autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Po nějaké době se konečně ozve tekoucí voda z koupelny. Tom se asi šel sprchovat. Snad našel tu snídani… A snad najde i mě. Když se voda vypne, nějakou dobu je všude ticho. Pak zahlédnu Tomovu siluetu, jak sem jde s talířem v ruce.
„Ahoj,“ usměje se. Trochu se usměju.
„Ahoj,“ odpovím mu. „Jak ses vyspal?“
„Hm… nic moc. Ještě bych spal,“ promne si oko a sedne si vedle mě, „díky za snídani,“ dá mi pusu na tvář.
„Není zač,“ řeknu suše. „Tak ještě spi.“
„Ále… radši budu s tebou. Už jsi něco jedl?“
„Jo,“ usměju se slabě a odložím hrnek se zbytkem kávy na stůl. Tom přestane jíst a odloží talíř na stůl i se zbytkem jídla.
„Děje se něco?“ pozoruje mě.
„Ne, co by se dělo. Papej, vždycky jsi to chtěl jíst, až budeme v Americe,“ pousměju se a sklopím hlavu.
„Proč mi lžeš?“ obejme mě kolem pasu a přitáhne si mě až k sobě.
„Nelžu ti, přece se nic neděje. Jen…“ oddechnu.
„…jen?“ pozvedne obočí. Zhluboka se zase nadechnu a kouknu se někam, hlavně ne na něj.
„Mrzí mě, jak… jak se k sobě chováme.“
„Chováme se, Bille, normálně. Nezačínej s tím zas,“ povzdechne.
„Promiň, mně to normální nepřijde. Ale nehodlám si kazit dovolenou a ani jedinou chvilku s tebou. Už ne. Odjeli jsme od jednoho problému a nehodlám se vracet k druhému,“ řeknu a pohladím ho po paži. Tom se zvedne a kousek poodejde, než se otočí.
„Co jsem udělal tentokrát?“ zadívá se mi do očí.
„Neřekl jsem, že jsi něco udělal.“ …takže je zaděláno na další hádku, super.
„Tak proč jsi došel k názoru, že se chováme… respektive jako vždycky chovám já divně?“ povytáhne obočí.
„Řekl jsem, že se mi nelíbí, jak se k sobě chováme. Poukazuji na nás dva. Nejen na tebe, Tome,“ řeknu a stoupnu si taky.
„Nechci se pořád prostě jen dohadovat. A dost už. Hádáme se kvůli hlouposti. Radši mi řekni, jestli máš na dnešek nějaký plán…?“ odvedu už řeč raději jinam.
„Ne, nemám. A nikdo se tu nedohaduje. Přišel jsi s problémem, tak se ho snažíme jako lidi řešit, že si o tom prostě promluvíme. Jde o to, že jsme nespali spolu, hm?“ vrátí se k tomu ihned, jakmile odpoví.
„Ne, o to opravdu nejde. Beru to chování celkově. O to, že jsme spali odděleně, se nejedná ani v nejmenším. Byl jsi unavený, potřeboval ses vyspat.“
„Tak o co jde? Pokud tě něco trápí, musíme si o tom promluvit. Jenomže nedokážu mluvit o něčem, o čem nevím,“ povzdechne.
„Jen bych si přál, abychom se k sobě chovali o trošku líp. Celkově. Jinak nic,“ řeknu a jdu pomalu k němu.
„Mně nepřipadá, že se chováme… blbě,“ stáhne obočí.
„Blbě ne, jen občas trošku přehnaně.“
„…dobře. Příklad? Uveď mi jeden příklad, ať vím o čem přesně mluvíš,“ měří si mě pohledem. Nahlas povzdechnu a sklopím oči.
„Nemůžu ti teď dát jasný příklad, někdy tě včas upozorním.“
„Uhm… aha.“
„Někdy mi přijde, že vše, co udělám, tak je špatně, ale tohle je ve mně. Je to moje chyba.“
„Dej mi konkrétní příklad, kdy jsem udělal něco, aby ses tak cítil,“ povzdechne.
„To bych musel přesně vzpomínat…“
„Myslíš, že se ti zapaří mozeček?“ pousměje se.
„Jo, bude se mi z něj kouřit. A nechci se o tom už bavit,“ dojdu až k němu a dám mu ruce kolem krku.
„Chutnala ti ta snídaně?“ zeptám se a usměju se.
„No… ušlo to. V LA dělali lepší,“ usměje se Tom.
Zasměju se. „Budu si stěžovat.“
„Klidně můžeš. Já to dosvědčím.“
„Dobře, beru tě za slovo. Ale teď mi řekni, co máš dnes v plánu?“ zeptám se.
„Už jsem řekl, že nic,“ pousměje se.
„OK, tak… mm, na večer si nic neplánuj.“
„Plánuji být celý den s tebou. To mi postačí… zatím,“ zasměje se.
„Jak zatím?“ zasměju se. „To by ti mělo stačit do konce života, být a žít se mnou, v dobrém i zlém,“ začnu se hrozně smát.
„Nechtěj mi zkazit náladu,“ zamračí se, ale pak se začne smát se mnou.
„Tím chceš říct, že se mnou po zbytek života nevydržíš, jo?“
„Nevím… Kolem padesátky už budeš starej a zcvrklej. To si pak najdu nějakou mladou kočku,“ směje se.
„Ty zmetku!“ strčím do něj se smíchem a povalím ho na postel. Pěkně se zavlní i s postelí a opře se o lokty.
„Copak, žárlivko?“ vyplázne jazyk.
„Kdo nežárlí, nemiluje. Aspoň máš důkaz,“ usměju se a obkročmo si na něj sednu.
„Takže, když nežárlím, tak chceš říct, že tě nemiluju, jo?“ stáhne zamyšleně obočí.
„Ale tak, to se jen tak říká,“ usměju se a líbnu ho na tvář.
„Možná na tom něco bude,“ šeptne chlípně.
„Možná,“ usměju se a pohladím ho po hrudi.
„Možná tě dost nemiluju,“ pokračuje s pokřiveným úsměvem.
„Asi ne,“ říkám, ale pořád se s klidem usmívám. Nemůžu ho k lásce nutit.
„Já si myslím, že dost. Na mě to je výkon,“ zasměje se a lehce mě strčí kolenem do zadku tak, že na něj přepadnu. Dolehnu na něj.
„Jo, to si taky říkám. Ale přál bych si, aby to bylo silnější… a silnější,“ šeptám a u toho se o něj třu.
„Zesiluje to,“ ujistí mě tiše.
„Vážně?“ zapřu se rukama vedle jeho hlavy a sehnu se až k němu, jen pár centimetrů od jeho obličeje.
„Vážně,“ vydechne tiše.
„Miluju tě,“ pošeptám hrozně potichu a koukám mu do očí. Tom mě pohladí po vlasech, až mi do nich zaplete prsty. Pohled mi oplácí.
„I já tebe…“ Trošku přivřu oči a nahnu se ke straně.
„Až to bolí, věř mi,“ pošeptám.
„Láska, Bille, bolí,“ zašeptá a jeho pohled zjihne.
„Já vím, ale jsem za to rád, že to bolí… právě kvůli tobě.“
„Nechci, aby tě to bolelo…“ pohladí mě po šíji.
„Chci, aby tahle bolest zůstala navždy,“ zavřu oči a lehnu si na něj. Tom na to nic neřekne a začne mě hladit po zádech. Jen tlumeně oddechuju a užívám si toho pocitu, že jsem jen s ním.
„Nemusí to, Bille, bolet…“ špitne po chvíli.
„Proč?“
„Protože nechci, aby tě něco bolelo,“ vydechne.
„Ale tohle je příjemná bolest, věř mi,“ usměju se sladce.
„A co tě bolí? Kde tě to bolí?“ zašeptá. To je tak zatraceně romantický a roztomilý. On se překonává. Chytnu ho za ruku, druhou se nadzvednu a přiložím si ji na místo, kde je srdce.
„Tady,“ pošeptám
„Nechci, ať tě to bolí,“ podívá se na mě smutně.
Usměju se na něj. „Jsi dokonalej.“
„Ne, nejsem,“ vydechne a sevře mě v náručí. Lehce nás přetočí a položí si mě vedle sebe. Smutně se mi dívá do očí.
„Jsi a pro mě vždycky budeš ten nejdokonalejší,“ podotknu a přejedu mu prstem po rtech. Tom si položí hlavu na milimetry vedle mě a přiloží mi dlaň na místo, kde mám srdce. Jen zavře oči.
„Počkej,“ pošeptám potichu a dám mu tu ručku pryč. Lehnu si tak, že si hlavu položí na moji hruď, přesně ouškem na to místo, kde mi tluče srdce. Snažím se co nejklidněji dýchat, ale to srdce bije stejně tak příšerně splašeně.
„To je tebou,“ pošeptám potichu a zase mlčím, aby to slyšel. Tom jen fascinovaně vydechne. Pohladí mě zlehka po krku a srdce se mi ihned roztluče rychleji.
„To je dokonalý,“ usměje se sladce.
„Jo?“ usměju se trošku a nechávám ho. Ať dělá, co chce. S úsměvem přikývne na souhlas a znovu si položí hlavu na moji hruď. Zavře oči a spokojeně poslouchá. Taky zavřu oči a pohladím ho několikrát zlehka po zádech.
„Pro tohle žiju,“ zašeptá po chvíli a pohladí mě po hrudi, ouško stále přiložené k mému prsu.
„Pro co přesně?“ zeptám se a začnu ho hladit po hlavičce.
„Pro tohle,“ zavře oči a zase se zaposlouchá do mých úderů srdce. Usměju se.
„Děkuju,“ pošeptám potichu.
„Myslím, že jsem to podvědomě věděl odmalička. Jen jsem tomu nedával takovou váhu,“ hlesne.
„Od mala mezi náma bylo všechno jiný, Tome.“
„Jo, bylo,“ odsouhlasí s malým úsměvem. „Věděl jsem, že vždycky budeš jenom můj Bill, a pokud tohle srdce přestane tlouct, tak moje taky. Jen jsem byl moc velkej tvrďák, abych si to přiznal,“ zněžní mu hlas. Tohle mi chybělo, můj Tom.
„Děkuju,“ pošeptám potichoučku. „Tohle je tak hezký slyšet. Právě od tebe slyšet.“
Tom otevře oči. „Musím se teď sám sobě smát. Vzpomínám si na ty naše rozhovory, jak jsem prohlašoval, že nevěřím na pravou lásku. Přitom tebe jsem miloval od chvilky, co ses narodil.“
Zvednu hlavu a podívám se na něj.
„Bože můj,“ řeknu a zase si lehnu se zavřenýma očima.
„Nemusíš mě nazývat „bože“, ale díky. Každopádně mi to lichotí,“ zasměje se tiše a podvleče pode mnou ruce. Začnu se tiše smát s ním.
„Ty jsi prostě blázen.“
„Proč?“ pozvedne hlavu, aby na mě dobře viděl.
„Protože jsi blázen, přesně tvoje osobnost, ty, můj Tom,“ usměju se na něj a dám mu pusinku.
„Zopakuj to,“ usměje se. „Líbí se mi ta část s tím – můj Tom.“
„Jen můj Tom,“ pošeptám mu do ouška.
„Mmh… Řekni, že mě miluješ,“ přivře oči. Líbnu ho pod ouško.
„Proč?“
„Líbí se mi to…“
„No, to mně taky,“ věnuji mu krátké zasmání do ouška.
„Miluješ mě?“ dožaduje se.
„Ano, miluju tě, Tome,“ pošeptám. Spokojeně zavrní a jemně mě políbí. Oplatím mu to a přitáhnu si ho k sobě.
„Co budeme dělat?“ otře se nosem o můj.
„No to nevím, já mám něco až na večer.“
„Copak budeš večer dělat?“ skousne mi mezi zoubky bradu.
„Mm, budeme, jsi chtěl říct, ne?“
„Ooh, zahrnuješ mě do svých plánů? To mě těší,“ zakření se.
„Víc než si myslíš. Něco jsem vymyslel, víš.“
„Tak to se těším,“ usměje se a začne mě líbat a já mu to jak jinak začnu automaticky oplácet.
Do oběda jsme zůstali v hotelu, najedli jsme se a odpoledne jsme vyrazili do centra. Chtěli jsme se tu podívat po obchodech, něco si možná i koupit. Nakonec to dopadlo tak, že jsme si oba nesli v každé ruce nejméně dvě plné tašky s oblečením a doplňky. Je pravda, že to byla moje vina, ale Tom souhlasil. Nedalo nám to a stavili jsme se alespoň na něco malého v McDonald´s. Hodně mile mě překvapilo, když se u nás pár lidí i zastavilo a žádalo si po těch pár letech podpis. Pozdě odpoledne, spíš už večer, jsme se vrátili. Zašli jsme si na večeři a pak jsem Toma požádal, aby už se nikde nezdržoval. Můj plán byl sice hodně malý, oproti jeho výletu do Ameriky. Bylo to opravdu pouhé nic. Ale i tak jsem se těšil. Měl jsem radost z každého okamžiku, kdy jsme byli spolu. Jen spolu. On a já. My…
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Tohle byl krásný díl =)♥
Ze začátku to vypadalo na pořádnou hádku, ale potom to nabralo ten správný směr =) Jak Bill Tomovi ukazoval, kde ho bolí a když mu potom zase Tom ukazoval, pro co žije, tak to bylo nádherné ♥♥♥
A těším se na to Billovo překvapení =)
tohle byl tak úchvatnej díl tak krásně zamilovanej:-)roztomiloučký,krásný…
Krásně si vyznavali lásku.Nádhernej díl.
Som rada, že aspoň Bill má rozum a nechce sa hádať. Tom mi poriadne lezie na nervy. Niekedy sa zdá, že mu ten ich vzťah vadí. A to mi je ľúto. Dopadlo to krásne, vďaka Billovi.
To bylo tak nunaty a proste sladicky a roztomiloucky a romanticky a dokonaly a nadhernoucky a :3 <3 Juuuu! :3 rozplynula jsem se a vsakla do koberce 😀 ^_^ Dokonaly dil :3 Oni jsou tak zlati spolu jako dva cukricky <3 Doufam, ze jim takova zlata atmosfera vydrzi dlouho. ^^ uz si moc nepamatuju, kdy se to zpacka a uprimne doufam, ze az za dlouho