Prosinec 6.

autor: Catherine & Kerli

Děkujeme všem, kteří naší povídku čtou a komentují. Strašně  moc si toho vážíme 🙂 Cath & Kerli <3

„Bille? Bille! Koukej na ten stánek se sladkostmi!“ olizoval se dredatý chlapec a přitiskl si blíž k tělu huňatou mikinu. Byl začátek zimních slavností a dvojčata se na ně chodila každoročně dívat. Všude byla spousta stánků s nejrůznějšími druhy zboží nebo pamlsky. Bratři tyto slavnosti opravdu milovali. Zbožňovali tu atmosféru blížících se Vánoc, i když letos měly přinést tragickou událost v rodině Kaulitzů. Dnes na to ale nechtěli myslet.

„Jé… Ňami. Honem. Pojď se tam podívat.“ Povykoval Bill, jakmile zjistil, na jaký stánek Tom ukazuje. Sladkosti. Jeho snad nejoblíbenější stánek. Měli tam vše, na co si jazyk pomyslel. Každý rok u tohoto stánku nechali majlant. Koupili si snad od všeho něco. Doma pak celý dny cukrovinky jedli.

Tom se nenechal dlouho pobízet a už se hnal ke stánku. Měli tu opravdu velký výběr všeho možného. Přes gumové hady a šlehaný med, až  po perníky se zamilovanými vzkazy a pendreky s minimálně dvaceti příchutěmi. Chlapci všechny tyto sladkosti milovali, přestože je po snězení přílišného množství bolela bříška.

„Jo, vezmu si tohle.“ Usmál se Bill a už vytahoval peněženku. Měl pro brášku vybrané opravdu veliké perníkové srdce.

„Bude to patnáct euro.“ Usmála se prodavačka. Natáhla k černovláskovi ruku v černé rukavici a vzala si peníze. 
„Děkuji.“ Usmál se Bill a veliký kus perníku si vzal. Bylo tam napsáno Z lásky. Líbilo se mu.  
Udělal pár kroků k bratrovi. „Co sis vybral?“ optal se a mlsně zkoumal obsah Tomova košíčku.

„Turecký med a několik lízátek.“ Zazubil se dredatý mladík a pyšně ukazoval bratrovi obsah košíku. Přešel k prodavačce a košíček jí podal. „A ještě bych si prosím vzal 12 těch pendreků. Borůvkový, jahodový, rybízový, jogurtový, meruňkový a melounový. Od každého dva, prosím.“ Usmál se Tom a nachystal si tašku na všechny ty dobroty.  
„Bude to všechno?“ 
„Ano prosím.“ 
„Bude to 23 euro.“ 
Dredáček přikývnul a podal paní příslušný počet peněz.

„Jé… Sníme to spolu, že jo?“ zasmál se Bill a spokojeně se usmíval. Už teď cítil na jazyku všechnu tu sladkou chuť. Věděl, že mu bude po tom zle, ale nechtěl to řešit. To všechno sladký za to opravdu stálo. Srdce schovával tak, aby ho Tom nemohl spatřit. I když to šlo velmi ztěžka.

„Myslíš, že bych se s tebou nerozdělil?“ usmál se Tom a hned mu podal pytlík, aby si nějaký sám vybral. „Ale ten borůvkový mi nech.“ Zaculil se a narazil si čepici ještě víc na hlavu. Byla opravdu zima a on nechtěl nastydnout. Chtěl si všechno se svým bráškou užít, a ne jeho i sebe zatěžovat onemocněním. Takhle by si toho moc neužili… 
„Co jsi říkal? Že ten borůvkový mám sníst? Oh… Milerád.“ Zasmál se černovlásek a vytáhl modrý pendrek a okamžitě se do něj zakousnul. Měl ho rád tak jako bráška. Olíznul si rty. 
„Billi!“ zafňukal dredáček a na oko ublíženě se podíval na brášku. „Aspoň se rozděl…“ špitnul a nahnul se k jeho mrazem narůžovělým rtům. 
Z Billovy strany se dočkal sladkého polibku a pohlazení po tváři. „Spokojenej?“ zasmál se černovlasý ďáblík a znovu si kousnul do dlouhé pochoutky. 
„Umm… ani ne.“ Našpulil dredáček rty a zamrkal dlouhýma řasama. Sledoval, jak v bráškovi jeho milovaná sladkost mizí neuvěřitelnou rychlostí. „To je můj borůvkový pendrek.“ Špulil dál rty a přešlápnul na místě. 
„Tak si kousni.“ Usmál se Bill a znovu do pendreku kousnul. Nechal si kousek mezi rty. 
Tom se tentokrát spokojeně usmál a znovu se naklonil k bratrovým rtům. Měkké polštářky se o sebe otřely a poté do sebe zapadly jako skládanka. Dredáček si odkousnul kousek pendreku a přemístil ho na jazyku do svých úst.  

„Umh…“ vydechnul na Tomovy rty Bill horký vzduch poté, co si vzal svůj kousek pendreku. Otevřel oči a usmál se. „Něco pro tebe mám.“ 
Druhý chlapec, šťastně přežvykující kousek sladkosti, se usmál a zvědavě na Billa upřel svůj čokoládový pohled. Polknul a naklonil hlavu na stranu. „Vážně? A co?“  
„Něco moc dobrého.“ Usmál se Bill a odhalil perníkové srdce, které schovával za zády.  
Tomovi zazářila očka a převzal si sladký dárek. „To je roztomilé. Děkuju, hvězdičko.“ Natáhnul se pro polibek a pohladil brášku po studené tváři. 
„Nemáš za co, lásko.“ Pousmál se Bill a brášku spokojeně políbil. Přivřel oči a užil si celým tělem, když jejich rty byly spojeny v jedny jediné. 
Dredáček zamručel do Billových rtů a za pas si ho jemně přitáhl k sobě. Polibek trochu víc prodloužil a přivřel očka. 

Bill se odtáhnul a omluvně  se usmál. „Mám v puse ještě pendrek.“ Pro důkaz svých slov otevřel pusu a pak ji zase zavřel. Usmál se. 
„To nevadí.“ Uculil se zákeřně Tom a znovu si za pas brášku přitáhl k sobě. Přitiskl opět své rty na jeho a začal se dobývat do jeho rtů. 
Černovlásek ochotně spolupracoval. Spokojeně mručel a pootevřel víc rty. Hladil Toma po zátylku a druhou rukou se mu probíral zmrzlýma dredama. Víc se tisknul. Získával tak více tepla pro své hubené tělo. 
Starší z bratrů dlouho neváhal a vklouzl svým jazykem do Billových úst. Obklopila ho sladká chuť borůvkového pendreku a blaženě zavrněl.  
Bill spokojeně vrněl a zintenzivňoval polibky. U toho se ještě snažil ubránit svoji část pendreku. Nikde nebylo psáno, že o něj nemůže přijít.  
Polibky nabíraly na intenzitě a Tom se ještě víc snažil uloupit trochu pendreku. Když jazykem konečně nahmatal tu sladkou cukrovinku, rychle jí nabral a přemístil ji do svých úst. Poté se mírně odtáhl a vítězně se usmál. 

„Tomi, to není fér.“ Zafňukal Bill a založil ruce na prsou. Nafoukl tváře. Byl uražený. 
„Ale je.“ Vyplázl Tom na bratra jazyk a spolkl poslední kousek pendreku. Jemně cvrnkl Billa do nosu. „Nečerti se.“ Usmál se a políbil ho na tvář. 
„Budu. Snědl si mi pendrek.“ Odpověděl Bill, ale pak ho něco napadlo. Rychle z pytlíku vytáhl druhou modrou žížalu a začal si ji okamžitě skládat celou do pusy. 
„Bille!“ vyjekl dotčeně Tom a s otevřenou pusou sledoval, jak v jeho bratrovi mizí JEHO sladkost. Okamžitě pytlík s ostatníma pendrekama uklidil do své tašky a pečlivě ji zapnul. „Tohle je teprve nefér!“ nafoukl se dredáček a dupnul si. 
„Neměl si mi sežrat můj kousek.“ zasmál se Bill. „A nečerti se. Tvá slova.“ Pokrčil Bill rameny a podíval se na hodiny na věži. 
„Nebyl tvůj. Vzal jsi můj pendrek.“ Nafoukl se Tom ještě víc a strčil si zmrzlé ruce do kapes. 
„Říkal jsi, že se o své sladkosti rozdělíš.“ Podotknul černovlásek a nasadil si rukavice. 
„Ale řekl jsem, že borůvkový jsou moje.“ Doplnil starší chlapec a mírně se otřásl. Jeho tělem projela vlna mrazu. 
„Ty mám taky rád. Neměl jsi brát jogurtový, ale 4 borůvkový.“ Usmál se Bill. 
Dredáček pokrčil rameny. „Tak já je pak ještě dojdu koupit.“ Vydechl. Od jeho úst šla hustá pára. 
Bill přikývnul. „Koupíme si hodně borůvkovejch pendreků…“ olíznul si rty a potom se podíval, jak se jeho dvojčátko třese. „Mám tě zahřát?“ 
Tom se usmál a vytáhl ruce z kapes. Natáhl je před sebe a škemral pohledem. „Ano prosím.“ 
Černovlásek začal vydechovat na zmrzlé dlaně horký vzduch a u toho se usmál. Nakonec si je vzal do svých rukavic a hladil je. U toho se díval na bratra, který se spokojeně usmíval. 
Staršímu chlapci bylo o mnohem tepleji, když se o něj bráška tak krásně staral a zahříval mu dlaně. S úsměvem sledoval brášku, a pak chytil jeho ruce do svých, aby s ním mohl proplést prsty.

„Jé… Tomi, honem. Za chvilku budou rozsvěcovat stromeček.“ Usmál se Bill a táhl bratra k velkému nazdobenému vánočnímu stromku uprostřed náměstí.

Dredáček tiše přikývnul a jen se nechal táhnout do centra veškerého dění. Zastavil se před obrovským vánočním stromkem a s úžasem vzhlédl k jeho koruně, kde se pyšnila obrovská vánoční hvězda.

„Ten je nádherný.“ Vydechl Bill úžasem a přitulil se k bratrovi. Díval se na stromeček a šťastně se usmíval. Nevnímal mráz kolem sebe. Do vlasů si nechával dopadat bílé vločky sněhu.

Tom mlčky přikývnul. Přivinul si k bratra k sobě blíž a užasle sledoval, jak se příslušná  patra obrovského stromku rozsvěcí. Byla  to krása. Celé náměstí osvítilo tisíce světélek.   

„Těším se, až budeme i my zdobit stromeček.“ Pousmál se Bill a víc se přitulil. Nemrkal. Nechtěl o nic přijít.

„To i já.“ Usmál se jeho starší bráška. Oba zbožňovali zdobení stromečku, ujídání cukroví a zkrášlování jejich domku. Vánoční svátky milovali. Celou tu skvělou atmosféru kolem.

„Budeme péct cukroví?“ ujistil se černovlásek a podíval se svému dvojčeti do očí. To bez váhání přikývnulo a pohladilo Billa po tváři.  
„Cokoliv, co chceš.“ Zašeptal Tom a víc stiskl bratrovu dlaň.

„Děkuju.“ Usmál se Bill a procítěně vtiskl nad ústa, která byla kousek od jeho hlavy, malý procítěný polibek. Pořád cítil to stejné. Nádherný pocit, který se rozléval do celého těla a strašlivou zamilovanost. Už 5 let byl bezmezně zamilovaný… Nechtěl změnit ani jeden den.

Tom spokojeně zavrněl a na jeden kratičký moment přivřel oči. Naprosto zbožňoval, když se mohl svými rty dotknout těch Billových. Bylo to něco tak dokonalého a silného.

„Miluji tě. Víš to?“ pousmál se Bill a pohladil Toma po tváři. Znovu spojil jejich rty v jedny.

Dredáček se šťastně  usmál. „Vím. I já tebe, koťátko.“ Omotal ruce kolem bratrova útlého pasu. Jeho štíhlost byla cítit i přes spoustu vrstev teplého oblečení.

„Nepůjdeme domů? Chci se ještě s tebou mazlit… A stejně je už zima.“ Pousmál se Bill a omotal své dlouhé paže kolem bratrova krku. Díval se mu do očí.

Tom jenom s úsměvem přikývnul a víc si brášku k sobě přivinul.  „Sladkosti máme, rozsvícení stromečku už jsme taky viděli… Už můžeme v klidu jít.“

***

„Půjdeme se nejdřív umýt a až pak do postele, nebo se půjdeme nejdřív mazlit, a až potom umýt?“ pousmál se Bill a políbil bratra ve dveřích do koutku úst. Usmál se.

Dredáček se usmál a vešel dovnitř. Mírně pokrčil rameny. „Napřed se můžeme jít umýt.“ Zul se a sundal ze sebe opravdu teplou bundu.

„Dobře, ale pospěš si. Už se moc těším.“ Usmál se černovlásek a pomalu odkládal své vrstvy oblečení.

Tom jen s úsměvem přikývnul a vyběhl schody do horního patra. V ložnici ze sebe sundal veškeré  oblečení a hned se hnal do koupelny.

Bill se sám pro sebe pousmál. Šel rychle do pokoje a odložil si i zbylé vrstvy oblečení. Nechal si na sobě jen boxerky a sedl si do postele. Zase byl čas na zapsání si do deníčku. Vytáhl sešit a propisku. Usmál se a otevřel na prázdné stránce.

5. prosince

Nevím, co sem psát… Pořád to je stejné… Tak snad jen… Miluji tě, medvídku.

Celý  den proběhl tradičně. Probudili jsme se s Tomem až někdy kolem jedné hodiny, protože jsme neměli nic v plánu. Probudili je možná špatné slovo. Tom mě probudil. Ale nelituji toho. Pokaždé, když mě probouzí, tak krásným, něžným polibkem. Každý by mi mohl závidět. Nikdo nemá někoho tak hodného a něžného jako já…

Když  jsme konečně vylezli ven, uvařili jsme si k obědu těstoviny s omáčkou. Měli jsme to všude. Hráli jsme si s tím… Byli jsme jako dvě čuňata… Zbytek odpoledne jsme se dívali na filmy v televizi. Těším se, až budou dávat pohádky. Znám je nazpaměť, ale přesto je mám pořád moc rád…

Dnes je 5. prosince. To znamená, že se na náměstí  rozsvěcí vánoční stromeček a začínají vánoční trhy. Jako už tradičně jsme se tam s Tomem vydali. Celá atmosféra byla kouzelná. Ze všech lidí vyzařovala radost z brzy nadcházejících vánočních svátků. Každý se smál a nikde nebyly slyšet hádky…

První  naše zastávka byla u stánku s cukrovinkami. Koupili jsme si spoustu pendreků a jiných sladkostí. Tak jako každý rok. Já jsem ještě koupil Tomovi veliké perníkové srdce. Bylo tam jediné… I když je opravdu velké, nemůže vyjádřit mou lásku. Nevyjádří ji nic na světě…

Nakonec jsme se dívali na rozsvěcování stromečku. Bylo to strašně  nádherné. Pomalu se po patrech rozsvěcel a ozařoval tak celé  náměstí. Okolo nás voněly trdelníky a svařené  víno. Byla to fantazie pro čichové  buňky…

Nic jiného už  dneska v plánu nemáme. Tedy… Kromě mazlení. Už potřebuju cítit Tomovy opatrné doteky na svém těle. Chci se ho dotýkat a laskat jeho kůži…

Na konec černovlásek namaloval veliké srdíčko. Dal na stránku malou pusinku a sešit schoval. Slyšet tiché kroky. Zase to stihl… Pomalu se zvednul a šel ke dveřím.

Tom už byl krásně  voňavý a připravený na krásné mazlení před spaním. To byla věc, kterou by nedokázalo nic nahradit. Nic, co s Billem dělal by nedokázal ničím nahradit. To všechno pro něj znamenalo opravdu moc. Každý bratrův pohyb, dotek, polibek. Umřel by pro to.  

„Lásko, ještě chvilku vydrž. Půjdu se rychle umýt.“ Usmál se Bill a políbil bratra letmo na rty. Rychle odešel do koupelny a svlékl ze sebe zbytek oblečení. Zalezl do sprchového kouta, aby mohl po chvíli cítit, jak se mu ztuhlé svaly pod proudy teplé vody příjemně uvolňují. Usmál se a natáhl se pro mýdlo. Celý se pečlivě namydlil a umyl. Po pár minutách se už spokojený vracel do ložnice. Okolo beder měl jen omotaný ručník. Lehl si do postele vedle brášky. 
„Tomi, už jsem umytý.“ Šeptnul mu do ucha a okamžitě na něj vtisknul malou pusinku.

Jmenovaný se spokojeně  usmál a zavrtal se do už téměř zahřáté peřiny. Jemně  zatahal za lem navlhlého ručníku na znamení, aby ho bratr odložil stranou. „Tady ho nepotřebuješ…“ usmál se Tom a uvolnil Billovi místo pod jejich velkou společnou peřinou.

„Ne? Ale co když mi bude zima?“ zasmál se černovlásek a pomalu si ručník stáhnul. Vlezl si do postele k bráškovi a usmál se na něj. „Jsi také nahý?“

Tom tiše přikývnul a přivinul si bratra blíže k sobě. Jejich nahé pokožky se o sebe otřely a přitiskly k sobě. Dredáček si spokojeně povzdychl.

„Umh.“ Zasténal tiše Bill a pomalu si na brášku lehnul. Díval se mu do očí a spokojeně se usmíval. Sklonil se, aby mohl políbit dva narůžovělé polštářky. Udělal tak a poté se znovu odtáhl. Stále měl ve tváři šťastný, usměvavý výraz.

„Jak ti je…?“ zašeptal starší z bratrů starostlivě. „Vzal sis prášky?“ Hladil Billa po křehké tváři a sledoval jeho obličej.

„Je mi dobře… A neboj se. Prášky jsem si vzal.“ Usmál se Bill o do dotyků ruky se opíral.

„To jsem rád.“ Přejížděl mu Tom bříšky prstů po rtech. Podpíral se na jednom loktu a mírně se nad bratrem skláněl.

„Co budeme dělat zítra?“ pousmál se černovlásek a hladil Toma všude, kde dosáhl. Laskal svými doteky jeho kůži. Užíval si to… Byla to jedna z věcí, kterou by za nic nevyměnil. Dokonce ani za vyléčení nemoci… Potřeboval se dotýkat svého bratra… Nabíjelo ho to velkou energií.

„Mohli bychom se podívat do lesa. Bude to tam pěkné, zasněžené.“ Usmál se dredáček a pohladil brášku po bledém, laním krku.

„Tomi… Ale já se bojím divočáků.“ Nakrčil Bill obočí a zadíval se do Tomových hnědých očí.

„Neboj se… Když tak tě ochráním.“ Usmál se Tom a krátce líbnul bratra na rty.

„Co když to nestihneš? Chytne mě do těch svejch rohů a odnese mě do nory. Kde mě bude znásilňovat.“ Zasmál se černovlásek a polibek opětoval.

Dredáček se krátce zasmál. „Možná je to kanec, ale pochybuji, že i v sexu.“ Usmál se. „A… Bille?“

„Mhh?“ Pousmál se Bill a pohladil bratra po tváři. Zajímalo ho, na co se bráška zeptá. Vypadal… vážně.

„Víš…“ skousl si Tom ret. „Kdy se spolu budeme poprvé milovat?“ zašeptal a zahleděl se do bratrových očí.

„Já… Já… Nevím. Bojím se… Jak moc a jak dlouho po tom toužíš?“ vydechnul Bill a odvrátil pohled. Otázka ho zaskočila. Tom se ho nikdy nezeptal na sex takhle přímo… Vždy jen něco naznačil a smířil se s tím, že Bill odpovídal pokaždé záporně. Nyní ale byla otázka vyslovená jasně… Bill nevěděl, co má na to říct. Chtěl to, ale zároveň se hrozně bál. Když o tom přemýšlel… Sex mu ve vztahu nechyběl…

Dredáček si povzdychl. „Já…víš, že tě moc miluju a… prostě… chtěl bych se s tebou pomilovat. Abych ti opravdu patřil a ty, abys patřil mně…“ Řekl jedním dechem a znovu se nadechl k dalším slovům. „Chtěl bych vědět, jaké to je… se s někým milovat.“

„Lásko…“ vydechl Bill a musel se pousmát. Bratrova slova zněla tak krásně… „Já nevím, jestli jsem připravený. Chtěl bych, aby k tomu došlo v nějakej vyjímečnej okamžik. Ne jen tak… Normálně.“ Podíval se Tomovi do očí a usmál se. „Neboj. Určitě se spolu budeme milovat.“

Tom tiše přikývnul. „Myslíš… že se to stane, ještě než…“ nedořekl a skousl si ret. Nechtěla se mu ta slova vypouštět z úst. Nedokázal to.

„To se stane určitě. Nemusíš se bát…“ usmál se Bill a otřel se nosem o Tomův. Pohladil ho po tváři.

Starší chlapec se pousmál. Na jednu stranu byl rád… a na druhou stranu na to nechtěl myslet. Na to, jak málo mají času…

Bill unaveně zívnul a podíval se bratrovy na rty. Přejel po nich opatrně palcem a pak na ně začal vtiskávat malé, opatrné pusinky. Usmíval se. Tom přivřel oči a nechával se laskat. Hladil bratra po bocích a něžné, sladké polibky mu vracel.

„Máš nejkrásnější rty. Miluju tvé polibky.“ Zašeptal černovlásek a o rty svého dvojčete se otřel. Usmál se a propletl s ním prsty jedné ruky. Dredáček se spokojeně usmál a něžně skousl bratrovi ret. Bože, jak on miloval jeho rty. Byly tak sladké, plné a hebké… Billovi se na oplátku z hrdla vydral tichý sten. Slastně přivřel oči a hladil Toma všude po těle. Chvilku nechal svoji ruku na jeho podbřišku a jen se nevinně usmíval.

Tom se překulil nad Billa a rozkročil se nad ním. Přesto se jeho těla dotýkal tím svým. Podepíral se na loktech vedle bratrovy hlavy.

„Tomi… Co chceš dělat.“ Bill znejistěl. Nevěděl, co má teď od Toma očekávat. Díval se na něj tak… vyzývavě.

„Bojíš se…?“ šeptl dredatý chlapec „Neublížím ti…“ vydechl a zadíval se na bratrovu tvář. Poté se odtáhl do své původní pozice. Chtěl být bratrovi jen… blízko.

„Ne. Nebojím se…“ pousmál se Bill a přitáhl si Toma zpátky k sobě. „Jen mi slib, že s milováním ještě počkáš, dokud ti to sám neřeknu nebo nenaznačím… Dokud prostě nebudu připravený, ano?“ černovlásek se zadíval do očí, které připomínaly dvě mandličky. Neuhýbal pohledem.

Tom tiše přikývnul. „Nechci dělat nic, co sám nechceš…“

„Dobře. Děkuju.“ Usmál se Bill a pevně Toma obejmul. Začal ho laskat na krku. Starší dvojče uvolněně vydechlo a zaklonilo mírně hlavu. Přitulilo si bratra k sobě a přejíždělo mu dlaněmi líně po hladkých zádech.

„Tomi, myslíš, že to bude bolet?“ Bill potřeboval znát odpověď. Nasál mezi rty jemnou Tomovu kůži na krku.

Jmenovaný pokrčil mírně rameny. „Já nevím… možná.“ Přivřel Tom oči a zabořil prsty do Billových vlasů.

Najednou se ozvalo tiché  podřimování. Bill usnul a ze spánku neslyšně chrápal, podvědomě se tisknul k Tomovi a šťastně se usmíval.

Když dredáček dlouho neslyšel žádnou odezvu, podíval se na bratra. Musel se usmát. Vypadal tak roztomile. Opatrně, aby Billa nevzbudil, se natáhl  k nočnímu stolku a vypnul lampičku. Pokoj zahalila tma a po chvilce byli v říši snů už oba chlapci.