Hledá se: dokonalý partner pro Kaulitze 1/2

autor: Sandra Trümper

Snad se bude líbit…

„Tak kluci, takhle to dál nejde!“ oznámil jim David, když se vrátili z jednoho rozhovoru.

„Co takhle dál nejde?“ zeptal se nechápavě Bill, sedl si na opěrku křesla, který předtím stihl obsadit Tom, a hodil nohu přes nohu.

„Pane bože, je vám dvacet! Skoro dvacet jedna! Nemůžete se o svém osobním životě dál vyjadřovat tak nejasně. Musíte si najít holku,“ v místnosti se rozlehlo tíživé ticho. Nevypadalo to, že by se do tohoto úkolu nějak hrnuli. David si povzdechl. „Tak dobrá! Gustave, Georgu, myslím, že vás můžeme vynechat. Kdybyste si vy s někým začali, byl by z toho jeden umolousanej článek a konec. A my z toho můžeme vytěžit mnohem víc. Nebýt toho, při rozhovorech stejně skoro nemluvíte. Takže to zbude na vás, kluci,“ lehce pokýval hlavou ke Kaulitzům, kteří si pro sebe zabrali jedno křeslo.

„Se mnou nepočítej,“ prohlásil Bill téměř znuděně.

„Ale Bi-„

„Ne, ty mě nechápeš, Davide!“ střelil po něm pohledem. „Mě do vztahu s holkou nedostaneš!“ prohlásil rozhodně. Géčka i David lehce pozvedli obočí.

„Bille, ty nevíš, co říkáš.“

„Ale jistěže vím, co říkám!“ mávl rukou černovlásek. „Nechci žádnou holku! Já si počkám na toho pravého, pana dokonalého,“ prohlásil rozhodně. David byl zaskočený. Bill věnoval tolik času a energie, aby celýmu světu vysvětlil, že není gay! A teď jim tu v klidu říká opak? Reakce Géček, tedy tupé zírání na jejich zpěváka, byla naprosto pochopitelná. Ale Davida zarážela Tomova reakce, respektive nereakce. Dál v klidu seděl v křesle, aniž by svému dvojčeti věnoval jediný pohled.

„Tome? Odkdy to víš ty?“

„Od začátku,“ pokrčil oslovený rameny. David si povzdechl. Ať dělal, co dělal, mezi dvojčata se prostě nedostal. A možná je to tak lepší.

„No dobrá,“ v hlavě mu to začalo pracovat. Konec konců, co je na tomto drobném oznámení špatného? Dokonce někde četl, že mezi mladými dívkami je láska mezi dvěma muži stále populárnější. A čert aby věděl, co se těm bláznivým fanynkám honí hlavou. „Tak seženeme Tomovi holku a Billovi kluka,“ Bill málem ze svého místa spadl, když to slyšel.

„Chceš říct, že přestože jsi zuby-nehty bránil mou heterosexualitu, teď mi chceš najít kluka?“ vykulil na něj své pečlivě nalíčené oči.

„A proč ne?“ pokrčil rameny David. „Co takhle ten Adam Lambert? Slyšel jsi o něm, ne?“

„Ten ne,“ odpověděl za Billa Tom. „Jsou si s Billem až moc podobní. A znáš to – lepší se doplňovat než přeplňovat,“ David se zamyslel a nakonec přikývl na souhlas.

„Tak jinak. Jak by měl vypadat tvůj pan dokonalý, Bille?“

„Nezáleží na vzhledu,“ lehce se zamračil mladší Kaulitz. „Hlavně by měl být milej, a pokud možno i vtipnej. Chtěl bych k němu být otevřenej, upřímnej. A jen nerad bych mu něco zatajoval. Proto by měl být spolehlivý a důvěryhodný. A hlavně by tu měl být pro mě, v jakékoliv situaci.“

„No dobrá, ale i nějaký… tělesný ideál máš, nebo ne?“ při těch slovech se Bill mírně zamračil. Pár chvil jenom tiše uvažoval.

„Měl by mít sportovní postavu. Ne nabušenej machr, ale ani žádnej sádelnatej cvalík. Ruce by měl mít něžné a teplé, ale aby taky dokázaly řádně udeřit. Vlasy nejsou podstatné, ale pusu by měl mít sametovou a při doteku jakoby z plyše. A oči… oči by měl mít temné, ale teplé. Jako čokoláda, v které bych mohl plavat donekonečna,“ dokončil černovlásek s pohledem upřeným kamsi do prázdna.

„Výborně,“ přikývl David, který si během Billova monologu pečlivě zapisoval poznámky. „Teď ty, Tome. Jak by měla vypadat holka tvých snů?“

„Měla by mít štíhlou, nikoli hubenou postavu. Abych ji mohl bez obav sevřít v náručí, ale abych ji mohl před vším ochraňovat a aby alespoň občas vypadala křehce. Pusu by měla mít takovou, abych měl neustále chuť ji líbat, a v jejích očích se musím ztratit. A u vlasů je jedno, jestli budou dlouhé nebo krátké, hlavně by měly být hebké na dotek, a pokud možno co nejtmavší. Ale hlavně by měla být taková, abych s ní mohl úplně o všem mluvit a aby si kvůli všemu nedělala starosti. Kdyby to byla správná a milá holka se smyslem pro humor, její zjev by mohl být jakýkoliv.“

„Výborně, kluci,“ spokojeně se usmál David. „Teď to nechte na mně!“

Později toho odpoledne, když  už zase byli na cestě, se v zadní části tourbusu sešli Georg s Gustavem. Dohodli se, že by měli nejdřív sami popřemýšlet o někom, koho znají, než nechají Davida zasáhnout do osobních životů obou Kaulitzů.

„A co takhle Andy?“ navrhl Georg. „Myslíš, že by mu to mohlo s Billem klapat?“

„Těžko,“ zavrtěl hlavou Gustav. „Jednak má světlý oči, a pak taky až moc otevřenou povahu. Vím jistě, že by ho Bill nepokládal za důvěryhodného. Nebýt toho, už půl roku s někým chodí. Vypadá to na vážnou známost,“ na pár chvil se rozhostilo ticho. „A co takhle Susan pro Toma?“

„Moc velkej sportovní fanatik,“ zakroutil hlavou Georg. „Furt by si povídala jen o sportu a znáš Toma. Tomu je vlastní leda gaučing a pobíhání po pódiu,“ znova se rozhostilo ticho.

„Takhle to dál nejde!“ prohlásil Gustav a zvedl se. „Přines všechny fotky, které máš!“ nařídil a sám se vytratil do spící části tourbusu.

Když se vrátili, rozdělili stůl napůl, na jednu stranu dali fotku Toma a na druhou fotku Billa. Další čtvrt hodinu třídili fotky. Jednu část dávali k Tomovi (holky odpovídající jeho popisu), druhou k Billovi (kluci odpovídající jeho popisu) a tu třetí (nevyhovující ani jednomu) házeli na zem. A další tři čtvrtě hodiny jim zabralo probírání povahy každého kluka i holky, kteří na stole zůstali.

„Tohle je beznadějný!“ zaskučel Georg, když odhodil poslední fotku ze stolu na zem, a schoval hlavu do dlaní. Gustav se zamyšleně zadíval na dvě zbylé fotky na stole. Na gauči si poposedl a přisunul tyto dvě fotky k sobě.

„Myslím, že to mám,“ zamumlal překvapen prostým zjištěním, které se před ním tak náhle zjevilo. Georg se překvapeně podíval na stůl. Těsně vedle sebe tam nyní ležely fotky Toma a Billa.

„Jak to myslíš?“

„Úplně normálně. Tmavé oči,“ ukazoval postupně na Tomově fotce, „dobře vypadající rty, občas drsné ruce, které dokážou jemně pohladit, a atletická postava. Vždycky tu pro svýho brášku je a Bill se mu se vším svěřuje. A Tom ještě nikdy jeho důvěru nezradil. K Billovi je vždy milý. A pak, Bill se pořád směje jeho vtipům, takže ho nejspíš považuje za vtipného.“

„No dobrá,“ souhlasil pochybovačně Georg, „z Billovy strany možná. Ale co z Tomovy?“

„Tmavé vlasy,“ Gustav prstem přejel na druhou fotku, „a oči, v nichž je možné se ztratit. Je štíhlý, ale nikoliv hubený, a občas opravdu působí překvapivě zranitelně. Tom se před ním nemusí bát, že by řekl něco, co neměl, a o vtipu jsem mluvil už před tím.“

„No fajn, ale Bill je kluk!“

„Páni, právě si učinil objev století!“ protočil oči Gustav. „Jistěže je Bill kluk.“

„A Tom není gay.“

„To není,“ pokýval hlavou Gustav, ale nevypadal na to, že by změnil názor.

„Tak jak by mohl mít cokoliv s klukem?“ po téhle otázce Gustav opět protočil očima.

„Tos nikdy neslyšel o bisexuálech, Georgu?“ tázaný na něj zůstal překvapeně zírat.

A tak začali Géčka pracovat na svém skvělém plánu, jak dát dvojčata dohromady. Ale nebyli jediní, kdo pilně pracoval. Ani David nezahálel, a tak se po pár dnech objevil první jeho typ tentokrát partnerka pro Toma.

„Tak, kluci, seznamte se. Tohle je Lily, dcera mého dobrého přítele,“ před klukama stála přitažlivá vysoká dívka se zářivým úsměvem, stejně zářivýma očima a tmavě červenými vlasy. Gustav s Georgem se na ni mile usmáli, ale dvojčata nejevila žádný zájem. Momentálně byli zabavení něčím jiným.

„Vzdej to, Bille, mě neporazíš!“ smál se Tom. Bill do něj jen drcnul loktem a dál se pekelně soustředil.

„Bille, Tome!“ zvýšil hlas David, ale nevypadalo to, že by to nějak zvlášť pomohlo. Lily jenom přešlápla z nohy na nohu. David se zamračil, přešel k zásuvce a vyndal všechny kabely. Obrazovka zčernala.

„Hej!“ vykřikli kluci najednou. Otočili se k zásuvce a tam uviděli Davida. „Pročs to, kruci, udělal?!“

„Někoho jsem přivedl,“ kývnul směrem k Lily a oba se otočili. Tom se zarazil, ale Bill se jen zašklebil.

„Já jsem Bill,“ vstal z gauče, podal jí ruku a usmál se na ni.

„Lily,“ úsměv mu vrátila a silně, energicky mu potřásla rukou.

„No, my jsme tady s klukama stejně už byli na odchodu,“ oznámil, vystrčil Georga i Gustava z pokoje a sám vyšel za nimi. Jakmile se však dveře zavřely, přikročil k nim, klekl si a přilepil oko na klíčovou dírku.

„Bille! Co to děláš?“ skoro vykřikl Georg. Gustav se jenom usmíval.

„No co! Vždycky jsem chtěl vědět, jak Tom jedná s holkama, který se mu nelíbí,“ pokrčil rameny tmavoočko, aniž by odlepil oko od obrazu, který se mu naskytoval.

„Nelíbí? Jak můžeš vědět, že se mu nelíbí?“

„Chová se moc sebevědomě,“ osvětlil to Bill. „Stiskla mi ruku moc pevně, a hned mi vracela úsměvy. A s Tomem se chová stejně. To pro něj není. On raději někoho, ke komu se může chovat něžně. Někoho, kdo je jasně pasivní a s kým se bude cítit uvolněně. No vždyť to říkám!“ prohlásil ve chvíli, kdy se Tom očividně stáhl a nadále konverzovala jen Lily. „Nebýt toho, on raději tmavě hnědé nebo černé vlasy.“

„No dobrá, ale ty taky vystupuješ sebejistě, a hned jsi s každym kámoš. Copak ty seš ve vztahu taky ten dominantnější?“

Bill se zasmál.

„Viděl jsi mě někdy mluvit s hezkým klukem? Pokud ne, buď rád, a pokud jo, tak na to rychle zapomeň! Jsem děsný! Strašně snadno zrudnu a melu nesmysly. Chudák Tom mě musí pokaždé zachraňovat,“ znova se zasmál a zavrtěl hlavou. „Kdepak, já určitě nebudu ten pasivní.“

Gustav se usmál. Zjistil přesně  to, co chtěl, a dokonce i něco navíc.

Později toho večera se rozhrnul závěs u Billovy postele a před Billem v Tomově starém a vytahaném triku a boxerkách se zjevil Tom osobně jen ve spodním prádle.

„Můžu, Billy?“

„Jelikož je téměř půlnoc a já jsem neuvěřitelně utahanej, tak bych ti normálně řekl: Jdi se vycpat. Ale jelikož vím, že jsi musel ve společnosti tý holky strávit pár hodin, říkám: Zatáhni za sebou a běda, jestli mě zalehneš!“ odpověděl sáhodlouze Bill, aniž by otevřel oči. Tom se pousmál a tiše vklouzl pod peřinu za Billem. Ten se k němu okamžitě otočil čelem, propletl jejich nohy, chytil jeho dlaně do svých a opřel se o jeho čelo tím svým. Bylo to velmi důvěrné a oni si tak občas lehali už roky. Značilo to jejich bratrskou lásku, silnější než u normálních bratrů, a možná dokonce silnější než u jiných dvojčat. Nebo to neznačilo bratrskou lásku? Každopádně oni to tak vnímali.

Několik minut leželi v tichosti. Jenom se navzájem dívali do očí a poslouchali bušící srdce toho druhého. Po pár okamžicích se rytmus sjednotil a tak to znělo tak, jako by bilo jen jedno velmi silné.

„Tak co?“ zeptal se nakonec tiše Bill.

„Co co?“ vrátil mu to stejně tiše Tom, ale Bill podle jeho náhle napjatých svalů na nohou a silnějšího sevření ruky poznal, že moc dobře ví, na co se ptá. Nicméně pokračoval stejně klidně.

„Co si probíral s tou holkou? Jak se chovala? Co si o ní myslíš?“

Tom si povzdechl. Chtěl to Billovi říct, opravdu moc! Ale mluvit o citech pro něj bylo opravdu složité. To Bill byl ten, kdo dokázal pojmenovat a popsat svoje city a pocity.

„Neprobírali jsme nic. Ona furt mlela něco o kamarádčině kamarádce, co má bratra, který má holku, jejíž ex teď chodí s holkou, která má sestřenici, co zná holku, která je bývalá spolužačka Miley Cyrus,“ zašklebil se Tom. Bill v sobě dusil smích. Věděl, že se nemýlil. „Chovala se…“ na malý moment zaváhal, „příšerně! Děsně sebevědomě a nadutě. Pochybuju, že v hlavě má něco jiného kromě sebe, oblečení, sebe, kluků, sebe, šminek, sebe…“ to už Bill nevydržel a rozesmál se. „To není k smíchu!“ okřikl ho Tom s úsměvem. Věděl, že Bill mu dokáže zvednout náladu za jakékoliv situace, a to už jen pouhým svým smíchem.

„Promiň, máš samozřejmě pravdu. Je to k pláči,“ řekl naprosto vážně černovlasý. Ale hned na to se zase bláznivě rozesmál a Tom se k němu přidal. Bylo to tak vždycky. Kdykoliv jednomu z nich bylo smutno, stačilo zajít za tím druhým a už se společně smáli. „Tak cos jí řekl?“ zeptal se nakonec po několika minutách smíchu Bill.

„Že se omlouvám, ale nadcházející půl rok mám plný a tak by to nemělo cenu,“ Bill se zvonivě zasmál.

„Ano, máš pravdu. Zejtra si samozřejmě musíš nechat předělat po tom čtvrt roce vlasy. A pozítří nás čeká naprosto totálně vyčerpávající setkání. Následuje týden plný přetvařování a další dva týdny plné neuvěřitelně namáhavé dřiny,“ šklebil se Bill. Byly prázdniny a oni měli zařízený týden doma a další dva týdny dovolené s kapelou. Opravdu náročné vyhlídky.

Další den, který měli celý strávit v tourbuse na cestě domů, vešli Georg s Gustavem do filmové místnosti a zarazili se ve dveřích. Bylo vždycky pouto dvojčat tak intimní? A pokud ano, proč si toho nevšimli nikdy dřív?

Tom s Billem upřeně sledovali televizi a mezitím Bill Tomovi rozmotával jeho copy, rozčesával mu vlasy a zase je splétal dohromady. V tom by nebylo nic až tak zvláštního, kdyby neseděl Bill na sedačce, Tom pod ním na zemi, Bill neměl přehozenou nohu přes Tomovo rameno a oba nebyli ve svém nočním úboru, totiž Tom jen ve spodním prádle a Bill v tomtéž ještě s Tomovým starým tričkem velikosti neznámé množství Xů L. Oba dva se šťastně usmívali. Bill se něžně probíral záplavou hustých vlasů a Tom občas přivřel oči slastí.

Géčka tiše vycouvali.

„Tak co, už mi věříš?“ upřel Gustav důležitý pohled na Georga. Ten neodpověděl.

Týden se Simone a Gordonem přišel dvojčatům jako slastný sen. Oba dva si vzali v práci volno a tak si tento záblesk rodinného života užívali plnými doušky. A přestože kvůli bezpečnostním opatřením téměř nesměli vycházet z domu, bohatě si to vynahradili sledováním filmů, hraním Monopolů, Aktivit, domácího karaoke nebo kritizováním všeho a všech, co viděli v televizi. Bohatě se při tom nasmáli a Simone si ve slabých chvílích posteskla po svých dvou synech a normálním životě obyčejných lidí.

Týden jim utekl jako voda v rozbouřené řece a Bill s Tomem zase odjížděli. Přestože tentokrát jejich cesta trvala jen několik hodin a oni měli být celých čtrnáct dnů s Géčkama v apartmánu sami, bylo jim jasné, že teď už zase budou muset začít pracovat. I kdyby to mělo znamenat rozpracování jedné jediné písničky.

A to ještě nevěděli, co si na ně, přesněji na Billa, David vymyslí.