí a co získá? O co může přijít? O nic.
„Chci, ale s tebou,“ zašeptal se vzlykem Tom. Bill se pomalinku otočil tak, aby mu viděl do tváře.
„Doopravdy?“ Tom přikývnul. Černovlásek sklopil pohled.
„M-můžu… Můžu tě políbit?“ vzlyknul a přivřel oči. Tom naklonil hlavu, mlčel. Bill pevně stisknul víčka k sobě. Znamená to ne? Tom se malinko pousmál a jednou rukou zvednul za bradu Billovi hlavu. Vpil se mu něžně na pár sekund do rtů.
„Miluju tě,“ šeptnul Bill proti dredáčovým rtům a věnoval mu letmou pusu na tvář. Tom se pousmál a stisknul mu ruku. Bill zavzlykal a usmál se na Toma, který mu úsměv opětoval. Černovlásek pevně v ruce držel konec cihly, kterou začal pomalu tahat ven. Pevně semknul víčka k sobě a zakřičel. Bolelo to, kurevsky. Vzlykal, plakal, křičel, než ji z bříška vytáhnul. Nechal ji pevně sevřenou v ruce.
„T-ty?“ pípnul Bill. Tom zakroutil hlavou. Černovlásek přiložil špičku ostrého předmětu od krve k dredáčově hrudi. Tom zavřel oči, držel Billovu ruku.
tiše vzlyknul. Stisk jeho ruky Billovy dlaně povolil, jeho tělo se položilo na zem. Bill se k Tomovi naklonil a naplno se rozvzlykal.
„Tome,“ vzlykal a stále držel jeho ruku snad pod domněnkou, že mu stisk zpátky zase opětuje.
„Miluju tě, miluju, miluju, miluju,“ opakoval dokola a dokola.
A některý věci nejsou v lidský moci,
hrdě opětuju tvoje mlčení.
I když jsem sám, jsem s tebou ve dne v noci
a tiše doufám ve vysvobození.
A když ostatní jenom přihlížej a ty sníš,
čas pluje dál, doufám, že víš.
hrdě opětuju tvoje mlčení.
I když jsem sám, jsem s tebou ve dne v noci
a tiše doufám ve vysvobození.
A když ostatní jenom přihlížej a ty sníš,
čas pluje dál, doufám, že víš.
autor: Sch-Rei
betaread: Janule
Můžu hrdě prohlásit že ač to čtu tak tu povídku prostě nechápu.. :\
[1]:Souhalsím, nevím co se to s Billem děje ani proč musí umřít a už vůbec nechápu co je to za ústav, že ho tam drží a dělají z něho tohle monstrum… Nevynechala jsem ani jeden díl a opravdu jsem si všechny díly přečetla asi 2x, ale pořád v tom nevidím žádnou spojitost:-/ autorce se omlouvám za menší kritiku….
Hm..
[1]:
[2]: Ačkoliv ja to čtu také požád, tak to moc dobře chápu…. Je to užasná povidka!
Já si pořád říkám, že tohle se nemůže dít…Bill přece nemůže chtít zabít sebe i to maličké a vlastně i Toma!!! A už vůbec nechápu, že mu v tom Tomi nezabránil…já vím, že jejich situace je bezvýchodná, ale tohle je tak strašně kruté…=(
Priznám sa ze ani ja to moc nechápem, neviem prečo ale stále dúfam že to niako zazracne dopadne dobre aj ked viem ze asi nie.
Tak tohle je kruté…aaaah…bolí mě to za Billa, pardon, že to říkám, aleje to vážně chuj
[6]: Kdyby jsi měla mozek napumpovaný chemickým svinstvem jako on, taky by jsi byla…
Ale neeeee….třebas se mu to zase jenom zdá….