autor: Majestrix & Little Muse
Díky moc vám všem za komentáře, které jste napsali k prvnímu dílu. Little Muse, které Lil.Katie posílala vaše komentáře přeložené, měla radost, že jste povídku hned od začátku přijali tak dobře, a trochu nám k tomu něco málo napsala, jak to probíhalo na THF v roce 2008, když ji s Majestrix zveřejňovaly. Je vidět, z toho, co si přečtete, že americká a evropská mentalita je rozdílná, posuďte sami:
Zdá se, že vašim čtenářům nevadí, že je v povídce tak málo feminismu. Teď to možná nikomu nevadí, ale jelikož to lidé v anglické verzi moc nechápali (nebo nám za to nadávali), měli byste vědět, jak to je, kdyby si někdo chtěl ohledně toho stěžovat; chci říct, že máme do anti-feministek daleko, lol. Dáváme ženy v tomto světě do jejich rolí a homosexuální muže zase do těch, co patří jim, protože jsme chtěly ukázat, jak to ohledně homosexuálních manželství je a jak subjektivní většina našich morálních úsudků je. To, jak nefér se chovají k ženám, má pouze vyzdvihnout to, jak se lidé chovají v našem reálném světě k homosexuálům (časem to pochopíte, Tom se například zmiňuje o tom, že heterosexualita je ‚perverzní‘).
Svět v této povídce opravdu NEMÁ znázorňovat ideální svět nebo svět, ve kterém bychom chtěly žít, a vlastně, abych upřesnila, co chci říct, jsme musely vytvořit naše hlavní postavy tak, aby se stavěly na tu konzervativní stranu věci. Jen jsem si chtěla být jistá, že to všichni pochopíte, v případě, že byste si mysleli, že struktura, o které píšeme, je to, co považujeme za ideál; vlastně je to tak trochu naopak.
Takže teď, když už víte něco málo od spoluautorky této povídky, můžete se pustit do čtení druhé kapitoly… já si to užívám při betareadu, tak vám přeju totéž. J. :o)
Nejslibnější setkání
Brnkání energie přestalo a Bill zaťal zuby, když cítil naprosté prázdno. Podíval se na svého otce a chtěl něco říct, cokoliv, ale Gordon mu stiskl loket, vešel do bohaté zahrady, která se rozléhala před nimi. Bill neměl žádnou jinou možnost, než ho následovat, proklínal délku svých rukávů, které nosil, a snažil se pamatovat si, že je z Domu Madleemu; síla charakteru a přesvědčení. Bozi pro něj něco musejí mít připravené; jedině tak by dávalo smysl, aby následoval cestu, která byla před ním postavena.
Hezky oblečený sluha se před ním a jeho otcem uklonil. „Dobré odpoledne, Lorde Gordone; Dobré odpoledne, Bille.“
„Dobré odpoledne? Jsme očekáváni?“ usmál se Gordon a podal sluhovi pozvánku. Muž sundal malý přístrojek ze svého pásku a dal jej nad datapad. Symbol Domu Vaveů zazářil ve vzduchu kousek nad hunkou a rychle zmizel. „Odpusťte mi, ale je to v protokolu,“ řekl jako omluvu za kontrolování pozvánky.
„Rozumím. Dům Vaveů je velice důležitý.“ Přikývl taktně Gordon a Billovi se chtělo zvracet. Nenáviděl, že vidí svého otce takhle, rozplývat se už jen nad služebnictvem, i když byl oblečený stejně jako oni dva. On jen zdrženlivě koukal do země a snažil se myslet na to, že tohle všechno dělá pro jejich rodinu. Nenechal by svého otce nechat znovu ponížit. Tentokrát to ale možná nepřežije.
„Odvedu vás do Hvězdného Pokoje.“ Usmál se sluha, znovu se poklonil a vydal se směrem k honosnému domu před nimi. Bill zrychlil, aby jim stačil; róba mu zpomalovala jeho normální krok, ale udržel si svou rychlost a balanc, když vcházeli dál do domu. Bill si nemohl pomoci, musel se rozhlížet a koukat na všechny znaky moci, na holografické obrazy, hýbající se sochy. Okem zachytil dalšího sluhu, začervenal se a podíval se jinam. Nebylo mu tu příjemně. Dům Madleemu nebyl ošuntělý, ale nijak se nemohl rovnat kráse tohoto domu. Bill ale došel k závěru, že to je u Domu v Tetrapolis normální.
„Tady, Lorde.“ Zastavil se sluha před velkými mahagonovými dveřmi, mávl rukou přes pentagram, který v nich byl vyrytý. Otevřely se, stejně jako to dělaly dveře u nich doma, a Billovi bylo hned trochu líp, že alespoň něco mu tu bylo povědomé. Ale když se dveře otevřely víc, sluha uhnul na stranu, aby je nechal projít, hned si zase připadala až směšně nepatřičně.
Pokoj doslova světélkoval, odrazy hologramů hvězd poskakovaly nad jejich hlavami a blikaly přímo Billovi před očima, nutily ho mrkat. Uprostřed byl stůl, který opisoval průřez místnosti, na něm byl rozložen klasický čajový set. Bill byl ještě víc zaskočen tím, co vidí, když po bližším pozorování uviděl malou sochu Hunah stát poblíž kotle. Nejspíš, aby požehnal jejich setkání. Zvláštní. Bylo mu řečeno, že Dům Vaveů byl ze školy Neb Vertas.
„Bille,“ uslyšel svého otce promluvit, otočil se k němu. „Jdi,“ požádal ho.
Bill vykročil vpřed a úplně poprvé si všiml přítomných lidí. Tři muži, první dva ve věku jeho otce, ale oblečeni byli mnohem noblesněji, než by si mohla dovolit Billova rodina. Ten třetí, nedokázal od něj odtrhnout oči od chvíle, co jimi na něm spočinul. Neočekával někoho tak mladého, a zajisté ne tak krásného. Se svou reputací ohledně nábožnosti a odmítání nápadníků, si už opravdu nemohl vybírat.
„Posaďte se, prosím,“ nabídl nejstařeji vypadající muž, ukázal na dvě prázdné židle před Billem a Gordonem.
Sluha zvedl ruce dlaněmi vzhůru a dvě židle se pro Billa a jeho otce odsunuly od stolu, aby se na ně mohli posadit. Když se usadili, židle se zase přisunuly zpátky a muž zmizel. Bill nevěděl, kam se koukat; zvedl pohled a zachytil Tomovy oči, a znovu se pohledem raději věnoval stolu před ním.
„Bille, připravili jsme stůl v takovém duchu, aby to pro tebe bylo známé.“ Bill se podíval na muže, který mluvil. „Já jsem Jorg z Domu Vaveů. Přejeme si, abys tu měl co největší pohodlí.“
„Můj otec a já vám děkujeme, Lorde Jorgu, za takovou pohostinnost.“ Zvedl Bill pohled ještě víc a pak ho slušně snížil dolů.
„Gordone z Domu Madleemu, nelhal jste. Jeho krása je nepřekonatelná.“
Bill se začervenal. Nevěděl, že o něm jeho otec takto mluvil. „Ano, náš Dům je velmi poctěn.“ Usmál se Gordon.
Jorg přikývl. „Ano, to je. Tohle je můj manžel David.“ Ukázal na muže po jeho pravé ruce, který přikývl a hřejivě se usmál. „A tohle, samozřejmě, je můj syn a nástupce Tom.“
„Požehnán buď Dům Madleemu,“ vykoktal ze sebe Tom. Připadal si jako blázen, když tato slova opustila jeho rty, ale už je nemohl vzít zpátky. Bill se na něj opatrně podíval a pousmál se. Tenze v jeho ramenech se trochu uvolnila, a už si nepřipadal jako blázen tak moc jako předtím. „Jsme poctěni, že jste přijali naši audienci.“
„Ano, no, přišla v tu nejpříhodnější dobu.“ Upravil si Gordon předek své róby, když David zvedl ruku. Čaj byl prostřen v překrásné zelenkavé, a už jen z pohledu na to ve velmi drahé a staré soupravě. Čaj byl prostírán současně s purdem. Bill se musel usmát; bylo to jeho oblíbené jídlo, ale jejich rodina si nemohla dovolit spoustu této chutné ryby.
„Pro nás také tak,“ souhlasil Jorg, pokýval na svého druha a střelil po Tomovi takovým pohledem, jenž Bill vídával na tváři svého otce až moc často. Tom vypadal přesně tak neochotně, jak se cítil. Když tedy zrovna očima nehltal Billa. Bill se znovu začervenal a zvedl svůj šálek čaje, ucucl si. Chutnal zvláštně; méně bylinkově, než byl zvyklý.
„Rozumím, že váš Dům už jednou sídlil v Tetrapolis,“ pokračoval Jorg, aby řeč nestála, zvedl svůj vlastní čaj. Bill si byl jistý, že ta otázka patřila jeho otci. Poznal by, kdyby otázka byla jemu. A co bylo nejlepší; Bill si moc věcí z dětství v tomto městě nepamatoval. Bylo mu stěží šest let, když odsud odjeli.
Gordon si nepohodlně poposedl doleva. „Ano,“ souhlasil. „Před spoustou let. U Bohů, Bill byl pouze malé dítě. Už je to nějaká doba.“
Bill doufal, že Jorg tu otázku nebude chtít rozebírat dál. Bylo to pro Dům Madleemu poněkud ponižující, když partner jeho otce utekl, vzal s sebou i rodinné bohatství, které by technicky při legálním Rozvodu připadlo jemu. Takový konec Spojení byl pro Bohy urážkou a Bill se otřásl pokaždé, když o tom někdo začal mluvit.
„No, snad tedy tahle změna nebude pro Billa takovým šokem,“ řekl Jorg a Bill si oddychl úlevou, že se Jorg zajímal pouze o jeho pohodlí. Ale pak se znovu zamyslel nad tím, co starší muž říkal, a cítil, jak mu klesl žaludek, když pomyslel na to, že by měl opustit domov a vrátit se zpátky sem do bezbožného města.
„Děje se něco?“
Bill zvedl pohled a uvědomil si, že na něj mluví Tom. Znovu se začervenal a poprosil Ka’vu, aby mu dala vyrovnanost, než zvedl pohled. „Je mi fajn,“ zamumlal.
„…Dobře.“ Přikývl Tom a vypadal nejistě znepokojeně. Oba dva mladíci si uvědomovali, kam konverzace spěje, a odvrátili od sebe pohledy.
„Vypadá to, že můj syn a váš mladý Pán jsou k sobě vlídně nakloněni.“ Jorgův úsměv nemohl být více samolibý než Gordonův více úlevný.
„Vypadá to tak.“
„Věřím, že to si tedy můžeme pohovořit v zahradě; oni budou moci prodiskutovat budoucnost a my se můžeme vrhnout přímo na obchod.“
„Shledávám tento návrh přímo skvělým.“
Bill polknul více svého čaje a položil hrneček zpátky na podšálek, pak se o pozornost přihlásily jeho třesoucí se ruce.
„Tome, ukaž Billovi náš překrásný trahd lah. Jsem si jistý, že se tam moc rád podívá.“
„To bych rád,“ vyhrkl Bill po tom, co ucítil tření na kotníku. Rychle si dal ruku přes pusu a byl překvapený, že na něj Tom nezírá. Většina mužů shledávala jeho ústa atraktivními.
Tom polknul a zvedl se ze židle, nabídl Billovi ruku. „Modré růže právě rozkvetly a ta vůně je celkem hezká. Bude se ti to líbit.“
„To jsem si jistý, děkuji.“ Bill doufal, že jeho otec viděl, že se vlastně nabídl. I když se musel dvakrát kousat do jazyku, aby neřekl něco nevhodného. Toto bylo důležité a tito lidé nebyli jen zbohatlíci z Triopolis. Jak přijal Tomovu ruku, Bill se znovu pomodlil ke Ka’va, aby měl dost odvahy, a překonal chtíč podívat se zpátky na svého otce, když opouštěli místnost.
Bylo tu mnohem tišeji, když došli na chodbu, a vydali se zpátky tam, odkud přišel se svým otcem a sluhou. Teď, když tu nikdo jiný nebyl, bylo ticho ještě nepříjemnější. Bill měl pocit, že by měl něco říct, ale neměl tušení co.
„Můj otec mi řekl, že se celkem vyznáš v umění magie,“ nadhodil Tom, zachránil ho od dilematu.
„Řekl bych, že ano,“ přitakal skromně Bill. Věděl, že je talentovaný, ale nebyl žádný důvod, aby byl kvůli tomu arogantní.
„Říká, že jsi byl velmi zdatný v klášterní škole,“ řekl Tom a Bill sebou cuknul. Nevěděl, že jeho potenciální nápadník toho bude vědět tolik o jeho minulosti.
„Byl jsem, ano.“
„To je celkem působivé.“
„Můj Pane,“ začal Bill, zastavil se přímo před vchodem do zahrady a otočil se na Toma. Jeho společník se zrovna tak zastavil. „Jsem poněkud zahanben. Nic o vás nevím.“
Tom se na něj ušklíbl, což nebyla reakce, kterou očekával. Bill se znovu začal červenat. „Jestli o sobě nechceš mluvit, tak stačilo jen říct,“ řekl Tom.
Nebylo to časté, že by Billa někdo překvapil.
„Stejně už jsme tu.“ Otočil se Tom, aby mohl pokračovat v cestě, zastavil se nedaleko od vchodu a čekal na Billa, aby se k němu připojil, krčil obočí.
Bill k němu přistoupil, opatrně se rozhlédl. Bylo to překrásné; Tom měl pravdu ohledně růží a jejich překrásné vůně. Ale byly přerostlé, se vším okolním listím, skoro přerůstaly trahd lah. Kdyby Bill nevěděl, že to tam je, nebyl si jistý, jestli by to sám od sebe poznal. Modlitební vyboulenina na zemi byla skoro ukryta.
Měl dojem, že se to tu moc nepoužívá.
Bill necítil známý klid, který pociťoval, když byl na svém vlastním trahd lah. Skoro mu to dělalo starosti.
„My… moc nepoužíváme náš trahd lah.“ Tom nezněl zahanbeně, vůbec ne, a Bill si skousl ret, aby neřekl nic necitelného. „Takže, tvůj a můj otec se, zatímco my mluvíme, dohodnou na věnu.“
Bill přikývl. Tohle čekal. „Vypadá to tak.“
„Osobně, raději bych viděl, jestli se společně sneseme.“
Bill se na Toma podíval a přikývl. „Mimo to, by to bylo moudré, ale můj otec se už rozhodl.“
„Stejně jako můj. Nebudu ti lhát, Bille. Já jsem nevěstu* nehledal. Kdyby to bylo na mně, neženil bych se, dokud bych se necítil připravený. Nechci domácnost tak brzo. Užívám si svobodu.“
„Kdybychom my všichni byli schopni dělat to, co chceme, kdykoliv bychom si usmysleli, svět by se zřítil do chaosu.“ Slova opustila Billovy rty dřív, než si to uvědomil. Tomův obličej ztuhnul a Bill raději polknul svou pýchu, pak sklonil hlavu. „Omlouvám se, můj Pane. To byla pouze fráze z knihy Ka’va. Často cituji, když nemám ideu, co říct dál…“ Bill chtěl umřít zahanbením, očima sklouzl na hladkou kamennou cestičku pod jeho chodidly.
Tom se usmál a přikývl. „To jsem si jistý. Ale jak jsi řekl; tvůj otec se už rozhodl, stejně jako můj. Neměli bychom si to užít? Nebo se alespoň pokusit?“
Bill polknul a přikývl. „Možná bychom se mohli znovu setkat? Bez tlaku našich rodičů? Nikdy jsem zasnoubený nebyl a nechtěl bych to uspěchat.“
„Ne, samozřejmě, že ne,“ přikývl Tom chápavě. „Možná… Příští týden?“
„Co třeba v úterý, můj Pane?“
„Úterý se mi nehodí. Středa?“
„Tento den mám jako den modlitební.“ Podíval se Bill vzhůru právě včas, aby viděl nechuť v Tomově obličeji.
„Takže, jsi Zbožný.“
„Člověk se snaží, můj Pane.“
„Lorde Tome, Bille,“ uslyšel, než mu Tom stihl odpovědět. Oba se otočili. „Vaši rodiče si žádají vaši společnost v Hvězdném Pokoji.“ Poklonil se sluha poblíž dveří a Bill polknul, rychle následoval muže dovnitř tam, kde byl i jeho otec. Domov byl pouze o teleport dál a on se nemohl dočkat, až se tam vrátí.
„Uspokojivé setkání, věřím?“ řekl Jorg, když vešli do místnosti a Bill přikývl, jelikož věřil, že právě jeho se táže.
„Ano,“ souhlasil Tom jako dodatek k jeho gestu.
Bill se neposadil. Jeho otec už stál, a tak nechtěl naznačovat, že by měli zůstat déle, než je potřeba. Gordon vypadal opravdu nadšeně, a Bill doufal, že ho tahle audience alespoň na nějakou dobu uspokojí.
„Vyjednali jsme poslední detaily,“ informoval je Gordon a Bill přikývl. Přesně to očekával. Nikdy nebyl na audienci, která probíhala tak dobře. Ale nejspíš až Toma znovu uvidí, o týden později, tak ho bude moci lépe poznat. S tím, jak ateistický jeho nápadník byl, si nemyslel, že to bude moc náročné.
„Skvěle,“ řekl Tom a Bill cítil, jak se dívá jeho směrem, i když se nekoukal na něj.
„Pak je vše dohodnuto,“ řekl Jorg, zvedl se na nohy a usmál se na Davida, pak se znovu otočil na ně. „Sedmdesátidenní může započít.“
„Cože?“ vyhrkl Bill bez nádechu. Měl pocit, jako by mu někdo vyrazil vzduch z plic.
„Teď?“ dodal Tom, zněl přesně tak šokovaně.
„Vzhledem k situaci obou Domů, nemáme důvod, abychom se zdržovali,“ vysvětlil Jorg a znovu střelil po Tomovi pohledem.
„Ale… teď?“ zopakoval Tom.
„Bill tu zůstane,“ odpověděl Gordon. „Zítra začne první den deseti Svatých Týdnů.“
„Otče-“ začal Bill, udělal krok vpřed, připraven protestovat, škemrat o více času, kdyby musel.
„Pošlu sem Andrease s tvými věcmi,“ ujistil ho jeho otec, přerušil ho. Bill poznal odmítnutí, když jedno slyšel. Stál tam, překvapený, jediné, co ho uklidňovalo, bylo, že Tom byl ve stejném stavu.
„Tom tě odvede do tvých pokojů,“ řekl Jorg Billovi, než se podíval na svého syna. „Že ano, Tome?“
„Já… ano.“
Otočil se k odchodu, jen se letmo ohlédl, aby se ujistil, že je následován. Billovi chvíli trvalo, než přinutil svá chodidla k pohybu, ještě jednou se otočil, aby zachytil přikývnutí svého otce, které mu dodávalo odvahu. Bill ho tak nenáviděl ještě víc. Vážně si tímhle nebyl jistý.
Jeho víra byla ale velká.
***
Bushido se malinko usmál, když zahlédl svůj domov. Tentokrát to byla velká cesta, a i když nenáviděl, že předal obranu Pěti Měst někomu, jako byl Ira, věděl, že si potřebuje odpočinout. Vystoupil z teleportu a usmál se, když se mu trojí služebnictvo uklonilo.
„Dobrý večer, Lorde Bushido.“
„Dobrý večer. Vidím, že jste udržovali zahradu, tak jak to mám rád. Jsem moc potěšen, ale nechám si své posudky, dokud neuvidím dům.“ Podal své zavazadlo Arthurovi, zatímco myslel na tři věci; uvolňující sprchu, opětovné navrácení ke studiím nebo trahd lah.
„Budu na modlitebním místě,“ rozhodl se. „Prosím, připravte mi lehké jídlo a přineste ho do mého Slunečního Pokoje. Mám spoustu korespondence.“
„Ano, můj Pane.“ Poklonili se všichni sluhové a odešli každý svou cestou.
Bushido se vydal do menší ze zahrad, aby se dostal pryč od všeho zvuku, a cítil překrásný klid. Vrbové listy na trahd lah byly perfektně upravené, a když vydechl, listy se rozestoupily a umožnily mu vstup. Dal si na čas a modlil se ke Ka’va; Bushido bude potřebovat sílu na další Senát. Modlil se k Hunah, aby nepřestával s žehnáním Domu Rao, a nakonec se modlil k Bohu Společenství, Zilovi. Po tak dlouhé cestě si Bushido uvědomoval víc než kdy jindy, jak by jeho domov potřeboval dotyk chotě. Někoho, kdo by ho doma uvítal.
S povzdechem se zvedl a opustil trahd lah, šel přímo do Slunečního Pokoje, kde věděl, že čeká jeho práce. Byl si jistý, po tom, co zkontroloval Infonexus, že má spoustu věcí, o které se musí postarat. Většina byla potvrzení účtů, které byly placeny služebnictvem, když tu nebyl. Ale jedna věc… Na příchozí poště bylo napsáno, že pochází z Diopolis. Neznal nikoho z… Usmál se nad symbolem Domu a spustil zprávu.
„Můj příteli,“ začal hlas Gordona z Doma Madleemu, jeho známý obličej v sobě měl trochu nostalgie. Vypadal mnohem starší. „Je to už spousta let od doby, co jsme byli naposledy v kontaktu, ale mám jeden důležitý obchod.“
Ta slova donutila Bushida ke krátkému zamyšlení, pak Gordonův hlas pokračoval.
„Můj syn – možná si ho budeš matně pamatovat – je už skoro rok ve věku na ženění; to je až moc dlouhá doba pro někoho s jeho krásou. Rád bych ti navrhl audienci, která by ho zahrnovala. Odpusť mi, že jsem to nenabídl dřív, ale Bill je celkem mladý, a ač nerad, musím přiznat, že je příležitostně opravdu neslušný na své nápadníky.“ Sledoval, jak Gordonův obličej zněžněl, skoro měl pocit, jako by s ním byl v místnosti. „Nebyl jsem si jistý, jestli chci, aby si můj syn vzal starého vojáka, jako jsme my dva.“
Bushido se trochu usmál, i když to nikdo nemohl vidět… nemohl říct, že by Gordona obviňoval. Po ponížení jeho rodiny nebylo možné, aby měl víc dětí.
„Ale teď, uvědomuji si, že jsem se nemohl zeptat lepšího muže, aby si ho vzal. Prosím, jak já byl vždy loajální k tobě, přijmi tuto nabídku. Doufám, že se brzy uvidíme, Anisi.“
Gordonův obrázek se zachvěl a zmizel.
Bushido dlouhou chvíli seděl, ťukal si prstem na bradu a mračil se. Nemohl říct, jak stará ta zpráva byla, ale měl by ji snad přijmout? Nestěžoval si před chvilkou na to, že by potřeboval chotě? Nemodlil se za partnera? Bohové ho ještě nikdy nezklamali.
Bill z Domu Madleemu. Nemyslel na něj už roky.
Bylo dost nad čím přemýšlet.
Napřímil se, rychle něco napsal. Netrvalo to dlouho, než našel Billův profil mezi všemi ostatními, nabízenými na svatbu. Byly tu o něm informace a oficiální fotografie. Ale byly to monitory, které okamžitě zaujaly jeho pozornost. Různá videa ze skryté kamery; Bill jak jí, jak mluví, jak se usmívá, dokonce i jak spí.
Bushido těžce polkl, když sledoval poslední. Taková překrásná žijící bytost, nikdy nic podobného neviděl.
Pamatoval si Billa, ale jen jako malé, předčasně vyspělé dítě, pěti nebo šestileté, které poskakovalo kolem jídelního stolu v rodinném domě, kam byl před lety často zván. Sledoval dospělého Billa, jak se převaluje ve spaní, zakrytý pouze tenkou dečkou, jak vydechuje svými plnými lehce pootevřenými rty, cítil v sobě vlnu touhy.
Cítil, jak mu jsou kalhoty těsnější, jen při představě, jak líbá tyto rty; natáhl ruku, aby se dotkl své erekce. Okamžitě mu mysl zahltily obrázky Billa, jak pod ním lapá po dechu, a tiše zanadával.
„Můj Pane?“ slyšel za sebou a rychle se postavil, až moc rychle, byl si jistý; nechtěl vypadat překvapeně.
„Ano?“ zachraptěl nepříjemně.
Sluha couvnul, ale promluvil. „Vaše večeře, Pane,“ řekl, zvedl tác s pokrmem.
Bushido přikývl, ustrašeně. „Ano, ano. Polož to a jdi,“ poručil.
Sluha poslechl, nechal tác být a odešel. Když se dveře zavřely, Bushido ztěžka vydechl, podíval se zpátky na obrazovku Infonexu.
Možná by měl navštívit své konkubíny.
***
„Není tu moc věcí na vybalování,“ zamumlal Andreas, když se Bill rozhlídl po svém apartmánu. Snažil se, opravdu ano, ale nebylo nic, na co by si mohl stěžovat. Barvy byly bohatě hnědé a modré; jeho oblíbené barvy. Přemýšlel, jak dlouho už měl jeho otec tohle naplánované, jestliže byla jeho komnata zařízena podle jeho preferencí. Velká obrazovka Infonexu byla na přední stěně, nad velmi zdobným kancelářským pracovištěm. „Koupelna je celkem hezká; vana je opravdu velká, přesně tak, jak to máte rád.“
„Mmm…“ bylo jediné, co se Bill přinutit říct. Přešel k oknu a tenoučké závěsy se ohrnuly; jeho pokoj byl přímo nad trahd lah. Trochu se pousmál a odvrátil se od toho výhledu.
„Andreasi, tys o tomhle věděl?“ zeptal se přísně.
„O čem, můj Pane Bille?“ Bill se nadechl a rychle vyslal rychlý plamínek magie; necítil ze svého sluhy žádný podraz. „Můj Pane, jestli si to přejete vědět, vždycky vám říkám pravdu.“ Byl v tom náznak výtky a Billova ramena klesla.
„Omlouvám se, Andreasi. Byl to dlouhý den, a teď to na mě asi všechno dolehlo.“ Podrbal se ve vlasech a usykl, když ho do hlavy píchla perleťová sponka. „Přeji si, abych mohl být doma, rychle bych tohle ze sebe sundal.“
„Můžu vám to sundat, můj Pane, pokud si přejete.“
„Děkuju, Andreasi. Potřebuju se uvolnit a tahle směšná věc v mých vlasech mi vůbec nepomáhá.“ Neoženění muži neměli dovoleno nechat jejich vlasy volně dolů kdekoliv, kde nebylo zázemí jejich rodiny; bylo to právo jen pro ty, kteří byli ženatí nebo v jejich Sedmdesátidenní.
Bill polknul. Teď mezi ně patřil i on.
Posadil se ke svému kosmetickému stolku a vydechl, když Andreasovy prsty začaly odstraňovat pinetky a květiny z jeho vlasů. Nechal oči na malé sošce Ka’va, která byla postavena na skříňce poblíž oltáře, a modlil se, aby mu dala sílu.
„Tak, hotovo,“ řekl Andreas s úsměvem a naklonil se kolem Billa, aby zvedl velký jemný kartáč. Bill si nemohl pomoct, musel zavrnět, když mu kartáč začal odplavovat všechnu bolest a nechal se uvolnit ze vší tenze.
„Vypadáš méně přísně s rozpuštěnými vlasy.“
Oba dva chlapci se otočili za neočekávaným hlasem a viděli Toma, opíral se o zeď a ušklíbával se. Andreas se rychle poklonil a Bill se neochotně zvedl na nohy, když Tom přišel blíž.
„Děkuji, můj Pane.“ Bill nevěděl, jak přesně má na tato slova odpovědět, a tak šel bezpečnou cestou.
Tom se jen strojeně usmál a projel prsty hebkými, tmavými vlasy. „Moc pěkné.“ Prsty přejel po Billově tváři a ten vykulil oči. Skoro jako by cítil tu elektřinu, která tam byla, když se dotkli.
Z výrazu na Tomově obličeji si byl jistý, že není sám, kdo je tak překvapený.
Tom si odkašlal, nelehce. „Moc pěkné,“ zopakoval, dal ruku dolů.
Bill naklonil hlavu. „Děkuju.“
„Mám v právu tě vzít do postele, až zítra, pokud si to přeješ,“ připomněl mu Tom.
„Ano, můj Pane,“ Bill musel souhlasit.
„Ale myslím si… že si na sebe budeme muset zvyknout.“
Bill překvapeně zvedl hlavu. Znovu mu chvíli trvalo, než našel ta správná slova. „…Ano, děkuji.“
Tom přikývl a přejel očima k Andreasovi, který stál na straně se svou blonďatou hlavou sklopenou dolů. Tom ho chvíli pozoroval, pak couvnul a řekl. „Můžeš si nechat svého osobního sluhu, a žádné jiné.“ Pak se otočil a odešel ke dveřím.
„Je tak odměřený,“ okomentoval Andreas po tom, co odešel.
Bill to shledal jako opravdu moc nedostačeným zjištěním ohledně charakteru svého budoucího manžela.
*v originále „bride“ – i když je slovo nevěsta v češtině vnímáno pouze v ženském rodě, tady zastupuje funkční roli v budoucím páru, proto jsme to nechaly tak, jak to bylo v originále, i když to zní v tomto případě poněkud podivně :o)
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
Obdivuju ten nápad. Vymyslet celý ten svět, postavy, které tam zapadnou, příběh…
Nepovažuju se za feministku nebo obhájkyni lidských práv, ale prostě je to na mě moc (i s tím vysvětlením), prostě mi to nějak nejde překousnout.
Nápad originální, zpracování dobré, ale celkově mě to teda vůbec…prostě se to zrovna netrefilo do mého vkusu. 😀 😀
Já tam nechci Bushida:D
Tom se zdá docela milej, no….ale jo:D
Myslím, že jsem jestě nikdy nic podobnýho nečetla, je to báječná povídka. ^.^
Btw.- Pochopila jsem to dobře, že i Tom musí nosit ve vlasech kytky a sponky? 😀
[3]: Tom nemusí;) Jen Bill, protože one je ten, který v jejich vztahu bude dělat "nevěstu" 😉
jak už jsem psala minule, tenhle nápad jsem si okamžitě zamilovala. Celý ten jejich svět, jejich způsob myšlení… je to tak… zvláštní, tak jedinečné… tak neuvěřitelně originální… když k tomuhle všemu připočítáte naprosto skvělé ztvárnění (a v tomto případě samozřejmě také dokonalý překlad), vyjde vám jenom jedno-naprostá nádhera, kterou doslova zhltnete očima.
akorát ten bushido… no dobrá, budu dělat, že žádného bushida neznám a je to prostě jen další postava… a tak to bude asi nejlepší, protože jinak se mi ten nápad na jeho zakomponování do příběhu taky líbí… problém je v tom, že nemám ráda billshido ani bushida samotného… ale říkám, třeba si ho zroovna v téhle povídce oblíbím 🙂 což znamená…
nemůžu se dočkat dalšího dílu! jak já jsem ráda, že to bude přibývat pravidelně…!
tak mě napadá, proč Bill nemůže hrát manžela a je nevěsta?:D to jako když není bohatý jako Tom automaticky je nevěsta? sem zmatená:D
to je fakt úžasné. je to zatím druhý díl, ale můžu říct, že mě to vždycky tak pohltí, ten jejich svět a všechno to nové…je to úžasný.
Tato povídka je něčím tak moc zvláštní, magická, okouzlující. Přitahuje mou pozornost opravdu jako magnet.
Dnešní díl jsem si velmi užívala. Přiznám se ale, že jsem čekala ze strany Tommyho větší nadšení, když má tak nadpozemsky krásnou nevěstu.
S Bushidem bude ještě spousta starostí, docela se toho obávám.
Hrozně se mi líbí ten Tommyho odstup, je takový chladný, zatím, ale má tím větší respekt. To se mi moc líbí.
Budu se moc těšit na další díl.♥
Nadherny pribeh, nadherne psany, suprovne prekladany.
Myslim si, ze spisovatelky by si nemely lamat hlavu nad tim, ze jim nektere ctenarky nadaly a vykladaly si to spatne, ze jsou zenske postavy psany v teto povidce timto zpusobem. Jde snad pro krindacka o fiktivni, originalne pojaty priheh, ne? Ne kazda fikce musi byt politicky korektni, aby mohla byt prijata. Nekdy mi prijde, ze alegorie, nadsazka, symbolika, fraska, sarkasmus atd jsou pro nektere ctenare naprosto neznamym pojmem.
Taky moc nechápu to rozdělení na ženicha a nevěstu, ale třeba se to tam ještě vysvětlí.
A Bushido se mi tam taky moc nelíbí, budu se ho snažit nějak překousnout, snad se kolem Billa motat až moc 🙂
Ale jinak postavení můžú a žen mě vůbec nenapadlo řešit. Je to prostě povídka, vymyšlený svět…. Asi už jsem tak zblbá všemi těmi scifi a fantasy příběhy, že si klidně umím představit, že někdě opravdu existuje svět s takovými pravidly. A vůbec mi to nevadí 🙂
Já tuhle povídku absolutně miluju, takže jsem se na ni celý týden strašně těšila a dneska si ji patřičně užívala ♥
Billa je mi dost líto, musí se ženit proti své vůli, je v cizím, bezbožném domě, kde se necítí vůbec dobře, a když mu ještě Tom připomněl, že už zítra má právo vzít si ho do postele, tak mu asi moc do smíchu nebylo…a to ještě netuší, co mu bohové přichystali…
A Anis? Protože vím, co bude dál, tak ani nemůžu nic napsat, ale jedno si neodpustím, jeho postava je prostě úžasná =)♥ Stejně jako celá povídka =)♥
Nevím, jak přežiju celý týden do dalšího dílu, nejspíše umřu netrpělivostí =)
Líbí se mi to čím dál víc! Fakt krásný…má to svoje vlastní pravidla. Tou přírodou, cítěním a i chováním mi to trošku připomíná některé knížky o elfech, které jsem dřív četla.
Jediná věc, která se mi nelíbí je Bushido. Už teď to vypadá, že se bude plést Tomovi a Billovi do života a to se mi ani trochu nelíbí :/ :D.
P.S. To co napsala autorka, je zajímavé…nenapadlo mě se nad tím dřív zamyslet, ale teď mi povídka díky tomu dává vetší smysl. 🙂
Dokonalé
dokonalost… přemýšlím jestli odolám nebo ne a nepudu to ihned dočíst v angličtině…
Celotýdenní čekání se vyplatilo, tohle byl výbornej díl. Četla jsem ho několikrát za večer, abych si ho pořádně užila. 🙂
Jak už jsem dala najevo, mně tahle povídka absolutně zaujala a abych se vyjádřila k pojetí žen tady, tak mi úplně vyhovuje. Beru to pro sebe jako menší odškodné (jsem věčná zastánkyně homosexuálů, jako pravděpodobně většina lidí v našem společenství), protože jsem znechucená tím, jak dogmaticky a záporně jsou ve společnosti i přese všechno stále braní.
Billova osobnost je kouzelná. Stačily dva díly k tomu, aby si mě získal. Každý ho tu musí litovat, za to, jak nevděčný životní úděl na něj dolehl a ještě když je jeho budoucí manžel takovej kretén (samozřejmě teď, nemůžu mít ani páru, co se bude dít dál). Ale zatím "fandím" Anisovi (ostatně, Billshido je moje velká láska :)). Jsem opravdu zvědavá, jak se to vyvrbí a jestli se ti dva k sobě vůbec dostanou, když je Bill už ve svém Sedmdesátidenní.
Obrovský dík za překlad. 🙂
moc pěkné je to takový kouzelný a tgajemný vážně krásný
Sice se v tom někdy na chvíli strácím a něco nepochopím, že to musím číst 3x za sebou aby mi to docvaklo ale povídka vypadá už takhle brzo skvěle! Těším se až tu bude další díl x)
Už je to víc než rok, co jsem tuhle povídku četla poprvé přeloženou pomocí překladače, a musím říct, že teprve teď si to v češtině pořádně užívám. Spousta malých detailů mi díky tomu utekla, a jsem nadšená, jak úžasně propracovaná tahle povídka je.
Přiznám se, že mě vůbec nenapadlo si snad stěžovat na to, jak se v povídce zachází se ženami, protože je to prostě jiný vymyšlený svět, kde můžou být pravidla jiná.
Oni to v tomhle světě nemají lehké ani kluci, jak se ukazuje, a Billa je mi teď moc líto. Takhle "být prodán" někomu, koho vůbec nezná, nemiluje, to musí být strašné. Ale je asi zvyklý, vyrůstal v téhle společnosti "zvonících žen" odmalička, a nejspíš byl předem smířený s tím, že to nakonec bude muset podstoupit.
Těším se na další díly, detaily, které mi kdysi unikly, a ještě jednou děkuji za možnost číst tuhle povídku v češtině na našem blogu. J. :o)
no už jsem si myslela, že na tohle nenajdu žádnou vhodnou písničku, co by mi pomohla umocnit atmosféru příběhu při jeho čtení. 🙂 ale poštěstilo se a musím uznat, že mě to do děje vtáhlo až nějak moc. obzvlášť důvod toho, jak se do Billova života dostane Bushido.. mám z toho neuvěřitelné mrazení. 🙂
Stále je to trochu zvláštne, ale budem sa snažiť nemyslieť na to, že čítam twincest, budem tie postavy Toma a Billa musieť zaradiť niekam inam. Trochu mi to vadí, ale príbeh je písaný veľmi zaujímavo a páči sa mi. Skúsim teda čo sa bude diať ďalej. Nie je mi jasné, prečo Bill nie je vyradený z databázy neviest, keď už je zadaný.
Zajimavě napsano.Jdu na další díl.
Přesně takového povídky miluju 🙂 Z jiného světa, naprosto jiná pravdla, všechno jiné. Nevím čím, ale něčím mě takovéhle povídky přitahují 🙂
Billa mi v tomhle díle bylo strašně líto. Nedovedu si ani představit, jak pro něj musí být těžké být jen tak ze dne na den zasnoubený a hned být v cizím paláci s lidmi, které ani nezná. Já osobně bych to nesla asi hodně špatně a pár nocí bych kvůli tomu určitě probrečela. Tom mi zatím nic moc neříká. Nijaký extra názor na něj nemám, ale vím mco dobře, jsem jsem si ho pak oblíbila a měla jsem jej moc ráda 🙂
Teď si tak říkám, že by Billovi bylo možná s Anisem líp, když i on je věřící. Přeci jen, zatím s Tomem nemají nic společného a Tomovi přijde zvláštní, že je Bill věřící. Už si přesně nepamatuji, jak povídka přesně pokračovala a kdy se Tom do Billa zamiloval, takže se moc těším na další díly :))