autor: PoorMedea
Dva
~
Tom se plížil tichými, tmavými jeskyněmi, a přál si, aby jeho srdce přestalo tak bít. Samozřejmě, že už dřív byl v jeskyních, ale nikdy sám – ne od té první noci. Každá další návštěva byla ve společnosti celé třídy, vedena profesorem, rozmrzelým, obrněným Trenérem. Teď tu byl sám, jedna jediná pochodeň osvětlovala vlhké, strmé stěny, a vytvářela prapodivné stíny všude kolem něj. Denní světlo se za ním třpytilo, ale čím hlouběji se do jeskyní dostal, tím mokřejší a tmavší stěny byly, nechávaje svět venku jen jako vzdálenou vzpomínku.
Tom se proklínal za svou nedospělost, když už poněkolikáté vyskočil úlekem nad dalším stínem, dlouhého ostnatého těla jednoho z Tokijského klanu pokaždé, když se dostali na kousek světla. Dnešní program byl jednoduchý průzkum: Michael jen zběžně seznámil Toma s tím, že po něm chtějí správný počet draků v klanu. Akademie se vždycky pokoušela udržet si přehled o počtu, ale s rozrůstajícím se klanem, který se ukrýval hlouběji v jeskyních, to bylo stále těžší. Zatímco Michael s Marcusem předpokládali, že problém je v něčem významnějším, ponoření se do počtu členů klanu mohlo vysvětlit úbytek kouzla za poslední rok a víc.
Byl to jednoduchý úkol, a tak poslali Toma samotného. Možná to bylo proto, že to bylo něco pod úroveň starších, zkušenějších trenérů, ale Tom předpokládal, že dnešek je také něco jako test. Jeho šéfové chtěli vědět, jak moc se bojí, když je s draky sám, a Tom byl rozhodnutý jim ukázat, že se nebojí vůbec.
S touto myšlenkou, podporující jeho odhodlání, pokračoval vpřed, silně tisknul pochodeň, která osvětlovala cestu před ním. Jeskyně byly rozsáhlé, dokonce i takhle hluboko sahaly stěny nad jeho hlavu. I přes tenhle fakt se cítil klaustrofobicky, to vědomí, že je hluboko v podzemí, na něj tlačilo, i přesto, že tunely, kterými procházel, byly široké a vzdušné. Stálý svah, který se skláněl pod jeho nohami, mu neustále připomínal, že klesá do srdce země, a on téměř mohl cítit tíhu hory nad ním.
Zvuk před ním donutil Toma zastavit, jeho srdce bilo ještě víc, když posunul pochodeň vpřed, aby osvětlila stíny před ním, když pátral po zdroji toho zvuku.
Poprvé tam nebylo nic; jen ticho a tma. Potom se tichý zvuk ozval znovu, minimální narušení okolního vzduchu, zvuk, který Tom rozeznal jako tření kožených křídel.
A pak byli na něm, zmatek těl a hluku a společnosti všude kolem něj.
„Hej, hej!“ vyjekl a snažil se ve svém překvapení neupustit pochodeň. Jakmile pominula prvotní hrůza, Tom zjistil, že tihle útočníci nejsou nic strašného. Spíš pár malých dráčků, kteří si hráli kolem něj, protínali vzduch svými velkými, koženými křídly, které měli všichni draci z Tokijského klanu. Zasmál se, když ho obkroužili a švitořili nadšením. „Copak, že jste tak nadšení?“
Jsou jen spokojení, že vidí svého tatínka.
Ten hlas vibroval Tomovou myslí, hladký a syčivý, a tak nahlas, jako by mu promluvil přímo do ucha. A přesto, když se rozhlédl kolem a pátral po zdroji toho hlasu, věděl, že slova nebyla pronesena nahlas vůbec.
„Já-“ jeho oči přeskakovaly po jeskyni, pátraly ve tmě a tmavých zákoutích, kde by se řečník mohl schovávat, i přesto, že věděl, že ten hlas zná.
„Bille?“ zkusil.
Takže jsi na mě nezapomněl, zasyčel mu hlas v hlavě.
Byly to roky, a přesto ten hlas byl tak povědomý, jako by ho slyšel teprve včera. Akorát nebyl tak plachý a svůdný jako tu noc, kdy Billa potkal. Teď měl jeho tón ostrou hranu, náznak otrávenosti v hlase, který se mu vkrádal do hlavy.
„Já- co?“ zeptal se Tom bezmocně.
Pohyb hlouběji v jeskyni zachytil jeho pohled, a v další sekundě se plně dospělý Tokijský drak plazil do světla Tomovy pochodně.
Okamžitě věděl, že je to Bill, i když draka nikdy neviděl v této podobě. A přesto ho rozeznal podle štíhlých linií jeho těla, a zlatého záblesku v očích.
Malí dráčci okamžitě přestali s hašteřením kolem Toma, a přesunuli se k Billovu boku, poletovali kolem staršího draka, který si razil svou cestu k Tomovi.
Tom nevěděl, co si myslet. Samozřejmě věděl, že možnost vidět Billa znovu, je tady – byla to možnost během posledních tří let, a přesto se to nikdy nestalo. A teď Bill stál před ním, v celé své dračí nádheře. A pak tu byli dráčci, kteří se tiskli k Billovi, jako by byl jejich matka…
„Říkal jsi tatínek?“ vyjekl Tom, když jeho mozek konečně zpracoval Billova slova. „Jako…tatínek?“
Samozřejmě, hlas v Tomově hlavě jej přiměl představit si Billa, jako by protáčel oči, i přesto, že drak před ním nic takového neudělal. Co sis myslel, že pářící sezóna znamená?
„Já- ale- my,“ koktal Tom, oči přilepené k dráčkům dovádějícím kolem Billovy větší postavy. Byli tři, prali se a nadšeně oždibovali jeden druhého, jejich vlnitá těla se do sebe zamotávala, jak se převalovali po zemi. Vypadali jako všichni ostatní mladí draci, které Tom viděl během svého tréninku, a přesto…
„Jsou moji?“
Tomovi se točila hlava. Přibližně znal fakta dračího páření. Věděl, že když na sebe draci vezmou lidskou podobu, je to proto, aby si od mužů vzali, co potřebují – jejich semeno. A přesto si nikdy nedovolil ani nepomyslel na jeho spojení s Billem, na možnost, že při tom žhavém setkání dole v jeskyních mohl zplodit děti.
A teď byl ten důkaz přímo před ním, zírající na něj svýma velkýma, zlatýma očima.
Sevřelo se mu srdce, když se díval na malé dráčky, ne větší, než je lovecký pes, jak poletují nízko nad zemí na svých malých křídlech. Moji, pomyslel si znovu se zatřesením hlavy.
Bill ho sledoval svým pálivým rozvážným pohledem, zatímco čekal na Tomovu reakci. Tom mohl cítit váhu jeho očekávání i přesto, že se pral s vlastními emocemi.
A tak si klekl do dřepu, a pokusně natáhl ruku k malým dráčkům.
„Ahojky,“ řekl potichu, a zamlaskal jazykem. Mladí plazi k němu okamžitě přešli, bez jediné známky zdrženlivosti, na kterou byl u setkání s draky zvyklý. Draci byli obvykle velmi obezřetní, dokud si vás pořádně nezměřili a nezjistili, co od nich chcete.
Tom zamrkal překvapením, když se malí draci shromáždili kolem něj, omotali se kolem jeho paží a nohou.
Jak jsem řekl, znají svého tatínka, řekl Bill chytře.
Tom cítil, jak se mu sevřelo srdce, když malí dráčci nadšeně oždibovali jeho prsty, vystrkovali své hrubé jazýčky, aby ochutnali chuť jeho kůže. Rozhodně vypadali, že ho znají, když štěbetali své pozdravy, zatímco šplhali všude po jeho těle. Cítil jemné pošťuchování za krkem, a když se otočil, našel jedno z dětí, které zaujatě zkoumalo jeho dredy, a které vydávalo vysoké tázavé zvuky, zatímco prozkoumávalo zapletené vlasy.
„Myslíš, že vypadají směšně?“ zeptal se Tom přes rameno a způsobil tak, že se dráček lekl a přepadl dozadu. Tom se zasmál a natáhl ruku, jemně pohladil jeho kožená záda, když se opět vyšplhalo na nohy. Nicméně jeho snaha byla zmařena, když si jeho sourozenci všimli, odstrčili Toma a vrhli se na něj, všichni padli k zemi.
„Jsou rozkošní,“ řekl Tom a otočil se čelem k Billovi. Nevěděl, co jiného říct. Nikdy neplánoval mít děti, natož děti jiného druhu. A přesto to byla pravda. Mladí draci byli jednoznačně kouzelní; nechtěl se od nich otočit a zmeškat tak jedinou sekundu jejich her.
Děkuju. Bill věnoval něžný pohled svým dětem před tím, než se začal líně pohybovat vpřed, opět s pohledem upřeným na Toma. A co ty děláš zpět tady, Tome? Zeptal se, sklopil řasy a věnoval Tomovi doutnající pohled.
„Já, uh, já,“ zakoktal Tom, zaraženě. Ten pohled byl tak známý, a přesto tak mimozemský. Okamžitě vyvolal vzpomínky na štíhlého, bledého chlapce, který na něj koukal zpod hustých, tmavých řas, a který Tomovi nabízel sám sebe. Bylo to naprosto stejné, a přesto tak jiné, že to Tomovi zabralo chvíli, než seskupil své myšlenky. „Já, uh… škola. Pracuju teď pro školu. Já, my- výzkum… vlastně, mohl bys to vědět? Proč klan produkuje méně kouzla?“
Billův přidrzlý pohled se okamžitě změnil na tvrdý, vydechl horký vzduch, který mohl Tom dobře cítit na vzdálenost několika metrů.
Kouzlo? Odfrknul si drak a z jeho nozder se vydral dým, jak netrpělivě podupával jednou z předních noh. To je všechno, o co se vy hloupí lidé staráte?
„Já- co?“ zeptal se Tom a zatřásl hlavou. Ale bylo pozdě. S rozhořčeným odfrknutím se Bill otočil, jeho dlouhý, ostnatý ocas zavířil kolem, a před tím, než Tom stihl vymyslet odpověď, mířil pryč dlouhým, temným tunelem. Jedno ostré zasyčení přes rameno donutilo malé draky zanechat Toma a vydat se za ním.
Během několika málo sekund byl Tom zase sám, zaraženě zírající do temnot do míst, kde zmizel Bill. Bylo tady tolik věcí, které si během let plánoval Billovi říct, kdyby se stalo, že ho zase potká… a když konečně dostane příležitost, jediné, co dokáže, je urazit tohle stvoření.
Tom zatřásl hlavou, opuštěný se otočil a započal cestu zpět. Rozhodl se, že Michael a Marcus dnes nedostanou svůj počet členů klanu.
~
Tu noc ležel Tom dlouho vzhůru ve svém novém pokoji, a přemýšlel o setkání s drakem. S draky, připomněl sám sobě, obrázek hrajících si dráčků před očima. Byl otec. Bylo to děsivé, a přesto si přál, aby s nimi mohl strávit více času, poznat je lépe před tím, než je Bill zavolal pryč.
A Bill… Bill vypadal, že od něj něco chce. Ale co?
Ještě nebyla pářící sezóna, ne několik dalších měsíců, a jak Tomovi stále opakovali, draci nepotřebovali lidi na nic jiného, než pro jejich semeno. Kromě toho si šťastně žili své oddělené životy v jeskyních a na obloze, a přenechali pevnou zemi lidskému druhu.
A přesto Bill nevypadal spokojeně. Bylo tam očekávání z jejich setkání. Očekávání něčeho, co Tom nevěděl, a přesto věděl, že to totálně zvoral. Stále mohl vidět to zklamání, které zajiskřilo v jeho očích předtím, než se drak sebral a odešel pryč. Ta představa, která setrvávala v jeho hlavě, donutila Toma frustrovaně zasténat.
Začal totálně špatně – s jeho prací a s Billem.
Jediné, co chtěl, bylo vést si dobře. Pomoci městu a učinit svého otce pyšným. Jeho sny byly o prozkoumávání exotických krajin jen ve společnosti draků, a přesto byl chycený tady, pod očekáváním svého otce, ředitele, Michaela a Marcuse.
A teď od něj chtěl něco i Bill.
Tom se nepokojně přetočil na posteli, naklepal polštář, aby byl pod jeho hlavou pohodlnější.
Nechtěl zodpovědnost. Chtěl dobrodružství.
A přesto s jistotou věděl, že zítra opět vyhledá malé dráčky. Touha znovu je vidět v něm rostla i přesto, že se snažil chránit před další věcí, která ho poutala k tomuto místu.
Malý úsměv se přehnal přes jeho tvář, když si představil jejich malé obličejíky, které si ho zkoumavě prohlížely.
Ano, zítra půjde zpět do jeskyní, a možná zjistí i to, co po něm chtěl Bill.
autor: PoorMedea
překlad: Deni
betaread: Janule
ale ale ale..tommyyy, ty si tatkaaa…..wwwooooowww, ale jako fotříku zvoral jsi to..fakt.
Bože, to je kouzelný. Ale proč to bylo, sakra, tak krátký? Umřu do příštího pátku, vážně jo! 😀 Je to úžasná povídka a proto moc nechápu, proč nemá takovou popularitu jako ostatní překladovky, jak jsem si všimla. Originální nápad, skvělý zpracování, prostě nevim… Já jsem v každém případě věrná čtenářka. Celej tejden jsem se těšila, jestli to tu dneska zase bude. 🙂 Děkuju za překlad. 🙂
miluju tu povidku? jak to zhe byl tento dik taaaaaak moc kratky?:D chci dalsi dil ted hned:D jako toto mi delat:D
Povídka je naprosto fantastická, já osobně jsem úplně nadšená =)♥
Ti malí dráčci, Tomovi dráčci, to je tak kouzelná představa ♥ Hrozně se těším, jak to bude mezi nima dál, je jasné, co Bill od Toma chtěl slyšet, to, že přišel za ním, kvůli němu a ne kvůli práci a Tom mu to nedokázal říct…Chápu, že toho na něj bylo moc, ale potom se mu všechno v hlavě rozleželo a je super, že se chce za Billem a maličkými znovu vydat =)
Těším se, je to úžasné počteníčko =)♥♥♥
naprosto dokonalý díl.Je to vážně hodně magické a tajemné moc se těším na další dílečky
…tahle povídka je prostě dokonalá… opravdu ji mám moc ráda… už jenom to prostředí… a ti malí dráčci??? chtěla bych to vidět na živo… bylo to rozkošné 🙂
jeee tak táto poviedka ma fakt dostala, jej nápadom a všrkím,a Tom ako dračí ocino tosi neviem ani predstaviť, som veľmi zvedaá ako to bude daľej, ale dúfam že budúspolu.
Ten popis dráčátek mě dostal ^^ Nemám ráda děti, ale dračíci,jo to je něco jiného ^^
Ti dráčci byli roztomilí♥ a jak byl Tom vyhukaný, prej tatínek, jako tatínek?×DDD měla jsem z něho dost. Ale to, jak urazil toho Billa, ten Tom je tak natvrdlý vážně×D neviděli se tři roky, přičemž Bill se s ním chtěl vidět příští sezónu, na kterou se neukázal…zplodil mu děti a pak se ještě tak blbě ptá sám sebe, co od něj může Bill chtít×DD no to je celý Tom, proč nad tím přemýšlet jednoduše, když to může udělat složitě že×D těším se až opět půjde do té jeskyně a doufám, že si povede podstatně lépe, než teď. Jestli se s ním vůbec Bill uráčí mluvit. Překlad skvělý:)
To bylo krááásnýýý! Tahle povídka mě zaujala hned v prvnim dílu na začátku. Miluju povídky s drakama. A představa Billa jako draka je docela zajímavá xD Akorád mě štve, že jsem si nečetla Enter the dragon. To bych pak byla líp v obraze a ještě líp by se mi to četlo. Chtěla jsem to najít, ale buď je už povídka smazaná, nebo newim. Ale je to teda škoda :(. Jinak, moc pěkné!
[10]: Hehe, už jsem ji našla. To mě teda fakt nenapadlo, že to bude jednodílka xD
Nádhera. oprawdu. já miluju fantasy od mimina a todle je wážně něco pro mě.
To bolo úplne úžasné. Maličký spoznali svojho ocinka 😀 A Bill… je asi naštvaný, že ho Tom na celé tri roky okašľal. Kto by nebol 🙂
Tohle je prostě nádherné!♥♥
Já jsem tak moc ráda, že se s Billem setkal, i když si vlastně nic neřekli a Tom Billa urazil. Já věřím, že to brzy napraví a že se Tom dozví, co po něm Bill vlastně chce. A Tomovi malí dráčci? Jéé, to je tak rozkošné!♥ Já bych je chtěla vidět 😀 Sakra, úplně jsem chápaly Tomovy rozpolcené pocity. Najednou ví, že je otcem. Já vím, že by se o ně teoreticky nemusel starat, ale Tom je tak starostlivý! Nádherné, nádherné! Já jsem z této povídky úplně unešená! ♥
Strašně moc za ni děkuji autorce a taky překladatelce 🙂