autor: Áďa
Katy zamžourala do prostoru před sebou. Viděla bílý strop, a když se malinko vzpamatovala, tak vedle sebe spatřila i doktora a sestřičku. Musela se chvíli rozvzpomínávat, aby si uvědomila, kde to vlastně je a proč.
„Jste v pořádku? Neublížila jste si?“ zeptala se sestřička a s obavami Katy změřila puls.
„No… já nevím…“ zamumlala Katy dezorientovaně a s povděkem přijala skleničku se studenou vodou, kterou jí doktor přiložil ke rtům. Zhluboka se napila a cítila, jak se jí začíná ulevovat.
„Děkuju,“ pousmála se a radši se okamžitě začala zvedat. Musela odtud zmizet co nejdřív, jinak hrozilo, že až si ten děs znovu naplno uvědomí, tak že to s ní sekne znova.
„Nemáte vůbec zač… hlavně na sebe musíte dávat pozor, když v sobě máte nový život,“ zazubil se doktor, když ji poté, co se ujistil, že jí skutečně nic není, doprovodil ke dveřím.
„To zrovna,“ sykla zpěvačka hned, jak se za ní zavřely dveře. Pevně semkla rty k sobě a nazlobeně dokráčela až k autu s ochrankou, které už na ni čekalo. Sedla dovnitř a cestu domů skoro ani nevnímala. Neměla ponětí, co teď vůbec bude dělat. Jedinou věc ale věděla velmi dobře. Na dítě je ještě hodně brzo. Dyť jí je teprve dvacet šest! Celý život má ještě před sebou a teď se hodlala věnovat hlavně své kariéře, teda pokud se jí to ještě vůbec povede rozjet, když už jí to ty germánský svině tak pomršily. Přece své mládí nezlikviduje tím, že si na krk pověsí malýho haranta! Zejména teď, když její píseň Teenage dream začala být tak populární a vypadá to, že ji to zase aspoň maličko vyzdvihne!
Když dorazila domů, zamkla se, udělala si čaj a zalezla do postele. Nějak jí bylo z toho všeho nevolno a mdlo. Nadopovala se práškama a hodila si peřinu přes hlavu. Usne a až se probudí, tak třeba zjistí, že to byl jen dementní sen…
„Tomi… já jsem tak šťastný,“ šeptal Bill a na řasách se mu přitom třpytily slzy dojetí. Byl absolutně naměkko z toho, že se s Tomem dali zase dohromady. Prožili snad ten nejkrásnější Štědrý večer v životě. Simone jim vystrojila téměř královskou hostinu, Gordon se zase postaral o gigantickou hustou jedli, která se stěží vlezla do jejich obýváku, a po večeři a vzájemném obdarování rodiče taktně odjeli ke svým kamarádům, házíc přitom po dvojčatech výmluvné mrkající pohledy, protože jim bylo víc než jasné, co se po jejich odjezdu bude dít a k čemu jejich volný dům kluci využijou, ale byli tomu ve skrytu duše rádi a po těch čtyřech měsících smutku a samoty jim to i neuvěřitelně moc přáli. Těsně před odjezdem se Simone pokusila z legrace zahrozit, že se nejdýl o půlnoci vrátí, ale tahle hláška, která by na Billa s Tomem zabrala možná ještě tak v šestnácti sedmnácti, teď jenom vyvolala vlnu smíchu jak u dvojčat, tak u Gordona.
„Neboj, tak dům to snad přežije, a to je to hlavní, ne?“ zazubil se Tom, čímž vyvolal nový záchvat veselí.
Načež rodiče odjeli a svět patřil jenom dvojčatům. Netrvalo dlouho a Bill spočinul v Tomově objetí na gauči, s výhledem na přívětivě mrkající stromeček. Elektrické blikačky byly vytažené ze zásuvky a kromě nich bylo na stromku namontováno několik skutečných svíček, jejichž nazlátlé plamínky dělaly atmosféru v místnosti ještě kouzelnější, než byla. Vzduch byl prosycení vůní jehličí a cukroví, za okny se tiše sypal sníh a Billovi začaly samovolně téct slzy dojetí. Nedovedl pochopit, jak ty čtyři měsíce mohl přežít tak sám. Tutéž otázku si přitom niterně pokládal i Tom. Nebylo třeba žádných slov, kupodivu i zpěvákova sexuální divokost se kamsi vytratila. Jenom se k sobě tulili a užívali si toho nádherného momentu, že mají zase jeden druhého. Oba si přitom byli jistí, že teď už jejich štěstí nestojí nic v cestě. Zvládli překonat tu snad nejtěžší krizi, které mohli být kdy vystaveni, takže teď už zvládnou všechno…
Bill nespokojeně zakňoural, když ho Tom ze sebe jemně setřásl a zvedl se, nechajíc dvojčátko ležet osaměle na gauči.
„Tomííí, kam jdeš?“ zakňoural Bill.
„Mnooo… něco nachystat,“ odpověděl Tom vyhýbavě, ale v očích mu přitom zajiskřilo. „Ale neboj, hned jsem zas u tebe,“ ukonejšil brášku a něžně ho políbil na spánek.
Ač nerad, zůstal Bill na gauči ležet a jen zachmuřeně pozoroval stromeček s tichoulince prskajícími svíčkami. Pravým ukazováčkem si přitom nepřítomně hladil levý prsteníček, který mu zdobil kroužek z bílého zlata – dárek od Toma k Vánocům. Nechal své myšlenky toulat přítomností, minulostí, budoucností i fantazií, až nakonec jeho ruka s novým prstenem bezvládně klesla k zemi, jak se ho zmocnil spánek.
Tom mezitím u nich nahoře v patře napouštěl vanu. Nalil do ní vonný olejíček s vůní růží, z kuchyně tam donesl kyblík, ve kterém se v mnoha kostkách ledu chladilo šampaňské. Na talířek umně naaranžoval jahody, šlehačku a gumové medvídky, které měl Bill nejradši. Na letiště v jejich pokoji natáhnul nové saténové povlečení a posypal jej okvětními plátky růží, které si přes den potají nechal přivést. Chtěl se Billovi omluvit za ty čtyři smutné měsíce, které ve své podstatě zavinil, a přitom mu dát k Vánocům jako bonusový dárek krásný zážitek. V pokoji zatáhnul žaluzie, přes ně pro jistotu i těžké tmavé závěsy, zapálil tři, do vánočních motivů laděné aroma lampy, do nichž kápnul tentýž olejíček jako do koupele, a krom těchto lamp zhasnul veškeré osvětlení. Na noční stolek ještě nachystal konvičku s horkým punčem, dva hrníčky a talířek s cukrovím, načež si spokojeně tlesknul a pokoj opustil.
Připlížil se do obýváku a vidouc své spící dvojčátko s mírným úsměvem na tváři, neodolal a ze všeho nejdřív vytáhnul foťák, kterým si brášku do svého mobilního telefonu několikrát zvěčnil. Teprve pak došel až k němu a lehoulince, jako když foukne jarní vánek, ho líbnul na místo, kde se spojuje tvář s ouškem.
„Vstávej, miláčku,“ šeptnul, a když Bill pomalu otevřel kukadla, pohladil ho dlaní po tváři. „Mám pro tebe překvapení…“
Pousmál se, když se Bill začal mírně nejistě rozkoukávat, a dlaněmi mu pomaloučku vjel pod tričko. Začal tam něžně hladit každý kousek jeho kůže a postupně se dopracovával až ke klíčním kostem, čímž mu tričko zcela vyhrnul. Přetáhl mu jej přes hlavu a ve stejně klidném, mazlivém tempu se jal stáhnout mu i džíny. Následovaly i ponožky, ale s boxerkama si dal Tom trošku načas. Mělo být mezi nimi něco víc poprvé od toho nešťastného kiksu s tou debilní krávou. Ale už teď věděl, že minulost Bill nejspíš už dávno zapomněl, protože když k němu vzhlédnul, tak zjistil, že tetováním černě orámované oči ho bedlivě pozorují, ústa se vlní v andělském úsměvu… a tenká látka spodního prádla se začíná povědomě nadouvat.
Tom nedokázal dlouho odolávat a pomalu mu spodky stáhnul.
„Ahoooj, maličkej,“ zašeptal s něhou v hlase a láskyplně bratrův úd objal svými prsty. „No tys mi chyběl, mucínku… a pořád seš stejně mazlitelnej a žužlatelnej…“
Nenápadně k Billovi znovu vzhlédl a setkal se s pobaveným výrazem.
„Tak můj čůrací orgán je žužlatelnej, jo?“ uculil se Bill potutelně, načež nasadil prosebný výraz. „Že mi ho teď hned ožužláš… ploším plošííííím…“
I když byla odpověď oběma bratrům předem jasná, nasadil Bill pro jistotu výraz malého dítěte, prosícího o to, aby mu maminka koupila nějakou dobrůtku. Věděl totiž, že to Toma dokázalo vždycky zpracovat.
„Neboj, broučku… vždyť jsem se na to celou dobu těšil jak dítě na Vánoce…“
„Ale vždyť Vánoce jsou a dítě jsi taky,“ poznamenal Bill s úsměvem. „Copak se neříká, že kluci nikdy v životě pořádně nedospějou, ať jim je deset, třicet nebo šedesát?“
„Jo a co jsi v tom případě ty?“ nadzvednul Tom jedno obočí. „Jo vlastně,“ plácnul se do čela. „Já zapomněl… ty jsi naše slečinka… Madame Kaulitzová… žejo, prcku?“
„Jenže… jenže slečinkám se kačenky neplní spermatem tak jako mně,“ namítnul Bill a trošku pohnul pánví proti Tomově ruce, když mu v rozkroku poněkud zatepalo.
„Jenže ty nemáš kačenku se spermatem, ale pindíka, kterej se ti prokrvuje,“ vysvětlil mu okamžitě Tom a jen stěží zadržoval vážnou tvář. „A kačenky se plněj spermatem, to si piš. Jen jim ho tam musí někdo nadělit. Třeba Ježíšek.“
„Když ale mně bude stačit, když mi tím Ježíšek naplní zadeček,“ pípnul Bill jako malé kuřátko.
To už Tom nevydržel a vybuchnul smíchy. Vstal, hodil si své nezbedné dvojče přes rameno a volnou dlaní mu začal plácat na holou.
„Zlobíš, ty jeden Ježíšku,“ poznamenal, trošku si Billa nadhodil a donesl si ho až do koupelny. Využil momentu bratrova překvapení, kdy zpěvák s vykulenýma očima jen šokovaně vstřebával, co že to všechno vidí na pračce, stojící těsně vedle vany za dobroty, a uhnízdil ho do příjemně teploučké vody. Rychle ze sebe stáhnul všechny kusy textilií, které se na něm nacházely, a uvelebil se ve vaně těsně za Billem. Bouchnul šampáňo, nalil ho do sklenic, jednu si ponechal, druhou dal bráškovi a volnou rukou si jemně přitočil jeho obličej k sobě.
„Tak na nás, lásko… ať nám už nic nikdy nestojí v cestě,“ šeptnul a vtisknul Billovi něžný polibek na rty.
„Na nás,“ zopakoval Bill okouzleně, jako by byl v transu. Na postavený penis pro tuhle chvíli absolutně zapomněl. Omámeně si loknul a pak si postupně nechal Tomem skládat do úst všechny laskominy, které se na talířku nacházely. Sem tam je zapil vynikajícími bublinkami a po zbytek koupele se už jen blaženě tisknul k Tomově hrudi a nechal se objímat, hladit a líbat. Cítil se tak neskutečně šťastný a niterně vycítil, že Tom je na tom úplně stejně.
Setrvali v opojném objetí tak dlouho, dokud jim voda nezačala připadat už moc chladná na to, aby se v ní zdržovali ještě déle. Jako první vylezl Tom, osušil se a zabalil do měkoučkého froté županu, totéž pak učinil se svým dvojčátkem. Pak si Billa opět vyhoupnul do náruče a odnesl jej do jejich pokoje.
„No ne!“ vydechl Bill nevěřícně. Párkrát zamrkal, aby se ujistil, že jej nešálí zrak, a když zjistil, že ta nádhera, kterou vidí, je opravdu skutečnost, zabořil hlavu Tomovi do ramene.
„To – Tomi… tohle je tak… ná – nádherný…“
„Ale broučku… tohle tě nemělo rozplakat,“ namítnul tiše Tom, i když svým způsobem Billovy emoce vlastně i chápal. Docela sdílel i podobné pocity, taky byl z té krásné atmosféry, co se mu povedlo vykouzlit, poněkud dojatý. Jemně s Billem začal pohupovat, načež ho něžně položil na postel. Hubené tělíčko se propadlo do měkké matrace a Bill okouzleně nabral do hrsti několik okvětních plátků a se zavřenýma očima si k nim přivoněl.
„Tomi… tohle… tohle jsou ty nejkrásnější Vánoce… co jsem kdy zažil,“ šeptnul dojatě a několikrát prudce zamrkal, aby zahnal další slzičky, které se mu draly na řasy.
Tom si vedle něj lehnul a stulil si ho do hřejivého objetí.
„Udělal bych pro tebe cokoliv… miluju tě, broučku,“ šeptnul.
Netrvalo to déle, než pár vteřin, než spojil jejich rty v procítěném, láskyplném polibku. Najednou se mu ale rozšířilo chřípí, když jej do nosu zaštípal kouř.
„Tome… něco cítím,“ šeptnul Bill a nejistě se na bratra zadíval.
„Já taky… počkej,“ špitnul Tom a zvednul se z postele. Čím víc se blížil ke dveřím pokoje, tím zřetelněji to cítil. Pátravě projížděl očima všechen prostor před sebou, ale když začal sestupovat ze schodů do přízemí, uviděl, jak z obýváku vychází kouř. A v tu chvíli mu to docvaklo. Nesfoukli svíčky na stromečku, když obývák opouštěli… Rozeběhnul se až tam a pohled do místnosti potvrdil jeho nejhorší obavy, když viděl celý stromek a záclony v plamenech.
„Doprdele… BILLE, HOŘÍ!!!“
autor: Áďa
betaread: Janule
Já se z toho zblázním, oni podpálí celý barák, rodiče měli pravdu xDDD
Jinak pěkná romantika, hetky si to Tomi přichystal, jenom chybička se vloudila =)
A když Tom oslovil Billa juniora "maličký", tak jsem řvala smíchy, a že si to Bill nechal líbit, nedovedu si představit, že by tohle řekl Bill jemu xD Ono celý ten jejich rozhovor byl mimořádně vydařený xDDD
Teď jsem zvědavá, co bude s tím požárem, vypadalo to dost hrůzostrašně, škoda, že zrovna nepřišla na návštěvu Kate, mohl by být pokoj, zničený barák by za to stál =)
Noooo…krásně. To jsou ale šikulové. Jsem zvědavá, jestli to stihnou uhasit včas. A nebo jestli budou mit u obyváku spíš jen hromádku popela.
nééé! jak může být někdo tak krutý a přerušit tak krásnou chvilku něčím takovým?! ale jinak….upe náááádherný dílek….nemůžu se dočkat na další..:)
Majngat 😀